Jak je na tom současná vzdělanost?

27. března 2012 v 17:19 | Misantrop
Příspěvek ke DNI VZDĚLANOSTI (7. dubna)

Sarasvatí - indická bohyně řeči, vzdělání, učenosti a umění


Podmínkou spasení v životě, který je sám o sobě hrozný, je tu jednoznačně učenost, nad níž bdí Sarasvatí, půvabná bohyně řeči, vzdělání a umění, hrající na vínu.
Když vzdělanost dosáhla ve starém Římě vrcholu, holdovali Římané zápasům gladiátorů s dravými šelmami v římské aréně a přezdívali barbary Galy, kteří sice neměli své Ovidie a Vergily, zato však netrýznili zvířat, jako to činili vzdělaní Římané.
A což triumf vzdělanosti, jak nazval ironicky dr. Peabody vivisekci. Jistě by vzbudilo úděs vyličování onoho hrozného trýznění živých tvorů, pomalu rozřezávaných za úplného vědomí.
V roce 1749 začal Rousseau, snad z podnětu svého přítele Diderota, připravovat práci, která byla odpovědí na otázku zadanou Akademií v Dijonu: "Přispěl pokrok věd a umění ke zkáze nebo k zušlechtění mravů?" Rousseau ve své práci odpovídá na tuto otázku záporně. Podle něj se vědění a vzdělanost spojují s mravní zkázou a jednotlivé vědy vznikají z lidských vad: astronomie pochází z pověrčivosti, řečnictví ze ctižádosti, hněvu a lichocení, geometrie z lakoty, fyzika ze zbytečné zvědavosti a všechny ostatní vědy, i samotná etika jako věda o morálce, z lidské pýchy.
(V. Čechák, předmluva k: J.-J. Rousseau, Rozpravy)
"Protože stát si váží inteligentních a moudrých lidí a národ má v úctě učenost a vzdělanost, dostává se těmto lidem mnoha vyznamenání a pochval a jsou rovněž zahrnováni mnoha obřadnými poctami. To je pak ještě více utvrzuje v jejich odhodlání a usilovném studiu. I když rodiny těchto lidí žijí v hojnosti a blahobytu, přesto oni sami se rozhodli být jako tuláci, kteří se potulují z místa na místo a žebrají si o jídlo. Tyto lidi šlechtí jejich vědění a jejich chudoba jim není na hanbu. Naproti tomu ve všeobecné neúctě a opovržení jsou ti, kdo si hledí pouze lelků a povinnosti zanedbávají, kdo se starají pouze o to, co dobrého sníst a do čeho drahého se obléci, protože v takových není žádných ctností a také žádného 'soustavného cviku'. Hanebná pověst o nich se šíří do daleka."
(cit. Süan-cang v: D. Zbavitel, Starověká Indie)
Vzdělanost nerozšiřují naše geny. Každý dobrovolník HDVL, nebo sympatizant, je výsledkem nějaké plodící dvojice, a přece jsme se všichni rozhodli neplodit. Často jsme k tomuto závěru došli nezávisle a bez podpory přátel a rodiny.
Nevím, zda mně kdy imponovala vzdělanost, akademické vzdělání. Patrně jsem k nim měl po většinu života vztah indiferentní; cítil jsem v sobě svůj talent, a to mně stačilo. Cítím vzdělanost jako cosi náhražkovitého za něco, co chybí.
Objednával jsem si tam prostřednictvím meziknihovního výpůjčního systému román Naruby od Huysmanse. Knihovnice ani nevěděla, jak se správně Huysmans píše a začala to k mému zděšení psát foneticky jako "Ijsmans". Ta je tam opravdu "na svém místě", jen co je pravda! A pak se mi někdo diví, že nerad někam chodím a s někým se dávám do řeči, když jsou všichni takoví, ne-li horší. Vždycky je to stejné. Jeden by řekl, že když přijde do knihovny, že se tím octne v oáze vzdělanosti a kultivovanosti, ale opak je pravdou. Zase.

Konečně, zcela překvapivě, dorazil do knihovny mnou objednaný román Naruby od Huysmanse. Sehnali jej v havlíčkobrodské knihovně. Zajímavé. Já jsem přitom ten román v systému nenašel. Možná je to tím, že se jménem Huysmans nemají problém jen v naší, poličské knihovně, ale i tam, v Havlíčkově Brodě! To je neuvěřitelná pitomost, zároveň tak typická pro lidskou takzvanou "vzdělanost"! Huysmans mají na papírovém přebalu napsáno chybně a blbě jako HUYMASNS, takže opět další setkání s blbostí. Asi to je ten důvod, proč jsem ho nenašel - špatný pravopis.

Intelektuální omezenost trvá dál a věčně. Víc než studnice poznání je tato encyklopedie spíše dokladem mimořádně nízké úrovně vzdělanosti počátku jednadvacátého století, kdy už nic neplatí, všechno je šunt, nic nemá cenu a na nic není spoleh. Záměna Big Bena za big bang ovšem není jediná závažná chyba. Zdaleka ne. Čím déle tuto takzvanou "encyklopedii" mám, tím víc chyb v ní nacházím. A jakých! Nejhorší je snad "informace", že Valpuržina noc, jež připadá na noc před 1. květnem, nastává - cituji - "31.4." Připomínám pro méně chápavé, že onen 4. měsíc v roce, duben zvaný, má vždy pouze 30 dní; "31.4." je tedy stejný nesmysl jako třebas 30.2.! To je "vzdělanost", to je "učenost"!

Přišel poštou ten Schopenhauer - Aforismy k životní moudrosti. Není to ta zelená brožura, již jsem před šestnácti lety vlastnil a poprvé četl. Je to novější vydání z roku 1997. A je to táž edice, z níž mám i další Schopenhauerovy knížky. Není to moc dobrá edice. Nejsem hlavně spokojen s překladem citátů, jež Schopenhauer zapsal v původních jazycích, nejvíce z latiny a francouzštiny, maje za to, že vzdělaný čtenář znalý cizích řečí si s tím snadno poradí. - Neporadil. Ani dnešní čtenář - tím jsem si jist - ani dokonce překladatel, což je horší známka nedovzdělanosti a ignorantství. Kdyby si aspoň nevymýšlel, spoléhaje na to, že všichni čtenáři budou na tom se svou polovzdělaností podobně, ne-li hůř, a spasou všechno důvěřivě jako lidáci člověčí. Já jsem však něco málo ze všeobecného samovzdělání utrpěl, a tak vím lépe než ten, kdo se tím živí a kdo za to dostal zaplaceno, že například latinské rčení ex tripode neznamená "trojpólově", jak si nejapně vymýšlí takzvaný "překladatel", odpovědný redaktor a PhDr. v jedné velmi neúctyhodné osobě jménem Milan Váňa, nýbrž ex tripode znamená doslova "z třínožky", což byl kus nábytku, na němž sedíce, pronášely věštkyně boha Apollóna své mlhavé pýthické předpovědi, stejně vymyšlené a vycucané z palce jako takzvané "překlady" milého páně Váně! To se mu tedy povedlo na pravém místě! Ach ta krutá ironie nechtěného vtipu! Ale co - však sám Schopenhauer by k tomu jistě mohl podotknout, že:
"...na světě nejsnadněji udělá štěstí absurdita."

Tolik jen několik nejvíc do očí bijících příkladů současné české vzdělanosti a výroby knih. Ještě že tomu rozumím lépe a mohu si těch slovních kopanců nevšímat, volky-nevolky samým rozčilením nad takovou debilitou.
Nezměrností šírou bylo jim životodárné moře, z něhož vzešli, jsouce ošklivou pěnou jeho vln vzdouvavých. Měli již svou vlastní vyspělou kulturu; vzdělanost a osvícenost rozumu byla tehdy již na takovém vysokém stupni, že se jí dlouho nemohla žádná pozdější doba rovnat. I dnes, kdy máme celosvětovou komputerizovanou informační síť, je pro některé z nás starověká zaujatost vědou a věděním nedostižným ideálním pravzorem. Máme sice world wide web, ale valná většina toho, co se tam nachází, je beztak jen odpad, porno nebo podřadná zábava. Stejně jako u tiskovin, rozhlasu a televize.

A jak je na tom naše současná vzdělanost? Hanba povědět! Jak mám možnost dnes a denně se přesvědčovat např. na internetu, dnešní vysoké školství produkuje v masovém měřítku nedouky, kteří kolikrát nedovedou správně utvořit ani jednoduchou větu tak, aby byla srozumitelná, se správnými tvary slov, zájmen, skloňováním a slovosledem. A to jsou inženýři, doktoři, žurnalisté! Pěkní vzdělanci, jen co je pravda! Ještě horší je pak, když mají tito graduovaní lemplové vytvořit nějaké trochu složitější souvětí.

Křesťané nám nepřinesli kulturu a vzdělanost, jak lživě tvrdí. Kulturu a vzdělanost už jsme tady měli. A lepší! Křesťané naopak mnohé cenné artefakty, umělecká díla, filosofické spisy a monumentální stavby zničili, majíce za úkol ničit všechno bezbožné.

Propásli jsme nejen možný návrat na zem, ke zvířeti, ale i veškerou možnou hyletickou civilizaci rozumného blázínkovství, krásných umění, hravé vzdělanosti, volného prostoru, volného času, ladu a umírněnosti; ano, dokonce i civilizaci míru a sounáležitosti se všemi zvířaty a dost dobře možná i s některými lidmi. Byla by to třebas nějaká přírodní civilizace lesních samot a okázalých chatrčí v korunách stromů; civilizace opuštěných žárovišť, žďárů a milířů; byla by to třebas nějaká civilizace moudrých poustevníků a světské duchovnosti, jež měla našemu konečnému zezvířečtění předcházet.

Je se čemu vůbec divit? Pomyslíme-li na to, v jakém stavu je ta jejich lidská, humanitní vzdělanost i na nižších stupních (třeba ve vysokém školství); jak si jeden posvátný omyl předává jedna generace druhé jako nejsvětější svátost, až je všechno nakonec prolhané až na půdu, že i sama pravda pak vypadá jen jako poťouchlá lež; jak je schopnost lhát a člověčit obecně uznávané lži jedinou zárukou oblíbenosti, dobrého jména, dobrého prospěchu a vyššího postupu - potom se není čemu divit.
Zajímavé je také to, když Stendhal v úvodu ke stati Co je to romanticismus? tvrdí s vážnou tváří, že:
není francouzského mladíka, který by za rok pozorně nepřečetl padesát svazků. Platí mezi jeho druhy za ostudné neznat deset nebo dvacet francouzských spisovatelů, kterým říkají klasikové.

Padesát svazků za rok! To je ohromující číslo! Já mu to však docela věřím. Věřím, že byly doby, národy, kultury a vzdělanost na vyšší úrovni než dnes, kdy se nám zdá počet padesáti přečtených - pozorně přečtených! - svazků za rok mnoho! Já sám bych tolik asi nezvládl, i když se tomu číslu hodně přibližuji! A to jsem blázen, knihomol, jezevec! Výjimka všech výjimek, jemuž není rovno! Budím tím pozornost! A navíc mám k tomu ještě tisíc dalších zájmů a povinností! Ale to tenkrát určitě taky...
"Vymícení zla" s měkkým -í- - to už je vrchol nedovzdělanosti! Čeština je holt plná úskalí a jemných rozdílů: Zlo nejen mýtíme, ale zlo také vymítáme. A tento malý významový odstín zřejmě paní Berkové také uniká. Nikdo už neovládá jemné nuance krásného jazyka českého.

Dějinné povýšenectví nesnáším. Není k takové aroganci důvodu ani příčiny. Všechny druhy hlouposti i všechny druhy moudrosti se na světě vyskytují za všech dob v konstantním množství: jedněch je pouze vždy hodně, zatímco druhých vždy velmi málo. Dějiny filosofického poznání nespějí od nejhoršího ke stále lepšímu a nejlepšímu - a už vůbec ne k nějakému konečnému rozuzlení gordického uzlu všehomíra. Všechno spěje naopak nevyhnutelně k horšímu, jak je vidět všude kolem nás. I vzdělanost se stále zhoršuje, i filosofické poznání; nejen to: neustále ztěžují se podmínky vůbec k tomu, aby se člověk mohl stát skutečným filosofem! Hloupost převládne, jako za všech dob převažovala nad moudrostí. Obojí - hloupost i moudrost - jsou za všech dob v nesmiřitelném a nesouměřitelném protikladu; v některých údobích dějin, například ve středověku, panovalo dokonce i jakési celosvětové zatmění mozků, globální blbnutí na kvadrát, hromadná totalita hlouposti; panovalo nejen Jungovo kolektivní nevědomí, ale přímo kolektivní nevědomost, kolektivní nerozum zároveň u různých nezávislých kultur (tyranie křesťanství v Evropě, vznik islámu v Arábii, znáboženštění buddhismu na Východě...) - všechno v jednu dobu. V tom nevidím žádný dějinný vývoj ke stále lepšímu. Mudrc vždy stál osamocen, nepochopen, umlčen, často i upálen. Vždy to tak bylo a vždy to tak bude. Žádný filosofický pokrok neexistuje. Všechno důležité už bylo dávno vymyšleno. Jen není jednoduché to přijmout. Pro normální lidi ovšem. Za všech dob.
Nemysleme si však s troufalou povýšeností, že dnes, téměř po sto letech, je úroveň vzdělanosti vyšší. Dnešní doba také s vážnou tváří zastává mnohá "vědecká" stanoviska, jež budou možná za dalších sto let, nebo i dřív či později, směšná jako řekněme psí dečky. Dnešní takzvaná "vzdělanost" šíří i takové triviální chyby, nad nimiž rozum stojí v němém úžasu. Viz heslo "VALPURŽINA NOC" v oceněné (!) encyklopedii Universum, kde se uvádí, že tato nastává 31. dubna (sic!). Opravdu univerzální pitomost! Pro nechápavé dodávám, že duben má pouze třicet dnů...
Národy se obracejí k Bohu s modlitbami, přinášejí mu oběti a dary, aby skončilo jejich neštěstí, které má svůj původ v nedbalosti, v nevědomosti a ve špatnosti jejich vůdců, v nesmyslnosti jejich zřízení, v jejich pošetilých obyčejích, v jejich nesprávných názorech a zejména v nedostatku vzdělanosti. Bude-li duch lidí záhy veden ke správnému myšlení, jejich rozum pěstován a bude-li jim vládnout spravedlnost, nebude třeba krotit jejich vášně takovým neúčinným prostředkem, jako je strach před Bohem.
V cizině, tam kde jim záleží na pozvednutí úrovně vzdělanosti, jsou dokonce i veřejné knihovny přístupny zcela zdarma, bez poplatků.
Negativním gestem vůči školství je dobrovolná nevzdělanost. I když nesdílím liberální uctívání vzdělanosti ve jménu sociálního zušlechťování člověka, nemohu zcela sdílet všechny vyděšené povzdechy pokud jde o tento fenomén. Sympatizuji s dětmi, které odmítají knihy kvůli bezcenným myšlenkám a braku, který v knihách je, a ne jen kvůli knihám samotným.
O úrovni vzdělanosti a o mrzačení jazyka jsem se již také několikrát zmínil. Vývoj jako by směřoval zpět. Hlavně v oblasti řeči je toto směřování více než patrné. V p@kárně byly k nalezení exempláře, které se dorozumívaly jen pomocí několika vyjmenovaných sprostých slov a zbytek tvořily neartikulované skřeky, různé syčení a pískání, které mohlo znamenat cokoliv. I šimpanzi mají širší škálu výrazových prostředků - bez přehánění!
Génius je ve svém snažení a výkonech většinou v rozporu a boji se svou dobou. Muži s pouhým talentem přicházejí vždy v pravý čas: neboť jako přijímají podněty od ducha své doby a jeho potřebou jsou vyvoláni, tak mu dovedou i učinit zadost. Zasahují proto do postupujícího chodu vzdělanosti svých současníků nebo do pozvolného podporování nějaké speciální vědy: za to se jim dostává odměny a chvály. Už pro příští generaci však jejich díla nejsou stravitelná: musí být nahrazena jinými, která na sebe nenechají čekat. Génius naproti tomu vpadne do své doby jako kometa do dráhy planet, jejichž dobře urovnanému a přehlednému řádu je její dokonale excentrický běh cizí. Proto nemůže zasáhnout do daného, pravidelného chodu vzdělanosti své doby, ale vrhá svá díla na dráhu běžící daleko vpřed (jako hází svůj oštěp imperátor, zasvěcující se smrti), na níž je bude muset doba teprve dohonit.
A k čemu je potom taková moudrost, láska a tolerance, jejíž výsledek je stejný jako u hlouposti, nevzdělanosti a krátkozrakosti? Taková "moudrost" je stejná jako hloupost.

V knihách bych si na podobný stav vzdělanosti nechtěl zvykat, na internetu je to zcela normální jev, že se kurví písmo, jazyk, kultivovanost projevu. Na internetu si zkrátka jazykový feinschmecker nepočte; tam se dají shánět jen základní informace a na jazykové nivó příliš nehledět. Jsou-li i ta zdánlivě největší moudra nebo nejchytřejší myšlenky zapsány slohem žáka zvlášňí školy, předem jim nevěřím a pohrdám jimi, jakož i pisatelem. Debil, který nedokáže psát bez chyb, nemůže být zároveň i mudrcem. Jsem připraven přečíst si i názorově odlišné pojednání, pokud je psané bez chyb a dobrým slohem, avšak nevážím si a odhazuji jakkoli chytrý či moudrý paskvil hemžící se debilními chybami.
Jsem šťastný jen tehdy, když se ve svém bytě se svraštělým čelem oddávám zlaté učenosti.
Nesamostatné a vyžebrané vědění venkoncem nemiluji. I kdybychom se mohli stát učenými z učenosti cizí, nestaneme se nikterak moudrými z cizí moudrosti.

Studia již nemají žádného jiného účelu nežli zisk. A tak zbývají jen tací, již se oddávají studiím jen proto, aby jimi nabyli budoucího živobytí. A poněvadž je mysl těch lidí od přirozenosti, vychováním i příkladem z domova nízká, nenese proto učenost žádoucího ovoce.
Pramálo učenosti umře v den, až tebe pověsí.
(W. Shakespeare, Timon Athénský)
Spíš by mohl mít zajíc rohy, spíš by se dalo malovat na oblohu a spíš by bylo možno psát bez písmen než dosáhnout vzdělání bez učení. Kdyby to bylo možné, nikdo by se neučil.
Zaobírat se a donekonečna vykládat takzvané "posvátné" texty, které jsou beztak všechny jen bezcennými podvrhy podvodníků a chorými bláboly náboženských cvoků, v tom Já nespatřuji žádný výraz moudrosti ani učenosti - spíš naopak.
Každá, ať jakákoli ženská výchova má na zřeteli pouze lapání mužů. Jedny je chytají na hudbu a kadeře, druhé - na svoji učenost a občanskou zdatnost. Cíl je přitom jediný, a nemůže býti než jediný, protože druhého - není; cílem jest: okouzliti muže a ovládnouti jej.
Můžete si například představiti ženské kursy a ženskou učenost bez mužů, totiž že ony budou učené, ale muži o tom nebudou nic vědět? Já nemohu. Žádná výchova, žádné vzdělání toho nemůže změniti do té doby, dokud bude sňatek nejvyšším ideálem ženy, a nikoli panenství.
Učenost tohoto národa je velmi kusá. U nás by si jich tedy tuze nevážili. O idejích, bytnostech, abstrakcích a pomyslných pojmech nemohl jsem jim vpravit do hlavy ani nejmenší představu.
Anonymní literární časopisy jsou přesně to místo, kde nevědomost beztrestně soudí učenost, hloupost rozum a kde je publikum beztrestně obelháváno, a rovněž šizeno o peníze a čas chválou špatného.
Praví již kterýsi starý mudrc: "Žena vcelku je od přírody marnotratná." Ješitnost mužská vrhá se často na výhody nikoli materialistické, rozum, učenost, odvahu atd.
Říkal již Hérakleitos, že multiscitia non dat intellectum (vědění mnohého ještě nedává intelekt): mně se ale zdá, že učenost lze srovnat s těžkým brněním, které činí silného muže zcela nepřemožitelným, naproti tomu slabému je přítěží, pod níž klesá. -
Avšak tomu, kdo studuje, aby dosáhl vhledu, jsou knihy a studia pouze příčlemi žebříku, po němž stoupá k vrcholu poznání: jakmile ho stupeň pozvedl, nechá jej být.
Mnozí vysoce vzdělaní nemají rozum.
Tisíce jiskérek se rozletělo vzduchem jako roj včel, rozežhavily se a nesly se na zem v podobě malých plaménků. Prométheovi lidé je s jásotem sbírali a odnášeli do krbu. Moře světel ozářilo ten večer celý svět a lidstvo bylo zachráněno. Už se nemuselo bát ošklivé, smutné temnoty, v níž by nezrálo ovoce vzdělanosti. Svět se hnul kupředu. Navěky potrvá sláva tohoto odbojného, lidumilného titána, dárce vzdělanosti a blaha, který plamenem poznání osvítil svět i rozum lidský.
Sova - atribut řecké bohyně Athény, dárkyně vzdělanosti
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm