Jarní mi rozumí vítr (citáty)

5. března 2012 v 15:54 | Misantrop

Obraz Jarní večerní hostina v zahradě kvetoucích broskvoní a hrušní
s básní od Li Poa z přelomu 17. a 18. století
NA JAŘE PŘÍTELI
Když jsem byl mlád, celé dny jsem marnil
Zpíval a smál se, chvástal se ruměnou lící
Nenadál jsem se ani a najednou jsem stár
S radostí hledím teď, jak jarní vánek se vrací
Smutno mu sbohem dát, prozatím se z něho těším
Pod švestky a broskvoně v květu brouzdat se chodívám
Na květy hledím, popíjím lahodné víno
U hory zalité sluncem naslouchám ptačím rozmluvám
V podvečer i bambusový háj utichá
Živáčka nevidět, nač vrátka zavírat mám?
Jarní mi rozumí vítr:
zasype květů mě stem,
vrbovou větvičkou žehná
číšce mé nad pramenem.
Kolo otcova mlýna se již zase vesele otáčelo a hlučelo, sníh kapal vytrvale se střechy, vrabci mezi tím cvrlikali a poskakovali. Seděl jsem na prahu dveří a vytíral si spánek z očí; bylo mi blaze na vlahém sluníčku. Tu vyšel z domu otec, který již od božího rána hlomozil ve mlýně, se šikmo nasazenou noční čepicí a spustil na mne: "Jsi ty ale kus darmošlapa! Nic neděláš, jen se tu sluníš a protahuješ své líné kosti a mne necháš všechnu práci dělat samotného. Už tě nemohu déle živit. Jaro je přede dveřmi, jdi si pěkně do světa a vydělávej si na živobytí sám!" - "Nu," řekl jsem, "když jsem darmošlap, dobrá, půjdu do světa a udělám tam štěstí." - A vlastně mi to bylo docela milé, neboť mne samého krátce předtím napadlo, že bych se měl vydat na cesty, když jsem slyšel strnádka, který na podzim a v zimě za naším oknem vždy zkormouceně zpíval: "Sedláčku, najmi si mě, sedláčku, najmi si mě!" a teď za krásné jarní pohody hrdě a vesele volal se stromu: "Sedláčku, nech si svou službu!"


Ach, je to tak nádherné, nádherný život v lese! První jarní den v lese je vždycky tak nádherný... Je zataženo a trochu dnes poprchává, ale od první jarní procházky po okolí mě to neodrazuje. Procházel jsem se a procházel a najednou se začalo rychle stmívat. Květy podbělů se zavřely. Zašel jsem ještě k velké louce, kde už se tou dobou pásly dvě vyhublé srnky a kam další právě přicházely. První jarní zelená pastva jim musí dělat náramně dobře a asi tu důkladným krmením stráví hodně dlouhou dobu. Budiž jim to přáno. Jedna červenka se posadila až na samý vrcholek smrku a dopřála mi dívat se, jak ze svého doširoka otevřeného zobáčku vyluzuje tklivou jarní píseň. To, co v jarním lese slýcháme, je ta nejúžasnější symfonie přírody, symfonie o to úžasnější, že ji nikdo nesložil, nikdo ji neřídí a nikdo ji ani nenařídil, neobjednal, nezaplatil! Ptáci zpívají zadarmo, bez copyrightů a jiných sajrajtů, jen pro potěchu k tomu dost vnímavé a citlivé duše, jež se v náhlém zmámení smyslů zastaví ve svém pošetilém běhu životním a ustrne v němém úžasu nad tou dokonalou nádherou.


Jednou byla Persefoné se svými družkami - vílami - u překrásného jezera, na němž neustále zaznívaly písně nesčetných labutí. Jezero bylo ze všech stran obklopeno půvabným hájem, kde bývalo milo posedět v příjemném chládku. Co pestrých květů vyrůstalo kolkolem z vlhké půdy! A nikdy nevadly, neboť tam bylo věčné jaro.
Země dávala bohatou úrodu sama od sebe. Nebylo potřeba orat, vláčet ani osévat pole. Vše rostlo samo. První lidé nebyli ještě vybíraví, spokojili se s tím, co jim dávala příroda sama. Sbírali lesní plody, jahody, dřínky, ostružiny a žaludy a česali lahodné ovoce z mohutných stromů. Dozrávalo celý rok, neboť bylo věčné jaro.
Požehnán budiž Bůh, který stvořil jaro a hudbu!
(R. Wagner, Šťastný večer)

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm