Neexistuje špatné počasí (citáty)

23. března 2012 v 16:46 | Misantrop
Příspěvek k SVĚTOVÉMU DNI METEOROLOGIE (23. března)


V jistém směru budu sám sebe pozorovat podobným způsobem, jakým přírodovědci pozorují počasí, aby každý den zjistili jeho stav. Budu přikládat barometr na svou duši, a pokud bych tato pozorování prováděl správně a často je opakoval, mohla by mi přinést výsledky stejně přesné, jako jsou ty jejich.


Je překrásné počasí, mírné a jarní. Les je moc pěkný a také uklidňující. Skutečný venkovský les. Jsou zde úzké příkré stezky, paseky a všudypřítomné sluneční světlo. Louky jsou pokryté narcisy. Člověku je tu dobře, je šťastný; nejsou tu lidé. Něco se tu zdá být možné. Člověk si tu připadá jako ve výchozím bodě.


Obděláváním půdy si lidi mohli nahromadit zásoby jídla a rozplemenit se víc, než je zdrávo pro rovnováhu v přírodě. Ironií osudu vznikly soustavným obhospodařováním hladomory, neboť v místech s výkyvy počasí stačí jedno katastrofální údobí, aby přišla vniveč úroda, na níž závisejí i milióny hladových krků.


Za každého počasí, v kteroukoli denní či noční hodinu snažím se dychtivě vnímat sebemenší záchvěv času a jako do kůry stromu vrýt si jej s užitkem do kůry mozkové.


Takové člověčisko, najde-li tě ve dne, za nejkrásnějšího počasí, v lese spícího, vzbudí tě: "Hej, pane, nemyslete, že jste v posteli!"


Řehořův pohled se pak obrátil k oknu a pošmourné počasí - bylo slyšet, jak kapky deště dopadají na okenní plech - ho naplnilo melancholií. Co kdybych si ještě trochu pospal a zapomněl na všechny blázniviny, pomyslel si.


Za jasného a klidného dne zpívají více, než je-li zataženo a počasí je nejisté; za bouře umlknou; to dělají, kdykoli se jich zmocní nějaká obava; jakmile obava pomine, znovu vylétají, prozpěvují a dovádějí jeden s druhým.


Letos přišly únorové větry časně. Udělejte takovou zimu, až všichni začnou křičet a utečou. Udělejte takovou zimu, že několik dní nevylezou ze svých děr. Ať po ulicích chodí jen ti silní. Únorové větry, přistupte a burácejte, dokud je nevyhladíte. Zabijte letní šílenství konečnými poryvy zimy. Ať zpustnou ulice. Rozjasněte noci. Udělejte noci co nejnocovatější. Ať svit hvězd rozřízne zmrzlý vzduch. Ať jen silní vidí tu krásu. Zbytek ať zůstane vevnitř zachumlán kolem ohňů a proklíná počasí. Budu se smát a procházet se krásným začarovaným městem a nebudu muset poslouchat, jak zamořují ten čas, co mi zbývá. Zmrazte mé oči. Zmrazte mé srdce. Proměňte mé pocity v přezimující obry. Probuzení nikdy nenastane.

Mne vždycky extrémní klima přitahovalo. Bičující pouštní větry, kdy lze cítit tíhu slunce. Počasí, kterému je jedno, jestli vás zabije. Počasí, které si ničeho nevšimne, to je krutost, která mě přitahuje.


Někomu vadí ta nezbytná trocha nepohodlí v přírodě, např. povětrnostní nepřízeň: Některá zvířata si vůbec nebudují úkryty a když prší, zmoknou. Ale jsou otužilá a nemusí se pachtit vyhrabáváním nor nebo se stavbou přístřešku. Nejsme žádní změkčilci, aby nám byl déšť námitkou! Člověku se zdá, že ve městě bude mít větší pohodlí před výkyvy počasí. Ale není to pravda: Zmokne tam stejně, i víc, než v přírodě, protože musí jít do práce zrovna, když prší, anebo pracuje venku a nemůže se schovat. V lese můžete se vším praštit a běžet se schovat pod strom nebo do stanu.


"Já bych ráno vstal," začal Oblomov, skládaje si ruce pod hlavu, a jeho tvář nabyla výrazu klidu: v duchu byl už na venku. "Počasí je nádherné, nebe čistě modré, nikde ani mráček, jedna strana domu je podle mého plánu obrácena balkónem na východ k zahradě a polím. Oblékl bych si župan a šel se do zahrady projít a nadýchat ranních vůní."


Lékaři si všímají také závislosti nemocí na počasí a podnebí a velmi často zdůrazňují tak důležité okolnosti pro zdraví člověka, jako je čerstvý vzduch a dostatek světla.


7.7.45
Prvé dni měsíce července se ještě jako vždy nesou ve znamení doznívajícího červnového monzunu a opět jako vždy se první červencové dni podobají svým hnusným počasím spíše začátku podzimu než počátku léta. Nicméně znovu jako vždy bude jistě červenec nejteplejším měsícem roku. V tomto si příroda přímo archetypálně, leč nádherně protiřečí. A protiřečí si i dnes v 16 hodin, kdy najednou, zčistajasna, přišla krátká, leč vydatná přeháňka, skutečně z dokonale čistého a jasného nebe. Ať jsem se rozhlížel kolem po obloze jak jsem chtěl, ač omezen úzkou výsečí mezi lesním stromovím, nemohl jsem najít žádný tomu nenadálému dešti odpovídající mrak. Tak tomu bývá povětšinou jen ve špatných filmech, že sluníčko svítí vysoko na čistém modrém nebi, ale na zemi přitom leje jako z konve; nicméně i to se občas v přírodě, jež si tak ráda protiřečí, stává. Zřídka, avšak stává se to. Tak i dnes.


S prací bych teď praštil, i kdybych měl tu nejlepší práci na světě. Je utrpení nechat se někam zavřít na půl dne, když je venku tak nádherné počasí.


Vedro je šílené. Ještě večer je v lese horko k zalknutí. Neměl jsem se vůbec oblékat. Plně chápu, že indiáni chodí po pralese nazí. Veškeré šatstvo je v tomto počasí pouze na přítěž.

Příští den ve středu zábavní meteorologie zklamala stejně jako každý jiný blbý horoskop v novinách, nebo jiné takové směšné předpovídání budoucnosti, a dalo se do deště. Lilo pořád a pořád.


Apokalypsa se všeobecně očekává. Tak se bojí každý zločinec svého potrestání. Pokaždé, když se blíží nějaké kulaté datum, kometa, či nastane-li nějaký nezvyklý přírodní úkaz anebo hvězdná konjunkce, lidé si prorokují konec světa, jako kdyby se na něj těšili. Ptají se věštců, kdy to skončí. Při každé nepatrné změně počasí už se netrpělivě ptají, zda je to normální.

Zima v sousedství zlověka odmítá skončit. Aprílovému počasí se podařil vskutku vydařený žert: napadlo přes noc dvacet centimetrů nového sněhu, který neodtál ani ve dne pod paprsky ostrého a hřejivého jarního sluníčka. Vzduch je nadále studený. Tím šokem, který to nenadálé sněžení vyvolalo u lidáků, vrhnuvši je v úžasu k nočním oknům, se zdálo, že nadchází málem - a konečně! - konec světa: internet celý ten prvoaprílový den vypadával, elektřina taky, jako kdyby venku nastalo nějaké strašné kataklyzma, auta bourala, letadla padala, a technici, kteří měli vyzkoušet vypnutí analogového televizního signálu, vypnuli zřejmě místo něj signál družicový. Lidužel právě jako naschvál v čase, kdy jsem si chtěl vychutnat vynikající film Příliš hlučná samota, natočený podle předlohy Bohumila Hrabala. Takže jsem viděl asi jen půlku z toho filmu. Všechno je rázem vzhůru nohama - a stačí k tomu malá sněhová přeháňka.


Debilita na každém kroku. I obyčejná předpověď počasí, vygenerovaná nejmodernějšími měřícími přístroji a satelity, zpracovaná a vyhodnocená supervýkonnými počítači, se při setkání s lidským faktorem mění na pouhou pýthickou věštbu, pronášenou v omamných výparech kadidla. Stejně tak je i přesná a dvojsmyslná. Kdo sleduje meteorologickou předpověď pravidelně a porovnává ji pak se skutečným stavem počasí, dojde opět k dalšímu pravidlu: Z poloviny ta jejich předpověď nevyjde úplně do puntíku. Asi by se měli zase radit s rosničkami, které z toho mají evidentně větší rozum.

Jednou bude člověk už natolik odtržený od přirozeného světa, že se bude podivovat zvířatům, jak je možné, že od sebe rozeznají den a noc, aniž by se podívala na digitální hodinky. Však již dnes se mnozí lidé raději kouknou na počasí do zpráv, než by jednoduše otevřeli okno a vyhlédli ven.


Víru bych charakterizoval asi jako letní počasí. Je léto a já se obléknu jen tak nalehko. Věřím v léto. Vyjdu ven, ale moje lehké oblečení nestačí, je mi chladno, protože toho dne pronikla k nám studená fronta od Alp. A jsem odsouzený, abych trpěl, protože jsem věřil v léto a nepřesvědčil se předem, jak je venku. To je víra.

Když mluvit o kráse, tak nemluvme o počasí, ale o naší dokonalosti.

Lidi jsou nerozumní jako dobytek. Oni si budou stále víc a víc přivykat stále se zhoršujícím podmínkám. Přitom je ani nenapadne, že by se s tím mělo a mohlo něco udělat a že oni jsou toho příčinou. Nebude se jim to třeba líbit a budou nadávat (už dnes to dělají), ale zůstane jen u toho řečnění a nadávání. Budou se na to zhoršování dívat jen jako na špatné počasí, které prostě nejde ovlivnit, protože kdyby s tím chtěli opravdu něco udělat, museli by začít něco dělat s tou katastrofální přelidněností. A to by přece bylo v rozporu s jejich úctyhodnou láskou k lidem!


Elektřina stále vypadává. Někdo si s tím zřejmě hraje. To je možné jen tady. Procestoval jsem celý svět, ale tohle jsem nikde jinde nezažil. Počasí je přitom naprosto klidné, pouze drobně prší. Na Seychellech nevypadl proud ani při třídenní tropické cykloně!

Počasí je opravdu hnusné; ale když to nevadí skřivánkům na polích, kteří bez ustání švitoří, nevím proč Já bych měl být takový cimprlich. Ostatně, kdybych měl čekat s procházkami jedině na dokonalé počasí, nedostal bych se mockrát za rok ven.


Musí nastat vyrovnání. Vždycky nastane. Ať klátí a ničí přírodu jaká chce lidská choroba, vyrovnání jednoho dne nastane a Rakovina na kůži Země bude nakonec přemožena, vyléčena a vyloučena z těla přírody jako živel nežádoucí a jí nebezpečný. Stejně tak to bývá i s počasím: ať je rok deštivý či suchý, vyrovnání nastane také vždy.

Od samého rána zase prší nebo mrholí. Stejně jsem nechtěl nikam jít, nýbrž odpočívat, zapisovat obyčejnou tužkou do sešitku své dojmy a myšlenky, přemýšlet a číst si "Plivanec". Ale nepříjemné je to plačtivé počasí beztak. Zkurvené počasí, zkurvená země! Furt leje! Ptákům to však nevadí; ti si vesele pohvizdují dál a Já jsem alespoň pod střechou v suchu a v přírodě. Buďme tedy veselí, že žijeme, že jsme svobodní a zdraví, my blažení tvorové! Jiní dřou teď ve fabrikách anebo zmírají na jatkách. Nám je však blaze.


Lidské tzv. "duchovno"? Otevřete si teletext stanice Nova nebo Prima. Pokud tam chcete najít např. předpověď počasí, vybafne na vás nejdřív reklama typu: "Jsem zvědavá na tvoji kládu, frajere" a "Vraž ho do mě až po koule"!


Citelně se ochladilo. Meteorology předpovězená vichřice a déšť se sněhem se však vůbec nekonaly. To je normální, počasí na den dopředu odhadnout nedovedou, při vší té technice, ale na fantazírování o světlé budoucnosti lidstva někde na jiných planetách, až zalidní a zničí Zemi, na to je užije.

Neexistuje špatné počasí, je jen špatné oblečení; to je tuším také německé přísloví, jež zní v originále nějak takto: "Es gibt kein schlechtes Wetter, es gibt nur die falsche Kleidung."

Počasí nám stále přeje, neb sluníčko se směje a nás hřeje. Vida, vida, jak se nám to notuje, tak se nám to i rýmuje! Všude je plno života, plno cvrlikajícího ptactva, jež vycítilo, že dnes nikdo na světě nezemře. Dnes ne.


Média jsou jako počasí, ale vymyšlené lidmi.


Algernon: "Počasí by mohlo být báječné."
komorník: "To není nikdy, pane."
Algernon: "Poslyšte, Lane, vy jste úplný pesimista."
komorník: "Dělám co mohu, abych se zavděčil."


KDYŽ SE ZEUS UJAL VLÁDY, tytam byly zlaté časy prvního lidského pokolení. Zlatý věk se proměnil v stříbrný. Už nebylo věčné jaro. Zeus rozdělil rok na čtyři období. Vesna a léto byly dále krásné, ale podzim byl nestálý a měnivý, plískanice, přeháňky, první mrazíky. A zima? To bylo něco, co si lidé za zlatého věku nedovedli ani představit. V létě bylo horko, někdy až nesnesitelné vedro, a v zimě mráz, až kosti praštěly. Fičel studený severák, potoky a řeky zamrzly, ve vzduchu visely ledové rampouchy.
A lidé se museli před zimou schovávat a chránit. Zalézali do jeskyň, kam si nanosili listí a dříví a vroucně děkovali Prométheovi, že se odvážně zmocnil na Olympu životodárného ohně a daroval ho lidem. Nebýt ohně, co by si byli počali? Zmrzli by ve svých skrýších a jeskyních a nedočkali by se jarního slunce.
Ale nezhoršilo se jenom nádherné počasí. I země se zatvrdila a neposkytovala své plody bez práce.


Venku byla slota, že bys člověka nevyhnal.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm