Voda budiž pozdravena! (citáty)

13. března 2012 v 17:07 | Misantrop

22. březen - Světový den VODY



Nejprostší strava a k pití voda, ruka pod hlavou místo polštáře - i tak je možno být šťasten.
(Konfucius)
Poddajnost je podle Lao-c'a větší silou než tvrdost. Voda, nejměkčí ze všech věcí, prorazí nakonec nejtvrdší kámen.
Voda ji rozněžňovala, laskala, slunce tak jasně svítilo, bylo tak krásně, bez jakýchkoliv myšlenek, bez starostí.
Žeňa lehla si na znak a zahleděla se na nebe, na němž strnul velký bílý oblak. Voda ji tiše nadnášela, nesla kamsi. Její tělo bylo tak lehounké, že Ženě připadalo, jako by se byla celá rozplynula v této vodě, v tom slunci a nehybném horkém vzduchu.
(M. P. Arcybašev, Žena otrokyně)
Kmeny stromů na dně a stará vydlabaná kánoe a temné okolní lesy jsou dnes už tytam, a místní obyvatelé, kteří už málem nevědí, kde rybník leží, místo aby se přišli vykoupat nebo napít, pomýšlejí na to, že jeho vodu, která by měla být alespoň tak posvátná jako voda Gangu, povedou potrubím do města, aby si v ní mohli mýt nádobí!

Flintův rybník! Máme to ale chudý výběr jmen! Jakým právem dal ten umouněný, hloupý farmář, jehož pole sousedila s touto nebeskou vodou, jejíž břehy nemilosrdně vymýtil, rybníku svoje jméno? Nějaký skrblík, jemuž byla milejší jiná zrcadlící se hladina - lesklá líc dolaru nebo vycíděný cent, v jehož odrazu mohl zhlížet svou nestoudnou tvář; který i divoké kachny, jež se tu usadily, pokládal za škodnou; jehož prsty dlouhým návykem shrabovat se zkroutily a zkornatěly do pařátů harpyje - ne, tak se ten rybník pro mne nejmenuje. Ne podle toho, který její hodnotu viděl jen v hodnotě peněz; který svou přítomností přivolal snad kletbu na její břehy; který vymrskal veškerou okolní půdu a nejraději by byl vyčerpal i samu tuto vodu; který jen litoval, že rybník není louka, na níž roste pícní tráva nebo klikva - z jeho hlediska věru nebylo proč jej zachovávat - a byl by jej klidně vysušil a prodal za cenu bahna na jeho dně. Ta voda nepoháněla jeho mlýn, neměl ono výsadní právo takto jí využívat. Nemám v úctě jeho snažení, jeho farmu, kde se každá věc tak cení; nemám v úctě člověka, který by na trh odnesl celou krajinu, a odnesl by tam i svého boha, kdyby za něj mohl něco stržit.

Chtěl bych stále zůstat střízlivý; a je nekonečně stupňů opilosti. Věřím, že voda je jediným nápojem hodným moudrého člověka; víno není tak ušlechtilý nápoj.
Já půjdu třeba celou noc až do ranního svítání
tam, kde mě svěží vítr zulíbá a voda obejme,
že zapomenu na své okovy a hrotu bodání -
tam, kde dosud volně žijí druzi a družky dávné mé.

Ať se rozutekou, jediným pluhem ať je tam dešťová voda a místo vrčení kolovrátku ať tam déšť crčí na listí - ať si v bráhmanově domě s Baghírou uděláme doupě, a z nádrže za chrámem ať pijí srnci! Pusť na ně džungli, Háthí!
V Indii je odpradávna nejváženějším nápojem čistá pramenitá voda, tekutina to vzácná. Však také nejrozšířenější všeindické slovo pro vodu, pání, znamená doslovně "to, co je pitné, pitelné, pivé, co je vhodno píti", nikoli pivo (Při své bohatosti slovní zásoby zná hindština ještě jeden výraz pro vodu: džal (जल), jímž se označuje voda obecně coby chemická sloučenina, voda v mořích, tělesná voda a podobně. - poznámka Misantropova). A jako Slované vítají hosty chlebem a solí, tak Indové podají pohár chladné vody. Významný symbol.
Staří lékaři píší hodně o vodě, o jejích kvalitách i o způsobech jejího použití v léčebných procesech. Podrobně popisují vlastnosti různých vod z nížin i z hor, z řeky bystré i z řeky líné, ze studánek a pramenů a doporučují také sedm způsobů, jak vodu chladit, aby žíznivého opravdu osvěžila. Upozorňují však důrazně na choroby, při nichž se chladná voda nemá pít, jelikož je to škodlivé.
Kolem počátku našeho letopočtu se pitná voda chladila v Indii těmito způsoby: (1) nádoba s vodou se postavila do průvanu, (2) nebo se obalila navlhčenou látkou, (3) služebník upevnil nádobu s vodou na tyč a mával jí vzduchem, (4) nádoba s vodou se ovívala velkým vějířem, (5) voda se přecedila řídkou látkou, (6) nádoba se až po hrdlo zakopala do země, anebo (7) se zavěsila pod strop místnosti (tam se v Indii dodnes uchovávají potraviny, aby se na ně nedostala domácí zvířata, hlodavci nebo hmyz).
Později se voda chladila sanytrem, dusičnanem draselným, KNO³. V Indii je hojný v náplavech Gangy a jiných řek a vyskytuje se také všude kolem chlévů a hnojišť, kde šóráválové, sanytrníci, sbírali vyvětralý sanytr smíšený s hlínou a pak jej rozpouštěli ve vodě a nechávali odpařit. Voda a jiné nápoje se chladily tak, že do mělké nádoby s roztokem sanytru se vkládaly uzavřené kovové konvice s nápoji, které se měly ochladit. Tak se teplota nápoje snížila v poměrně krátkém čase až o deset stupňů Celsia.
Klasik hindské poezie Súrdás, slepý bard z Mathury, stvořil v první polovině 16. století tento výmluvný chvalozpěv na vodu:

Voda je pramen, řeka, jezero, déšť i rosa,
voda je zdroj mouky, rýže, zeleniny, prosa,
voda dává květ i trn a citróny i manga,
voda - to je temná Džamna i posvátná Ganga,
voda se s námi směje a voda s námi pláče,
voda nikdy neopouští bdící ani spáče,
voda je otec i matka, zřídlo všeho bytí.
Voda budiž pozdravena! Bez ní nelze žíti.

Neshledáváte v tom hlubokou a věčnou pravdu? Co by zbylo na našem světě bez vody? Ani vařit bychom nemohli, a to prostě proto, že bychom vůbec nebyli. V takovém případě by vaření zcela zákonitě odpadlo.

Lze říci, že jediným fyziologickým nápojem je voda - a skutečně, k jídlu pijí Indové téměř výhradně jen pramenitou nebo studniční vodu. Nutno přiznat, že voda v Indii je lahodná, nic takového jako ona podezřelá tekutina, která nám teče z vodovodu.
Zelenější budou pastviny,
čistší ve všech řekách voda,
až zas svěží vítr zavane
v den, kdy nastane svoboda.
Chléb a voda vyvolávají nejvyšší pocit slasti, jestliže je člověk požívá tehdy, když je potřebuje.
Lidi jsou psychopati, nebezpeční svému okolí - ostatním lidem, zvířatům, přírodě. Jednou poznáš, jak zničili Zemi, jak udělali stoky z průzračných řek a jak otrávili vzduch. Jídlo, které Země plodí, voda, která se nedá pít, vzduch, který se těžko dýchá - to všechno si lidi masochisticky zničili, to všechno způsobuje většinu jejich nemocí.
V roce 2020 dosáhne světová populace počtu osmi miliard. Dvě miliardy lidí nebudou mít co jíst a dalších 500 miliónů půjde spát o hladu. Za dalších 35 až 40 let bude svět potřebovat trojnásobné množství jídla. Ale nebude už žádná úrodná půda, ani voda, která by umožnila pěstovat další potraviny.
Staří, opravdoví kynici, Antisthenés, Diogenés, Kratés a jejich žáci se spokojili s tím, co v Athénách a Korintu bylo značně nezvyklé, jako vlčí boby, voda, stará třínožka, vak a hůl, příležitostně žebrali, pokud to bylo nutné, ale nepracovali.
Pro taoisty dobrý život nemá účel. Je to jako plavat ve vodním víru a reagovat na proudění, na jeho příchod a odchod. "Ponořím se, když voda vtéká, vynořím se, když vytéká, řídím se Cestou vody a nevnucuji jí svou sobeckost. A tak se neutopím," řekl Čuang-c'.
Život jako takový, tedy jeho základní životní potřeby, jako čistá voda, čistý vzduch, teplo, jídlo, rostlinstvo, volný prostor a tak dále, je pomalu, avšak setrvale a plíživě čím dál dražší, poněvadž chudší, vzácnější. Přesně podle zákona entropie. To, co měla kdysi hrstka potulných opolidí všude na dosah ruky, se trvale vzdaluje, je to čím dál nedostupnější a stojí se na to čím dál delší fronta.
Vstupuji do lesa, kde nezapomínám navštívit malou starodávnou studánku, obloženou čedičovými kvádry. Stále z ní prýští čistá voda, není ji potřeba nijak čistit, je nezničitelná. Jen lidé už na ni dávno zapomněli, zradivše původní staroslovanskou víru v kouzelnou moc pramenů.
Cesta ubíhala dobře a klidně, až mě přepadl déšť od severovýchodu, jenž nabýval na síle. Nechtělo se mi čekat kdoví dokdy někde pod stromem až se to přežene; srnka se vesele pásla dál, déšť nedéšť, a tak jsem si z ní vzal příklad a nechal jsem se bez odporu také smáčet teplým deštěm. Vždyť je to jen voda.
Ty nejlepší hudební skladby, napsané lidmi a pro lidi, jsou pokaždé okopírované, odposlouchané buď od zpěvných ptáků, nebo z jiných přírodních zvuků, jako jsou bouře, vítr, zurčící a šplouchající voda, vzduté moře.

Teče všude kolem v malých čistých potůčcích. Stačí se jen pokorně spustit ze svých falešných lidských nadoblačných výšin zpátky na zem na všechny čtyři zvířecí končetiny a dlouze se napít přímo z čirého pramene. Není nic přirozenějšího. A krásnějšího. Jenže lidé jsou již tak zkažení a vadní a tak zmasírovaní reklamou či jedni druhými, že se až ošklíbnou a zhrozí nad představou, že by kdy oni sami nebo někdo jiný vzal tuto přirozenou tekutinu do úst. Mysleli by si, že by z toho osvěžujícího doušku mohli onemocnět. Oni možná, ti alergici. Já jsem pil vodu i z kaluží, z velkých řek a stojatých vod, i z thajského močálu, když nebylo vyhnutí - a vše jsem vždy přestál. Oni si za chvíli budou kupovat i vzduch na dýchání a budou se vláčet s kyslíkovými bombami na zádech, až půjdou do lesa.
Ctnost se ohradila: "Co ty máš v sobě dobrého? Piješ dřív, než máš žízeň. Aby ses s chutí napila, vyhledáváš vzácná vína a zapomínáš, že nejzdravějším nápojem je voda."
Ať tato voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby ti břicho nadulo a tvůj klín potratil.
(bible, Numeri 5,22)
Voda kameny omílá, svým proudem odplaví prach země; tak ničíš naději člověka.
(bible, Jób 14,19)
Tichá voda bývá hluboká.

Tečiž voda, kudy dříve tekla;
tak to naše milá matka řekla.
Co je šampaňské proti kalné říční vodě, má-li člověk doopravdy žízeň?
(J. Bitsch, Do hlubin džungle)



Související odkaz:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm