Buď zdrávo, Neporazitelné Slunce! (citáty) - 2.

11. dubna 2012 v 17:47 | Misantrop

V té své bezbožné, zaslepené nicotnosti
rouhání věčnému světlu nemají dosti
a v záři paprsků slunce, jakož i hvězd
zmarňují v bitkách veškerou svou čest,
jednotni v zločinech, na všech polednících
důmysl mají jen k vraždám, ničemníci.


Je-li bezmezné sobectví, v němž se zrcadlí vesmír, principem celičkého světa světelné inteligence a krásy, kdo by se odvážil zatratit je? Bylo by to tak rozumné, jako kdybychom žehrali na zářivou bezcitnost slunce!

Tu jsou mé dvě nejstarší vzpomínky na Beethovenovu hudbu, na první setkání s ním:
Pastorální symfonie v katedrále za jasného srpnového odpoledne. Ptačí pípání zvenčí se mísilo s ptačími zvuky v orchestru. Předtím jsem neznal z této hudby nic. A po chvilce jsem si už ani nemyslil, že je to hudba. Zdálo se mi, že vstoupilo plné, celičké léto. Zmalátněl jsem ve znělém snu přírody, zalité sluncem...


Chtěl bych docílit toho, abych jako antický filozof Diogenés ze Sinópé mohl odpovědět na lákání k návratu do konzumního ráje temných a studených měst:
"Ustup ze slunce a nezacláněj!"

Mojí barvou je černá. Přitom se rád nořím do záplavy denního světla. Taky rudá mě přitahuje. Vůbec kombinace rudé s černou. Do ruda rozpálené Slunce, jež vysílá černým vesmírem své životadárné paprsky, aby nastolilo království Světla na Zemi.

Šeď chce, pudí ji to, ale nikdy toho nedosáhne, aby zahltila svou převahou ona zářivá slunce, ukazující cestu vpřed.

Neschopnost dělat něco jiného omylem považuje za ctnost. Jako by slunci bylo ke cti, že hřeje!

Mé zraky se stáčejí za sluncem, na jih, do teplých krajin vína, datlí, fíků, pomerančů, mandarinek, oliv a vždy zelených macchií. Do země Olympu, mírných zim; do řeckých horských lesů s výhledem na moře a s otevřenou volnou cestou do Indie nebo do Afriky.

Vydat se za sluncem do teplých krajin. Slunce! Na slunci hned okřívám a samým blahem mžourám očima jako kočka.

Až se ozónová díra rozšíří nad obydlené části světa, a lidi budou smět vycházet na slunce jen ve skafandrech, budou poroba a závislost člověka na civilizaci definitivně zajištěny.

5. duben - Před několika dny byla zjištěna ozónová díra i nad Prahou. Ta verbež! Ani to nevyvolalo paniku! Pouze se doporučuje preventivně nechodit na přímé slunce a chránit hlavně oči. V Chile ztrácejí zvířata zrak. Pouze nechodit na přímé slunce! Takový život by byl pro mne nepředstavitelný, nemožný a trapný!


Najdeš tu všechno - to už víš:
střechu stromů i plnou spíž,
tropické slunce a volnost,
spánku a zdraví vždy hojnost.


Slunce považoval Kleanthés za božské, neboť na něm závisí život všech pozemských bytostí.


Rostl v silného netvora poháněného zlobou, jako železné slunce za úsvitu.


S podivnou volností se toulám přírodou, sám její část. Obvykle míváme kolem sebe dostatečný prostor. Mám svůj horizont, obklopený lesy, celý pro sebe. Mám - dalo by se říci - své vlastní slunce a měsíc a hvězdy a docela malý svět úplně pro sebe.

Světlo, jež oslepuje naše oči, jest nám temnotou. Jenom ten den svítá, který jsme vzhůru. Ještě více dní přinese úsvit. Slunce jest pouze jitřenkou.

Pro toho, jehož pružné, silné myšlenky drží krok se sluncem, je každý den ustavičným ránem.


Vymření pokolení lidského není lidem našeho světa pojmem novým, nýbrž lidem zbožným jest článkem víry, lidem vědeckým nevyhnutelným důsledkem vychládání slunce i naší planety.


"Když slunce je v poledne, klesá; kde je život, tam je smrt."
(Chuej Š': Deset paradoxů)


Řekl bych ti: posilni se myšlenkou, že každý okamžik umírá ve vesmíru jedno slunce s mukami milionkrát většími, než jsou tvé, - kdybych nezavrhoval každé ulehčování.

"Ty, nejvolnější člověk na zemi, - ty, žádný zákon, žádnou vrchnost neuznávající, ty, v duši své mocnější, než každý souverain, protože jsi činil, co žádný souverain by si nesměl dovoliti, - ty, pro kterého jen vlastní, ohromná, jako slunce plamenná vůle existovala, ty, jenž jsi všemi lidskými předsudky pohrdal tak, žes o jejich existenci ani nevěděl, - a jen za sebou, za svou jasnou vášní šel, - ty teď profesorem morálky!

Běda, že nutno vždy slunce zabít, mají-li svítit luny.


Strašně snadné učení ve škole mi poskytovalo tolik volného času, že mě vidělo častěji slunce než pokoj.

Že tento svět bude jednou vystaven nejtěžším bojům o bytí lidstva, o tom nelze pochybovat. Nakonec zvítězí náruživost sebezáchovy. Pod ní takzvaná humanita, coby směs hlouposti, zbabělosti a domýšlivého mudrlantství, taje jako sníh v březnovém slunci.

Ve světě, ve kterém krouží planety kolem slunce a kolem planet jejich měsíce a ve kterém je vždy pouze síla vládkyní slabosti a nutí ji buďto být jejím poslušným služebníkem, nebo ji ničí, nemohou pro člověka platit zvláštní zákony. Také na něho působí tyto věčné principy této poslední moudrosti. Může se pokusit je pochopit, avšak odpoutávat se od nich se nikdy nevyplácí.


Mám strašně rád slunce, čím větší teplo, tím jsem blaženější, léto je pro mne něčím téměř mystickým, jenomže všechny mé pradávné, nedotknutelné sny o krajích, v nichž slunce nemžourá jako u nás, jsou nyní znechuceny tvrdošíjností kratičkých vzpomínek, z nichž se mi vynořují přivřené oči postávajících a povalujících se mužů, kteří se znovu a znovu rozvážně drbou v rozkroku a jejichž pohledy se na člověka lepí jako med, takže se jich nelze zbavit.
A tak jsem pochopil, že jakkoliv mě to, co je ve mně živé a fyzické, bude nutkat jít za sluncem, jsem mentálně, a vždycky budu, seveřan.


Mysl pracuje přetržitě a roztržitě, na nízké, sebenedůstojné obrátky. Pracovat na plné obrátky, podávat plný, sebedůstojný výkon, proměnil by se každý z nás v slunce. A jsem přesvědčen, že každý z nás jím také v základu jest.

Ejhle - slunce: miliardy let mrhajíc kvanty energie, zůstává prakticky stále totéž, protože v jeho nitru se ustavičně přelévá plazma v plazmu, kvantum a kvalitum přechází v jinorodé kvantum a kvalitum, rotující slupka drží pohromadě neslýchaně pracující nitro, které je autarkní samozásobitel, sám v sobě tkvějící suverén, sebevyživující, neměnný, nepodléhající jiným změnám leč těm, jež jsou vlastní jen jemu samému. Nezištná záře. Podstata génia - nezištná záře vyživující se ze sebe sama.


K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá navěky. Slunce vychází a znovu zapadá, aby chvátalo tam, odkud vyjít má. Severní vítr se mění v jižní, sem a tam točí se, tam a sem, kolem dokola stále vrací se. Veškeré řeky míří do moře, moře se ale nepřeplňuje. Tam, odkud pramení, se řeky vrací, aby pak odtamtud znovu plynuly. Jak jen jsou úmorné všechny ty věci, člověk to ani nemůže vyslovit! Oko se pohledem nikdy nenasytí, ucho se nenaplní slyšením! Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem.
(bible, Kazatel)


Jestli se vám zdá, že život je věc, co se vás pokouší zabít, pak já chci, abyste zůstali naživu, stoupali spolu se sluncem a postavili se na odpor.


Dobře jsem uhodl všechno jejich muší štěstí a jejich bzukot kol okenních tabulí, ozářených sluncem!

Nejdále ovšem došly krávy: vynalezly si přežvykování a leží na slunci.
Tak pravil Zarathustra a opustil svou sluj, žhoucí a silný, tak jako jitřní slunce, jež vychází z tmavých hor.


neděle, 21. prosince 43
Ve 13.03 vstoupilo slunce do znamení Kozoroha. Nastal zimní slunovrat, začala astronomická zima. Více potěšující formulací tohoto každoročního přírodního jevu by bylo spíše konstatování té radostné zvěsti, že slunce se přestalo vzdalovat a naopak se začalo opět přibližovat a dny tudíž prodlužovat. To je to nejradostnější zjištění každého slunovratu. To je ta radostná zvěst, z toho se kdysi radovávali naši pohanští předci, a ne z indoktrinovaných narozenin jakéhosi hebrejského šarlatána!


Jednoroční dobrovolník si odplivl: "Vidíte, kamaráde, jaká hovada rodí se pod sluncem."


Může to trvat deset, dvacet, sto let. Mám dost času. Ale jednoho krásného letního dne, až nebude na obloze jediný mráček a třicet stupňů ve stínu, Já vystoupím z toho stínu a vychutnám si to. Bude to chladný, do nejmenších detailů promyšlený, dokonalý zločin z rozumu, žádné afektované šílenství jednoho temného okamžiku. Bude to sváteční čin, posvícení, oslava slunce. Vyberu si jednoho jediného človíčka - a pomstím se na něm celému lidstvu.


Čtu zákoník Manuův, dílo nevyrovnatelné duchovnosti a převahy; bylo by hříchem proti duchu i jen je jmenovat jedním dechem s biblí - slunce spočívá na celé knize: "Není vůbec nic čistšího nad světlo slunce, stín krávy, nad vzduch, vodu, oheň a nad dívčí dech."


Zatímco obyčejnému člověku je jeho poznávací schopnost svítilnou, která mu osvěcuje cestu, je géniovi sluncem, jež zpřístupňuje svět.

Svítí slunce na všechny sloupy, ale jen Memnónův zvoní.

Tragická stránka omylu a předsudku leží v praktickém, komická v teoretickém: kdybychom např. pevně přesvědčili jen první tři lidi, že slunce není příčinou slunečního světla, tak by mohl člověk doufat, že o tom bude brzy platit obecné přesvědčení.


Roger Bacon, anglický učenec z 13. století předpokládal, že jednou budou díky sluneční energii možné lodi bez veslařů, kočáry bez koní a létající stroje.
O mnoho se nespletl; jen širší uplatnění slunečního pohonu v praxi chybí. Nu, pročpak asi, nadnárodní těžařské a olejářské firmy? Slunce totiž svítí zadarmo, pořád a pro každého, že? A to by nešlo tak jednoduše zpeněžit. No však vy jistě nakonec přijdete na to, jak ukrást i to Slunce, když jste nám už ukradli a poplenili Zemi!

Neexistuje jeden jediný Bůh, nýbrž nekonečné množství entit, jež si jsou samy svými vlastními bohy. Bůh jsem Já, bohové jsou všechna zvířata, všechny rostliny, všechno živé, co tvoří nad sebe sama; bohem je i oheň, vítr, řeka a veškeré vodstvo, Slunce a nerosty, bohyně jsou Země a Luna, planety a hvězdy, černé díry... Toto nekonečné množství bohů však nazýváme přírodou, nikoli nadpřirozeností!


Křesťané svatozář kolem hlavy slunečního boha Apollóna sprostě ukradli, přivlastnili si ji a naroubovali toto božské světlo nad blbé palice právě těch živočišných zmetků, kteří se Slunce nejvíc štítili a báli a kteří tuto naši nejbližší luciferní hvězdu umístili až kamsi do zastrčeného kouta vesmíru, jakožto pouhou oběžnici jejich blbého židobolševického ráje. A bylo to! -

Nakonec by tvrdili, že to oni poroučejí větru, dešti a že nic se neděje bez jejich přispění; že Slunce je jen jejich obrovský jaderný reaktor na oběžné dráze Země.

Nero měl i dobré stránky: zavedl kult Neporazitelného Slunce, o což se pokoušel mimochodem už egyptský král Echnaton, jehož Chvalozpěv na Slunce patří mezi nejkrásnější literární skvosty starověku...


Procitnul jsem neobvykle brzy, ještě za šera, leč ptáci již svými popěvky dávno vítali nový den. Napadlo mě, že bych se mohl jít podívat na východ slunce. Nelenil jsem, oblékl jsem se do teplého kabátu a šel. A udělal jsem věru dobře! Procházka ranním pustým lesem byla skvostná a východ slunce ještě znamenitější! Dorazil jsem na vrchol holého kopce, obráceného k východu, právě včas. Scenérie, jaká se přede mnou otevřela, mi vzala dech, jak byla úchvatná. Celý obzor byl již celý rudý, takřka "nažhavený" nedočkavým čekáním na Slunce, na toho svrchovaného pána nad životem a smrtí nás všech, bídných pozemšťanů. Půlka nebe s několika roztroušenými obláčky a siluetami letících ptáků hrála všemi odstíny červené. Daleko na obzoru se jasně rýsují vzdálená úbočí Orlických hor, zdající se být nyní o polovinu blíž v tom jasném, chladném vzduchu. Pozoroval jsem to vše ani ne pět minut, když vtom mě osvítily první paprsky slunce, té obrovské, oslepující žhavé koule, již naši předkové uctívali jako boha. Opravdu je to nábožný zážitek! Ve zlomku sekundy se přede mnou rozestřelo něco, co má úžasnou sílu, moc a energii; něco, co mě nutí zaclonit si oči a odvrátit tvář. To bylo načasování! Zcela intuitivně, bez hodinek, jsem se dostavil v pravý čas na dostaveníčko s tímto veleobrovským hybatelem veškerenstva.


Vítám jitřní paprsky slunce stejně posvátně jako gibon či pohanský žrec.

Fjodor Bronnikov: Pýthagorejci uctívající východ slunce (1869)

Související odkaz:

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm