Čí je vítězství? (citáty) - 1.

13. dubna 2012 v 17:30 | Misantrop
Příspěvek ke Dni vítězství nad fašismem
(8. května)


sobota, 8. května - pondělí, 11. května 43
Opět jeden z prodloužených víkendů, díky jakémusi svátku "vítězství", který mě nezajímá a od nějž jsem se odvrátil. Já zvítězím až se zbavím té hrozné fabriky a toho nesmyslného angažmá v ní. Teprve to bude takové malé vítězství!

V knihovně jsem si půjčil Takových tisíc let, další Pludkův antimýtus, v němž se snaží si představit, jak by svět vypadal po vítězství Velkoněmecké říše. Nepochybuji o tom, že v té sci-fi zřetelně rozeznám prvky žhavé současnosti roku 2009 po Kristu.

Dočetl jsem Pludkův "román" Takových tisíc let. Bylo to krátké. Ona je to spíš novela než román. Nicméně skutečně jsem v tom fiktivním obraze světa po vítězství nacistického Německa nalezl něco ze žhavé přítomnosti! A to debilin, který si občané píchají do žil, aby šli vesele do práce, do války, do plynových komor. Ovšem takový debilin je ve skutečném světě zbytečné extrahovat kdoví z čeho, vyrábět a intravenózně aplikovat. Takový debilin je totiž trvale přítomen v krvi obyčejných lidí. Jen mně se ho jaksi nedostává...

středa, 4. března 43
Den s velkým "V" - "V" jako výpověď! Nebo snad "V" jako vítězství?
Šlo to hladce jako po másle: Donesl jsem na osobní oddělení svou výpověď, ta byla přijata bez zbytečných řečí... - a to je vlastně všechno. Zvítězil jsem. K 31. květnu jsem zase volný jako pták! Ani další dnešní "krysí dostihy" mi už tolik nevadily u vědomí toho, že toto utrpení brzy skončí. Už se na ten slavný den těším. Nechám si znovu narůst dlouhé vlasy...

Kdo všechno dnes není vítězem 2. světové války! Pěkná verbež, když se tak rozhlédnu! Vy jste to tedy vyhráli, jen co je pravda! Od čeho vlastně jste byli osvobozeni? Co přesně jste vyhráli? Já nevidím ani žádné osvobození, ani žádnou výhru.

Když hledá našinec svobodu a nerušený klid na přemítání, nenajde to všechno tam venku, ve "světě", v jejich světě, mezi nimi, nýbrž v radikálním a bezpodmínečném ústraní, někde nenápadně v koutku jako ten pavouček, jenž celý život neopustí svůj skromně utkaný příbytek, který je zároveň jeho skrýší i azylem. Být jako on. To by bylo mé malé velké soukromé vítězství. Dívám se na něj každý den. Je to můj malý velký vzor. Máme se toho tolik co učit od zvířat!

Bojuj - a budeš na hlavu poražen. Nebojuj - a stejně nemůžeš zvítězit.

Francouzská revoluce, vítězka nad "přežilým" feudalismem, nepřežila sama sebe, požrala svá vlastní dítka, zavedla diktaturu lůzy, gilotinu - a vůbec poprvé v dějinách povinnou vojenskou službu! To je u nich pokrok!

Hluboko v mé mysli dlí Orwellův crimethink; je zaseto sémě strašlivého brachiálního běsu, jenž si jednoho dne zatančí svůj vítězný tanec v tratolišti krve.

Jednou jsem takhle došel až těsně k číhajícímu myslivci na hranici lesa a přilehlé louky. Neviděl mě. Mohl jsem se na něho vrhnout jako šelma na svou kořist, moment překvapení by mě zvýhodnil. Mohl jsem ho utlouct holýma rukama, puška by mu nebyla nic platná. Mohl jsem ho zařadit do potravního řetězce z pro něj neobvyklého konce. To všechno jsem mohl. Pokud si toto aspoň na okamžik uvědomil, a Já bych se vsadil, že mu to muselo blesknout hlavou, pak jsem pro tentokrát zvítězil.


Židy začíná vzpoura otroků v morálce: vzpoura, která má za sebou dvoutisíciletou historii a kterou dnes už nevidíme jen proto, že - byla vítězná...

Čím hůře na tom bylo lidstvo s pamětí, tím hrůznější pohled na jeho obyčeje; zejména podle tvrdosti trestních zákonů si lze představit, kolik námahy muselo lidstvo vynaložit, aby zvítězilo nad zapomnětlivostí a udrželo několik primitivních požadavků sociálního soužití natrvalo před očima těmto otrokům okamžitých afektů a žádostí.

Nelze vyloučit vyhlídku na to, že by dokonalé a konečné vítězství atheismu mohlo lidstvo z tohoto celého pocitu zadluženosti vůči vlastnímu počátku, vůči své causa prima, vysvobodit.

Pro onen cíl by bylo zapotřebí jiného druhu duchů, než jací jsou právě v této době pravděpodobní: duchů zocelených válkami a vítězstvími, jimž se dobývání, dobrodružství, nebezpečí, ba i bolest staly potřebou.

Člověk budoucnosti, který nás vykoupí z dosavadního ideálu právě tak jako z toho, co z něho muselo vyrůst, z velkého hnusu, z vůle k nicotě, z nihilismu, toto vyzvánění k poledni a k velkému rozhodnutí, které opět osvobodí vůli, které Zemi navrátí její cíl a člověku jeho naději, tento Antikrist a Antinihilista, tento vítěz nad bohem a nicotou - ten musí jednou přijít...

Páchne tu vzduch tajnostmi a pletichami; neustále se tu spřádá síť zlovolných spiknutí, spiknutí trpících proti vydařeným a vítězným, pohled na vítězství zde probouzí nenávist.


Jejich život znamená to, co ostatní bytosti neznají: plný život, uskutečněný ráj na Zemi, nenasytné a dychtivé prožívání každičké chvilky, vítězství nad vším, i nad životem i nad smrtí; dokonce i jejich skon je jen dalším triumfálním završením jejich životní cesty růžovou zahradou: Oni se prostě užijou k smrti!

Velké je na tom, že Misantrop vítězí, tj., že to, co dělá, dělá nenásilně a ze své vůle a bez dalšího utrpení či hrůzy okamžiku sebezabití.

Dokud vítězíš, tak je furt na sebezabití času dost. Ovšem chápu, že ne každý má z toho zápasu potěšení a bojovat znamená nejen vítězit, ale i prohrávat. A život dovede být nesnesitelně krutý k poraženým! Právě to, že volím mezi bytím a nebytím, zvětšuje moji svobodu a svoboda - to je další strategické vítězství v boji o život.

To je můj Misantrop. On chce výš v hierarchii bytostí, protože tam cítí vysvobození; zahlédl vítězství nad bezútěšností všeho.

Tak vítězím nad životem, jsem v předstihu! Jestliže jsem poznal v krvi a spermatu nepřítele, není už nic, co by mi zabránilo vyhrát. Život je podobný sportovním hrám. Sportovci říkají: "Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se." Jenže na rozdíl od olympiády, kde se poraženým nic nestane a klidně si můžou odjet domů, v životě jde o krk. Život má velikost, když se pohybuješ na hraně; vlevo smrtelná propast, vpravo bezedná bažina živoření. Není důležité zúčastnit se! Důležité je zvítězit! Víš ty, vím Já, ví kdokoliv, kdo plánuje rodinu, jestli zplodí Misantropa nebo bahenního červa, který se bude v životě kroutit a svíjet? Příměr života a sportu souhlasí, jen pokud jde o korupční a dopingové aféry. Ti slabí a nejistí vítězstvím, se uchylují ke smlouvání s životem - musejí život podplatit horentními sumami, které namáhavě musejí shromažďovat.

Zabil bych se, kdyby mi pohled na okolní živé automaty z krve a spermatu, při srovnání se mnou, nedával iluzi, že jsem vítěz. Avšak pravý vítěz je ten, kdo vůbec nemusí bojovat. Ne ten, kdo se vzdá. Ne ten, kdo už začal bojovat. Vítězství nad životem má zajištěno jen ten, kdo se vůbec nenarodí. Každý rodič se s takovým dítětem právem pyšní. Tím, že jsem v sobě zabil krev a sperma, zplodil jsem vítěze. Jeho jméno je
N e n a r o z e n ý .


To je vítězství jezuitské výchovy: naučit zvyku nevšímat si ani věcí jasnějších než den.


Na světě jsou jen dvě mocnosti: meč a duch. Duch vždycky zvítězil nad mečem.

V lásce není vítězství kromě útěku!


Žena přitahuje muže, muž ženu a každým krokem, kterým se sbližují, dávají všanc něco ze sebe; je to řada porážek namísto očekávaných vítězství.


Vítězství má tím jistěji činí mě psancem!
Kdo se to se mnou chce střetnout? -
Ta penězi koupená cháska,
sprostí ti nádeníci!
Trestu však neujdou jistě a ruku mou nevrhne v pouto
bez pomsty lecjaký slaboch.
Všechny tatáž vina přec vzývá, na všechny čeká
pohroma táž!
Má věc je vítězstvím jista.


Co nás tu může bezpečně vést? Jedno jediné - filosofie. A její příkaz je, abychom své nitro chránili před zneuctěním a úhonou a dopomáhali mu k vítězství nad bolestí.


"Další úspěch! - Naše vítězství nad Přírodou jdou do nekonečna! Hosanna! Máme sotva kdy, abychom se nad tím zamyslili! Jaký triumf!... Nad čím bychom se měli vlastně zamyslit? - Proč a nač? - Nuže, vyhrňme si rukávy a do toho, do toho, nepřešlapujme na místě!"


Ať žije vítězství, kterého naše vyšší vědomí dobývá nad ničemností sprostoty!

Beethoven cítil se vítězem a věděl, že může náležet světu jenom jako svobodný muž.


Je to strašná historie, historie nejvyššího člověka, mudrce. Nejvíce se tím poškozuje paměť velikých, neboť ti napolo podaření a nepodaření jich neznají a vítězí nad nimi "úspěchy".

Štěstí: v uvědomění síly a vítězství.

Kořen všeho zla: otrocká morálka pokory, cudnosti, nesobectví, absolutní poslušnosti zvítězila.


"Pánové," promluvil Kakambo, "tak vy si myslíte, že si dneska upečete jezuitu, že? To je správné, neboť takhle zacházet se svými nepřáteli je velmi spravedlivé - a přirozené právo nás učí, abychom své bližní mordovali. To se děje všude. A jestliže nepoužíváme tohoto práva, je to proto, že máme k jídlu jiné věci. Je jistá věc, že vy nemáte takové životní zdroje jako my a je tedy lépe své nepřátele jíst než nechat ovoce svého vítězství napospas havranům a vranám."


Prométheus chtěl lidem přinést oheň a docílil toho - to bylo vítězství. A my? My dovedeme jen přihazovat třísky do ohně, který jsme nezapálili a ani ho neuhasíme.

Křesťanství nemá budoucnost! Jestliže nedokázalo zvítězit nad lidstvem v době svého největšího rozvoje a bezmocně se ocitlo v rukou hrstky ničemů jako nástroj drzého klamu, teď, kdy už sám pojem křesťanství je vyčichlý, bylo by podivné a směšné čekat na nějaký zázrak... Dějiny neodpouštějí: co jednou zmizelo ze scény, to se nevrací!


Výkonné metody byly vyvinuty pro vítězství ve volbách, prodej produktů, ovlivňování veřejného mínění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm