Čí je vítězství? (citáty) - 3.

13. dubna 2012 v 17:47 | Misantrop

Nemáme se za co stydět. OMNIA VINCIT STULTITIA! (nade vším vítězí hloupost). Darwinismus se ve své hlavní tezi nepochybně plete: Nepřežívají ti nejschopnější a nejsilnější, nýbrž ti nejprůměrnější! Alespoň v lidské společnosti to platí stoprocentně.

Teror, samý teror a běs! Tedy žádná tzv. "křesťanská láska k bližnímu svému"! Ne, nic takového! Tu nám cynicky otloukají o hlavu až teď, kdy jsou si jisti svým vítězstvím, a také aby nás nenapadlo udělat jim někdy to samé, co oni nám udělali; ale kdysi nám tu svoji "lásku" otloukaly křesťanské soldatesky o hlavu do slova a do písmene - přímo do "Písma"!

Naše civilizace je příliš rozlehlá. V růstu se skrývá již budoucí sešlost, ve vítězství je již obsažen zárodek budoucí porážky. Tak velký kolos se prostě nedá ukočírovat, ale vůz musí být přesto plně naložen.

Jednou se Rakovina zalkne sama sebou, její genetická turbína se přehltí a její zdroje vyschnou. Tak je to zakotveno v řádu všech věcí. Příroda je silnější a mocnější. I kdyby ji zničili, nepřežijí své vítězství.

Koho dnes ještě vzrušuje nějaký dávno zapadlý antisemitismus, fašismus nebo holocaust. Nikoho. Leda tak toho, kdo byl vždy odvěkým nepřítelem a antipodem a obětí těchto hrozeb a kdo si je vztahuje paranoidně na sebe. Rudý mor! "Oni zvítězili. Oni mají pravdu", jak trpce prohlásil před svou popravou SS-gruppenführer, generálporučík zbraní SS Jürgen Stroop.

Dokud Hitler vítězil, byl kdekomu dobrý, ale jak začal prohrávat, nenáviděli ho. Jó, jó, tak už to holt chodí na tom světě, kde vládne jen nevděk a zrada. Už Napoleon si trpce postěžoval, že nemá přátel, jen jeho úspěch je má. A proti Napoleonovi se nakonec také spikla mohutná koalice evropských mocností...

Dějiny se falšovaly odjakživa (vítězové je falšovali), ale kdo se dlouho a dopodrobna zajímá např. o druhou světovou válku, o to, co jí předcházelo, co následovalo, jaké důsledky z ní a z jejího výsledku povstaly, o dějepis vůbec, zjistí nakonec, že málokteré historické období podléhá tak masivní dezinterpretaci, jako právě doba nacismu/fašismu.

Slyšeli jste někdy, jak křičí ztracené kůzle? Je to jako když pláče dítě. To dnešní vykořeněný člověk nezná. Neb on opile oslavuje vítězství nad přírodou a tančí v prachu jako ten nejposlednější, kosti ohryzávající kanibal, jehož srdce se ničím neobměkčí.

Kašlu jim na tu jejich zhýralou lásku, když od nich není na chvíli pokoj! Ale láska opět vítězí na svobodou a nenávistí.

Titanic jde ke dnu, ale kapela hraje dál, v domnění, že přechytračí samu Nemesis. A to poslední, co vyčuhuje nad zavírající se hladinu, je pořád ten jejich vítězně ztopořený palec nebo dva prsty roztažené do písmene "V" jako stehna laciné pouliční štětky. To už jsou mi milejší sepnuté ruce při modlitbě. Všechno je to ostatně ze stejného ranku.

Násilí je i tak trochu aktem lásky. (Lépe je to zjevnější např. u oboupohlavních hlemýžďů, kteří se v milostném zápalu šermují svými údy jako kordy. Vítěz tohoto boje, který první probodne svého milence a zároveň i soka, se stává otcem, poražený matkou.)

Dějiny píšou vítězové. A my víme, jaká verbež zvítězila a jak nakládala s pravdou.

Lživá propaganda vítězné protihitlerovské koalice už natolik pozměnila tvářnost dějinných událostí, že z dnešního notně zkřiveného pohledu se tato válka jeví málem jen jako nějaké nepříčetné řádění jednoho jediného uřvaného psychopata s patkou a směšným knírkem, jemuž musí být stůj co stůj zabráněno, aby se vybíjel na slabších. Zabráněno jakýmikoli třeba sebekrutějšími prostředky!

Vítězové válku neodsuzují nikdy. Pro ně je to slavnost, karnevalové třeštění, kdy v maskách a úborech zabijáků je najednou dovoleno mnohé z toho, o čem lidé ve všedních a nudných dnech míru jen sní.

Řinčení zbroje, nářek raněných a umírajících, žuchání těl padlých o zem, triumfální pokřik vítězů, úsečné a hřmotné povely velitelů a vůdců, dusot a ržání zpěněných koní (i když koně bych raději vyjmul), troubení polnic, dunění děl a rachot kulometů, svištění kulek a pleskání odražených střel - to je ta nejvznosnější hudba pod sluncem.


Mají-li už svůj zpropadený svátek všichni zamilovaní debilové, všichni ti necudní nestydové, u nichž vždy pud vítězí fatálně nad studem, ti pohlavně nadržení, nakažení a zvrácení, jakož i všichni ti, kdož lidstvo dále rozmnožují, měli by mít svůj den i všichni ti, kdož lidstvo nenávidí a k smrti si ho hnusí.

Člověka se každé zvíře bojí jako ztělesněné smrti; a ještě je na to pyšný jako na svůj primát, jako na důkaz své nadřazenosti, jako na potvrzení jeho nadvlády nad přírodou, jako na jeho vítězství nad vším tvorstvem! Ach...!

Už mě nic nemůže zastavit na mé nezadržitelné cestě do divoké svobody! Už mám zase ten opojný pocit vítězství a suverenity. Mně nikdo vládnout nebude - nikdy mi ostatně nikdo skutečně nevládnul a ani v této chvíli nemá nade mnou žádný člověk moc. Jsem svobodný, divoký a svobodný. Jsem pán, a vítěz na živé jsem zemi!


Smrt nakonec musí zvítězit, neboť jsme jí propadli už zrozením a ona si se svou kořistí jen chvíli pohrává, než ji pohltí.

V patologii se v nejnovější době konečně uplatnil psychiatrický náhled, v jehož důsledku se berou nemoci jako ozdravný proces přírody, který nastává, aby nějaké v organismu vzniklé neuspořádání bylo odstraněno překonáním jeho příčin, přičemž v rozhodujícím boji, v krizi, dosáhne buď vítězství a svého účelu, nebo podlehne.


Víra je pasívní čekání, lhostejnost a vlečící se pomalost, zatímco úsilí a boj dují za okny, osvětlenými bledými plamínky hromniček, jako nepřemožitelný vítr změny, který nepřestává lomcovat mřížemi temných otroctví. A vítr vítězí!

Spasení skrze víru - tomu teda říkám opravdové Pyrrhovo vítězství!

Když lidi žerou maso, nenutí je k tomu nutnost výživy, jako třeba šelmy; tenhle obyčej má základ ponejvíce v pomstychtivosti vítězově, anebo pochází ze "zbloudilé chuti". Vznikl asi tak, že vítězství nad nepřátelským zvířetem se oslavovalo hostinou, při které se zčásti snědla jeho mrtvola. Pak to pokračovalo a dodnes pokračuje tím, že se napadne bezbranné zvíře.


Hitler chtěl zakázat kouření po vítězné válce, tihle už to zakázali teď. Třeba mají pocit, že vyhráli. Možná to tak je. Ale ten Hitler by mi byl milejší.
"Anebo si myslíš, že Héraklés, člověk ze všech lidí nejlepší, božský muž a právem uznávaný jako bůh, bloudil sem a tam se lví kůží na nahém těle a obešel se bez vašich potřeb jen tak z šílenství? Ale on nebyl ani šílený, ani to nebyl chudák: vždyť byl pánem na moři i na zemi! Copak si myslíš, že postrádal přikrývku nebo boty a kvůli tomu se potuloval sem a tam? To by byl nesmysl! Znal však míru a byl vytrvalý; chtěl vítězit, a ne žít v rozmařilosti."

Tento Lúkiánův starověký spisek je dosud tak aktuální, dosud tak naléhavě hovoří i k dnešku, jenž by se v něm poznal, kdyby dovedl, že se zdá, jako by nebyl napsán před dávnými časy, nýbrž včera! Škoda, že ani nejbystřejší hlavy všech dob nejsou s to otočit kolo dějin! Věčná škoda, že se kynismus patřičně neujal, nezapustil hlubší kořeny a neprorostl společností. Už jsme mohli být dávno někde jinde. Ale hloupost vždy zvítězí.

Hitler byl poslední velký politik, který chtěl toto vše nezvratitelné zvrátit a vrátit svět znovu do správných kolejí. A jak "neslavně" dopadl! "Neslavně" pro ně - nikoliv pro mne! Kdyby byl zvítězil, byl by zaživa oslavován jako bůh, jako spasitel lidstva.


Z koncentráčnického baráku na orwellovském Sídlišti Vítězství mě vyhnal systematický trapitel: řádění Technických služeb, jmenovitě jejího obávaného křovinořezového komanda negramotných hovad. Přijímám to trpně, s vědomím, že oni zvítězili.

Kácení pralesních velikánů je líčeno jako zápas s nepřítelem pokroku a jako porážka nějakého zlého obra, což je provázeno vítězoslavným křepčením černochů a pochvalným uznáním bělochů.

Musím také pohnout s tím Himmlerem. Někdy je docela odporné číst s jakým nestydatým pokrytectvím se tu kritizuje a odsuzuje to, co dělali v "milovaném" Sovětském svazu také a co se stalo běžnou praxí vládnutí též u nás po takzvaném "osvobození". Ba kritizují se tu a odsuzují i ty věčně platné principy moci, jež nepřestaly platit ani dnes, v současné "liberální demokracii" po konečném globálním vítězství mezinárodních "pokrokových sil" totálně zbolševizovaného a zfašizovaného světa. Tehdy, za nacismu, že to bylo hrozné? Davy jásaly tenkrát, jako jásají i dnes; ale dnes už jsme na všechno sami a všichni jsou proti nám. Dnes je politická situace daleko horší, pokročilejší, a zotročení celého světa mnohem rafinovanější. Není obrana, není naděje, není budoucnost. A pak: nelze být svobodný v miliardovém davu lidí. To je prostě vyloučeno.

V současnosti jsme v obdobě koncentráků všichni - dobří i špatní. Je to tak opravdu lepší? Myslím, že ne. Nacistickou terminologií řečeno, "mezinárodní Žid" zvítězil a ovládl celý svět.

Líbí se mi některé citace z Himmlerových veřejných proslovů nebo soukromých názorů. Tak například, podobně jako Hitler, i on prorocky varuje před bolševismem, neboť po jeho vítězství (viz dnešek!) by to znamenalo "konec vší krásy a kultury, vší tvůrčí síly na tomto světě." Prorocká slova.

Už toho mám dost. To je jen začátek. Na konci budu zase stát na okraji džungle a vítězně jako orel přehlížet hrdým zrakem krajinu.


Utrpení není božské; utrpení je naopak velmi nízké a ponižující; utrpení je vědomé bytosti nedůstojné. To není nic pro mne. Neboť můj bůh, můj rek, můj vítěz opravdu probuzený ze sna života, by se od veškerého utrpení osvobodil a dlel by ve věčné blaženosti až do konce života - svobodný, osamělý, bezdětný, nenásilný, nehumánní. Probuzený Vítěz.

Je mi takto dobře. Nemám hlad ani žízeň, ničím netrpím - jsem vítěz nad strastmi života. Nezmítá mnou žádná tělesná ni duševní potřeba.

Neploď a nezabíjej! To má smysl na tomto světě. Nestaň se příčinou plození a zabíjení! I to má svůj hluboký smysl na tomto světě. Měj soucit se zplozenými i nezplozenými a nestaň se příčinou jejich utrpení! Také toto má svůj filosofický význam. Všechny tyto Tři vznešené příkazy Probuzeného Vítěze mohou změnit tento svět násilí a hrůz. A snad ani ty na tom nemůžeš nic změnit. Povznes se nad všecko. Buď sám a prozříš.

Po vydatných deštích je příroda zaplavena jako byla na jaře. Svět se mezitím také stal o něco větším vyhlazovacím koncentrákem i smetištěm. V prvém případě je to tím, že lavičku pod stromy na pláni, kde jsem často sedával, přestavěli řezníci s flintami na střílnu do živých terčů. Další vítězství pokroku! Další "vylepšení" celosvětových jatek!

Povečeřel jsem poslední konzervu fazolí a začal číst Zápisník mrtvého muže. Četba mě baví, třebaže jsem tuto knihu sepisoval ve stavu beznadějného zoufalství ze zimy a z práce ve fabrice. Ale baví mě to, protože teď zpětně vidím, že jakkoli to tehdy se mnou vypadalo nedobře zle, přece mé trápení netrvalo věčně a nyní jsem znovu volný - vítěz nad životem a smrtí. Se vším si vždycky nakonec poradím - a zvítězím. Pozor tedy na mne, lidstvo nehodné!

Připadá mi, že přírodní selekce se vydala scestnou cestou co největšího možného hluku a že vyznává zásadu přežití těch nejhlučnějších. V tom případě by lidstvo zvítězilo. Ale snad je ten vzrůstající celosvětový kravál jen projevem lidské agónie na tomto světě a nakonec přeci jen převládne tichý ševel větru, šumění deště a pípání vznešených muzikálních tvorů.

Co tady může vanaprastha dělat? Dlouho mu to poustevničení nevydrží a musí se vrátit včas na zimu "domů", do městského bytu v domě, jenž je mu vězením, a mezi lidi, jež nenávidí; z vanaprasthy, z toho, jenž odešel do lesů, se v Čechách musí nevyhnutelně stát grhastha, tedy ten, jenž pobývá v domě; z tvora vyššího, ba vůbec nejvyššího řádu, z vítěze nad životem, se tedy musí degradovat v něco nižšího, ba nejnižšího: v obyvatele města. Čechy nejsou duchovní ani filosofická země...


Vítězství sestává ze samých průserů.


"Ramínko režiséra... Režisérovo ramínko! Chlapi nepodceňujte to. To je hrozné, jak se dneska mluví. Tuhle mluvil v rádiu taky tak nějakej blbec, doktor to byl. Já jsem do toho rozhlasu napsal, chcete si to poslechnout? - Až jednou půjdu po mostě Karla, do divadla Národa na Stěnu čerta, smířím se s tím, že jste vyhráli. Ale bude to vítězství Pyrrhy."


Vítězství má hodně tatínků, prohra je sirotek!
(generál von Runstedt)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm