Existuje už jen fašismus (citáty) - 2.

22. dubna 2012 v 18:49 | Misantrop
Příspěvek ke Dni vítězství nad fašismem
(8. května)


A když si dnešní demokrati berou do huby například řeckou demokracii, mýlí se, poněvadž nevědí, o čem žvaní. Tehdy to zdaleka nebyl takový bordel jako dnes, nebyl to však ani takový fašismus jako dnes!


To, co prožíváme, nemá už se socialismem vůbec nic společného. Jestliže se něco nestane - a ono se nestane, jelikož degenerace může trvat celá desetiletí -, dožijeme se co nevidět systému, proti němuž je fašismus idylkou.
Nejhorší je, že si to nikdo nevymyslel. Nikde nesedí žádný žlučovitý skřet, který by sadisticky spřádal plány a udílel telefonem příkazy. Je to mnohem strašnější, nikde není přímého viníka, věci jsou v chodu samy od sebe, řízeny abstraktním mechanismem příčin a následků, nelze je zadržet, lze je jen předpovídat a čekat, že bude stále hůř a hůře.


Sadomasochistickou povahu lidáků, jejichž nejpřirozenějším živlem je fašistický stát, jsem odhalil již před dvaceti lety také a sám, mimo jiné například v Poslední Revoluci Myslí, v Plivanci na rozloučenou, i jinde, takže nacházím se Sadem společnou řeč.
Na motivy tohoto románu natočil Pasolini stejnojmenný film. Pár ukázek z něho jsem viděl, ale pouze jednou v italštině a podruhé ve španělštině, takže jsem příliš dobře nerozuměl dialogům, jen jednomu nadějně znějícímu monologu, který začínal slovy: "My, fašisté, jsme největší anarchisté, protože...", ale jak to bylo dál, to už jsem nepochytil a mohu se proto jen dohadovat. Nemyslím však, že bych souhlasil, kdyby končil nějak takhle: "...protože přinášíme na svět chaos a zmatek." Se Sadovým románem to ostatně nemá co do činění, neboť markýz sice poznal teror, avšak nikoli ještě ten fašistický. Není to však jedno, jaký má teror přízvisko, nebo zda je skrytý či otevřený? Je-li vám stále něčím vyhrožováno, je to teror vždy. Platíte-li výpalné mafii za "ochranu", není to skutečná ochrana, nýbrž vydírání. Platíte-li státu, té největší a nejlépe organizované mafii za ochranu před lůzou, také to není opravdová ochrana, ale vydřidušství. Nezaplatíte-li za dům, zboří vám ho. Nezaplatíte-li výpalné, takzvané pojištění zdravotnické mafii, zabaví vám majetek. Nevyplníte-li řádně formulář na sčítání lidu, zaplatíte pokutu. Nezaplatíte-li daně, seberou vám živnost. Ve státě jsou podobné hrozby stále přítomné. Zdaž i to není teror? U sociálních demokratů teď tvoří přímá hrozba dokonce součást agitace v předvolební kampani, jak jsem si povšimnul: jejich heslo NEVOLÍŠ - ZAPLATÍŠ není nic jiného, a tuto stranu můžou tudíž volit opravdu jen duševně méněcenní podlidé - takže většina. Ostatní volí protistranu - a opět z téže hrozby: tentokrát proto, aby se jí vyhnuli! Ať však volíte koho chcete, nikdy nevolíte svého ochránce, nýbrž svého vydřiducha.

Čím silnější vláda panuje nad svými otroky, tím vytváří totalitnější fašismus. A čím totalitnější fašismus, tím víc proto není legální vlastnit a používat zbraň. V ochraně proti strašáku anarchie se dokonce připouštějí takové absurdity a zjevná bezpráví, že je místo útočníka trestán obránce, který se brání sám a vlastními zbraněmi. Děje se to jednak proto, že bezbranný otrok se tím stane ještě více závislejším na státu, a za druhé z pochopitelné obavy každého státu, že ozbrojený občan by se potom nemusel bránit jen proti státem kriminalizovaným vrahům, násilníkům, zlodějům a nebezpečným zvířatům, ale bránil by se aktivně se zbraní v ruce i vůči státu samotnému, to jest vůči všem těm různým výběrčím daní, úředníkům, policistům a dalším přisluhovačům vlády.

Nad tím vším by vychovatelé ke kolektivismu, krotitelé lidstva zuřili; neboť je to přesný opak společenské morálky a její fašisticko-humanistické disciplíny. U lidí má naopak každá společenská disciplína vypěstovat člověka opačného, člověka bez duše, bez osobnosti, bez individuality, bez vůle; nemá mu poskytnout ani chvilku času sama pro sebe, aby nezačal sám od sebe samostatně myslet a jednat; aby příliš nezduchovněl, to jest aby neupřednostnil práci duševní pro sebe nad práci tělesnou pro ostatní a za ostatní, v níž ztratí svobodu; aby neupřednostnil sebe před jinými; aby je nezačal nenávidět pro to, jací skutečně jsou.

Byl na člověka ještě docela slušný a výjimečně neotravoval žádnými obvyklými fašisticko-humanistickými otázkami typu: "Co tady děláte, odkud jste, kde jste zaměstnán?" a podobně.


Je tak snadné být dnes "slušným člověkem". Stačí po nich papouškovat tyhle nesmysly a rázem je člověk na straně dobra. A je tak jednoduché stát se vyvrhelem a "fašistou". Stačí mít na věci vlastní názor, samostatně uvažovat a nenechat se zblbnout žádnou demagogií.
Kdo všechno dnes není "fašistou"! Já jsem byl pro sousedy "fašistou" už jen proto, že jsem hrál na bubny! To by mě nikdy nenapadlo, že na hudební nástroj lze hrát "fašisticky". To je absurdní: Takže nakonec jsem fašista Já, a ne oni! Takže moje divošské víření bubnů je výrazem nejryzejšího fašismu? A není to spíše ta jejich hnusná dechovka, z čeho přímo čiší fašismus?
Sedím si za tiché letní noci jen tak nahý a potmě před blikotavým světlem počítače, jako v té písni od Faith No More, prožívám vrcholně vzácné intimní chvilky při poslechu hudby, zbrocen slzami dojetí nad tou krásou - a ten barbar od vedle buší na stěnu, že jsem fašista! Nelida, neruda, misantrop a nepřítel lidí - to ano, stokrát ano! - Ale fašista?

Když jsem viděl nacistický propagační film o začátcích zahrádkářského hnutí, s tím jejich "Heil Hitler, Wernere!" "Heil Hitler, Gustave!" "Hm, také bych si propachtoval nějakou pěknou vlastní zahrádku..." a jejich komunistické pokračovatele a epigony s tím jejich "Čest práci, Klémo!" "Čest práci, Tondo!", "Jdeš dělat na kolchoz?", poznávám v dnešních chalupářích, kteří mě již z dálky vítají svými vystrčenými zadky, kdo je jejich věčnou inspirací a vzorem! A pak že jsem fašista Já, jenž nepatřím do žádné lidské kategorie, natož do nějakého smradlavého politického chlívku! Vážně jsem někdy v pokušení zdvihnout na ně pravici k starořímskému pozdravu, ale oni by takovou zjevnou provokaci stejně nepochopili - a zase bych byl špatný jenom Já, a ne oni, jak je tomu ve skutečnosti...

Ten stesk po totálním lidství, po fašistické jednotě, ty pokusy o zglajchšaltovanou totální společnost jsou stále přítomny a nikdy nezmizí.

Fašismus, nacismus a komunismus - kolektivní zrůdnosti, jejichž dědictví už nic nevymaže. Naopak jsme se vzrůstajícím technickým pokrokem svědky dalšího a dokonalejšího zlepšování nástrojů moci. Každý nový reformátor a revolucionář, každý nastupující osvoboditel a pokrokář, každý spasitel a protektor jen volně pokračuje v díle svého tyranského předchůdce, využívaje lstivě již zavedených otrockých návyků lidu, jež neničí a neodstraňuje, nýbrž dále prohlubuje. Je to čím dál horší, ale všem se to líbí. Nikdo z nich by to už nechtěl vrátit zpět. Dopředu to jde snadno. Ale když se spletete a dáte se nesprávnou cestou, vrátit se již nelze. Musíte jít dál, i když víte, že jdete špatně.


Stačí vyznávat svobodu a dělat si co libo - už to přináší problémy! A pak že to není fašismus! Není sice deklarovaný jako státní doktrína, ale když jsou všichni lidi fašouni, kteří si dělají sport z chytání a udávání "podezřelých živlů", co jsou platny nějaké ústavní "svobody" na papíře!
Radši sem nebudu chodit. "Lidé jsou všímaví", jak říkal ten policajt. Lépe se jim moc neukazovat. Je to pakáž fašistická. Lépe se držet pod ochranou lesa. Tam se mohu toulat celý den, posedávat na posedech i v trávě a nikdo mě nevidí, aniž mě nenávidí.

Samozřejmě si autor opět "plete" fašismus s nacismem, v marné snaze odvrátit pozornost od toho slova "socialismus" v sousloví nacionální (či česky národní) socialismus. Bylo to prý vrcholné stadium kapitalismu, a podobné nesmysly.


Moje zájmy a způsob života příliš nepřispívají ke stabilitě jejich posranýho fašistickýho státu.

Koho dnes ještě vzrušuje nějaký dávno zapadlý antisemitismus, fašismus nebo holocaust. Nikoho. Leda tak toho, kdo byl vždy odvěkým nepřítelem a antipodem a obětí těchto hrozeb a kdo si je vztahuje paranoidně na sebe. Rudý mor! "Oni zvítězili. Oni mají pravdu", jak trpce prohlásil před svou popravou SS-gruppenführer, generálporučík zbraní SS Jürgen Stroop. To "oni" stále oživují historii dávno mrtvou a zapadlou; to oni patří k těm, kdo vyvolávají strašidelné mrtvoly z hrobů, pohánějíce je k soudu: k soudu ani ne tak dějin, jako spíše k soudu žhavé současnosti, která už neví, co mluví a co se pořádně tenkrát stalo. To "oni" patří k těm, kteří nebezpečně rozviřují prach dávno sedlý a rozněcují vášně dávno pohaslé. Jejich hysterie jde dokonce tak daleko, že nutí k odsudkům svých rodičů a prarodičů i jejich děti či vnuky, kteří byli tehdy ještě malí a nevinní a opravdu nevědomí, nebo vůbec ještě nebyli na světě; jako by rudý, humanistický mor toto házení špíny mohlo kdy uspokojit. To je pak ten nejžalostnější pohled.

Není kvalitativního rozdílu mezi fašistickou svoločí a svoločí humanistickou, leda by ti první byli misantropičtější, odvážnější, mužnější a potřebnější.

Už i starověký Řím jim leží v žaludku! Je to arci pochopitelné: Římská říše byla světovládná, vyspělá, kulturní velmoc, do jisté míry vzor pro nacistickou třetí říši a určitě pro Mussoliniho fašistickou Itálii. A navíc této velkoleposti dosáhl Řím stejnými bezohlednými a zarputilými metodami (mimo jiných přísným vnitropolitickým režimem, tuhým pořádkem, otrokářstvím a vojenskými výboji), jaké pak používalo i např. hitlerovské Německo. Přesto dosud si nikdo soudný nedovolil zpochybňovat oprávněnost výsluní, na němž se hřeje celý antický starověk, včetně Řecka a Sparty, a to dobré, co z něj pro nás vzešlo. Nebo chtějí tito Prométheovi, Spartakovi a Ježíšovi následovníci, ty všelijaké blbé pradleny Charpentierové, ti různí kočí opilí, ti šupáci netalentovaní a závistiví, tento vpravdě rudý, zdegenerovaný, humanistický mor, podkopat samy základy evropské civilizace? Skoro to tak vypadá. To si ostatně uvědomoval i Adolf Hitler. Proto z něho udělali ďábla, největšího zločince a masového vraha všech dob, ačkoli to vůbec není pravda; na tom trvám a neodvolám!

Dějiny se falšovaly odjakživa (vítězové je falšovali), ale kdo se dlouho a dopodrobna zajímá např. o druhou světovou válku, o to, co jí předcházelo, co následovalo, jaké důsledky z ní a z jejího výsledku povstaly, o dějepis vůbec, zjistí nakonec, že málokteré historické období podléhá tak masivní dezinterpretaci, jako právě doba nacismu/fašismu. Nejsem zdaleka jejím zastáncem. Nejsem ale také slepý a blbý a ledacos si dokážu dát do souvislostí. A nemám rád, když mě někdo uráží zřejmým lhaním. Tím to totiž vždycky začíná a končí. Nacismus, Hitlera a druhou světovou válku obestírá doposud taková posvátná hrůza, že vyřkne-li kdokoliv jakoukoliv pitomost, lež, pomluvu, nesmysl či nepřesnost k tomuto ostře sledovanému a stále ještě třaskavému tématu, všechno dojde sluchu, neodváží se nikdo odporovat ani polemizovat. Je to démonické tabu. Posvátný zákaz. Lež je košer. A pravda je dokonávající vykrvácené dobytče s podříznutým hrdlem, z něhož si rudá chátra zaživa odřezává kusy masa.

Když se v poslední prohrané válce vyloďovali Spojenci na Sicílii, pomáhala jim vydatně právě Cosa Nostra, která nenáviděla Benita Mussoliniho. Mussolini se totiž rozhodl, že mafii zničí. A to bylo osudné rozhodnutí. Pro tohoto fašistického diktátora, který mimo jiné v mládí obdivoval našeho českého Mistra Jana Husa (!) a později byl také socialistou, byla mafie nevítaným konkurentem v boji o moc; narušovala tu fašistickou jednotnost. Nakonec se proti ducemu spojili všichni dohromady - Spojenci, mafie, komunisti - a pověsili ho hlavou dolů. Dnes jsou vládcové chytřejší: dovolí všelijakým mafiánům účastnit se přímo na vládě - ovšemže tajně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm