Knihy jsou díla samoty (citáty)

23. dubna 2012 v 16:37 | Misantrop
Příspěvek k Světovému dni knihy a autorských práv
(23. dubna)

Naprostá většina knih je špatná a měla zůstat nenapsána.
Dřív měly knihy vliv na několik málo lidí. Mohly si dovolit být různé. Na světě bylo dost místa. Ale postupně přibyla spousta dalších očí, loktů, hlasů... Počet obyvatel se zdvojnásobil, ztrojnásobil, zčtveronásobil. Filmy a rozhlas, časopisy, knihy, všechno se vyrovnalo na stejnou limonádovou úroveň. Člověk devatenáctého století se svým pomalým tempem. A pak, ve dvacátém století - to už se dá sotva sledovat! Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Víc obrázků než textu. Všechno se sesychá na překvapivý obrat, na senzační závěr. Seškrtali klasiky na patnáctiminutový rozhlasový program, pak je znova seškrtali, aby se vešli na jednu stránku, a nakonec to dotáhli na deseti nebo dvanáctiřádkové heslo v naučném slovníku. Já samozřejmě přeháním. Slovníky byly pro rychlou informaci. Ale našlo se mnoho těch, kteří všechno, co věděli o Hamletovi, vyčetli z jednostránkového výtahu v knížce, která na obálce inzerovala: Teď si konečně můžete přečíst všechny klasiky! Vyrovnáte se všem knihomolům! Je ti jasné, kam to vede?
Knihy pro každého jsou vždy knihy páchnoucí: lpí na nich odér malých lidí.
Znám lidi, kteří nekonečně mnoho "čtou", a to knihu za knihou, písmeno za písmenem, a přesto je nemohu nazvat "sečtělými". Mají ovšem velké množství "vědění", ale jejich mozek není s to provádět třídění a registraturu tohoto vstřebaného materiálu. Chybí jim umění oddělit v knize cenné od bezcenného.
Napsal osm knih. Určitě by byl udělal líp, kdyby byl zasadil osm stromků.
"Nic nespotřebovávat! Zpět k přírodě! Zpět ke kultuře. Ano, skutečně ke kultuře. Nemůžete mnoho spotřebovat, když jen klidně sedíte a čtete knihy."
Dávám se do psaní knihy. Mnohým bude určitě připadat nesmyslná - pokud si vůbec troufnu pomyslet, že ji "mnozí" budou smět číst - protože se do té práce pouštím sám o své vůli, bez příslušného rozkazu, a navíc sám nemám tak docela jasno proč. Chci a musím, to je vše. Stále častěji a stále nemilosrdněji padají otázky po účelnosti a plánovitosti každé činnosti a každého výroku, tak aby pokud možno ani slovíčko nepadlo nazmar - jen autor této knihy byl donucen dát se opačnou cestou, do bezúčelnosti.
Kniha ho fascinovala, anebo přesněji: dodávala mu jistotu. Vlastně mu neříkala nic nového, ale v tom byl právě kus její přitažlivosti. Říkala, co by byl řekl sám, kdyby dokázal uspořádat své roztroušené myšlenky. Byla výplodem podobného mozku, jako byl jeho, jenže mnohem schopnějšího, systematičtějšího... Nejlepší knihy jsou takové, které člověku říkají, co už sám ví.
Knihy, kterým svět říká nemorální, to jsou knihy, jež světu předvádějí jeho vlastní hanebnost.
Bible a Dostojevskij kontra moje knihy - čím tlustší knihy, tím víc stojí za hovno. Není umění popsat tisíce stránek líčením nejtitěrnějších podrobností, s pomocí obsáhlých, nadbytečných a opakujících se frází. Genialita spočívá v něčem jiném: v mistrném umění zkratky, v takovém způsobu vyjadřování, které minimálními prostředky dosahuje maximálního účinku. V hudbě je to např. punk rock.
Nejsou vlastně žádní jiní znalci a obdivovatelé, kteří by jej mohli spravedlivě ocenit, než ti, kteří sami ovládli umění psát. To způsobuje, že se počet lidí, schopných rozpoznat pozoruhodné kvality té či oné knihy, ještě dále zužuje.
(G. Leopardi, Parini čili O slávě)
Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století - ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Větřil tak zastaralou hloupost, takovou ošklivost ke svým vlastním myšlenkám, takové opovržení literaturou, uměním, vším, co zbožňoval, zasazené, zakotvené v těchto úzkých mozcích obchodníků, výlučně zaujatých podvodem a penězi a jediné přístupných politice, této nízké zábavě prostředních duchů, že se navracel rozrušen domů a uzavíral se se svými knihami.
Spisovatel je člověk, kterému nestačí knihy těch druhých.
Slova mají duši. Většina čtenářů, dokonce i spisovatelů, po nich chtějí jen smysl. A tu duši musíme hledat, objeví se při styku s jinými slovy, zajiskří a osvěcuje některé knihy neznámým světlem, které je velmi těžké vykřesat.
(G. de Maupassant, Studie o G. Flaubertovi)
Pro člověka, jako byl Jean Jacques Rousseau, není osmnáct hodin denně příliš mnoho k tomu, aby přemýšlel, jak pěkně sestavit věty v Emilovi.
Pro člověka, který chce nashromáždit čtyři sta tisíc franků pomocí něčeho v jádře tak nudného, jako jsou bezduché knihy, není osmnáct hodin denně tak příliš mnoho k tomu, aby si zjednal přístup do vlivných kruhů. Zpravidla jde všechen čas vynaložený na peněžní starosti na úkor času, jejž vyžaduje krása děl.
Pro nakladatelství Paseka nejsou knihy ani studnicí poznání, ani pramenem moudrosti, ani rozšiřovatelkami duševních obzorů, nýbrž jen kurvou, vábničkou, návnadou, udičkou, pastí, do níž se má chytit kořist, kterou oni zhltnou.
Knihařina se mi líbí. Mám ráda knihy. Z knih také mám víc než od lidí...
Ano, naskytne-li se mu po ruce kniha, noviny, přečte je.
Uslyší-li o nějakém vynikajícím díle, zachce se mu poznat je; hledá tu knihu, prosí o ni, a přinese-li mu ji někdo brzy, pustí se do ní, začne si vytvářet představu o jejím obsahu: ještě krok, a zvládl by jej, ale podíváš se - a Oblomov už leží, netečně zírá do stropu a vedle něho leží nedočtená, nepochopená kniha.
Naše knihy mi připadají jako losy do loterie, větší cenu skutečně nemají. Budoucnost na některé zapomene, jiné bude znovu vydávat a určí, které losy vyhrály.
Můžeme-li odpustit vydání špatné knihy, tedy jen těm nešťastníkům, kteří píší, aby se uživili.
Nepotřebujete-li jich - nečtěte jich, prosím! Vždyť my neposíláme vám své knihy z pouhé kratochvíle! Čtete-li však a nemůžete-li se bez nás obejít, nač se pak zlobíte? Či je vám snad prostě nesnesitelna ta vaše vlastní bezradnost a mstíte se za to, že se bez nás nemůžete obejít?
(M. P. Arcybašev, Nad soukromým dopisem)
Nemít nic společného s jinými. Mít své knihy, své krajiny.
Negativním gestem vůči školství je dobrovolná nevzdělanost. I když nesdílím liberální uctívání vzdělanosti ve jménu sociálního zušlechťování člověka, nemohu zcela sdílet všechny vyděšené povzdechy pokud jde o tento fenomén. Sympatizuji s dětmi, které odmítají knihy kvůli bezcenným myšlenkám a braku, který v knihách je, a ne jen kvůli knihám samotným.
Musíte zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé. Čtěte dějiny! Čtěte lidské knihy! Musíte panovat a vraždit, chcete-li být lidmi!
Knihy nečtu, protože každý, kdo píše knihy, je určitě deprimující a nejistý. Kdyby skutečně měli co říct, necítili by potřebu to napsat.
Očistný plamen ohně zas lidi, knihy pálí
To je to náboženství, co ti mozek kalí.
Nudné knihy plné pokryteckých zásad už dávno nikdo nepotřebuje.
Život a sny jsou listy jedné a téže knihy. Čtení v souvislosti - toť skutečný život. Ale pokaždé, když hodina čtení (den) je u konce, a nastala doba oddechu, často ještě ledabyle listujeme a otvíráme knihu bez pořádku a souvislosti, hned na té, hned na oné stránce; často je to stránka už přečtená, často ještě neznámá, ale vždy z téže knihy.
V podstatě si myslím, že bychom měli číst jen knihy, které nás koušou a štípají. Jestliže námi knihy, které čteme, neotřesou jako rána pěstí do hlavy, k čemu je číst? Aby nás mohly učinit šťastnými, jak říkáš? Dobrý Bože, stejně tak bychom byli šťastní, kdybychom neměli vůbec žádné knihy; knihy, které nás činí šťastnými, bychom si mohli, kdyby bylo nejhůř, napsat také sami. To, co potřebujeme, jsou knihy, které nás zasáhnou jako nejbolestivější rána osudu, jako smrt někoho, koho jsme milovali víc než sami sebe, které nás přimějí cítit se, jako kdyby nás někdo vyhnal do lesů, daleko od přítomnosti jakéhokoliv člověka, k sebevraždě. Kniha musí být onou sekerou na zamrzlé moře uvnitř nás. Tomu věřím.
Knihy je nutno číst se stejným rozmyslem a odstupem, jak byly psány.
Jsou knihy, po jejichž přečtení mívám neodolatelnou chuť začíst se do mých vlastních spisů. Neboť jsou knihy a lidé, kteří jsou nadějní, avšak tím víc pak zklamou, protože jsou jaksi nedotažení, a moje spisy jsou pak tou pravou náplastí na chybějící místo. Chci říct: kdyby existovaly dokonalé knihy, v životě bych nenapsal ani řádku.
Knihy pozbyly u mne téměř všechnu cenu, když jsem viděl, že o tom, co mne jedině interesuje, nepoučují mě pranic a že zábavu daleko větší než ony poskytují mně fantazie a příroda.
(L. Klíma, Lidská tragikomedie)
Knihy jsou nesmrtelnými potomky otců, jimiž pohrdají.
Chci být jako člověk anulován, vymazán z dějin, nenechat po sobě žádnou jinou stopu než vytištěné knihy.
(W. Faulkner)
Knihy jsou díla samoty a děti ticha.
(M. Proust)
Knihy jsou podobné domovu, do kterého se vracíme i za největší bouřky.
(B. Bolzano)
Je zoufalé, nemít rozečtenou krásnou knihu, nemít v zásobě nic, co bychom mohli otevřít bez zklamání.
(J. Orten)
Spálené knihy osvítily svět.
(R. W. Emerson)
Tělo je smutné, žel, již nechci víc knihy číst.
Pryč odsud! Utéct! Tam, kde ptáky, jsem si tím jist,
kouř pěn a nebes žár až k závrati zpíjí!
(S. Mallarmé)
K smíchu ty knihy, k pohrdání ti spisovatelé, spálit všechen ten potištěný papír a vyhnat všechny ty spisovatele mezi lidojedy, kde by měli alespoň nějakou praktickou cenu!
(J. Neruda)
Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání.
(H. Ch. Andersen)
Další články na podobná témata:

Samota chutná jak selský chléb!

Literatura je veliká a zajímavá věc

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm