Práce je prokletí (citáty) - 1.

6. dubna 2012 v 20:35 | Misantrop
Příspěvek k SVÁTKU PRÁCE (1. května)


Svět je plný otrocké práce, která činí opovrženíhodným celé lidstvo.


Zbědovanost postavení továrního a vůbec městského dělníka netkví v tom, že dlouho pracuje a málo dostává, nýbrž že je zbaven přirozených podmínek životních v přírodě, je zbaven svobody, přinucen k nesvobodné práci, cizí a jednotvárné.

Všichni mudrci a básníci světa vždycky jen v rolnické práci viděli uskutečnění ideálu lidského štěstí. Rolnická práce je vždycky svobodná, tj. dělník podle své vůle střídá práci a odpočinek, ale práce v továrně, třeba by továrna patřila samým dělníkům, vždycky jest nucenou, v závislosti na stroji. Tovární práce je podružná, ale rolnická základní, bez níž by nemohlo být továren.

Prvotní forma otroctví bylo přímé přinucení k práci. Obejdouc celý kruh rozličných skrytých forem se otroctví vrací ke své prvotní formě, třeba ve změněné podobě, k přímému donucení k práci.


Sečtěte si všechny továrny. Ohromná jejich část pracuje na neužitečných okrasách pro ženy. Miliony lidí, celá pokolení otroků hynou v této nucené práci továrenské pouze pro ženské choutky. Ženy jako carevny drží v zajetí otroctví a těžké práce devět desetin pokolení lidského.

Otroctví nezakládá se na ničem jiném, než že jedni lidé užívají práce mnohých. A proto, aby otroctví nebylo, je třeba, aby lidé nechtěli využitkovávati práce druhých, aby to považovali za hřích či za hanbu. Zatím však vezmou, odstraní vnější formu otroctví, zařídí všecko tak, že nelze už otroků kupovati a domnívají se i ujišťují, že otroctví neexistuje a nevidí i nechtějí vidět, že ono trvá dále, poněvadž lidé ve skutečnosti i nadále rádi užívají práce jiných lidí, majíce to za věc dobrou i spravedlivou.


Měl den volna. Seděl v pokoji. To dělal vždycky, když nebyl v práci. Ta práce ho přiměla nenávidět. Přiměla ho nekonečně nenávidět. Přiměla ho mlátit do zdi. Přiměla ho držet hubu. Bylo příjemný skřípat zuby. Když chodil domů ze směny, doufal, že si s ním někdo něco začne, aby mohl použít pěsti.

V práci jsem si připadal jako zasranej robot, hlavně nemůžu uvěřit, že jsem se tam zasekl na tak dlouho. Není to ten nejdebilnější způsob, jak trávit volný čas, který vás napadá? Vstát, obléknout se a jít tam, aby vám to nějaký kretén nandal. Vrátit se domů a připravit se to druhý den celý zopakovat? Já ne, už ne.


Všichni by mohli žít pohodlně a důstojně, jak se nám ani nezdá. Proč tedy žijeme v tak bídných podmínkách? Protože skoro všechen výtěžek naší práce nám kradou lidé! A tady je odpověď na všechny naše problémy. Ta odpověď spočívá v jediném slovu - Člověk. Člověk je náš opravdový nepřítel. Odstraňme Člověka a hlavní příčina hladu a přepracování zmizí!

Copak není úplně jasné, že zlo našeho života pochází z tyranie lidských bytostí? Produkty naší práce nám budou patřit pouze tehdy, zbavíme-li se Člověka!

Ptačí křídla máte pro pohyb, nikoli k práci.


"Tvůj nynější mentor je očividně typem člověka, který se domnívá, že když každý bude neustále pracovat, bude všechno klapat jako na drátku. V mé soukromé apokalypse bude naražen na svůj vlastní pendrek. A vůbec, to nepřichází v úvahu, že bych šel do práce. Jsem právě plně vytížen svým dílem a cítím, že vstupuji do velice plodné etapy. Mučednictví v dnešní době nemá smysl."

"Soudím, že jsem si vytvořil vůči práci mentální zábrany."

"Také mě mohlo napadnout, že pokaždé, když otevírám dveře svého pokoje, otevírám Pandořinu skříňku. Dopřej mi trochu klidu. Copak nestačí, že jsem celý den vystaven sekýrování v práci? Měl jsem za to, že jsem ti výmluvně popsal hrůzy, jimž musím denně čelit."


Práce je člověku prospěšná. Odvrací ho od vlastního života, odvádí ho od děsivého pohledu na sebe sama; zabraňuje mu pozorovat to druhé, jež je on sám a jež mu samotu činí strašnou. Je svrchovaným lékem etickým a estetickým. Práce má do sebe ještě to výborné, že baví naši marnivost, klame naši nemohoucnost a vnuká nám naději v dobrý výsledek. Práce nám dává představu vůle, síly a nezávislosti. Činí nás bohy ve vlastních očích. Činí z nás podle úsudku nás samých hrdiny, genie, démony, demiurgy, bohy, Boha. A vskutku, člověk nikdy nepochopil Boha tak dobře jako v pracovníku.
(A. France, Ametystový prsten)


Stát vzal lidem přirozené prostředky k samostatné obživě, to jest vlastní půdu, a donutil je tím způsobem, aby se prodávali prací v továrnách, za což dostávají zdaněnou mzdu. Z daní z dělníkovy práce se musejí hradit životní náklady příslušníků šesti nevýrobních skupin státu.
To jsou přibližně:
· státní administrativa
· armáda
· policie
· děti (školství, učitelé aj.)
· důchodci
· státní nadace a důchody (zdravotnictví, veřejná zařízení, kultura apod.)

Dělníkovou prací vytvořená hodnota je rozdělena na sedm částí. Řekněme, že hodnota dělníkovy práce činí 7 000 korun. 6 000 korun spolkne nevýrobní sféra a o zbytek 1 000 korun se musí dělník navíc ještě podělit s podnikem! Takovému vykořist'ování nebyli vystaveni ani středověcí sedláci, kteří odváděli feudálnímu pánovi jen "desátku", desetinu úrody! Kdyby se dala srovnávat práce v továrně s prací na vlastním políčku, vyšlo by nám, že by jednomu člověku, jen na svou vlastní obživu, stačilo pracovat jednu hodinu denně!


Většina surrealistických intuicí byla správná. Uvedu jen jeden příklad, práci, svatosvatou hodnotu měšťácké společnosti, nedotknutelné slovo. Surrealisté byli první, kdo ji systematicky napadali, ukazovali na světle její lživost, prohlašovali, že placená práce je hanba. Ozvěnu tohoto polemického výpadu lze nalézt v Tristaně, když don Lope říká němému mladíkovi:
"Pracující jsou ubožáci. Vodí je za nos a ještě k tomu je tlučou přes hlavu. Práce je prokletí, Saturno. Pryč s prací, kterou musíme dělat, abychom si vydělávali na živobytí! Taková práce nás nectí, jak říkají, ale slouží jen k tomu, aby naplňovala prasečí panděro těch, kdo nás vykořisťují. Naproti tomu práce, kterou děláme pro radost, protože jsme k ní povoláni, člověka šlechtí. Bylo by třeba, aby všichni tak mohli pracovat. Podívej se na mne, já nepracuji. Ať mě třeba pověsí, nepracuji. A vidíš, žiju, sice špatně, ale žiju bez práce."
Surrealisté vycítili intuitivně jako první, že práce - hodnota - se začíná třást na křehkých základech. Dnes, o padesát let později, se mluví skoro všude o úpadku jedné hodnoty, která byla považována za věčnou. Ptáme se sami sebe, zda se člověk narodil proto, aby pracoval, začínáme tušit budoucí lenošné civilizace.


Vy všichni, kteří se živíte prodáváním svých těl, své práce rukou nebo mozku, vy všichni jste prostituti, neboť jaký je rozdíl mezi poskytováním placené sexuální služby a poskytováním placené manuální nebo intelektuální služby? Rozdíl je pouze v tom, že jedna má ošklivé jméno "prostituce" a není všeobecně v úctě, a druhé se říká "práce", jež je vážena poctivými občany.


Práce na poli dala vznik dělbě práce a otroctví bylo tady.


Četná rodina vzdělává úrodnou půdu; dvě malé sousední rodiny mají neúrodná, nepoddajná pole: samo sebou se rozumí, že ty dvě chudé rodiny musí sloužiti rodině bohaté, nebo že ji vyvraždí. Jedna z nuzných nabídne se bohaté do práce, aby si vydělala chleba, druhá ji přepadne a je poražena. Z rodiny sloužící vzešli služebníci a dělníci, z rodiny poražené vzešli otroci.

Všichni utištění naprosto nejsou nešťastni. Většina jich se v tom stavu narodila a nepřetržitá práce jim nedovoluje nésti jejich postavení příliš těžce.


Být živ z práce otroků, to vždy demoralizovalo a ponižovalo jejich majitele. Proto také žena zaostávala. Následkem lenosti její svaly proti mužovým ochably a z nedostatku myšlenkové činnosti zaostal její rozum.
Její práce je horší než mužova, protože žena je slabší a línější než on; proto má mít menší plat.


1. MRAVENEC: Do práce! Do práce! Kdo víc má, musí víc pracovat.


V duchu jsem pociťoval opravdovou radost, když jsem viděl vpravo i vlevo všechny své známé a kamarády, jak den co den chodí do práce, kopou a ořou, kdežto já si svobodně vykračuji do širého světa.


Příklad nepřímého násilí: neexistuje zákon, který by říkal, že lidé musí chodit každý den do práce a poslouchat nařízení svého zaměstnavatele. Legálně nám nemůže nic bránit, abychom odešli žít do přírody jako primitivní lidé nebo abychom se pustili do samostatného podnikání. Ale v praxi už zůstalo jen málo volné přírody a v ekonomice je prostor pouze pro omezený počet vlastníků malých podniků. Většina z nás může tedy přežít pouze jako zaměstnanci někoho jiného.

Mnoho lidí vkládá do své práce daleko více úsilí, než je zapotřebí k získání peněz či postavení, které chtějí, a toto nadměrné úsilí vytváří náhradní činnost. Toto nadměrné úsilí spolu s emocionální investicí, která je provází, je jednou z nejmocnějších sil působících na permanentní vývoj a zdokonalování systému, s negativními následky pro svobodu jednotlivce.

Uvažuje se, že velký rozvoj služeb by mohl poskytnout lidem práci. Tak by lidé trávili čas leštěním bot druhým, vozili by jiné lidi v taxících, vyráběli pro druhé ruční výrobky, obsluhovali jiné u stolu. Zdá se nám zcela zavrženíhodné, aby lidstvo takto skončilo.


Vychvalovači práce. - Za oslavováním "práce", za neustálým mluvením o "požehnání práce" vidím tutéž postranní myšlenku jako za chválou obecně prospěšného neosobního jednání: myšlenku bázně před vším individuálním. Při pohledu na práci - myslí se tím vždy ona tvrdá pracovitost od rána do večera - dnes v podstatě panuje pocit, že taková práce je nejlepší policií, že každého drží zkrátka a dokáže účinně bránit rozvíjení rozumu, žádostivosti, touhy po nezávislosti. Neboť spotřebuje mimořádné množství sil nervů, odebírá tak tyto síly přemýšlení, hloubání, snění, starostlivosti, milování, nenávisti, staví vždy před oči malý cíl a poskytuje snadné a pravidelné uspokojení. Tak má společnost, ve které se ustavičně tvrdě pracuje, více jistoty: a jistota je nyní uctívána jako nejvyšší božstvo.


Občani jsou sjetý. Díky bohu za Bruce Springsteena, že je všechny srovnává do latě. Hej! Jdi do práce, buď tím, koho nenávidíš, lez do prdele svýmu šéfovi, vrať se domů a chlastej. Nic se neděje, Bruce Springsteen o tobě napsal song. Kdyby ses nedržel v mezích, nepracoval celej den a neměl sám sebe plný zuby, Boss by neměl o čem psát a zkrachoval by. Občan a Boss kráčejí ruku v ruce do temnoty.


Chátra říká svému zaměstnání činnost - a zatím je to žebrota a otroctví... Říká mu práce - a je to jen zapomínání na vnitřní prázdnotu a hnus před sebou. Vše, co zasluhuje jméno "jednání", je nutně protizákonné jednání; tohle "živení se" je tak hnusným kalem, že ten, kdo se jím musí déle brodit, nasákne jím sám, zkazí se sám. Pojímal mě vždy nevýslovný hnus z toho, čemu se říká "dělat kariéru": z toho sprostého, sobeckého, nestoudného, slintajícího prodírání se pomocí loktů smrdutým, zvířecím davem pachtilů... A pochopil jsem též, že kdo chce mezi lidmi někam se dostat, musí se mezi nimi plazit. Kdo to neumí, kdo zpříma kráčí, hyne brzo uštknut jedovatými plazy, nad něž se opovážil vztýčit se... Domůžeme se něčeho v lidské společnosti jen dvojím: plazením se a tím čemu se říká "práce". Ale práce jest jen pro obyčejné, vyššího neschopné lidi. Pracující lev, osel? Ne, nýbrž mezek a vůl... A i hřebce a býka nutno vykleštit, tj. horším učinit, valachem, volem učinit, mají-li být k práci, tj. k otročině řádně způsobilí... Vyšší člověk potřebuje ne práci, nýbrž volnou činnost, rozčílení, dobrodružství, hry, zajímavosti, letu; je Pegasus, ne mezek. Práce je schopen jen v zájmu vysokého cíle; jen je-li pomůckou k letu, dovede ji bez omrzení konat. Napoleon, Friedrich Vel. atd. byli velmi pracovití jako vladaři; ale byli by bývali "lenochy" jako úředníci... Práce je opakem činnosti: stanu-li se soudcem nebo notářem, stanu se otrokem, tedy trpným. Práce je trpná, tedy není činností... - Tedy "živení se" dvojnásobně vyššího člověka degraduje!...


Škola, armáda, zaměstnání
Chtějí z nás mít poslušné roboty
Rodina, práce, uznání
Mrdej ty falešný hodnoty!

Boží zákon sráží na kolena rouhače
Trestá hlavně ty, kterým se nechce do práce.

Zmizely rudožluté komunistické symboly
Ale výzvy k tzv. "poctivé práci"
Kterou prodáváte jako kurva na rohu
Zůstávají hrozivě trčet u fabrik
Jako výřečné jizvy nově zmanipulované totality
Nadvlády peněz, dravosti a nákladnějšího způsobu života.

Tahle práce zapřičiňuje, že jsi Anti-Mefisto
Té síly díl, jež chtějíc konat dobro, vždy vykoná zlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm