Práce je prokletí (citáty) - 2.

6. dubna 2012 v 20:48 | Misantrop

Od toho, že dnes nejdu do práce, je jen krůček k tomu, že nepůjdu do práce zítra, že už se nikdy nevrátím. Právě teď mám šílený pocit, chce se mi všechno rozbít, všechny zabít. Dokonce snad začnu číst knihy.


Život se mu skládal ze dvou polovin: jedna z nich byla práce a nuda, což pro něho znamenalo totéž, druhá klid a pokojné veselí.

"'Jiný' bez přestání pracuje, běhá, stará se," pokračoval Oblomov, "neudělá-li práci, nenají se. 'Jiný' se klaní, 'jiný' prosí a ponižuje se... A co já? Jen to uvaž, co myslíš, jsem já 'jiný', co? Já prý jsem 'jiný'! Cožpak já pobíhám, cožpak já pracuji?"


Práce se stala nezbytnou a hluboké lesy se měnily v líbezná pole, která bylo třeba zavlažovat lidským potem a na nichž brzo pozorujeme klíčit otroctví i bídu, vzrůstající úměrně s úrodou.

Ten, kdo je připravován o plody své práce, vydělává na tom, nedělá-li nic.


Blaze tomu, kdo umí nebo se naučil žít bez Boha, bez společnosti, bez cíle, bez prát se (čti práce), bez morálky, bez drog - zkrátka bez jakýchkoliv berliček.

Zahálka tříbí mysl. Práce plodí zlo.

Radost je trojí: být volný, žít v osamění, všeho mít hojnost.
Žalost je trojí: práce a nevolnictví, společenský život, k tomu manželství a mít nedostatek.

Práce, z níž mají lidi užitek, je příliš těžká.

Člověk je zrozen k práci, misantrop k volnosti, pták k létání.

Každá práce je příliš obtížná, kromě trhání ovoce přímo do úst. Žít z ruky do huby, to je dokonalý životní styl.

Placená práce = prostituce = hanba.


Dříve byli téměř šťastni; ale od chvíle, kdy si začali sebe více vážit, ponižovala je jejich práce.


Každá práce mě děsila - byla mi ještě protivnější než nečinnost.


"V republice, víte, mají na starosti jiné věci než dbát o génia! Mají plné ruce práce, jak víte."

Jsem netečný k politickému kvasu naší doby i své vlasti, nedbám o jepičí práci a pachtění těch, kdož se tím vším zabývají.


"Tento svět je jasně místem utrpení; je to místo, kde nejtěžší práce je vítaným útočištěm před hrůzami a nudou zábavy. A je jen jedno místo hrůzy a utrpení, které zná moje náboženství, a tím místem je peklo."
(G. B. Shaw, Druhý ostrov Johna Bulla)


Hluboko dole v údolích, v chýších sotva viditelných žijí lidé. Bojí se pánů, lžou jim, starají se, pracují a na čelech jim rostou vrásky a na dlaních mozoly. Člověk jednaný na práci je pes na řetězu, kterému se dává jíst. Práce není radost. Snad, když si člověk tesá vlastní krov nebo klidí žeň, která byla dobrá; jinak ne.


Když člověk je zmámen rachotem velké, úmorné a tvořivé práce, nezamýšlí se nad opravdovým smyslem života, nevidí jeho černé prázdnoty a neuvědomuje si, proč to vše zde je a čím se to vše skončí. Nastoupí-li však hrobové ticho a tma, pak vynikne z přítmí holá lebka nesmyslnosti a je slyšet jasně hlas smrti, hlásající, že vše pomíjí a mizí do temnoty...


Práce je pro většinu z nás daleko aktuálnějším zdrojem mizérie než nějaká legislativní politika.


Život je poetický, nelogický. Není jako práce, je jako hra.


Práce je hlavní narkotikon, oddalující od člověka jeho mizerii, učící jej stupidnímu zapomínání na všechnu pravdu. Práce je největší mizerností...

Práce je jenom svinstvo prasečí. Že prý šlechtí; dobrá, jenomže leda mezka nebo vola. Práce je jen pro otroky. Všichni národové, kteří za něco stáli, prací opovrhovali, považovali ji za muže nedůstojnou a zneuctívající. Sparťané nesměli se ani učit řemeslu i umění, vyjma zpěvu a básnictví! Že je dnes práce v takové vážnosti, je pouze důkazem, že dnešní lidstvo nestojí za -
Není to všivá práce, co má cenu, je to let, to jest poezie. Nejsem brabenec, jsem orel. Práce dusí let jako voda plamen.

Říkat o člověku, který pracuje pouze vniterně, i kdyby tato práce byla sebeúsilnější, zoufalejší, že je nečinný, toť známkou nejnižší inteligence a vzdělání.


Dvanáct Hérakleových prací bylo hračkou proti námaze, jakou musí vynakládat moji sousedé. Těch prací bylo totiž jen dvanáct a jednou jim byl konec; nikdy jsem však neviděl, že by tito lidé skolili nebo chytili nějakou obludu anebo dokončili nějakou práci. Nemají přítele Iolaa, aby hydře rozpáleným železem upaloval u kořene hlavy - tady sotva jednu hlavu utnou, hned dvě jiné naskočí.

I v této poměrně svobodné zemi se většina lidí z pouhé nevědomosti a pomýlení tak zatěžuje pochybnými starostmi a zbytečně lopotnými pracemi, že si jemnější plody života ani nemohou utrhnout - jejich prsty jsou na to z nadměrné dřiny příliš neohrabané a třaslavé. Takový náruživý pracant si jak je den dlouhý nedopřeje ani chvilku na to, aby byl sám sebou; nemůže si dovolit udržovat otevřenější vztah k druhým; jeho práce by na trhu klesla v ceně. Nemá čas být něčím jiným než strojem.

Žije se příliš rychle. Proč jen žijeme v takovém shonu, proč maříme své životy? Pokud jde o práci, na žádné nám vlastně nezáleží. Třeštíme, jako bychom byli postiženi tancem svatého Víta.

Jak dlouho budeme vysedávat pod sloupy svých balkónů a oddávat se jalovým a omšelým ctnostem, které z každé práce činí něco nepřístojného?


"Optimální populace," pravil Mustafa Mond, "je modelována podle vzoru ledovce - osm devítin pod vodou, jedna devítina nad ní."
"A ti, co jsou pod vodou, jsou šťastni?"
"Šťastnější než ti, co jsou nad ní."
"I přes to, že konají tak hroznou práci?"
"Hroznou? Jim se nezdá hrozná. Naopak, mají ji rádi. Je lehká, je dětsky prostá. Žádná námaha pro mozek, ani pro svaly. Sedm a půl hodiny mírné, nevyčerpávající práce, a pak dávka sómy a hry a neomezované páření a pocitová kina. Co si mohou ještě přát? Pravda," dodal, "mohli by žádat kratší pracovní dobu. A my bychom jim ji mohli přirozeně povolit. Technicky by bylo zcela jednoduché zkrátit pracovní dobu u nižších kast na tři až čtyři hodiny denně. Ale byli by pak šťastnější? Ne, nebyli. Před více než sto padesáti lety se takový pokus udělal. Celé Irsko přešlo na čtyřhodinový pracovní den. A jaký byl výsledek? Neklid a prudký vzestup spotřeby sómy. To bylo vše. Ty tři a půl hodiny delšího volna se staly zdrojem štěstí tak málo, že lidé byli nuceni si od nich brát dovolenou. Úřad pro vynálezy je nacpán návrhy na výrobní procesy, které by uspořily práci. Jsou jich tam tisíce." Mustafa Mond udělal marnotratné gesto. "A proč je nerealizujeme? Kvůli dělníkům. Bylo by to prostě kruté navalit na ně břemeno nadměrného volna. A zrovna tak je to se zemědělstvím. Kdybychom chtěli, mohli bychom vyrobit synteticky každé sousto potravy. Ale my nechceme. Protože dostat potraviny z půdy trvá déle než dostat je z továrny.


Je to práce, při které by si tuším i trpělivost rvala vlasy.


Nic není přítomné době cizejší než nečinnost. Jestliže někdy uvažujeme o odpočinku od naší dřiny, je to jen proto, abychom se k ní opět mohli vrátit.
V tom, že máme o práci tak vysoké mínění, jsme až nenormální; jen málokterá jiná kultura zastávala takový názor - pracovat platilo téměř po celou historii a pravěk za nedůstojné.
Mezi křesťany jen protestanti věřili, že práce zavání spásou; práce a modlitby středověkého křesťanstva byly prošpikovány svátky. Staří Řekové hledali spásu ve filozofii, Indové v meditaci, Číňané v poezii a lásce k přírodě. Pygmejové afrických pralesů - dnes téměř vyhynulí - pracují jen pro okamžitou potřebu, jinak tráví většinu života nicneděláním.
Pro staré národy byla nekonečná práce znamením otroka. Sísyfova lopota je trestem. Prací pro pokrok se podvolujeme námaze o nic méně otrocké.
Podle našeho mínění žije homo ludens život beze smyslu. Protože hru neovládáme, přesedlali jsme na trávení života v bezúčelné práci; usilovně pracovat jako Sísyfos je naším osudem.


Oželel jsem každé blaho jako cosi, co nebylo našemu rodu dopřáno, a předsevzal jsem si, že se alespoň pokusím uniknout z dosahu utrpení. To neznamená, že jsem se chtěl vyhnout práci a tělesné námaze, víš přece dobře, že námaha je něco jiného než trýzeň a že život v klidu není ještě zahálka.
Například divoch si obstarává to nejnezbytnější ze dne na den, což mu dá jen málo práce, a pokud neprchá před bouří, šelmou nebo něčím jiným, udělá sotva krok: nade vše miluje zahálku a nečinnost, celé dny se líně a mlčky povaluje ve své nehostinné chýši, pod širým nebem, v rozsedlinách mezi skalami nebo v jeskyních.


Umělec má požitek nejen z účelu své tvorby, ale už z tvorby samé, ze zpracování látky a z jejího formování; už tvoření je mu radostnou a uspokojující činností, nikoli prací. Pro řemeslníka má význam jen účel jeho snažení, užitek, který mu přináší jeho práce; činnost, kterou vyvíjí, ho netěší, je mu jen obtížnou, nevyhnutelnou nutností, kterou by nejraději přenechal stroji. Toto je úděl otroků průmyslu. Naše dnešní továrny jsou žalostným obrazem nejhlubšího ponížení: neustálá, duši i tělo zabíjející námaha bez radosti a lásky, často bezmála bez účelu.
A tak jsme otroky dodnes, a jedinou útěchou je nám vědomí, že jsme všichni otroci: otroci, jimž kdysi křesťanští apoštolové a císař Konstantin radili, aby se trpělivě vzdali bídného života na tomto světě výměnou za lepší život na onom světě; otroci, které dnes bankéři a továrníci učí hledat smysl života na tomto světě v řemeslnické práci za denní chléb.
(R. Wagner, Umění a revoluce)


Práce vinou nesvědomitých podvodníků poklesla na úroveň spekulačního objektu.


Ani na té nejnamáhavější a tělesně nejnáročnější práci není tak hrozné to, že jsi vykořisťovaný a součástí systému, který nenávidíš. Nejhroznější není ani to, že tam musíš, i když se ti zrovna nechce. Nejhorší jsou ty lidi. Zvláště v dělnických profesích všelijaká různá pakáž, kterou bys jinak na ulici míjel jenom s opovržlivým odplivnutím.

Přemítání. V této zdánlivě nečinné činnosti je práce jen na překážku, zvláště pospolitá práce! Práce kontra kontemplace.

Jim by za tu otročinu ani nemuseli platit; hlavně, že se dostanou "mezi lidi" a mají co dělat. Vždyť oni i po práci relaxují tak, že si najdou zase nějakou jinou práci! Když jdou do lesa, což nerad vidím, tak sbírat houby nebo borůvky, což je zase práce! Pochopím intelektuála, že si odpočine od razítkování překopáváním zahrádky, ale nerozumím manuálům, kteří jdou z rachoty do rachoty! V p@kárně si ti debilové brali dovolenou třeba jen proto, aby mohli zrýt záhon a zasázet česnek! To mi připomíná zážitek ruského spisovatele L. N. Tolstého s jistým mužikem, který popsal takto: Kdo by neznal pro skutečnost tak neužitečné a často tak kruté lidi, kteří jsou tak velmi zaměstnáni, že nikdy nemají čas, aby si rozvážili, zda práce, na níž tak horlivě pracují, je opravdu nutná či zda není dokonce škodlivá. Když se jim řekne: "Vždyť je ta vaše práce k ničemu anebo spíše škodí, zastavte se aspoň na chvíli a znovu si to promyslete", neslyší na to, ba často ironicky odpovědí: "Vám se to snadno mluví, když nemáte co dělat, já však pracuji…" No ovšem: bez zaměstnání by jim to neutíkalo. Jenže kam tak spěchají? Blíž smrti?

Potřebují pořád neposedně těkat a šukat z místa na místo jako šílení, potřebují pracovat. A když nemají co na práci, alespoň se vyžívají v tom, že něco zničí. To je přeci také "práce"! Ničení a práce často tak splývají, že nerozeznám jedno od druhého! "Nevaž se, odvaž se!", zní z jejich trapných reklam, oklam a tlam. Jak se mám odvázat, když dobrou půlku dne mi zaberou věci související s prací a jinými "praktickými" aktivitami? To mi řekněte. Kde na to mám vzít čas? Kdyby se Země otáčela dvakrát tak pomaleji než dosud, trval by den osmačtyřicet hodin. Vsadil bych krk, že by ti pitomci potom stvořili takový ekonomický systém, kde by se neotročilo devět hodin jako dosud, ale osmnáct! Jen si to představte! Přitom by stačil jen zlomek času na výrobu všech nutných prostředků pro život - čtyři hodinky, dejme tomu. Určitě by to šlo, ale Oni by se zkrátka nudili po zbývající čas... Práce jako taková mi nevadí. Mně vadí zbytečná práce a práce s nimi!

Pokud posvátný strom obývala nějaká dryáda, podle starořeckých bájí byl pak dotyčný hříšník uvržen do podsvětí, kde musel zpravidla vykonávat nějakou nesmyslnou a nekonečnou práci. To by však nebyl pro dnešní lidi žádný trest! Nesmyslná a nekonečná práce je přece celý jejich život! Vždycky, když něco takového vidím, říkám si: To snad není možné! Ukažte mi toho debila, který na takovou práci toho člověka poslal! A ještě mu za to zaplatil! A kde vůbec vzal peníze na to, aby mohl platit za takovou netvůrčí škodlivou činnost! Já jsem v p@kárně přece jen něco vytvářel, pečivo, to se dalo prodat, to byly poctivě vydřený prachy, ale kdo zhodnotí povalující se mrtvé kmeny a spálenou pustinu! Kde se bere tolik zbytečně vyhozených peněz? Podívejte se kolem sebe: Je tak málo elementů v lidské společnosti, které skutečně něco hodnotného vytvářejí! Velká většina ostatních oborů se jen přiživuje, všelijak spekuluje anebo přímo podvádí a krade! Do toho drtícího soukolí se mi nechce vstupovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm