Práce je prokletí (citáty) - 3.

6. dubna 2012 v 20:56 | Misantrop

Nepravého Boha vám podstrčili! Praví bohové jsou božštější. Jsou suverénní: oni skutečně vládnou našemu světu, ne nějaký "úd Boží", jenž je nucen k té nejodpornější, nejnebožštější potupě - k práci, k mizerné práci! Jen si vemte, jak dlouho musí "boží hovádko" - člověk - pracovat, aby s bídou mohl jakž takž živořit ve tmě a zimě, ve spořílkovství a v otroctví zrůdě, jménem "civilizace"! Zvířata si naproti tomu jen božsky hrají - a že si umějí hrát! - Dokážou všechno, co potřebují, však toho příliš nepotřebují. Čím víc je kdo dokonalejší, tím méně má potřeb, především méně potřeby pracovat. Podívejte se na zvířata, podívejte se na rostliny, vy zaslepení hlupáci, odvracející se od tváře Země ke ksichtu "Všemohoucího pána na nebesích": najdou si vždy dost potravy a ještě mohou plýtvat. A lidé? - Jen ubozí šetřílkové!


S hnusem jsem se odvrátil nejen od "světa", ale i od práce.
Tohle není život pro mne. Pořád do práce a z práce a návrat do společné ubikace v psinci... Nevidím v tom pinožení žádný smysl.
Pracovat už není povinné, ale zdá se mi, že tím víc je to považováno za samozřejmost, za něco normálního, jako dýchání. Jenže Já se právě nejvíc dusím v práci. V jakékoli. U nich, u těch otroků, to chápu, že musejí neustále pracovat: mají velké náklady na život, a pak - co jiného by dělali, že?

Brzy po ránu, v den prvomájového státního svátku, jsem nepotkal ani jednu lidskou hnátu, dokonce ani žádné komunisty, připravující se na svou každoroční blbou oslavu "svátku práce". Fuj, práce! Tu mohou oslavovat opravdu leda tak komunisti!


Občas, když myslívám na nějakou čistě hypotetickou práci, i když ještě dlouho - pokud kdy vůbec - nebudu muset žádnou hledat, říkám si, že už jsem moc starý, volný a divoce svobodný na to, abych někde poníženě prosil o práci, abych pro někoho otročil a nechal se někým celý den, celý život buzerovat. Tak jako bych se styděl, kdybych měl žebrat, styděl bych se, i kdybych musel pracovat, ledaže snad žebrání je o trochu méně nedůstojné a o trochu méně nečestné než práce. Než pracovat, to raději důstojně zemřu kdesi v džungli hlady a vysílením.


V práci je mi všechno fuk. Chodit sem musím a zbytek jsou nepodstatné podružnosti. Dívám se na věc z filosofického hlediska. Hlavní, základní chybou je to, že vůbec nějaká práce a fabrika musí být a Já že do ní musím docházet. To je ten základní, kardinální problém! Podružnosti neřeším.


Svět Práce a Obchodu. Kdo by si o Nich zjišťoval fakta jen zvenčí, z notného odstupu, např. skrze mediální vysílání a z reklam, nabyl by dojmu, že žijí jen pro zábavu, žrádlo a chlast; že jedinou jejich starostí je nepropásnout nové výhodné telekomunikační tarify, sportovat s přáteli a nezasmrádnout přitom od potu a dodat si pocit bezpečí správnými ultralehkými a ultratenkými vložkami. A zase by to byla lež! Je to přesně opačně: Na prvním místě je práce.

Nenávidím práci! Nenávidím, když mám pracovat Já, nenávidím, když pracují Oni! Člověk pracuje - zachraň se kdo můžeš! Práce. Půl dne strávíš nudnou robotou s otravnými idioty, pak na skok domů se vyspat, najíst a druhý den nanovo. To málo volného času, co ti zbývá, ani nestojí za tu námahu.

Lidem však práce není na obtíž. Podle průzkumu by 66 % lidí pracovalo, i kdyby nemuseli! Jsou rádi, že se dostanou "mezi lidi", mají pocit užitečnosti, nemají jiné ušlechtilejší zájmy. Práce je pro ně jediná smysluplná náplň života. Ani by za ni nemuseli nutně dostat zaplaceno.

Práce ani peníze neosvobozují. Neplatí žádné Arbeit macht frei, leda tak Menschenhass macht frei; peníze jsou bezezbytku spotřebovány obchodem, který není nic jiného než zlodějna. Nakonec zjistíš, že pracuješ jen kvůli základní obživě a pro to, aby se tento systém udržel v chodu. Není to zrovna příjemné poznání. A to se opovažují tvrdit, že jsou v přírodě jedinými tvory, kteří se nezabývají jen naplňováním základních životních potřeb, jako zvířata, ale mají také jakousi "kulturu".

Věčným údělem lůzy je práce a utrpení všeho druhu. Privilegiem vznešených je zasvětit život hudbě, umění, přemýšlení, sladkému nicnedělání a svobodným toulkám přírodou.

Člověk, který nemá co na práci, neví roupama co by a vymýšlí jen samé zlotřilosti, neboť na poklidnou intelektuální zábavu je příliš hloupý. Upracovat je k smrti! Stejně je to jejich nejtajnější krédo, tak co! "Já teda nic nevím. Já akorát vím, že je potřeba dělat!..." Kolikrát jsem už tohle krédo slyšel! Blbá otrocká holota.


Vešel jsem do vesnice a chvilku pozoroval tamní ovečky. Vstoupil jsem pak na hřbitov u kostela, kde leží pochováni mí předkové. Postál jsem u hrobů. Hřbitov zel liduprázdnotou, nikdo mě nerušil v rozjímání. Na jednom náhrobku je vytesán nápis: "PO TĚŽKÉ PRÁCI VĚČNÝ KLID". Takový epitaf bych si Já nepřál, nechci se udřít k smrti.

Ono mít stan nad hlavou, nebýt upoután k žádné ubíjející práci jako mezek a mít volnost ke svobodným potulkám po kraji také není k zahození. V podstatě jsem boháč.

Majitel domu vybírá činže a stačí mu to bohatě na živobytí; do práce nechodí, tam ať si chodí nájemníci, v podstatě jen kvůli panu domácímu. Toto je v nepořádku, ne že někdo neplatí furt jako mourovatý za něco, co by mělo být správně zadarmo! Ale co by dělali všichni ti příživníci, kteří odírají ostatní? Neříkejte mi, že každý ze šesti miliard lidáků může mít normální poctivou a smysluplnou práci, z níž skutečně povstávají nějaké hodnoty. To je prostě nemožné. Když jsem byl nedávno v úřadovně zdravotní pojišťovny, abych si tam osobně domluvil placení výpalného, viděl jsem na vlastní oči, kolik (a jakou) má naše všemocná byrokracie práce: úřednice tam sedí sama, nudí se, prohlíží si internet a nic nedělá, jenom má na starosti sledovat, jestli všichni chudáci pojištěnci řádně a včas zaplatili. V tom spočívá jejich takzvaná poctivá práce - odírat zdravé, dokonce nezaměstnané lidi. To nedělá ani mafie. To je však jejich "práce". A kolik takových, kteří pobírají nemalé platy od nás poctivě a tvrdě pracujících, všude sedí! To je v pořádku?

Prášilo se jim od lopat i od hub nevymáchaných tak strašně, že jsem se rozhodnul raději počkat za ohbím cesty, dokud to nedodělají. Jak víte, nesnáším totiž práci, a to i takovou, kterou dělá někdo jiný.

Práci nenávidím, protože odvádí mysl od duchovních věcí, na něž pak nezbývá dost času, klidu a samoty, dále proto, poněvadž práce přispívá k ničení přírody a nakonec proto, poněvadž práce je nástrojem ovládání a zdrojem nedůstojného nevolnictví.


Jednomu se říká neuctivě "prostituce" a druhé je vynášeno až do nebes a říká se tomu "práce".

Poctivá práce! Fuj, špíno! Radši bych byl bankovním lupičem nebo bych vykrádal kostely, než dělníkem. Žijeme stále v totalitě, v totalitě dělby práce.

Práce je vytváření hodnot. Leč každý z nás určuje její cenu. Z ekologického hlediska práce vždycky znamená ničení.

Ach, kdyby ta práce nebyla! U čeho jiného si člověk tak krásně zanadává!

Lidi říkají, že práce šlechtí člověka. Hmm, podivné. Já si myslím, že tohleto tvrzení je jen další důkaz, jak lidi glorifikují svoje nedostatky. Práce je jen způsob, jak trávit čas a zahnat nudu. Jestli je práce nutná k přežití, pak nemůže na ní být nic ušlechtilého. Spíš naopak: stavba domu nebo polní práce jsou jen známkou přirozené nedostatečnosti člověka. Práce přivedla lidstvo a celý svět na pokraj ekologické katastrofy. Člověka šlechtí ne práce, ale dovedná schopnost jeho organismu přežít bez práce. Teprve tehdy bude člověk vyšlechtěný, až se obejde bez práce. Nejušlechtilejší člověk (misantrop) je ten, kdo se umí vyhýbat práci.

Je to paradox. V době, kdy se slovo "ekologie" skloňuje ve všech pádech, se slaví Svátek práce. Svátek ničení životního prostředí! Lenochy je třeba oslavovat a dávat všude za příklad! Jsem pro zrušení Svátku práce a pro ustavení Svátku lenochů!


Jaký má život smysl, když je umožněn jen skrze práci a otročení centrální Rakovině? Jaký je smysl otroka - nebo "zákazníka", jak to zchytrale nazývá Rakovina? Tato choroba ale nevznikla na moji "zakázku"! Pracovat se dá jen na svém vlastním díle. To by mělo smysl a snad by se dostavil i pocit uspokojení. Kdežto sounáležet svou prací k něčemu, kolaborovat s něčím, co je zhoubné samou svou neměnnou podstatou, co je mi cizí, ke mně nepřátelské a co nenávidím, je nesmyslné. Trávit velkou část dne v tzv. "zaměstnání" prací, která je zbytečná, ničemná, nadměrná a duchovně otupující, trávit velkou část dne s partou nevychovaných, blbých a otravných homo-karcinogenních buněk, s nimiž si nemám a nechci co říct a jež mě dokonce jen a jen popuzují vším, co "myslí", co papouškují, co jedí, co dělají a co představují jako biologický druh-choroba - to už je úplně absurdní. A odměna za to vše odříkání a maření vířícího času ani nestojí za to ráno vstát z postele.

Když Sísyfos lstivě připoutal Smrt k židli a zavřel ji ve svém domě, byl za tuto svou úskočnost a prohnanost potrestán k nepřestajné těžké, avšak marné práci. To je přesně případ člověka.

S humanizací vězeňství je někdy i kriminál fešáčtější než tzv. "poctivá" práce. Někomu ovšem práce nevadí, být mezi svými lidskými soudruhy jim nevadí, ani odevzdávat daně na společnou věc, na tu res publicu, jim nevadí - dělají to rádi, mají svou práci rádi, mají rádi lidi a svůj bezpečný sociální chlívek. Libují si v tom. Ale stejně tak by si zvykli i na koncentrační tábor. K těmto lidem Já nepatřím.

Dříve pracovali jen otroci z dobytých území, dnes už není co dobývat, kromě zahraničních trhů, stali jsme se všichni otroky, jejichž práce pro práci (travail-pour-travail-isme?) nedává smysl ani jako nový dekadentní umělecký směr. Však nevadí: neděla-neneděla - furt se dělá! Naše doba přešla ponenáhlu v jakýsi druh výjimečného stavu; jako kdyby zuřila nějaká strašlivá totální válka, do níž se musí všichni svým dílem a ze všech sil zapojit.


K práci mě donutili; a tak to na protest proti mému ujařmení flákám. Jako kdysi za reálného socialismu. Však to dnes není jiné, spíš horší. Nechtějte po otroku, aby miloval svou práci!

Homér: "Stejně zemře, kdo bez práce žil či kdo vykonal mnoho."

Práce je jako smrt; měla by být rychlá a bezbolestná; často se to však vleče a misantrop mnoho zlého zakusí a dlouho se natrápí, než je konec.


Něco zničit, pošpinit, otrávit je vždy snazší a rychlejší než to pak pracně obnovovat, čistit a ozdravovat. Každodenní ničení životního prostředí, každodenní chrlení tun odpadů a chemikálií, čemuž se říká vznešeně, leč falešně práce, zaměstnání, povolání, dokonce živobytí, to všechno navíc vysoko převyšuje jakékoli dobře míněné práce obrozovací a napravovací. Není naděje.

Že by zase mezitím bez mého vědomí i souhlasu zavedli pracovní soboty? To snad ne. Někdy v blízké budoucnosti to tak jistě bude, někde to tak už prakticky je, i v neděli se leckde pracuje, ale zatím snad - oficiálně - nejsou ještě zavedeny pracovní soboty. Jsou to prostě otroci. To je jediné vysvětlení. Otroci, jejichž jedinou náplní života je jen práce a zase práce.


Našel jsem bíle rozkvetlý trnkový keř, což ostatně není tak těžké, však jich je tu plno. To byla vůně! Sladká vůně, voňavější než i ten nejdražší francouzský parfém! Včely na něm se mohly zbláznit, motýli zrovna tak. Když si vzpomenu, že lidáci tu jejich horečnatou radost nazývají škaredým slovem "práce"...

Počišťovač v růžové vestě vykopává drny trávy z okraje ulice. Boj proti přírodě neutuchá. Hlavně, že má někdo práci. Že je naprosto blbá, zbytečná a beze smyslu, to nevadí; hlavně, že je placená. Může si koupit benzín do auta, žrádlo pro psa, balenou vodu a zaplatit daně vyžírkům. Doufám, že na mne žádná takováto neuspokojivá práce nezbude. Jenže která práce je uspokojivá? Žádná. Bude to hrůza, až budu muset jít pracovat.

Ráno se v Reinlebensbornu pracovalo. Bohužel. Nějaký "kůrovec s lidskou tváří" a s motorovou pilou v ruce tam prořezával les. Přesněji řečeno mýtil ze smrkové monokultury všechno, co vyrostlo samo. Tedy všechny ty nádherné rovné jasany a mladé javory. Přímo na naučné ekologické stezce. Však jsem to nedávno psal, že jakkoli dobře míněná ekologická osvěta se míjí účinkem, protože nepadá na tu správnou půdu, to jest na tak zvané "lesní hospodáře". To, co ten vandal dělal, bylo nejenže sprosté ničení bez užitku, ale navíc i zhola zbytečná práce. Tady se kácí, co roste samo, aby to náhodou nezadusilo to, co muselo být zasazeno. Znám místa, kde v souladu s přírodou zvítězily listnáče nad smrky, a je to ten nejkrásnější les: světlý, průchodný, s bohatým zeleným podrostem.

Dostál jsem opět své úloze flamena - starořímského obětního kněze přírodního božstva, řeholníka to, jenž nikdy nesmí ani pohlédnout na práci.

Chodit z práce do práce a pak chcípnout? Toho jsem se vždycky nejvíc děsil.

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm