Proti pokusům na zvířatech (citáty)

5. dubna 2012 v 15:50 | Misantrop
Příspěvek k SVĚTOVÉMU DNI LABORATORNÍCH ZVÍŘAT (24. dubna)


24. dubna 43
Mezinárodní den laboratorních zvířat se nesl ve fabrice příznačně ve stylu krysích dostihů.
Starý tlustý hraboš undír vydechl naposled v půli cesty v trávě mezi svými tajnými úkryty a skrýšemi. Nikdo ho za celý jeho život neulovil, nikdo ho nemučil a nerozřezával zaživa jako laboratorní myšku. Žil možná u srovnání s člověkem krátce, nejvýš tak dva roky, zato jistě plně a šťastně. Smrt ho zastihla v běhu, zemřel zaživa, jak Já říkám, aniž by se kdy jeho duše trápila starostmi o nesmrtelnost nebo posmrtný život.
Také armáda má své kretény, kteří vyrábějí z přátelských a hravých delfínů živá torpéda na jedno použití. Kosmonautika postavila pro změnu pomník fence Lajce. Vyslala ji na romantický výlet na oběžnou dráhu. Bez zpáteční jízdenky. Automobilka General Motors prováděla bezpečnostní "crash-testy" s živými prasaty jako pasažéry místo figurín. "Řach! Bum! Prásk! - Další objekt!" A co laboratorní myšky zkusí! Atd.

Vím, vím: snažíte se prostě jenom přežít. Zoufale, uboze, natvrdo. Ale u mne jste nepochodili - Já jsem totiž nenapravitelný romantik! Snílek, jenž si vzal do hlavy, že vytvoří ze svého života umělecké dílo nenapodobitelného formátu a nedosažitelné výše. Vy jste oproti mně jen pouhé laboratorní opičky, které u vidiny sladké odměny plní stupidní úkoly a vykonávají ponižující úkony.
Šílený vědec je sice otřepané klišé, ale pravdivé; odpozorované ze života. Věda si ráda bere do huby slovo "rozum", ale tohle není nic jiného než babské pověry a náboženské tmářství. Věda je ostatně také jistý druh náboženství, neboť i ona má svá obětní zvířata! Bez obětin, bez laboratorních zvířat by nic neudělali, jak tvrdí. I doktor Mengele byl oproti nim ještě "hodný strýček se spoustou čokolády po kapsách"!
Nechceme nikdy skončit na laboratorním stole nějakého potrhlého dochtorského lumpa s vadou řeči, s předkusem a s popelníkama na očích místo brýlí. To my se nechceme stát něčí potravou, pracovní silou nebo jednoduše věcí.
Moje představa pekla: duše tam naříkají, ale jejich bolestí zkřivená ústa se otvírají naprázdno v němých výkřicích, podobny laboratorním zvířatům, jimž vivisektoři vyřízli hlasivky, aby je v jejich "vědecké práci" neobtěžoval "hluk".
My moderní lidé jsme dědici tisícileté vivisekce svědomí a zvířecího sebetrýznění.

Co jiného než hybris je celý ten náš dnešní postoj k přírodě, naše znásilňování přírody pomocí strojů a celé té nerozvážné vynalézavosti techniků a inženýrů; hybris je i náš postoj k nám samým, - protože se sebou provádíme experimenty, které bychom si nedovolili s žádným zvířetem.
Vivisekce.
Trápit nevinného tvora
když jsem viděl professora -:
Jak spjal oběť - jako Krista - - -!
- Ku katanství jak se chystá -!

- Nožem jak označil řez! -
- Za živa pak páral břicho - ...!
Děsným řevem hrůzné ticho
trýzněný jak přerval pes -!

- Tu - ač nejsem žádným rváčem -
měl jsem chuť dát sám mu lekci:
Provésti tu "vivisekci"
na surovci - karabáčem!
Mám hrůzu z vivisekce. Když jsem studoval, musel jsem jednou ukřižovat žábu a zaživa ji rozřezat žiletkou, abych pozoroval, jak jí tluče srdce. Tento pokus, ostatně naprosto zbytečný, mě poznamenal na celý život a ještě dnes si ho nemohu odpustit. Vřele souhlasím s jedním ze svých synovců, velkým americkým neurologem na cestě za Nobelovou cenou, který zanechal výzkumu kvůli vivisekci. V některých případech je třeba poslat vědu k šípku.
Kdo se lhostejně dívá na hrozné utrpení, způsobované zvířatům - jatky, vivisekce, lovy - ten může uznávat i nevyhnutelnost válek, ale na jejich následky tento člověk nemá morální právo si stěžovat. Romain Rolland píše: "Ukrutnost vůči zvířatům i samotná lhostejnost vůči jejich utrpení je, podle mého mínění, největším hříchem lidstva. Je příčinou lidského úpadku. Vytváří-li člověk kolem sebe tolik utrpení, jaké má právo si stěžovat, když pak sám trpí?"
Nezajímá mě, zda vivisekce přináší prospěšné výsledky pro lidstvo, nebo ne... Bolest, která se tím způsobuje zvířatům, která ji snášejí nedobrovolně, je základem mé nenávisti k ní a je postačujícím ospravedlněním této nenávisti, aniž bych si musel zjišťovat další fakta.
Divoká zvířata žijí přirozeně a nikdy se zbytečně netrápí. To človjek je vynálezcem cyvylyzovaných běd a všech těch nelítostných forem mučení zvířat od zoologických vězení ("zahrad"), přes zvířecí koncentráky ("kravíny" a podobně) až po zvířecí inkvizici (vivisekce). Ale v divočině se nejen "předčasně" umírá, ale především se tam žije - a je to život s velkým Ž.
Myslím, že žádný z těch velkohubých altruistů by nepodstoupil dobrovolně vivisekci, ani se nenechal jen tak zabít kvůli masu. Všichni jsme sobci, altruismus je buď choroba, nebo pokrytectví.

Kdyby měl být bojovník za práva zvířat důsledný, dospěl by vlastně k anarchii. Skutečně. - Důsledný bojkot všeho, co se týká zneužívání zvířat, by musel skončit až v anarchii. - Nejdřív zavržení požívání masa, potom veškerých živočišných potravin, nepoužívání výrobků z kůže, vlny, hedvábí. Kdyby však měl být bojkot důsledný, aby se člověk vyhnul všemu spojení s výrobky, k jejichž výrobě se používá produktů vykořisťovaných zvířat, musel by nakonec vyústit k bojkotu státu. Nejenže by měl být bojkot zaměřen na výrobky napohled nevinné, jako bílý cukr, při jehož výrobě se používá filtru z kostí zvířat, ale taky některé umělé hmoty, vyráběné ze suroviny, jejímž základem je mléčná bílkovina (kazeín), dále na mýdla a další kosmetické přípravky, léky, které se navíc zkoušejí na zvířatech (vivisekce). Taky některá barviva obsahují živočišné substance. Člověk, jenž by byl opravdu v těchhle věcech důsledný, by nejedl ani rostlinnou potravu, vypěstovanou z půdy, hnojené chlévskou mrvou! Takový člověk by musel žít odděleně od státu, protože by si nesměl koupit ani žádnou bio-rostlinnou stravu, již by mohl prodávat pěstitel, který jí maso nebo se jinak podílí na obchodu či praktikách kolem utrpení zvířat! Nesměl by platit daně, protože peníze z daní, resp. určitá část poplatků končí u vivisektorů, masného průmyslu apod. Ale kdo neplatí daně, a je soběstačný ekonomicky, ten už přestává být občanem státu. A to je anarchie! - Zkrátka, dokud a pokud se bojovník za práva zvířat neodtrhne od státu, vždy bude mít podíl na násilí a krutostech. Totéž platí o lidských právech.

Tak v Jugoslávii prý někoho zaživa rozřezali motorovou pilou.
"To je hrůza!", volají pobouření občané nezúčastněných stran.
Já se k nim přidávám:
"Jak je to možné? Jak se tohle mohlo stát?!", a v mém hlase lehko poznáte ironický podtón.
To je přesná ukázka vivisekce, praktiky běžně prováděné ve školních laboratořích. Jenom ne na lidech, ale na zvířatech, tudíž to nikoho nepobuřuje. Ale proč ne? Copak zvířata necítí bolest stejně jako lidi? Doufám, že ta oběť jugoslávské vivisekce byl nějaký vivisektor. To bych pak řekl jenom:
"Dobře ti tak! To je pro tebe ještě dost dobré!"

Když bylo zrušeno inkviziční mučení kacířů ve jménu Boha, museli si lidi vymyslet jako náhradu vivisekci ve jménu vědy. Člověku se nikdo jiný nevyrovná ve zbytečném násilí a zabíjení.
A což triumf vzdělanosti, jak nazval ironicky dr. Peabody vivisekci. Jistě by vzbudilo úděs vyličování onoho hrozného trýznění živých tvorů, pomalu rozřezávaných za úplného vědomí.
Což doopravdy dříme v lidské duši touha po způsobování bolestí?
Což nenadejde nikdy změna a budou muset zvířata stále trpět a duše lidská se nezušlechtí?
(J. Hašek, Utrpení zvířat, Svět zvířat - 1. 6. 1910)
"Myslím, že jsem našel lék na rakovinu. Chtěl jsem ho vyzkoušet, jako jsem to dělal vždycky u všech předchozích objevů. Nebyl jsem dost opatrný. Už nějakou dobu se opice podrobovaly pokusům velmi neochotně. Do klece šimpanze Georgese jsem se odvážil vstoupit, teprve když ho moji dva asistenti spoutali. Chystal jsem se, že mu dám injekci s kancerogenní látkou. Musel jsem mu ji dát, abych ho potom mohl léčit. Georges vypadal dost poddajně. Nehýbal se, ale škodolibýma očičkama se díval přes moje rameno. Pochopil jsem pozdě. Gorily, šest goril, které jsem si schovával pro pokusy s morem, uteklo z klece. Konspirace. Chopily se nás. Georges řídil operaci v našem jazyce. Přesně kopíroval mé chování. Rozkázal, aby nás připoutaly na stůl, což gorily udělaly v mžiku. Pak vzal stříkačku a všem třem nám vpíchl smrtonosnou tekutinu. Mám rakovinu. Je to jisté, protože existují-li pochyby o účinnosti léku, osudné sérum je naopak dokonalé už hodně dlouho, důkazů máme dost.
Po injekci mě Georges familiárně pleskl po tváři, jako jsem to dělával já svým opicím. Vždycky jsem s nimi dobře zacházel. Ode mne se jim dostávalo víc pohlazení než ran. Za několik dní jsem v kleci, kam mě zavřely, začal rozpoznávat první příznaky nemoci. Georges také a slyšel jsem ho, jak ostatním říká, že musí začít s léčením. To byla pro mne strašná novina. Jsem odsouzen. Teď už přestávám věřit novému léku. Kdyby mě aspoň zabil rychleji!"
Nyní čtu další knihu z knihovny, jenže vyřazenou a volně k rozebrání, takže už je teď definitivně v mém soukromém vlastnictví. Jmenuje se Neobvyklá setkání a pojednává o fascinujícím životě hmyzu. To je také dobrá kniha. Jen rostu nad popisem různých hrůzných pokusů na chudácích hmyzácích. A často se o tom skvělém a nedostižném hmyzu mluví otřesným způsobem, jejž používali nacisté vůči Židům.

Byla to dobrá kniha, ale štvaly mě tam autorovy některé (mnohé) výroky a rádoby vtipné poznámky. Napadlo mě, kolik asi takový parchant vědátorský za život zabil a zmrzačil živočichů při těch svých experimentech s nimi, jež tak často popisuje. Podle těch řečí to musí být závratné číslo. A není na světě spravedlnost, která by jej odsoudila.
Dávám k meditování, odkud pochází tohle národní zdraví lidských mláďat a vůbec všechny ty zdravotní zlepšeniny ve prospěch lidského rodu. Jenom z vivisekcí a pokusů na zvířatech! A tak jednou dostanou tihle čtvernožci takového Jéžíška, za to utrpení, až z toho podívání planeta Mars odrudne a sešediví jako šestiměsíční nebožtík. Každýmu rodu tvorstva na této zemi jen chvilku hrajou a zas bude po mnoho věků na tomhle globu klid, aby se ta doba uhelná - co přijde - mohla dobře pod zem uložit a ty ledové spláchly ten sajrajt po tom vymetání mizerných jen přebytečných sedmi set milionů dvounožců, ha!
Nechci ani mluviti o anatomických pokusech, ať s myškami, či se žabami; vše to budí jistě v každém myslícím člověku odpor.
Když sloni pláčou. Myslím, že kdybych nebyl misantropem, stal bych se jím asi nyní, po přečtení této knihy. Autor se ovšem vyhýbá jakýmkoli ostřejším invektivám vůči lidstvu. To jsou podle mne naprosto zbytečné ohledy. To takový Konrad Lorenz, etolog a nositel Nobelovy ceny, v knize několikrát citovaný, je jinačí kalibr. Lidé, ubližující zvířatům, jsou podle něj prostě zločinci a kdo to nechápe, ten je "psychisch abnorm". Pikantní je pouze to, že tato dvě mezinárodně zcela jasná slova, tedy "psychicky abnormální", jsou i zde vůčihledě nepřesně přeložena do nepochopitelně mírného eufemizmu "blázen". To je ještě příliš půvabné slovo pro někoho, kdo je duševně vyšinutý a geneticky chorý, čili "psychisch abnorm", což je většina lidí. "Blázen" může být třeba nějaký neškodný snílek, hloupoučký blázínek, který ani mouše neublíží, což by bylo ještě docela roztomilé, ve srovnání s děsivou vivisektorskou stvůrou, jménem "člověk". "Blázen" může být někdo třeba do počítačů, do hudby, i do těch autíček, i když to už je na hraně, ale stále ještě to není tak hrozné jako "psychisch abnorm". "Blázen" se spíš hodí někam do eseje Erasma Rotterdamského Laus Stultitiae, i když ono "stultitiae" se také překládá dosti falešně jako "bláznovství" a přitom to znamená spíše "hloupost". Na jiném místě, při popisu jednoho dalšího mučivého frustračně deprivačního experimentu se zvířaty, při němž se mi vzteky vaří krev a vlasy hrůzou vstávají, se dočteme, že byla mláďata "odebrána" matkám, ačkoli v německém originále zprávy se uvádí daleko výstižnější slovo "geraubt" čili doslova "ukradena". Já bych tedy takovouto knihu napsal lépe a bez obalu. Autoři Masson a McCarthyová zůstávají přese všechno věrní své lidské podstatě, což je pro mne zatím jediným zklamáním z této jinak výborné knihy, i když co jsem taky mohl čekat, že?

Ital Spallanzani - a zdráhám se v jeho případě užít slova "přírodovědec" - pozabíjel při svých zločineckých experimentech tisíce netopýrů, jimž vypaloval rozžhaveným železem oči, zalepoval uši, nos, ústa, aniž byl z toho jakkoli moudrý a ani dnešní vivisektoři, čili "vědci", jak si říkají, si s netopýrem nevědí pořádně rady, nemohouce hlavně pochopit, jak může být malinký mozeček netopýra stokrát výkonnější než patologicky přerostlý mozek lidí.
V EU umírá pouze pro potřeby kosmetického průmyslu zhruba 40 000 zvířat v pokusných laboratořích. Dalších zhruba 100 miliónů zvířat umírá každý rok v laboratořích celého světa kvůli testování léčiv, chemických látek, alkoholu, cigaret nebo vývoji a testování zbraní.

Čti též:
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm