Učte se z minulosti (citáty)

23. dubna 2012 v 18:51 | Misantrop

Když přichází bouře, stromy tancují - tancuj také. Když noc přichází a všechno je temné, buď také temný. A ráno, když slunce vychází, nech ho vyjít také v sobě. Buď dětský, radující se, nemyslící na minulost.


Lze si představit myslící bytost, pro kterou by bylo snazší vidět věci budoucí než minulé. V pudech hmyzu je leccos, co nás přesvědčuje, že hmyz je více řízen budoucím než minulým. Kdyby zvířata měla právě tolik vzpomínek na minulost jako předtuch do budoucnosti, leckterý druh hmyzu by nás předčil, takto ale, zdá se, je síla předtuchy vždy v obráceném poměru ke vzpomínce na minulost.


V období, kde literatura téměř výlučně přičítala bolest žití nehodám zneuznané lásky nebo žárlivostem cizoložstva, opomenul těchto dětských nemocí a studoval nevyléčitelnější, živější, hlubší rány, jež jsou vyryty sytostí, rozčarováním, opovržením do duší v troskách, jež přítomnost mučí, jež minulost odpuzuje, jež budoucnost děsí a uvádí v zoufalství.


Základy náboženské či vojenské svrchovanosti, z níž čerpala minulost, se nám s konečnou platností jeví jako dětinské. Pravda je taková, že můžeme trpět tím, co nám schází, ale přestože se nás může paradoxně zmocnit jakási nostalgie, jen v duševním poblouznění bychom mohli litovat toho, čím byly náboženské a královské instituce minulých dob. Úsilí, s nímž byly vybudovány, bylo pouze ohromným nezdarem, a je-li pravda, že dnešnímu světu chybí to podstatné, můžeme hledět pouze kupředu a ani na okamžik si nepředstavovat možnost nějakého návratu zpět.


A není minulost snad stín?
(lord Byron, Sen)


Za každého počasí, v kteroukoli denní či noční hodinu snažím se dychtivě vnímat sebemenší záchvěv času a jako do kůry stromu vrýt si jej s užitkem do kůry mozkové; stát tam, kde se stýkají dvě věčnosti, minulost a budoucnost, což je přesně přítomný okamžik.


Jestli ve svých nejposlednějších dnech, až se přiblíží chvíle mého odchodu, zůstanu, jak doufám, ve stejném rozpoložení jako dnes, připomene mi jejich četba tutéž slast, jakou zakouším při jejich psaní, a tím, že znovu oživí mou minulost, takřka zdvojnásobí mé bytí. I proti lidské vůli budu ještě umět okusit kouzlo společnosti a jako stařec budu sám se sebou žít v jiné době, jako bych žil s méně starým přítelem.


Rozum je totiž to, co činí, že člověk nežije jen stále v přítomnosti jako zvíře, nýbrž přehlíží též minulost a budoucnost a uvažuje; z toho potom pochází též jeho opatrnost, starostlivost a častá stísněnost. Žena pro slabší rozum je méně účastna těchto výhod i nevýhod.


Vesmír je všechen váš - a není vám to dost.
Zítřek i včerejšek, dnešek i minulost,
všechno jste prolezly i spánek náš i bdění.
Hemží se vámi svět a je z vás ouzko zemi.


Bedlivě pozoruj minulost, ony nespočetné proměny vládnoucích mocí, a dokážeš předvídat i budoucnost. Bude totiž naveskrz téhož řádu a nebude se moci uchýlit od rytmu přítomného dění. Však proto také je lhostejné, zdali sleduješ lidský život čtyřicet let či tisíce let; neboť co více tu uvidíš?


Ctíme ticho, chlad, vznešenost, vzdálenost, minulost, vůbec vše, při pohledu nač se duše nemusí bránit a zahalovat, - něco, s čím můžeme hovořit a nebýt hlasití.


"Jedním z prvních kroků k vyjasnění mysli je nutnost opatřit si celkový obraz vlastní minulosti."
Ale ať už minulost mohla snad poskytnout cokoli, Conway nacházel štěstí v přítomnosti.


Lidé nemohou žít bez iluze. Pro dnešní muže a ženy může být iracionální víra v pokrok jediným lékem proti nihilismu. Bez naděje, že budoucnost bude lepší než minulost, nemohou fungovat.


Masožravost je barbarský přežitek minulosti. Do háje s tradicemi!


Nebýt možnosti denně ukájet své vražedné sadistické sklony na nebohých zvířatech, vrhli by se lidáci sami proti sobě - známe přece z archeologických nálezů, že minulost lidského plemene prošla bohatou a dlouhou lidožravou fází. A je otázka pro seriózní vědecký výzkum, není-li snad dávný překotný vývoj mozku pračlověka, jdoucí až do současných patologických rozměrů, právě důsledkem onoho lidožroutství a masožravosti vůbec. Víme přece, jak priony z mozku vlastního druhu ovlivňují vznik nemoci šílených tvorů, krav, lidí... A nejedná se jen o minulost. Člověk se totiž v zásadě nemění.


Vykonávat morální soud by se mělo příčit našemu vkusu! Přenechme toto žvanění a tento špatný vkus těm, kteří nemají na práci nic než vléci minulost ještě kousek dál časem a kteří sami nikdy nejsou přítomností, - těm mnohým tedy, té naprosté většině!


Ptáte se, proč zrovna tehdy? Tehdy nebo jindy. Nesla jsem si s sebou nezvládnutelné břímě minulosti a okamžitý stav a vnější okolnosti mého bytí nebyly už nyní rozhodující.


Skutečnost, že věci a krajiny přežívají lidi, se mi zdála odjakživa absurdní. Vždycky mě to nutilo k přemýšlení, vybavoval jsem si lidi, kteří vyšlapali úvoz, jenž už zarostl, a ten úvoz mě fascinoval. Nedovedu si přesně vysvětlit proč. Vzdálená minulost mě nikdy příliš nezajímala. Muzeální exponáty mě nevzrušují. Jsem citlivý jenom na hranici mezi mým životem a smrtí mých bezprostředních předků. Jejich svět se mi jeví idylicky a zřícené krovy jejich stavení ve mně probouzejí melancholii.


Zničení, jež v minulosti postihlo již tolik různých civilizací, nebylo nikdy dílem žádné vnější příčiny; bylo vždy sebevražedné povahy.
(A. J. Toynbee, Studium dějin)


Mnozí dobrovolníci a podpůrci HDVL jsou rodiči, kteří změnili názor až poté, když zplodili potomstvo. A mnozí z těch, kteří nikoho nikdy nezplodili, měli prostě jen víc štěstí než rozumu. Minulost je třeba hodit za hlavu. Na čem opravdu záleží je počet potomků, jež nezplodíme v budoucnu.


Copak se mu doopravdy zachtělo, aby se ten teplý pokoj, útulně zařízený nábytkem, proměnil v jakési doupě, kde by si pak ovšem nerušeně mohl všude lézt, ale také by zároveň rychle nadobro zapomněl na svou lidskou minulost?


Možná bývaly doby, kdy nebylo tak samozřejmé, jako dnes, patřit automaticky k nějaké skupině lidí či vůbec k nějaké množině bytostí - lidských či nelidských. Kdysi, v naší zvířecí minulosti, to možná bývala výsada, ve světle dnešního stavu spíše pochybná výsada, ale budiž; výsada, již získat mohlo být těžké, přetěžké, spojené s různými zkouškami a úkoly, kdežto ztratit ji mohlo být lehké a náhlé - jako smrt. Ta je vždy snadnější a dostupnější než život. Dnes se však všechno převrací, ba již je všechno vzhůru nohama. Dnes je daleko těžší se lidstva zbavit, vymanit se z jeho zhoubných vlivů a žít jednotlivě, než se stát platným členem lidské společnosti. To je naopak až příliš lehké a jisté. Naše zvířecí minulost byla plná nejistot: Nebyli jsme si jisti téměř ničím: životem, budoucnem, naším původem a naším směřováním; nevěděli jsme nic o tom, zda jsme "lidmi" nebo "zvířaty". Bylo to jedno. Na konci pozemské pouti člověka zbyla jediná jistota, která již není předmětem žádného smlouvání ani pochyb - jistota našeho konečného zotročení.


Učte se z minulosti, neboť minulost je nejlepší učitelka.


Další články na podobná témata:

Uč se být moudrý

Stud, stud, stud - to jsou dějiny lidstva!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm