Jedna velká rodina, jedna velká pakáž

10. května 2012 v 21:06 | Misantrop
Příspěvek ke Dni rodiny (15. května)


Škola, armáda, zaměstnání
Chtějí z nás mít poslušné roboty
Rodina, práce, uznání
Mrdej ty falešný hodnoty!

Rodina ti nasadí koňskou ohlávku
Haranti těžko vyrostou bez pohlavku

Imponuje ti, že máš ženu, děti, celou tu posranou rodinku
Mrdej starou, třískej parchanty, užívej si tu tvoji mdlou idylku

Otec-hlava rodiny, hlava něčeho, co je základ státu
To je rodinný cirkus - domácí násilí
To je rodinný cirkus - domácí drezúra

*

Tradiční podání nám říká, jak si v prehistorických dobách bůh-stvořitel uvědomil svůj omyl, že vytvořil lidi, a spláchl je potopou ze světa, ale jak ve slabé chvilce ušetřil jednu plodnou rodinu. Jejda!

Až se lidé začnou dívat na svět z úhlu pohledu našeho hnutí, rozhodnou se už nic nepřidávat k existující lidské rodině.

Uštvání rodinnými starostmi není příliš umocňující. Najděte si jiný zdroj moci a síly.

*

Manželství a láska nemají žádný společný cíl. Lidé se žení, aby založili rodinu, aby se ustavila společnost. Společnost se bez sňatků neobejde. Jestliže společnost je jakýsi řetěz, každá rodina je jeden článek.
(G. de Maupassant, Babiččiny rady)

*

K nenormálním podmínkám přítomným v moderní industriální společnosti patří přelidněnost, izolace člověka od přírody, vzrůstající rychlost společenských změn a rozpad malých přírodních komunit, jako je rodina i se vzdálenými příbuznými, vesnice či kmen.

*

Dostane-li se naneštěstí pro slušné lidi takový chlapík do parlamentu, musíme už od počátku vědět, že podstata politiky spočívá pro něj pouze v heroickém boji o trvalé vlastnictví této láhve s mlékem pro jeho život a rodinu. Čím více potom jeho žena a děti na této lahvi lpí, tím urputněji bude bojovat o svůj mandát.

Nebyl bych dobrým otcem rodiny a myslím si, že je nezodpovědné založit rodinu, když se své ženě nemohu dostatečně věnovat.

*

Láska, manželství, rodina! Všecko je lež, lež, lež!...

*

Četná rodina vzdělává úrodnou půdu; dvě malé sousední rodiny mají neúrodná, nepoddajná pole: samo sebou se rozumí, že ty dvě chudé rodiny musí sloužiti rodině bohaté, nebo že ji vyvraždí. Jedna z nuzných nabídne se bohaté do práce, aby si vydělala chleba, druhá ji přepadne a je poražena. Z rodiny sloužící vzešli služebníci a dělníci, z rodiny poražené vzešli otroci.

*

Probral všechny naše neřesti a pošetilosti a odhalil mnoho takových, o nichž jsem se mu ani nezmínil, a to tak, že si představil, jaké vlastnosti by v sobě mohl vyvinout tamní Jahu se špetkou rozumu. A došel k závěru až příliš pravděpodobnému, že je to tvor ničemný a bídný. Když jsem pomyslil na rodinu, přátele, krajany a na lidské pokolení vůbec, viděl jsem, co skutečně jsou.

*

Tisíc rodin žijících v našem městě se stane stálými konzumenty dětského masa a další je třeba budou mít při různých příležitostech, jež jsou pohnutkou k společenskému veselí, obzvláště pak při svatbách a křtinách.
(J. Swift, Skromný návrh)

*

"Co se děje?" Zřídkakdy viděl Montag v domě tolik světel.
"Nic, to jenom moje máti, otec a strýček vysedávají a hovoří. Je to skoro jako když někdo chodí pěšky, jenomže je to vzácnější. Strýčka zavřeli ještě jednou - neříkala jsem vám to už? - protože chodil pěšky. My jsme strašně zvláštní rodina."

*

Žena má menší plat také proto, že jí zákon neukládá, aby byla živitelem rodiny.

Byl členem rodiny; to jest, jeho rodina ho pokládala za svého člena.

*

Tu moře vzedmou své vodstvo a pohltí prkna ve svých propastech; vichřice a zemětřesení kácejí domy; mor a jiné nemoci hubí modlící se rodiny.

Každý člověk žije jako divoch ve svém doupěti a zřídka z něho vyjde navštívit svého bližního, podobně se krčícího v jiném doupěti. Velká světová rodina lidí je utopie hodná podprůměrného rozumu.

*

Je třeba způsobit rozkol rodiny, a tak narušit samy základy státu!

Manželství, rodina a stát - to jsou ty náboženské atavismy, které jsou i v těch nejvíc ortodoxních ateistech hluboce zakořeněny.

Na kuchyňském stole leží několik fotografií z jakési rodinné oslavy číchsi narozenin. Barevné snímky přiopilých, lesknoucích se mastných ksichtů, křenících se v zátiší stolu, zarovnaného cukrovím, chlebíčky a chlastem, snímky napuchlých matek, babiček a dědečků, držících v náručí kojence v povijanu, jakož i momentky, zachycující samce, otce a hlavy rodin, kteří se uculují buď s cigaretou nebo s láhví piva v ruce do objektivu, jako by je stihnul psotník. Hnusnější pornografii jsem v životě neviděl.

Rodina je opravdu ostrov jistoty. Člověk má vždy jistotu, že v rodině najde někoho, koho by zpéroval.

Rodinu jsem zavrhl naštěstí poměrně brzo, v tom mi byli krotitelé vzorným příkladem, byť proti jejich vůli. Pokud se pamatuju, vždycky jsem jim radil při různých vhodných příležitostech (manželské hádky apod.) rozvod.

Zastánci manželství se snaží dojmout manželské páry, které se hodlají rozvést, poukazováním na utrpení dětí, ztrácejících rodinu. Chtějí je tak přimět, aby zůstali spolu, ačkoli oba vidí, jak je to nesmyslné a nudné. Já jsem vždycky trpěl spíš tím, že je náš rodinný cirkus kompletní.

Žena je největší státotvorce. Zatímco muž myslí jen na kundu, žena myslí jen na založení základu státu - rodiny.

*

Žena, manželka, rodina, manželství. Kéž by bylo možno muži střežit se těchto banalit.

*

Komunismus je proto tak oblíbený a v podstatě neporazitelný a nevykořenitelný lidský světonázor, ježto plně vyhovuje stádní, unitářské a lůzokratické povaze lidí. Ta komunistická zásada "Každému podle jeho potřeb" umožňuje přežít i úplným budižkničemům, kteří jsou schopní propít svoji výplatu. Umožňuje takovému člověku, aby měl rodinu a děti a aby tak rozmnožoval svoje nekvalitní geny.

Zinstitucionalizovali všechno na co kdy dosáhli: pohlavní lásku a rozplodňovací pud spoutali manželstvím a rodinou, vše pod bedlivým vševidoucím okem státu se všemi jeho manželskými poradnami, kojeneckými ústavy, spermobankami a klinikami umělého oplodnění.

Někdy si jen tak pro radost sednu na zahradě na lavičku a pozoruji a poslouchám sousedy. Komedie jako ze známého českého filmu o rodině Homolkových. Jenže lepší. Tohle je skutečnost. Nic hraného. Jen to nesmí trvat moc dlouho. To pak rychle odcházím do lesa, když už mám pocit, že by nebylo od věci hodit jim tam přes živý plot nějaký pěkný funkční granát, aby už konečně přestalo to jejich nekončící řvaní. Ten kravál, který vypukne jen při obyčejné jejich večeři, nenadělají snad ani cikáni po výplatě sociálních dávek! I vyhladovělá lví smečka je spořádanější a klidnější při své líté hostině než tenhle hnus! Já bych se u takového nemožného přiožralého řvaní rozhodně pořádně nenajedl. Ani bych nevěděl, co vlastně jím, jestli chutný, voňavý, barevný a lehký zeleninový pokrm, nebo prasečí pomeje a lidskou žluč.

*

Na této půdě, na půdě lidem nejvlastnější, na půdě zabíjení, je pak najednou každý člověk bližním, bratrem a pobratimem jiného člověka a všichni lidé jsou jedna velká rodina, jedna velká pakáž.

*

Když utichnou všichni ti čokli tam a bouchání do zdí ustane, spustí zase s brekem parchant dole. Nejdřív bylo slyšet jak tam mrdají, teď tam řve harant. To jsou ty následky. Nevím, na co to všechno je: sex, dětičky, rodinka...

A bude hůř! Nám se může již jen stýskat, jako po zmizelém ráji dávno ztraceném, po malých rodinných skupinkách lovců-sběračů. To byl život! Ale dnes?

*

Správně by měl být porod i rodiny s dětmi zdaněny. Uvalit na ně daně jako na psy, jen daleko vyšší, protože haranti usoplení také obtěžují. Zatížit je takovými daněmi, že si každý stokrát rozmyslí rodit fakany!

Člověk! S takovým výlupkem božím nemám žádné slitování. Že musí nějak zaplatit účty a uživit rodinu, to neberu. Za to se má takový lump stydět, a ne tím omlouvat svá nečestná jednání nebo se tím dokonce chlubit!

Konečně se mohou po nekonečném pracovním týdnu odvázat a zařvat si ve svém uťápnutém živoření ve svěrací kazajce povinností. Takže burácejí smíchy nad každým kozlím trknutím jako hloupý Honza, jenž ke štěstí přišel. Konečně se dostanou z domova, pryč od smyčky na krku jménem "rodina", a tak div ne skáčou štěstím do výšky jako blechy, k čemuž jim stačí málo: uprdnutí, říhnutí, přeřeknutí, hloupoučká dvojsmyslná narážka na sex, fekální humor. A chlast nebo marihuana.

Co nejvíce potřebuje dnešní svět je nějaký nový César, nový osvoboditel, jenž by naučil své lidské opičky říkat "ne" a jenž by spíše život usnadnil, zlevnil, zjednodušil! Líbil by se mi např. takový politik, který by se nebál pojmenovat nejožehavější problémy dneška, jako je třeba přelidnění, automobilismus, ničení životního prostředí, drahota, nadměrná práce. Mohl by to být i osvícený diktátor (a vlastně jedině diktátor, "misantropický tyran" - jak by ho nejspíš nazvala chátra), který by zakázal mnohé škodlivé věci; který by kupříkladu zakázal rodinám mít více než jedno dítě.

*

A je to tady! To, čeho jsem se nejvíc bál: houbařská sezóna. A už mi tam šmejdili nějací šmejdi, posraná rodinka greenhornů na víkendovém výletě, s dětičkami, s čoklem. Motali se tady dokola jako vítr v bedně, až málem zabloudili v tomhle "parčíku" ("Kdepak to jsme?"). Ještě že nezavřou na chvíli hubu a že nosí oblečení křiklavých barev; tak aspoň pěkně slyším a vidím, kde jsou. Začíná holt houbaření - národní sport českého ksindlu.
"Příjemně mně vyhládlo", zaslechl jsem otce rodinky.
"Tobě vyhládlo, hovado, a Já mám nervozitou stažený žaludek", pomyslel jsem si.

*

Čiči to haha (japonsky táta a máma) jdou k sestře na rodinný mejdan. Marně mě vždycky zvou a když přijdou oni k nám, nevycházím raději z pokoje, aby mě neotravovali. Takto už se mi nějaké příbuzenstvo podařilo nevidět hezkou řádku měsíců! Místo takovéhoto podobného neužitečného plýtvání drahocenným soukromým časem si raději třeba opisuji z té Lúkiánovi docela dobré stati O zármutku.

*

Muž snáší rodinu z lásky k ženě; žena snáší muže z lásky k rodině.
(arabské přísloví)

KONEC

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm