Lidská originalita? Úhor a slať.

10. května 2012 v 19:06 | Misantrop

Novodobý pojem originality není o mnoho starší než dvě stě let a v Goethově době byl kanonizován především romantiky. Originalita dnes patří ke konvencím, v nichž jsme všichni vyrostli, a byla fixována dokonce i juristicky v autorském právu, jež - jak poznamenal sarkasticky jeden kritik - má vzbuzovat dojem, že každé umělecké dílo je tak jedinečným vynálezem, že musí být patentováno. Ve středověku, v době Brantově, až do 17. století platily však jiné normy. Myšlení a psaní bylo vázáno na pevné tradice a použití pramenů a autorit bylo nejen dovoleno, nýbrž odvolání na prameny naopak zvyšovalo závažnost díla.
(K. Krolop, doslov k: S. Brant, Loď bláznů)


Starý a Nový zákon je velice zajímavá kniha. Je v ní kus krví zbrocených dějin, řada mravních naučení a spousta obscenit. A tisíce lží.
Bibli nápadně tedy chybí originalita, což je pochopitelné.


Nejskvělejší setkání, jež jsem dnes zažil a jež chci teď vylíčit, bylo s podstatně větším zvířetem! S koněm! S krásnou kobylkou hnědáka. Nepoznal jsem sám sebe, když jsem překonal svůj vrozený odpor k lidem a zeptal se mladé jezdkyně, která na kobylce jela, jestli si můžu na ni sáhnout. Na tu kobylku, samozřejmě. Souhlasila. Pozdravil jsem ji, pohladil její horký krk a optal se jí na jméno. Kobylka zafrkala, což by mi bývalo jako odpověď plně postačilo, dívka však odvětila něco jako "Vinárna" nebo "Binárna", přesně nevím, ani mě to příliš nezajímalo; to byla jen čistě seznamovací fráze, která navíc vůbec nepatřila té dívce, s tou se nikdo nebavil. Stejně jsou všechna zvířecí jména blbá jako ten, kdo jim je tak blbě dává. Statná hrošice tak dostane například zdrobnělé jméno "Mařenka", zatímco čtyřtunový samec hrocha, podle židovské apokalyptiky zvíře konce času, je pokřtěn blbým křesťanským rituálem jako roztomilý "Láďa". Jako kdyby nebyla jiná, lepší a hezčí jména africká. S koňmi se to má zrovna tak. Kde jsou slavná jména, jako je například Pegasus, Einhorn, Búkefalás, Rocinante, Ohnivý oř, Nezkrotný vítr, Tátoš, Sleipni, Šemík, Kalkí, Kentaur, Vihar, Balius, Xantus a další a další? Lidská vynalézavost, originalita a poetičnost ve vymýšlení a výběru jmen pro plnokrevná zvířata, a pro zvířata vůbec, se rovná nule. Nulová jména lidem, nulová jména zvířatům. Nula od nuly pošla. Úhor a slať. Neživá poušť. "Vinárna"? To musel být někdo ožralý. Nebo "Binárna"? Tedy něco jako Leibnizova dvojková číselná soustava? Binární počet? To už ji rovnou mohli pojmenovat "Kompaktní deska"! Blbci, no...


Zplodil jsi dítě a ono ti také nepatří, nemůžeš je ani pojmenovat, jak chceš, jméno Půlnoční bouře totiž není na seznamu, to znamená, že si tady takové ještě nikdo předtím nedokázal vymyslit. Že je to půvabné indiánské jméno nikoho nezajímá, tak se přece žádný hokejista ani televizní hlasatelka nejmenuje. Vidíte? Takže i originalita je zakázaná! Povoluje se jedině ordinérnost, ta je přímo povinná! To jsou každodenní represálie, proti nimž nikdo dost důrazně ani neprotestuje!


Aby mohli myslet, potřebují totiž bližší a silnější povzbuzení, jež jim poskytují cizí, dané myšlenky. Ty se pak stanou jejich nejbližším tématem; proto se tito autoři nikdy nevymaní z jejich vlivu, a nedospějí tudíž nikdy k pravé originalitě.
Nejhorší jsou však ukradené tituly, tj. takové, které už nese jiná kniha; neboť za prvé je to plagiát a za druhé zcela jasný důkaz totálního nedostatku originality: neboť kdo jí nemá dost na to, aby své knize vymyslel nový titul, bude ještě mnohem méně schopen dát knize nový obsah.


Je možno stát se umělcem i tím způsobem, že člověk čerpá pravidla z knih, a nikoli ze svého srdce. To, že sbírky takových pravidel existují, toť neštěstí našeho století. Jejich důsažností je dán i rozsah talentu dnešních malířů. Ale rozletům génia pokulhávající pravidla stačit nemohou.
Ba co víc, protože jsou založena na součtu vkusu všech lidí, jsou už v samém svém principu nepříznivá onomu stupni originality, bez něhož žádného talentu není.


Často se mi stává, že se mi v těhotné hlavě zrodí nějaká myšlenka a Já ji pak jindy objevím, bud' coby napsanou dávno předtím, než jsem na ni přišel, nebo dávno potom. Proto taky píšu tyhle zápisky s označením data, abych mohl srovnávat. A pokud někdo zjistí, že se mé myšlenky podobají někomu jinému - tak jako Já to zjišt'uju - a označí mě za plagiátora neschopného originality, pak by musel stejně označit i vzory plagiátu a po nich vzory vzorů plagiátu. Plagiát neexistuje, nebo je všechno plagiát. Vždyt' každý, kdo mluví, naučil se tomu od jiných a ti zase od jiných atd. a dospěli bychom k bodu, kdy se naši předci dorozumívali pouhými skřeky. Zdá se vám, že se některé moje myšlenky podobají myšlenkám jiných spisovatelů? Pak to bude asi nejspíš tím, že jsou si ty myšlenky vskutku podobné, nemyslím tím stejné, protože napsat stejnou myšlenku a neopsat ji, by byla stejná rarita, jako dva lidé-dvojníci. Ostatně, když napíšu hovno, můžete se domnívat, že u jiného literáta má hovno jiný význam; a přece oba dva významy je možno naší nedokonalou řečí vyjádřit jen jedním ubohým výrazem, tak jako pes štěkne haf! k vyjádření "bacha, někdo jde!" a další haf! může znamenat "Aha, to jsi ty!"

Génius vedl moji ruku, když jsem k takovým pitomým zápiskům pedanta, jako "Odmrazování ledničky, zapnutí ledničky, máma celé dopoledne a celý den v práci na brigádě, u doktorky s průjmem, Mirka s rodinou odjeli na dovolenou", připsal na nástěnný kalendář k těmhle poznámkám tohle: "Zabil 10 kusů hmyzu, z toho 9 kusů lidí a 1 kus ováda. 2x se poškrábal mezi nohama, 1x na prdeli. Barva chcanek a hovna v pořádku." - Chápete to? Jsou to všechno debility, ale oč větší než debility předešlé? - Tady to však nikdo nepochopil; "9 kusů lidí" bylo přehlédnuto a zbytek byl vzat vážně, takže jsem se stal opět v jejich očích bláznem, a génius originálního uměleckého díla, vytvořeného tak spontánně jediným improvizovaným hnutím mysli, zanikl v hlubině nepochopení.


Je dokonce nebezpečné číst o nějakém předmětu dříve, než jsem o něm sám přemýšlel. Neboť s novou látkou se zároveň do hlavy vplíží cizí náhled, a to o to více, když lenost a apatie radí ušetřit si námahu myšlení a přijmout a nechat platit už hotově myšlené. To se nyní zahnízdí a od té chvíle zbavuje myšlenky: hledat nějakou vlastní, novou, je potom dvojnásob těžké. Toto má velkou vinu na nedostatku originality učenců.
Na zde vyložené pravdě spočívá také správná a hluboká poznámka Helvetiova, že skutečně vlastní a originální zásadní náhledy vznikají v něm jen do třicátého, nejpozději čtyřicátého roku, dokonce jsou vlastně důsledkem kombinací v nejranějším mládí. Neboť to právě nejsou pouhá zřetězení abstraktních pojmů, nýbrž individuu vlastní, intuitivní chápání objektivního světa a podstaty věcí.


Školy produkují jednostranně "vzdělané" debily bez širších znalostí a hlavně bez individuálního myšlení. Jediné dobré vzdělání - to nejvyšší! - je vždy to, které si dáš sám. Neboť učit se něčemu, co tě nezajímá, to intelektu spíše škodí, než prospívá. A s ohledem na zachování osobní originality je povinné školství přímo zločinnou institucí!


Dočetl jsem Dneska už se tomu směju od Adiny Mandlové. Zajímavé osudy této populární české herečky! Zmoudření jí přinesly - stejně jako markýzi de Sade - až věznění, pronásledování, stáří a nemoci; tedy zmoudření co do hodnoty až druhého řádu; na prvním místě je totiž vždy moudrost filosofická, vzniklá z úvahy, z nadbytku sil, tedy ne moudrost nefilosofická, vnucená okolnostmi, podmíněná životními útrapami a nezdary, jež sice také přinášejí zklidnění, odevzdanost mysli a jisté zamýšlení se, jenže ne skrze úvahu, nýbrž skrze nedostatek sil. U ženy, a navíc u herečky, je ovšem jakákoli úvaha vždy povrchní a co do kvality a originality rovněž vždy sporná. Žena a filosofie, to je nesoulad, který se nerýmuje a který budí nanejvýš blahosklonné pousmání.

Friedrich Nietzsche Stendhala četl a vážil si ho a myslím, že mu vděčí za mnohé nápady. Již dlouho tvrdím (v Zápisníku živého muže, čtvrtek 25. září 43), že Stendhal je Nietzschemu jedním z hlavních inspiračních zdrojů (pokud jde o problém morálky, pak viz například Nietzscheovu Genealogii morálky) a tato úvodní úvaha ke kronice o Cenciích to jen dokazuje. Kdo byl však inspirací Stendhalovi? Jen těžko se hledá podobný spisovatel s tak originálním slohem a duchaplným myšlením!

Náboženský vůdce neuznává jedinečnost individua. To je pro něj nejpříznačnější. Vše je mu celkem nebo částí celku, jednotou, tedy i každá svébytná, ojedinělá, sama stojící a sama zůstávající, neopakovatelná a originální individualita. Je-li člověk částí celku, tedy lidstva, pak svébytný, originální, výjimečný a neopakovatelně individuální člověk lidstvo nenávidí, poněvadž jej ono omezuje a brání mu se projevovat, růst a kvést do nádhery.

Směšné, jak každý "filosof" snaží se být za každou cenu, i za cenu vlastního zesměšnění a zneuctění, zajímavý, originální a invenční; jak vymýšlí nové pojmy, nové kategorie, nová slova - a v neposlední řadě, jak se snaží zalíbit se svými názory-hračkami co největšímu množství lidí, stejným hlupákům, jako je on sám, kteří by mu to žrali a hráli si na moudré s ním.


Není nic nudnějšího než poctivec... Co je to poctivý člověk? Program poctivosti a ctnosti je všem dávno známý a nemůže v něm být nic nového. Vinou staré veteše člověk ztrácí veškerou originalitu a život se omezuje na úzký rámec nudné ctnosti.


Setkáváme se s týmž zjevem ještě jednou a v nevýslovně zvětšených rozměrech, přesto však je to jen kopie: - křesťanská církev postrádá, srovnána s "národem světců", jakéhokoli nároku na originalitu.

Nepodceňujme posléze, co je proprium každého velikého, zejména sektářského uctívání: smazává originální, často trapně cizí rysy a idiosynkrazie na uctívané bytosti - ba ani jich nevidí.


Kdo je originální, ten se v jistém smyslu vyvýší nad ostatní. Kdo je originální, porušuje tedy rovnost... A to, čemu se v idiotském starověkém jazyce říkalo být banální, znamená u nás jenom plnit svou povinnost.
Nedivíte se, že lidé mohli někdy trpět takováhle individua? A nejenže je trpěli - uctívali je. Jaká otrocká mentalita, viďte?
Ano, já vím. Ale vždyť to vlastně byli mocnější vládcové než ti, co nosili korunu. Proč je neizolovali, proč je nevyhladili? To u nás...


Každý je génius se svou neopakovatelně originální a samostatnou bytostí. Genialita a inteligence však nemusí mít nic společného.


Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století - ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Uchování literatury mluvícími opicemi tedy nijak nebrání jejímu chápání. Následkem toho se i někteří opičí literáti dostali o stupínek výš na intelektuálním žebříčku. Jak říká můj učený přítel Kornélius: duch se vtělil do skutků - v tomto případě do mechanismu slova - mohly se objevit některé původní myšlenky v novém opičím světě, a to rychlostí jedné za století, podobně jako u nás.


Adolf Hitler - zneuznaný malíř se originálním způsobem pomstil lidstvu tak, že proti němu poštval samo sebe. A proč ne, když nerozumějí pravému umění!

Výpovědní hodnotu nemá jen originální tvorba. Tuto cenu má také sběratelství. Kolekce knih, v nich podtržené věty a odstavce, výpisky a citáty, sbírka fotografií a kreslených vtipů, hudební nahrávky a osobní filmotéka, to vše je také tvorba, tvorba výběrem.


Vskrytu mou originální myšlenku přijímá čím dál víc lidí. Věk misantropismu se blíží.


I v předstírání hlouposti nás vždycky odhalí, protože i v hlouposti jsme příliš originální a důvtipní; vždycky se podřekneme. Jsme jako ti vymřelí dravci, kteří byli v životě a v lovu natolik zdatní, že si nakonec veškerou potravu vyzabíjeli. Žádný strom neroste do nebe. Oni ho nakonec podetnou.


V noci jsem koukal na zajímavý televizní dokument Živý obraz lepšího světa o panu Josefu Mertlíkovi, samotářskému starci z Orlických hor. Žije sám na samotě u lesa, sám jen s kočkami a s ovečkami. Má originální nápady: do svého polorozpadlého domu chodí a vychází oknem, prý proto, aby mu tam dveřmi nelezli lidé.


Mohlo by se stát, že v budoucnu by v komerčních vydavatelstvích vycházelo literární zboží pouze všeobecné kvality, tedy zboží ze své podstaty vždy špatné, kramářské, tuctové jako housky na krámě, zboží jalové, bezduché a navíc ještě ke všemu drahé, naprosto nesrovnatelné se svěžími originálními a hlavně bezplatnými výtvory nezávislých autorů.


Od žen se také ani nelze nadíti ničeho jiného, uváží-li se, že se ani nejznamenitější hlavy celého jejich pokolení nikdy nezmohly ani na jediný skutečně velký výkon, pravý a původní výkon krásných umění. Vůbec nikdy nestvořily světu žádné dílo hodnoty trvalé.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm