Optimismus mě plní ošklivostí

16. července 2012 v 13:46 | Misantrop

Optimismus a pesimismus se od sebe liší pouze stanovením data konce světa.
*
I marxistický optimismus hodně zklamal. Velký kolektivní entuziasmus, který provázel vznik socialistických revolucí, vyprchal a byl nahrazen konzumentským pragmatismem. Citlivější lidé přestali cítit záruku smyslu života v budování této společnosti, jak ji ještě cítili třeba naši otcové. I představitelé této společnosti se v praxi a v soukromém životě chovají už jen jako pragmatici a ne jako entuziasti.
*
Optimismus mě plní ošklivostí. Je to zvrácenost. Od chvíle člověčího pádu je jeho jediným případným stavem ubohost.
*
"Co je to optimismus?" zeptal se Kakambo.
"To?" řekl Candide. "To je takový zažraný názor, že všecko je dobré, i když je to špatné."
*
Životní pesimisté nepovažují život za špatný obecně. Považují tento druh bratrovražedného života za špatný. Na rozdíl od realistů a optimistů, neuzavírají pesimisté nadobro brány vývoje života, ba spíš naopak popíráním tohoto krutě neurovnaného zápasu o holý život zpřístupňují možnosti k životu jiného, mírového rozměru.
Realista bere život takový, jaký je - nechává se unášet jeho proudem a rezignovaně přijímá všechny životní rány.
Optimista je však daleko horší - pokládá tento život za dobrý, to znamená, že souhlasí s bojem o život - přikyvuje všemu tomu vraždění! Životní optimismus je cynický výsměch!
*
Je jasno, proti čemu bojuji - je to ekonomický optimismus: jako by se vzrůstajícími náklady všech musel také vzrůstat užitek všech. Zdá se mi, že je tomu naopak: náklady všech se sčítají v celkovou ztrátu; člověk se stává menším, takže už nevíme, k čemu byl vlastně tento ohromný proces. K čemu? A znova: K čemu? To je to, čeho má lidstvo zapotřebí.
*
Autor (Alan Weisman) se v knize (Svět bez nás) hlavně věnuje nekonečným výčtům škod, jež na Zemi lidstvo napáchalo a dále páchá; škod, jež přetrvají ještě dlouho poté, co zmizí z planety poslední člověk. To je mi však většinou dobře známé. Je to zoufalé čtení, beznadějné, ale víc už se rozčílit nemohu. Ale líbí se mi popisy míst opuštěných již dnes lidmi; míst, jež si příroda, les a zvířata berou zase rychle zpátky. Líbí se mi také autorovy představy budoucnosti světa bez lidí. Ach, bude to krásný svět! To je zase optimistické, nadějné čtení.

Ale nejsou to jen pobožnůstkáři, kdo zabloudil ve vlastních scestných fantasmagoriích. I vědci a dokonce i ekologové zřejmě utrpěli apokalyptický šok a jejich potrhlé nápady by měly být oceněny nejméně svěrací kazajkou. Jejich nezviklatelný optimismus a falešné naděje jdou až za hrob, jejich nereálné plány pak za hranice střízlivosti. Je to hodně zarputilý virus tohle lidstvo, a svého zkázonosného života se jen tak bez boje nevzdá. I poslední zlověk na povrchu Země bude ještě v hodince svého chcípání stále pevně věřit, že jeho ničemná existence nekončí. Ale ona přece skončí.

*

Existují některé dosti životaschopné teorie: podle jedné z nich zažíváme (s útrpností) právě vrchol technických a populačních možností, a pro příště nás čeká již jen úpadek a návrat do původního zvířecího stavu.
K tomu jen dodávám moje oblíbené: jen aby nebylo pozdě! Stejně to je jen další neskonalý lidský optimismus, touha rakovinového viru přežít a množit se dál v jiné podobě! Jako bych to neznal!
*
Jen plochý, optimistický, protestantsko racionalistický či vlastně židovský světonázor může klást požadavek poetické spravedlnosti a v jejím uspokojení nalézt i uspokojení své vlastní. Pravý smysl tragédie je hluboké pochopení, že hrdina neodpykává své partikulární hříchy, nýbrž dědičný hřích, tj. vinu samotného existování.

Kdybychom pak konečně ještě každému objasnili strašlivé bolesti a muka, jimž je jeho život stále otevřen, zmocnila by se ho hrůza: a kdybychom vedli nejzarytějšího optimistu nemocnicemi, lazarety a chirurgickými komorami, věznicemi, mučírnami a otrokárnami, po bojištích, soudních síních, pak mu otevřeli všechny ty temné příbytky bídy, kam se zalézá před pohledy chladné zvědavosti, a nakonec mu chtěli dát nahlédnout do hladomorny Ugolinovy; uznal by nakonec i on, jakého druhu je tento svět, meilleur des mondes possibles. Odkud jinud by bral Dante látku k svému Peklu než z tohoto našeho skutečného světa? A přece z toho vzniklo opravdu řádné peklo. Naproti tomu, když měl vylíčit nebe a jeho radosti, narazil na nepřekonatelnou obtíž, protože právě náš svět k tomu neposkytuje vůbec žádný materiál. - Vždy je člověk odkázán sám na sebe, jak v každé věci, tak i v té hlavní. Marně si vytváří bohy, aby od nich vyprosil a získal lichotkami to, čeho je schopna jen vlastní síla vůle. - Ostatně nemohu se zdržet prohlášení, že se mi optimismus, kde snad není bezmyšlenkovitým mluvením těch, pod jejichž plochými čely se neskrývá nic než slova, jeví nikoli jen jako absurdní, ale i opravdu bohaprázdný způsob myšlení, jako trpký výsměch nepojmenovatelnému utrpení lidstva. - Jen si snad nemysleme, že je křesťanská věrouka optimismu příznivá; naopak, v evangeliích se svět a zlo používá téměř jako synonymní výrazy.

Konstruované dějiny jsou vedeny plochým optimismem, v konečné instanci vždy k nějakému poklidnému, vyživujícímu, tučnému státu s dobře řízenou ústavou, dobrou justicí a policií, technikou a průmyslem a nanejvýš k intelektuálnímu zdokonalení; protože to je vskutku jediné možné, neboť morálka zůstává v podstatě nezměněna.

Kdyby měl pravdu optimismus a naše bytí by bylo vděčně přijímaným darem nejvyššího, moudrostí vedeného dobra, a tedy samo sebou hodnotné, slavné a potěšující, tak by asi akt, kterým se zvěčňuje, měl nést zcela jinou fyziognomii. Je-li naopak toto bytí druhem chybného výstupu nebo mylnou cestou, je-li to dílo původně slepé vůle, jejímž nejšťastnějším vývojem je, když přijde k sobě, aby sama sebe zrušila, pak musí akt zvěčňující toto bytí vypadat právě tak, jak vypadá.

K tomuto světu byl přitažen systém optimismu s cílem demonstrovat nám jej jako nejlepší ze všech možných. Absurdita je křiklavá. - Optimista mě vyzve, abych otevřel oči a pohlédl na svět, jak je krásný ve slunečním světle se svými horami, údolími, říčkami, rostlinami, zvířaty atd. - Cožpak je však svět kukátko? Na vidění jsou tyto věci ovšem krásné; ale být jimi je něco zcela jiného. - Pak ten, kdo není pokrytec, bude těžko disponován k tomu, zpívat Aleluja.

Optimismus, jak v náboženství, tak ve filosofii, je základní omyl, který svádí všechnu pravdu z cesty.

Ve všech jiných systémech, jelikož jsou celkově optimistické, vyvolávala otázka po původu zla stále znovu nevyléčitelnou nemoc, na kterou dotyční podávali paliativa a dryáky. Panteismus je naopak bytostným optimismem.

Také u Spinozy je svět a všechno v něm zcela vynikající a jak má být: proto nemá člověk nic víc na práci než "něco konat, žít a zachovávat své bytí na základě hledání vlastního užitku" (Etika, str. 325): má se radovat ze svého života, pokud ho má; zcela podle Kazatele, 9, 7-10. Zkrátka je to optimismus: proto je jeho etická stránka slabá jako ve Starém Zákoně, ba je dokonce falešná a zčásti pobuřující.
*
Žádní oslaváči či opěvači - nemají práva. Žádný optimismus, protože to je světonáhled mloka či pulce; možná že taky žádný pesimismus, on spadá rovněž do nejnižší z tříd. Jakmile vidíte produkt à la Nesmírný krásný život, ihned s ním do popelnice, jinak si zasviníte záchod.
*
Optimistická prognóza budoucnosti by vypadala takto: nepočetní misantropové žijí šťastně uprostřed svých zahrad, jež jim zajišťují blahobyt za minimum námahy. Ale protože se lidé zásadně nemění, není optimismus na místě.
*
Staré černobílé filmy jsou všechny ještě jaksi idylické a čiší z nich jistá naivita, bezproblémovost, optimismus a touha se bavit a milovat. Šarmantní pánové ve fracích líbají krásným dámám v přepychových róbách ruce, všichni pijí šampaňské nebo koňak, tančí, zpívají, tvář jim neustále ozařuje široký, zubatý, rozesmátý škleb a všichni kouří až se z nich hulí. Pánové jsou k dámám dvorní a milí, všichni jsou zamilovaní, všichni jsou až dojemně a na dnešní dobu až neuvěřitelně úslužní a zdvořilí. Ze všeho jsou cítit ještě staré dobré mravy, jež se shlédly v nápodobě vzorů nejlepších dvorských způsobů šlechty. O pár desetiletí později, hlavně po válce a ještě více po komunistickém převratu, už všemu začne vládnout lidovost, sprostota, vulgarita a celková obhroublost.

Ty upracované věčné masy dělnictva (ať chcípnou - co je filosofovi po nich!), dějinný vývoj k lepšímu, pokrokářství a optimismus, vědecký materialismus a filosofický dialektismus se mi tak akorát hnusí.
*
V té větě (a v jiných) je všechno co nenávidím: boj proti přírodě, práce - a potom pitomý optimismus idiota, který spatřuje v takzvaném "dějinném vývoji" pokrok k lepšímu. To jsou ti pokrokáři: všechno zkazí a ještě se v tom hnusu ráchají! Archeolog, který vidí pod výsledky a za výsledky své odhalující detektivní činnosti nějaký "dějinný vývoj k lepšímu", musí být nutně stižen zákeřnou slepotou idiota, jenž nechápe, co se kolem něho děje. Dějiny totiž názorně ukazují v každé své "etapě" (to je taky blbé slovo - jako kdyby šlo o závod s časem, který má svůj start a cíl!), že se - alespoň v souvislosti s lidmi a s lidskými věcmi na tomto světě - že se ubírají směrem k postupnému úpadku, nikoli k "vývoji k lepším zítřkům"! "Lepší příští" nebude, zatímco lepší minulé bylo a už se nevrátí, co živ bude jediný člověk na této jím zdevastované planetě!
*
Před 2700 lety se řecký básník Hésiodos domníval, že v posloupnosti lidských pokolení od zlatého k železnému je právě to jeho nejhorší, jaké může být. To byl ovšem ještě optimista. Neznal zdaleka dnešní pokolení. A těžko by si byl mohl někdo v jakékoliv době představit, jakých obludných forem zdegenerovanosti nabude kdy lidský rod. Nemáme zlaté pokolení, nemáme ani železné pokolení. Co tedy máme? Nu, jak jen je pojmenovat nejpříhodněji... - Snad tombakové či sádrové nebo křemíkové, možná plastikové... Nevím, falšuje se všechno.

Lidská vlastnost, kterou nesnáším: totiž povyšování se současného lidstva nad lidstvo minulé, hledění na předešlé generace lidí jako na něco, co nebylo ještě tak na výši, tak pokročilé, tak vysoce humánní, tak chytré a vědoucí jako v současnosti. To je zřejmý nesmysl a optimistický sebeklam pokrokářů. Opak je často pravdou! A kdykoli zaslechnu, jak se dříve měli lidé špatně a srovnám přitom jejich ubohost s ubohým stavem dnešním a zasadím jejich bídné podmínky do našich bídných aktuálních reálií, pak často, ba skoro vždy, poznám pravý opak: totiž že nic se nezměnilo, leda k horšímu.

Každý den se probouzím s tím, že možná lidstvo přes noc vymřelo. To je jediná moje šance. Poslední šance odsouzence na smrt. Takový jsem Já nenapravitelný bláznivý snílek. Optimistický pesimista.

Akademie věd není v současnosti ani tak vědeckým ústavem, jako spíše jakousi popletenou katedrou humanismu a eurooptimismu a jako taková se přihnala jako splašené poledne rovnou do toho nejhoršího marasmu - do nejvyšší politiky a mezi nejnižší verbež. Za padesát let budou zase všichni naříkat a bědovat, jak mohli být tak naivní, hloupí a důvěřiví, že naletěli na další dějinnou vějičku. Tak dnes totiž hořekují bývalí komunisté, kteří byli kdysi také plni mladického elánu a budovatelského nadšení a kteří nakonec pozdě, ale přesto pozdě, k stáru prozřeli do úděsné reality všedního dne na konci času.

A když někde náhodou nedopadnou volby podle představ vládnoucích homofilů, vyprovokuje to hned ustrašený povyk bandy ukřičených homooptimistů, jakož i mezinárodní intervenci a ekonomické sankce mezinárodního společenství, ne-li rovnou ozbrojený vpád "spřátelených" vojsk. Jako bychom to neznali!

Optimismus některých naivních humanistů, eko-, techno- či kulturních optimistů mi vnukají naopak ty nejchmurnější pesimistické myšlenky. S nimi to nikdy nebude lepší. S nimi nikdy. Ba spíš naopak: je třeba se bát toho, co je posedne příště, jaký pokrok, jakou hloupost nám naordinují ze svých křišťálových věží a koulí příště, až je omrzí tato hranatá hračka nezadržitelného vývoje. "Vývoje" k čemu?
*
"Optimismus je opium lidstva."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm