Misantropovi je to fuk!

26. září 2012 v 16:59 | Misantrop

Všude slyším nějaký bluesový písničky, ve kterých se zpívá něco jako "kam se poděla?", k čemuž dodávám, že je mi u prdele, kam se poděla, kde je nebo co dělá. Může si jít, kam je jí libo. Je mi to jedno. Je mi jedno, jestli ji už nikdy neuvidím.

Fakt šíleně stojím o to, udělat dojem na nějakého idiota. Může si mi nadávat, co hrdlo ráčí. Mně je fuk, co si o mně myslí. V mém světě totiž ani není naživu. To je ono, v mém světě jsou mrtví. Samí komparzisté v trapném filmu. Lidi vám prostě zlomí srdce a zabijí vás. Mrtví vám nemohou ublížit. S nimi nemusíte ztrácet čas plácáním o všech běžných pitomostech, které se vydává za konverzaci. Musel jsem se spoustu let nechat postrkovat, aby mi došlo, že se člověku vede líp, když je sám. Nikdy se neoženit, nikdy nemít děti. Představte si, že by mi někdo říkal tati. Ani omylem.

Lidumilné činy jsou jen nákladně maskované způsoby, jak demonstrovat sílu. Nikdo není schopný činů dobré vůle, pokud z toho zároveň nějakým způsobem nemůže těžit. Ještě že jsem tak mimo, že je mi to fuk.

*

Když si budu tropit smích ze súdánských dětí, umírajících na podvýživu, nebo když se budu pošklebovat Židům, spáleným v koncentrácích, budu považován za zrůdu, za nelidského netvora, i když nemůžu za hladomor, ani za genocidu. Řeknou, že jsem ranil jejich city. Takový nesmysl! Jako kdyby se lidskost někdy vyznačovala nějakým citem! Právě lidskost je všechno kruté a bezcitné! A když to tedy vyjádřím, vzbudím jejich nepřátelství ke mně ze zcela jiného důvodu: z jejich vědomí o mé chybě. Protože jakmile nespojuji lidskost se vznešeností, jako to dělají samolibě oni, a dám to nepokrytě najevo, třeba i předešlým cynismem, odhaluji tím svoji příslušnost k menšině tak malé, že bych stěží našel spojence. A na to právě lidi čekají: číhají na příležitost někoho snadno zlikvidovat, i když je jim, zrovna jako mně, šumafuk jedno, kolik dětí umře hlady v Súdánu, nebo co se dělo se Židy v koncentrácích. Cynik je snadný terč, lehce napadnutelný, protože lidskost je nedotknutelná, nikdo se nesmí opovažovat pochybovat o citech lidstva a urážet jeho zločineckou čest.

*

V práci je mi všechno fuk. Chodit sem musím a zbytek jsou nepodstatné podružnosti. Dívám se na věc z filosofického hlediska. Hlavní, základní chybou je to, že vůbec nějaká práce a fabrika musí být a Já že do ní musím docházet. To je ten základní, kardinální problém! Podružnosti neřeším. Co pro mne znamená pár drobných peněz k výplatě navíc? Nic. Míň než nic.

Mně už je všechno naprosto lhostejné, co se děje uvnitř fabriky. Nejsem na tom, řeklo by se, ne snad přímo "hmotně zainteresován", zato však "ideově" je mi to všechno zcela jistě naprosto fuk. Pro mne za mne, fabrika se může třeba položit, mohou mě třeba na hodinu vyhodit, sebrat prémie... - z toho si nic nedělám. Horší by bylo, kdyby mi vzali volný čas - a ten mi vzít nemohou.

*

Z Lúkiána jsem si opsal jednu pěknou řeckou větu, kterou pronesl athénský aristokrat Hippokleidés a která se stala příslovečnou:

Ú frontis Hippokleidé
(Hippokleidovi je to fuk)

Takto prý Hippokleidés reagoval na to, že svým nevhodným chování při hostině prohrál své šance v ucházení se o dceru sikyónského samovládce Kleisthena.
Pěkná slova. Ta budu s menší obměnou používat též. Škoda jen, že v té knize není přesný řecký přepis. Ale možná to bude vypadat nějak takto:

Ού φροντις Ιπποκλειδή

s malou obměnou potom:

Ού φροντις Μισανθρωπό
(Misantropovi je to fuk)

Vrcholem absurdní potěmkinské frašky bylo to, když kdosi rozhodl a nařídil, že se má zastavit výroba jednoho sortimentu, jen z toho důvodu, aby to ti Japonci neviděli, poněvadž se to dělá pro ně! To už jsem si nepřipadal jen jako v bláznivé komedii, ale rovnou jako ve cvokhausu! Já tedy nevím, psychiatr nejsem, ale myslím, že právě takto nějak se projevuje psychicky nemocný mozek! Nevycházím z údivu. A Já, když už jsem se mylně domníval, že Japonci nakonec nepřijdou, neboť dlouho nešli (až hodinu před koncem šichty!), a posunul jsem o kousek zpátky nádobu na odpadní vtoky na nepředpisové místo, dostal jsem za to málem vynadáno! To zas bylo poděšeného křiku, pozdvižení a zhrození, co jsem to udělal! Napadla mně ta pěkná řecká věta ού φροντις Μισανθρωπό aneb Misantropovi je to fuk, ale nechal jsem si ji radši pro sebe a jen jsem si pomyslel, co to je za ubožáky, ti lidé, že mají "vítr" a plná kaťata z takových nanicovatostí - zřejmě má na mne neblahý vliv četba Lúkiána.

Já se nebojím ničeho a nikoho a na "přátelské rady" zvysoka kálím, protože si vždycky budu dělat, cokoli se mi zamane a neleknu se nějaké blbé kamery, ani si nekecnu na zadek před žádným člověkem, ani se neposeru z toho, když mě vyhodí pro takovou malichernost. Rychle mě přijali, rychle mě mohou zase propustit - takový je život. Ale nebudu se třást před tím, že mě někdo načapá, jak nastavuji s rukama v kapsách sluníčku tvář! Než takto otrocky žít, to ať mě radši vyhodí, nebo třeba ať raději zemřu! To by bylo alespoň čestné a důstojné! Nechci dopadnout jako oni - být celý život ustrašeným otrokem! Chtěl jsem mu říct, že mě ještě pořádně nezná, protože jinak by věděl, že Já se takových maličkostí nezaleknu a že ού φροντις Μισανθρωπό - Misantropovi je to fuk.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm