Stromy jsou ozdobou a šatem země

14. října 2012 v 14:31 | Misantrop
Příspěvek ke DNI STROMŮ (vždy 20. října)


Koukněte se na stromy, na zvířata, na ptáky, podívejte se na oblohu - celá existence je hravá.


Dojít z posledních sil do toho nejnepřístupnějšího koutku lesa a tam si v klidu lehnout pod stromy a tiše zemřít.


Tu a tam probleskovaly z hájů, jako z houštin snů, fantastické stromy, jejichž dlouhé, útlé kmeny nestály zpříma, ale skláněly se ladně k světlu, které v poledních hodinách nahlédlo do středu doliny. Jejich kůra byla žíhaná svěžím, měňavým jasem ebenu a stříbra a byla tak hladká, že jsem kromě líček Eleonory nepoznal nic hladšího, a nebýt skvoucí zeleně rozložitých listů, které splývaly z jejich korun dlouhými, chvějivými řadami v laškovné hře s vánky, mohli byste v nich vidět obrovité syrské hady, vzdávající poctu svému vládci slunci.
Patnáct let jsme se toulali s Eleonorou ruku v ruce tímto údolím, než do našich srdcí vstoupila láska. Bylo to jednou večer, na sklonku jejích patnácti a mých dvaceti let, tulili jsme se k sobě pod plazivými stromy a shlíželi na své obrazy v hladině Řeky mlčení.


Vše, co se nehýbá nebo co se hýbe oproti nim příliš pomalu, než aby to mohli zaznamenat za jediný lidský život, považují za neživé. Kameny a stromy - neživé. Neživé? Samotnému se mi někdy zdá, jako bych zapouštěl z nohou do země kořeny, ve vlasech mi pučely listy a oněmělá ústa se mi zacelovala kůrou, jako vílám, bohům i obyčejným smrtelníkům ze starověkých bájí a pověstí. Být tak stromem! Žít pět set let! Vidět nějakého obejdu, jak si to štráduje k lesu s pilou a sekerou, vyrval bych své kořeny z půdy jako nohy z olověných bot a svalil bych se na něj plnou vahou svého dřevěného těla. Pak bych se zvedl, vrátil se na své původní stanoviště a dělal bych jako že nic.


Pohled nesmazaný slzami na okraji
Umírá jako stromy v bohatém kraji


Cítím, jako když mi bylo deset let, kdy jsem četl Ariosta, se vším, co mluví o lásce, lesích (stromy a širé ticho) a ušlechtilosti.


Chodili zcela nazí. Jiní spávali v jeskyních, pod stromy i pod širým nebem a další se usazovali v lesních poustevnách. Jejich společným cílem bylo nalézt a dosáhnout osvobození z koloběhu životů v strastných a pomíjivých sférách života.
(Dhammapadam, Úvodem)


Nedostávalo se mi lásky od lidí, a tak jsem šel do lesa žít mezi stromy.


Víte, co se říká o samorostlém "člověku", který je nezávislý v myšlení a v konání si dělá co chce: Že "roste jako dříví v lese". To je věta, u níž nevím, která její část mě uráží víc. Zda to "dříví", které však když roste není žádným "dřívím", nýbrž živým stromem, živou bytostí a teprve až po smrti se stává "dřevem", podobně jako člověk není od narození kostlivcem a zvíře není od narození masem. Nebo snad lidé říkají nad sotva povitým miminkem takové ty běžné něžnůstky, jako třeba: "Koukejte, to je krásná potrava pro červy"? To ani v žertu! Ale stromy a zvířata přehlížejí jako nic, jako dřevěnou věc resp. jako masitou věc! Nebo mě má víc urážet smysl té věty, který říká, že "dříví" roste jen tak, bez řádu, bez morálky, bez řádné výchovy, halabala, neuspořádaně a že teprve širočina drvoštěpova dá jeho samoúčelné existenci vyšší smysl? Toto je jejich morální ponaučení? Že i můj samorostlý život jen v podstatě zbloudil jako ztracená ovečka od stáda a jedině lidský pastýř dodá mé neužitečné existenci nějakou hodnotu tím, že mě oholí, oškube a bude mi pít krev? Ale Já, strom i zvíře máme svůj vlastní smysl, svou vlastní morálku a svou vlastní hodnotu! To člověk nemůže nikdy pochopit. No a co - Já zase nevidím jediný smysl v lidské existenci!


Rvou v lese mladé stromky jako šílení a říkají tomu "poezie vánoc". To je otřesné! To nechápu. Vánoce jsou jako malá ekologická katastrofa! O tom masakru zvířat bych se jen opakoval, tady neočekávám žádné zlepšení, když si v tom tak libují a chutná jim to, ale s těmi stromy to je fakticky hrozné: A netýká se to jenom onoho nekontrolovatelného lesního pychu. Tu škodu v lesích dělají sami lesní dělníci. Onehdy jsem viděl jedno takové hovado, které ve smrkové monokultuře systematicky kácelo již vzrostlé pěkné mladé břízky a boučky, vyrostlé z náletů semínek čili bez lidského zásahu. No to si zřejmě dovolily hodně, podle mínění těch idiotských malých lidských diktátorů! Asi si ty nebohé stromky zapomněly vyžádat úřední potvrzení! Věru, za takové barbarství bych dával doživotí! Jako za vraždu člověka! I doživotí by bylo málo, neboť život stromu má daleko větší cenu než život člověka! Těžko si vymyslet nějaký opravdu krutý trest za takový zločin. Pro někoho bezelstného, jako jsem Já, je to nadmíru obtížný úkol. Ve vymýšlení rozličných muk nad jiné vynikají lidé, nikoliv Já. Pokud posvátný strom obývala nějaká dryáda, podle starořeckých bájí byl pak dotyčný hříšník uvržen do podsvětí, kde musel zpravidla vykonávat nějakou nesmyslnou a nekonečnou práci. To by však nebyl pro dnešní lidi žádný trest! Nesmyslná a nekonečná práce je přece celý jejich život! Vždycky, když něco takového vidím, říkám si: To snad není možné! Ukažte mi toho debila, který na takovou práci toho člověka poslal! A ještě mu za to zaplatil! A kde vůbec vzal peníze na to, aby mohl platit za takovou netvůrčí škodlivou činnost! Já jsem v p@kárně přece jen něco vytvářel, pečivo, to se dalo prodat, to byly poctivě vydřený prachy, ale kdo zhodnotí povalující se mrtvé kmeny a spálenou pustinu!


Stromy, keře a rostliny jsou ozdobou a šatem země. Není nic tak smutného jako pohled na holou a pustou krajinu, jež očím skýtá jen kamení, bahno a písek. Když je však oživená přírodou a oděna do svatebních šatů uprostřed říček a ptačího zpěvu, nabízí země člověku harmonii tří říší, pohled plný života, zajímavostí a kouzla, jediný pohled na světě, jehož se oči a srdce nikdy nenabaží.


Dobrá kultura je i ta, která mluví o lese jako o příbytku samoty, nebezpečí a chaosu, kde stromy rostou halabala v bujné nepřehlédnutelné nekontrolovatelné změti a kde běhají "neužitečně" zvířata bez sebekázně, kázně, bez jakéhokoliv smyslu pro pořádek a s naprostým nedostatkem lidských citů. To bude neodolatelné pro všechny milovníky divokosti a volnosti a pro všechny nepřátele poroby.


Touha zjistit přesně, jakou dobu potřebuje strom v lese, aby se přeměnil na noviny, podnítila jednoho majitele papírny v Harzu k zajímavému experimentu. V sedm hodin třicet pět minut dal v lese sousedícím s továrnou porazit tři stromy, u nich dal oloupat kůru a poté dopravit do celulózky. Přeměna tří kmenů na tekutou dřevěnou hmotu proběhla tak rychle, že už v devět třicet odjížděla z továrny první role tiskárenského papíru. Tu roli dopravil automobil neprodleně do tiskárny jednoho deníku vzdálené čtyři kilometry a už v jedenáct hodin se noviny prodávaly na ulici. Tudíž trvalo pouze tři hodiny a dvacet pět minut, než se čtenáři dozvídali nejnovější zprávy na materiálu pocházejícím ze stromů, na jejichž větvích ptáci ještě zrána pěli své písně.


Související odkaz:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm