Co všechno se nazývá láskou

20. listopadu 2012 v 15:15 | Misantrop

Lidé ony živočišné úkony, k nimž příroda velí, skrývají za delikátními závoji citu a lásky.


Kdo zná tě dobře, odpor popadne ho,
ty bídná hrstko prachu oživlého!
Tvá láska smilstvo, věrnost prázdný sen.


Petrklíče a krajina mají jednu velkou chybu: jsou zadarmo. Láska k přírodě nezaměstnává žádnou továrnu. Proto bylo rozhodnuto, že se láska k přírodě odstraní, alespoň u nižších kast; že se odstraní láska k přírodě, nikoli však sklon používat dopravních prostředků.


Láska k jednomu je barbarství: neboť se děje na úkor všech ostatních. I láska k bohu.


Strašlivý "cit" tahle láska! Strašlivý, přímo úděsný, sebezničující afekt, jenž hýbá lidskými dějinami a jenž zasahuje i kulturu! Je určujícím činitelem, je hybatelem - a je i ničitelem. Kéž by už ničila, kéž by ničila víc! Celé lidstvo, celá jeho kultura stojí a padá s takzvanou láskou. Kéž by už padalo! A kéž by už padala!


Aby se láska mohla udržet při životě, musí níže stojící svého druha neustále šikanovat; jinak by se ho dotklo, i kdyby druhý třeba otevřel okno.


Nechtěl bych být, coby bližní, předmětem lásky člověka, který mě má milovat jako sebe samého. Tak špatné zacházení si opravdu nezasloužím.


Láska je to nejtěžší, nejukrutnější. Nutno všecko - všecko milovat; tedy i to nejhnusnější.
(L. Klíma, Utrpení knížete Sternenhocha)


"Ale vy mluvíte stále o smyslné lásce. Cožpak nepřiznáváte vůbec lásky, založené na shodě ideálů, na hodnotách duševních?"
"Pročpak bych nepřiznával, ale v takovém případě není potřebí, aby spolu dva lidé spali (promiňte mi hrubý výraz). Ale ta shoda ideálů se nevyskytuje mezi stařečky, nýbrž vždycky jen mezi hezkými a mladými lidmi," řekl a zasmál se nepříjemně.


Takové je přátelství se ženami; buď skončí láskou, nebo v nenávisti, stejně jako láska.


Co všechno se nazývá láskou. - Naše láska k bližnímu - není to honba za novým vlastnictvím? A právě tak naše láska k vědění, pravdě a vůbec celá ta honba za novinkami?


Člověk je mi příliš nedokonalá věc. Láska k člověku by mě zabila.


Láska je druh šílenství. Skutečně, láska sama o sobě je druh šílenství.


Že by to, čemu říkají láska byla zase nějaká lež? Jistě někdy miluji, jako mám asi v šest hodin hlad!


Svět jej obkličoval nenávistným kruhem úkladů a lží. Láska nechodila světem s pomněnkovýma očima, nýbrž s hadem za ňadry. Řekneš s hadem, a ani tím nic nepovíš. Snad ještě hůře je, vše na tobě bude jednou pokáleno, už si sám jaksi z útroby páchneš, nečistá věc do tebe již sestoupila.


Jsem jist, že Láska byla první, která vymyslila mučení.
(Plautus, Hra o skříňce)


A křest'anská láska je bud' velká iluze, nebo velké pokrytectví, protože nelze v současném vykořist'ovatelském světě tvrdit, že se navzájem vykořist'ujeme s křest'anskou láskou, ani se nelze tvářit, že se navzájem nevykořist'ujeme vůbec.


Láska propůjčuje své jméno i vztahům, s nimiž má společného asi tolik, co král s králíkem.


Neznám a nechci znáti příkazu lásky; miluji jako egoista, protože láska tato je mi příjemností, ano štěstím. Uznávám lásku jako jeden z našich citů, ale přece ne jako povinnost, jež stojí mimo mne a káže mi milovati.


Po čem člověk touží, co miluje, je štěstí. Život miluje pouze jako nástroj a podmínku onoho štěstí. Ve skutečnosti tedy miluje štěstí, a ne život, ač mu často vyznává lásku, kterou cítí k něčemu jinému. Ale že láska k životu není zcela samozřejmá, nebo řekněme přirozeně nutná, to vidíš podle toho, že ve starověku mnozí zvolili smrt, třebaže žít mohli, a v našich časech za jistých okolností leckdo po smrti touží, ba někdy na sebe sám vztáhne ruku. To by se nemohlo stát, kdyby láska k životu byla v přirozenosti člověka.
(G. Leopardi, Fyzik a metafyzik)


DÍTĚ: "Nevěřím, že mě bude tato laskající ruka schopna kdy udeřit! Cožpak mě moje máma nemá ráda?"
SVĚT: "Dítě zlaté, ovšem, že tě má tvoje máma ráda. Ale tak, jako mají rády všechny zvířecí mámy svá mláďata. Mateřská láska je jen pud, ale pravá láska je ušlechtilý cit. Krom toho, ovčáci přece taky hladí malá jehňátka, aby se nebála, když je vezou na jatka."


Vzájemná láska slabých lidí se může projevit jenom jako lechtání chlípnosti; láska slabého k silnému je pokora a strach; láska silného k slabému je soucit a shovívavost; jenom láska silného k silnému je láska, protože je svobodným odevzdáním tomu, kdo nás nemohl nutit.


Jevit lásku tam, kde pášou na nás zradu,
je zbabělost a slabost bez příkladu.
(Molière, Tartuffe)


Jest ovšem docela možné, že by nějaký chytrák mohl považovat lásku za sublimovaný cit, jenž vede ke starostem o ono dobro nového pokolení. Ale když se podíváte, jak se lidské věci mají, zjistíte, že o lásce hovoří i sešlí starci, teplouši a beznadějní impotenti, u nichž nemůže jít o žádnou sublimaci, vzhledem k jejich neúčasti na reprodukci - leda, že bychom zde měli co do činění s nějakým záhadným setrvačníkovým mechanismem uvnitř zkažené lidské mysli. Na řadu však přichází jiné vysvětlení: totiž takové, že "láska", jak jí rozumějí lidé, je záchranný kruh slabochů, kteří zůstali celý život zlobivými dětmi, odmítajícími dospět.


Nic není tak typické pro přízemního a omezeného ducha jako láska k majetku.


Láska je druh války.


Ach žel, jak zlou je ranou láska člověku!


První a poslední, co žádáme od génia, jest láska k pravdě.


Teror, samý teror a běs! Tedy žádná tzv. "křesťanská láska k bližnímu svému"! Ne, nic takového! Tu nám cynicky otloukají o hlavu až teď, kdy jsou si jisti svým vítězstvím, a také aby nás nenapadlo udělat jim někdy to samé, co oni nám udělali; ale kdysi nám tu svoji "lásku" otloukaly křesťanské soldatesky o hlavu do slova a do písmene - přímo do "Písma"!


Tomeček nezapomíná připomenout, že je mezi lidmi málo lásky.
"Málo lásky"? Jaképak "málo lásky"? Mezi lidmi je naopak málo bojů a násilí a nevraživosti a hněvu! A proč? Protože hrají divadýlko a snaží se od věků namluvit sami sobě, že jsou něco víc než příroda. U sebe se jim to možná daří - vždycky tak kolem těch posraných vánoc. U mne to však nepůjde, holánci.


Láska k životu a strach před smrtí došly až po nejzazší mez. Není-li ještě u konce, pak není už věru její konec daleký. Tak přirozeně zeslábne i ta slepá, nezkrotitelná láska k životu.


Další článek na podobné téma:
"Nikdy se nezamiluj, je to mrhání časem."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm