Na potlačování osobnosti stojí společnost

12. listopadu 2012 v 13:55 | Misantrop

Ne, mezi lidmi nejsem nikdy svobodný! Copak by se našla společnost, kde by mě nikdo neomezoval, kde by po mně nikdo nic nevyžadoval, nementoroval mě, zkrátka, kde by se ctila moje osobnost? To těžko. Protože na omezování, na altruismu, na mentorování, zkrátka na potlačování osobnosti stojí společnost.

*

Prodejte své šatstvo a zachovejte si své myšlenky. Kdybych byl nucen strávit všechny své dny jako pavouk v koutě nějakého podkroví, svět by byl pro mne pořád stejně nezměrný, pokud bych se mohl obírat svými myšlenkami. Nesnažte se tak dychtivě rozvíjet svou osobnost, vystavovat ji příliš mnoha vlivům, jež by si s ní pohrávaly; je to všechno plýtvání silami.

*

Pokrok a kultura lidstva nejsou produktem majority, nýbrž spočívají výhradně v genialitě a tvůrčí síle osobnosti.

*

Mnohá velká osobnost se musela obtížně probíjet životem, neuznaná, nectěná a bez odměny, až konečně po její smrti je svět vyveden z klamu o ní.

*

Moje aberantní osobnost není pro ně minus, ale plus, jestliže by se dalo dokázat, že veškerá aberace mé osoby je dílem lidí; přirozeným důsledkem postupného ničení.

*

Bachovi se nikdy nepovedlo setkat se osobně s Händelem, třebaže dvakrát je dělila pětimílová vzdálenost. Avšak vzdálenost mezi oběma osobnostmi světové hudby byla zřejmě daleko větší než by se zdálo. Händel byl mondénnější, agilnější a víc do světa než Bach. Také byl poživačnější, rád jedl a pil, a byl vznětlivější, což mu vyneslo přezdívku Medvěd. (Další osobnost světového formátu, která má něco společného s mým totemovým zvířetem!)

*

Když slzel Hitler při poslechu Wagnerovy hudby, bylo to (a je to) považováno za další "důkaz" jeho vyšinuté mysli a nenormální osobnosti. Takže o mně by si všichni humanisté zřejmě mysleli totéž. Nu, co nadělám. Však si to dojetí schovávám jen pro sebe a nelezu s tím "mezi lidi". Stejně bych měl po prožitku, kdybych věděl, že mě šmíruje jeden z těch hnusů!

*

Čím výše kdo stojí na žebříčku přírody, tím je osamělejší, a sice bytostně a nevyhnutelně. V opačném případě na něho působí obvyklé okolí heterogenních bytostí rušivě, ba nepřátelsky, vylupuje mu jeho vlastní osobnost a nemá mu dát co za náhradu.

*

Dbát o vlastní osobu má dál sloužit k rozvíjení osobnosti - a to už je něco víc než tabuistika a myslím, že i víc než obyčejný egoismus.

*

Je to jedna ze zásad, jimiž se svět prostřednosti, svět "mediokracie", určovaný ráznou chytrostí závisti, obklopil jako nedotknutelnými ochrannými valy, ze kterých na každou významnou osobnost volá: stůj, dokud tě já, tvůj přirozený nepřítel, neuznám!

*

Stendhal vylíčil nejednoduchou osobnost lorda Byrona podle mého názoru mnohem střízlivěji, bez onoho ultramoderního zdegenerovaného vypichování laciných obscenit a zvrhlostí. Film například vůbec nezobrazil tohoto geniálního básníka při tvorbě; stále jsme ho ve filmu viděli jen jak nezřízeně chlastá a honí se za děvkami, spí s nevlastní sestrou a podobné lži jako vystřižené z bulvárních plátků. V podstatě dává film za pravdu tehdejší anglické společnosti, a jejímu pokrytectví, která ho zapudila a vyštvala ze země. Dnes na něj titíž lidé pějí oslavné ódy, ale stále jej vnímají jako rozvrácenou osobnost.

*

Nedostatek osobitosti se nám mstí všude; oslabená, řídká, vyhaslá, sebe sama popírající a zapírající osobnost se už nehodí k žádné dobré věci, - ze všeho nejméně pak k filosofii.

*

Psaním cynických hesel
Dusí tvoji osobnost a svobodu
Vytrhni i s kořenem ten plevel
Řekni "já tě živit nebudu!"

*

Mohutná osobnost nepřijme nic, aniž by to její duch vrátil v oplodněné podobě. Kudykoli Goethe prošel, všude tvořil.
(Rolland, Goethe hudebník)

*

Shodou lidu, rabů, pánů
platí vždy ta jedna ctnost;
nejvyšší slast pozemšťanů
jediná je: osobnost.

*

Lidé chtějí celý svět změnit v klášter nebo v kasárna s jediným řádem, platným pro všechny, založeným na likvidaci každé osobnosti.
(Arcybašev, Sanin)

*

Na co hyne můj tragický hrdina? Byl řád světa silnější než jeho osobnost? Ne, to řád přírody byl silnější než řád světa. Mého hrdinu drtí lež.

*

Ne každý může psát jen podle svého života. Čí život a osobnost jsou natolik nudné, všední a obyčejné, že by podle nich vznikala jen samá nudná a banální díla, ten si musí složitě, avšak nevěrohodně, to jest špatně, vymýšlet. Taková literatura se nikdy nemůže rovnat dobré introspekci nějakého zajímavého "člověka".

*

"To věčné pobíhání o závod, věčná hra mizerných vášniček, hlavně hrabivosti, házení klacků pod nohy, klevety, pomluvy, vzájemné schválnosti, to prohlížení od hlavy k patě; posloucháš-li o čem lidé mluví, zatočí se ti hlava, jsi jako omámen. Na pohled by se zdáli docela moudří, tváří se tak důstojně, ale pořád slyšíš: 'Tomu dali to a to, tamten dostal státní statek.' - 'Prosím vás, zač to dostal?' křičí kdosi. - 'Ten prohrál včera v klubu; tamten dostane tři sta tisíc!' Nuda, nuda, nuda...! Kde je v tom člověk? Kde je lidská osobnost? Kam se poděla, jak se mohla rozměnit na tak drobné mince?"

*

S obvyklou zamračeností usedl mezi ně... Oni se naň mnoho neotáčeli, mluvíce s ním málo, ač uctivě: působilať osobnost Vittoriova imponujícím, ba démonickým vlivem...

*

MINUIT PRAESENTIA FAMAM (Claudianus, O válce s Gildonem 385)
Přítomnost zmenšuje slavnou pověst (slávu)
Pozná-li někdo slavnou osobnost zblízka, může to ubrat na její falešné velikosti. Maior e longinquo reverentia.

*

Láska je podrobení se cizí personalitě, otevření všech oken bytosti přívalu cizího vzduchu a cizích vůní, obětování vlastní osobnosti - na oltáři cizího božstva. Sebe dáti znamená zároveň sebe ztratiti. Kult cizí personality ničí vůli vlastní personality.
(Joséphin Péladan)

*

Samostatný soud pociťují poslušné duše jako zápach, personalitu, česky samostatnost, jako zločin.
(Klíma, Podivná příhoda)


Viz článek na podobné téma:

Já je svaté a zdravé (citáty)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm