Ohledávání Boha

23. listopadu 2012 v 15:25 | Misantrop

Zatímco ostatní obyvatelé mého životního prostoru jsou si jisti mým nehynoucím respektem, jímž se jeden bůh prokazuje jiným bohům, k lidské verbeži chovám jen nesmiřitelnou zášť a neuhasitelný hněv!


Bůh vám dal vládu nad zvířaty, lesy a rudým mužem z nějakého zvláštního důvodu, ale tento důvod je nám hádankou.


Mahávíra popřel Boha: řekl, že žádný Bůh není. Ale nemohl říci, že není žádné já. Tak se tedy samo já pro něj stalo božským. Říká: "Pouze já je Bůh." A to je pravda. V tobě je já nejbližší věc božské existenci.


Neříká se "nic": říká se místo toho "onen svět"; nebo "bůh".


Křesťanský pojem boha - bůh bohem nemocných, bůh pavouk, bůh duch - jest jedním z nejkoruptnějších pojmů boha, jichž na zemi bylo dosaženo; představuje snad přímo ukazatele minima v sestupném vývoji typu bohů.


Kdysi byl zločin proti bohu největším zločinem, ale bůh zemřel, a s ním zemřeli též tito zločinci.


Zde žije ještě Bůh. V dusném tichu pralesů žije ještě starý Bůh země, který objímá hory a údolí, hraje si s medvědy v houštinách, laská se s kravkami uprchlými od stád a miluje troubení pastýřů, svolávajících večer dobytek. Dýchá do korun starých stromů, pije dlaní z pramenů, svítí z nočních ohňů na pastvinách, chřestivě rozechvívá listí kukuřičných polí a kývá žlutými terči slunečnic. Prastarý pohanský Bůh, pán lesů a stád, který odmítá spojovati se s oním pyšně honosným Bohem, bydlícím v zlatě a hedvábí za pestrými stěnami ikonostasů, i s oním nevrlým starcem, skrývajícím se za ošumělými záclonkami purjochesů synagog.


Ke všemu cítím záští, co dala jsem římskému hradu,
hněvám se na své dary. Ať zboří tuhle ten kolos
týž bůh, který jej vzdělal.


Žádný Bůh, žádný člověk nade mnou nestojí!


Bůh je pro toho, kdo myslí, povšechnou odpovědí, hulvátstvím; vůči nám jde v podstatě dokonce o sprostý zákaz: zákaz myslet.
(F. Nietzsche, Ecce Homo)


O všech těchto a ostatních jim podobných věcech rozvažuj ve dne v noci a nikdy ani v bdění, ani ve snění nebudeš vyveden ze stavu klidu a budeš žít jako bůh mezi lidmi. Neboť nikterak se nepodobá smrtelnému tvoru člověk, který žije uprostřed hodnot nesmrtelných.


Já píseň zpívat začínám.
Bůh pomsty sám mi dal ten zpěv,
když nová jsem prožila zla.
(Eurípidés, Hekaba)


Kde není boha, který by garantoval smysluplnost světa, je lidskému pomyšlení úzko. Ale i bůh náboženství je chabou zárukou. Musíme se ptát, proč existuje, proč vznikl on sám - má-li to vůbec smysl a k čemu je smysl jeho existence.


Sám křesťanský, milosrdný Bůh, který pozvolna upaluje všechny nepokorné na ohni pekelném - cožpak ten není kat? A cožpak těch, které upálili na hranicích křesťané, bylo méně než upálených křesťanů? Ale uvědomte si, že tohoto Boha přesto velebili po celé věky jako Boha lásky. Absurdita? Ne, naopak: krví psaný patent na nevyhladitelnou životní moudrost člověka. Už tenkrát - ten kosmatý divoch chápal: pravá, algebraická láska k lidstvu je nutně nelidská - a nutným příznakem pravdy je její krutost.


Bůh to, co vyniká, stihne svým hněvem!


Bůh, který nedokáže odpovědět na mé otázky, mi není k ničemu.
(G. B. Shaw, Černošská dívka hledá Boha)


Slovo Bůh pro mne není nic víc než označení výtvoru lidské slabosti.


Lhou! Klamou! Hrajou komedii! Bloudit ho nechali, do všeho vrážet hlavou! Je hotov s lidmi! A bůh si hrál vždycky na schovávanou! I s bohem je hotov! Se vším hotov!


Když někomu Bůh hodně přeje,
pošle ho poutí v širý svět.
V polích a lesích pookřeje,
kdo boží zázraky tu shléd.
Bůh jen dál tak vládne světu,
ať poslouchá ho nebe, zem,
les, potok, pták i pole v květu:
s tím, co dal mně, jsem spokojen.


Když pavouka jsem kdysi zabil,
já krutou výčitkou se trápil.
Vždyť bůh, jak mně, též jemu život vdých
a díl přál na dnech vezdejších.


Někdy v noci vylézám ze stanu, abych se vymočil a při té příležitosti se porozhlédnu po obloze, abych se podíval na hvězdné nebe. Nemyslím při tom na Boha, jako lidé. Do lesů Bůh nechodí otravovat...


Od myšlenky, že existuje jen jeden univerzální Bůh, není daleko k posvátnému přesvědčení, že na Zemi a v nebi je místo jen pro vyznavače tohoto jednoho názoru a všechno ostatní "nesjednocené" a "zmatené" je potřeba vymýtit.


Na tomto světě mi již nezbývá nic, v co bych doufal nebo čeho bych se bál, jsem tu teď klidný na dně propasti, ubohý nešťastný smrtelník, avšak bezcitný jako samotný Bůh.


Bůh? Neznám toho pána. Co po mně chcete? Jsem natolik chytrý, abych byl hloupý. Dejte mi pokoj s abstrakcemi. Jsou to vesměs pojmy, které jsou cizí mému Já. A jak by mi nebyly cizí, když jen spoutávají?


Je to člověk zbavený ilusí. Věří, že není Bůh, nebo je-li nějaký, je prý zlomyslný.


Proč tak vznosně! - Ó, tenhle druh zvěře já znám! Ovšemže se sobě líbí víc, když si vykračuje "jako bůh" na dvou nohou, - ale když padne zpět na své čtyři tlapy, líbí se víc zase mně; působí pak nesrovnatelně přirozeněji!


Bůh potěší se z tvé krásné ctnosti,
ale i čert - neb vede k zoufalosti!


Namítnou, že ten důkaz existuje a že jej má v rukou Bůh... To je všechno, na co se zmohou.


Může někdy nějaký bůh, i kdyby to byl ten nejmrtvější ze všech bohů, dobrovolně odevzdat moc?


Související článek:

Nemilosrdné zkoumání Bible (citáty)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm