Proti všemocnému Stroji

22. listopadu 2012 v 15:05 | Misantrop
Citáty o strojích

Domnívají být pískem v soukolí zhoubného stroje, aniž by dělaly něco jiného, než pročišťovaly tu ďábelskou mašinu na stres.
*
Jako by se Darwinovy objevy propadly o sto, dvě stě let nazpátek do karteziánského pojetí přírody jako bezduchého stroje. Tudíž je tento naroubovaný hybrid plný "boje o přežití", "nevědomých instinktů" a "vědeckých záhad".
*
Jim, jak je znám, to nikdy nedojde. Stále zůstanou tou šedou masou kráčející monotónně s hlavou svěšenou a pohledy vyhaslými ke svým strojům, jež se nikdy neodváží zastavit, protože jim namluvili, že nepřestajný chod těch strojů je naprosto nezbytný pro veškerý život Metropole - města otroků.
*
Odmítám bezchybně fungovat v jejich světě, jenž je od základů chybný a jenž nefunguje! Ne že bych to nedovedl..., ó o tom žádná! - ale nechci! Nemám jiné obrany, nemám jak jinak vyjádřit svůj marný protest, svůj výraz vzdoru, než stáhnout se z veřejného života, zavrhnout život, přestat fungovat. "Fungovat" je zcela správné slovo, neboť jejich svět je spíš strojem, mašinou, než živoucím organismem. Je to jejich svět, Já jsem se tu jen nějakou nehodou ocitl, neznámo jak a proč, ve špatnou dobu na špatném místě, ve špatném těle, toť vše. Připletl jsem se do soukolí, jež jsem nijak nepomáhal fabrikovat. To oni si jej vymodlili, to oni se o něj zasloužili, to oni si jej odhlasovali, to oni jej přivolali, zavinili, strpěli, uvedli ve zhoubný chod.
*
Vyplatí se číst mnohé Maupassantovy přátele, kamarády a vrstevníky, např. Octava Mirbeaua nebo Jorise-Karla Huysmanse; vůbec celou tu ojedinělou partičku francouzských naturalistů a dekadentů z druhé poloviny 19. století, již spojuje společná nenávist k nejodpornějšímu bezduchému stroji, jaký kdy stvořila průmyslová revoluce - totiž nenávist k bourgeois, k "buržoustovi", k úzkoprsému měšťákovi, k hlasujícímu hlupákovi, jménem "spořádaný občan"!
*
Díky ženské jsou prý na světě i různé vynálezy, objevy a podobné nesmysly. Nakonec se dočkáme ještě i tvrzení, že ženská objevila princip parního stroje při vaření v hrnci! No proč ne? Vždyť podobné absurdity slýcháme poslední dobou dost často. Tedy nic proti ženám - až na to, že žádná pitomá, ukdákaná blizna by v životě žádný parní stroj nevynalezla, ani kdyby jí kastrol jezdil po plotně jako lokomotiva a poklička lítala až ke stropu.
*
V tiché pusté noční tmě vypadá svět o poznání lepší. To je tím, že konečně ustal ten neustálý ohlušující a nervy drásající hluk, jejž natropí přes den lidé a jejich stroje a psi. Jak líbezně teď uchu mému zní každá jednotlivá krůpěj vody skanulá s větvoví stromů!

*

Zdá se, že rostliny byly po Zemi rozesety stejně hojně jako hvězdy po obloze, aby člověka přitahovaly a radostí a zvědavostí jej podnítily ke zkoumání přírody; hvězdy jsou však od nás příliš vzdáleny - k tomu, abychom si je přiblížili na dosah, potřebujeme předběžné znalosti, různé stroje a nástroje a hodně dlouhé žebříky. Rostliny máme na dosah přirozeně.
*
Marně jsem hledal jediného člověka, musel jsem tedy nakonec svou svítilnu zhasnout a zvolat: "on už není", tehdy jsem si začínal uvědomovat, že jsem na zemi sám, a pochopil jsem, že mí vrstevníci jsou vůči mně jen mechanickými bytostmi, které jednají jen na základě podnětů a jejichž jednání lze vypočítat pouze podle zákonů o pohybu (Ozvěna názorů francouzského lékaře a materialistického filosofa La Mettrieho [1709-1751], který ve svém díle Člověk-stroj popisuje člověka jako mechanickou strukturu, která podléhá fyzikálně poznatelným kauzálním vazbám. - pozn. Mis.).


Pokud se zvířat týká, Descartes první se odvážil, s úctyhodnou smělostí, myšlenky chápat zvíře jakožto stroj: celá naše fyziologie usiluje o důkaz této věty. Nestavíme také, a je to logické, člověka stranou, jak činil ještě Descartes: co vůbec je podnes z člověka pochopeno, jde právě tak daleko, jak je pochopen mechanicky.
*
Býti užitkem veřejnosti, kolečkem, funkcí, k tomu je určení od přírody: nikoli společnost, nýbrž druh štěstí, nad nějž právě nejdou schopnosti největší většiny lidí, dělá z nich inteligentní stroje.


Je složen z masa, vína a jisker, ze slunečního svitu a pozemského prachu, je pouhý křehký stroj, který smí být jistou dobu v chodu, pokud ho ošetřují doktoři bohosloví a medicíny, aby pak byl nakonec odhozen na smetiště.
(J. London, Démon alkohol)

*

Podobají se hodinovým strojkům, které byly nataženy a jdou, aniž vědí proč; a pokaždé, když je nějaký člověk zplozen a zrozen, se znovu natáhnou hodiny lidského života, aby nyní znovu zopakovaly tu svou už nesčetněkrát obehranou flašinetářskou písničku, větu po větě a takt po taktu s nevýznamnými variacemi.
*
Slovo a řeč, jako každý prostředek, každý stroj, zároveň zatěžuje a překáží: protože nutí nekonečně nuancované, pohyblivé a modifikabilní pojmy do jistých pevných, strnulých forem, a tím, že je fixuje, je zároveň poutá.
*
Proto berou svět jako dokonale reálný a kladou jeho účel do ubohého pozemského štěstí, které, dokonce i když se o ně stará tak mnoho lidí a je jim osudem dopřáno, je přece věc tak dutá, klamná, pomíjivá a smutná, z níž ani ústavy a zákonodárci, ani parní stroje a telegrafy nemohou udělat něco podstatně lepšího.

*

Náboženství jsem považoval za temný a mocný stroj, trochu jsem ještě věřil v peklo, ale ani trochu v kněze.

*

Ještě občas i v naší době se odkudsi ze dna, z kosmatých hlubin, ozve divošská, opičí ozvěna.
Naštěstí jen občas. Naštěstí jsou to jen drobné poruchy součástí. Jdou snadno spravit a nezastaví věčný, velkolepý chod celého Stroje.
*
Z nedohledného zeleného oceánu za Stěnou se na mne řítila divoká lavina kořenů, květin, větví, listí - vzepjala se - užuž mě zavalí a z člověka, z nejjemnějšího a nejpřesnějšího stroje, se stanu...
Ale naštěstí mezi mnou a divokým zeleným oceánem je sklo Stěny. Ó veliká, božsky omezující moudrosti stěn a zábran! Je to snad nejúžasnější ze všech vynálezů. Zvířetem přestal být člověk teprve tehdy, když postavil první stěnu. Divochem přestal být, když jsme postavili Zelenou stěnu, když jsme tou Zelenou stěnou izolovali svůj strojový, dokonalý svět od nerozumného, nestvůrného světa stromů, ptactva, zvěře...

*

Člověk mi připadá jako ubohý rachitický tvor, ať to vezmete z té či oné strany; jako něco z Britského muzea zchátralosti a podřadnosti. Neustále se musí opravovat. Stroj, který by byl tak nespolehlivý jako on, by si nikdo nekoupil.
Vyjmenovat pouhá jména činitelů, které udržují tenhle chatrný stroj vůbec v chodu, a vytisknout je na jeho tělo tím nejmenším typem písma, jaký tiskař vůbec zná, to tělo by se pod literami úplně ztratilo.
(M. Twain, Nejnižší živočich)

*

Veškeré nadání, veškerá dovednost, veškerá složitá práce, která je předpokladem výroby filmu, stojí ve službách hloupé historky s pozoruhodně nízkou mravní úrovní. Připomíná mi to nezvyklý stroj z Opusu II., ohromný přístroj zhotovený z té nejlepší oceli, složený z tisíce koleček, trubek, rukojetí, ciferníků, s přesností chronometru - a přitom to všechno slouží jen k lepení poštovních známek.

*

Chcete-li strojově přesné výrobky, musí je vyrábět stroje, ne různě šikovní lidé. Říká se tomu "eliminace lidského faktoru". U nás všechno závisí právě na tom nejvíc omylném "lidském faktoru".
*
Ani stroje nepracují bez chyb, i když by měly (pročpak asi ne, což?, není za tím zase nějaký naschvál?). Ani ty stroje nepracují bez chyb - a Já mám být jiný?
*
Člověk se stane strojem, jak předpovídá francouzský spisovatel Gustave Flaubert ve svém románu Bouvard et Pécuchet.
Ano, to se již stalo smutnou skutečností - lidužel. Ba co víc: stroje jsou na tom líp než člověk. Stroje jsou totiž zbaveny jednak odpovědnosti a za druhé nemají povinnost pracovat bezchybně - na rozdíl od lidí, tedy od těch, kdož se pletou neustále. Stroj se může splést - nebo ten, kdo jej možná záměrně tak blbě zkonstruoval, nastavil či seřídil -, ale Já se nesmím unavit, zmýlit, ani trošičku přehlédnout? Vždyť je to absurdní! - Ano, absurdní - avšak zcela v duchu chorých mozků! Absurdní pro mne - jim, lidem, to připadá normální. Celá organizace práce, celý plán výroby je založen na tom, že stroje budou kromě bezvadných výrobků vyrábět také zmetky - proč? Dopředu se s tím automaticky počítá - proč? A považuje se za zcela samozřejmé, že to bude až omylný člověk z masa a kostí, ten nejobyčejnější dělník na nejnižším stupni, kdo teprve bezchybně roztřídí, co stroj vyrobil - proč to tak je? A že tentýž nejposlednější ze všech nádeníků mezi dělníky to rovněž po stroji bezchybně zváží a zabalí a popíše o tom stohy kontrolní dokumentace - proč to tak musí být?
*
Nárok na dvě půlhodinové přestávky sice "papírově" máme, ale stroje se nezastavují, "jedou" a vyrábějí dál, takže pak musíte stejně dohnat co jste proseděli! Takže tím jako by vůbec žádná přestávka nebyla. Je to "na hlavu". A ještě nám tu "přestávku", která žádnou skutečnou přestávkou není, nezaplatí!
*
Luddité v počátcích industrializace rozbíjeli stroje, protože jim braly práci, Já bych ty mašiny naopak nejradši zničil proto, že mi tu práci dávají.
*
Jedna ženská z jiné směny odmítá obsluhovat víc než dva stroje najednou. "Řeší" se to tak, že dostala od představenstva podniku výhružný dopis! Nevěřím vlastním uším! Výhružný dopis za odepření bezmezné poslušnosti! To je jak mafie! Hůř! Jako vláda!
*
Ořezávají se skalpelem mikroskopické přestřiky, stroje se schválně neseřizují - prostě všechno se dělá proto, aby měla obsluha co dělat, i když ve skutečnosti nic na práci nemá a toto je práce absolutně směšná a nesmyslná. To je "hrozně uspokojující" dělat něco nesmyslného jen proto, aby se udrželo zdání zaměstnanosti.
*
Dřu bez přestávky jako robot u "automatomatického" stroje (přesně tak blbě to tam mají, blbci, napsáno). Ach, démone Feuerteufele, vidíš to? - pomalu se ze mne stává to, co z nich: otrok "automatomatické" mašinérie dysgrafických blbů!
*
Po šichtě spím opět spánkem neklidným, zdáloť se mi o práci. Sním strašný sen o tom, kterak sice spím, ale práce padá ze strojů dál a Já to pak po probuzení budu muset stihnout a dodělat.
Končím s prací právě včas: ještě půlrok navíc a byl bych z ní zešílel.
*
Nikdy jsem lépe nechvalořečil rachotu strojů, protože díky nim nejsou ta jejich rádia aspoň slyšet - tedy, někdy právě že lidužel slyšet jsou.
*
V sobotu ráno po noční se vždy vypínají stroje. Když jsem kdysi před osmnácti měsíci přišel poprvé na dílnu, zdálo se mi, že si ty stroje předou docela tiše, ale teď když utichnou, slyším teprve, že vlastně vydávají pekelný rachot. V náhle nastalém tichu by se tam nyní dala poslouchat barokní hudba... - kdyby se ovšem tím pádem nedostalo sluchu jakémusi zapomenutému rádiu, jež nikdo neposlouchá, jež nikdo nevnímá a jež nikdo nikdy nevypíná.

Další citáty na příbuzné téma:

Práce je prokletí

Příspěvek k SVÁTKU PRÁCE (1. května)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm