Samota chutná jak selský chléb!

27. listopadu 2012 v 14:58 | Misantrop

Tu samota zvýší odvahu, tu roznítí chtíč, tu vybičuje prudký hněv. Konečně, jediná výhoda, kterou samota má, totiž to, že nikomu nic nesvěřujeme a nemusíme se tedy bát udavače, ta právě pošetilci uniká: prozrazuje se sám. Nenacházím nikoho, s kým bych si více přál, abys byl, nežli se sebou samým.

*

Samota chutná
jak selský chléb!

*

O TOM, PROČ JSEM SAMOTÁŘEM
Proč jsem samotářem a starým mládencem z přesvědčení? - Většina lidí má tak nechutné zlozvyky a tak odporné názory, že je lepší být sám. Nejenom proto, že je samota-svoboda prostě krásná, ale hlavně proto, že každý člověk je se svými malými city a malichernými a sobeckými problémy obtížný jako hmyz.

*

Zdává se mi o ztraceném světě uprostřed rozbouřených vod, kam člověk nemůže. Všude rozeklané skály s doširoka rozevřeným výhledem, členitý zalesněný terén s mnoha přirozenými úkryty - a pokoj a ticho a klid a samota. Vlastně je to místo velice podobné pevnosti, středověkému hradu. Je to taková má soukromá nedobytná pevnost. Pevnost Misantropa.

*

V noci, kterou jsem celou probděl nad dílem a osobou malíře, grafika, spisovatele, vlastnoručního knihtiskaře, tuláka v Pošumaví a svérázného umělce Josefa Váchala - tedy v této čarokrásné probdělé noci ještě pršelo, bylo teplo a jen kos pískal, když jsem se výhledem z okna kochal tím nelidským tichem a samotou. Tím tichem a samotou, jímž se rád opájel i Josef Váchal, můj takořka předchůdce a spolčenec. On to ticho a samotu viděl pomalu umírat již počátkem minulého století, zvláště na jeho milované Šumavě, jejíž slatistní miazmata kolují po otci i v mé krvi.

*

S pohrdáním, jaké mi vnukli, by pro mne styk s nimi byl nicotný, dokonce by mě obtěžoval a já jsem stokrát šťastnější ve své samotě, než bych mohl být, kdybych žil s nimi.

*

"Já měl dojem, když jsem sem došel, že je to ta nejodlehlejší samota, jakou jsem kdy spatřil. Tady by izolovaná kultura mohla vzkvétat bez nákazy z vnějšího světa."

*

Ze samoty dívám se na verbež,
jak Mart'an na Zemi cítil by též.
A tak vznikají mi hned trampoty,
když nejsem sám v svém ráji samoty.

*

Usoudil jsem, že má pustina je mnohem příjemnější, pakliže to ve světě takhle vypadá. Rozhodl jsem se nikdy již svou samotu neopustit, ale strávit svůj život tak jako můj poustevník přemítáním; a již jsem přemýšlel, nebylo-li by možno, abych žil tak, abych se mohl obejít beze všech lidí.

*

Nikdy se mi nestýskalo, ani v nejmenším mě netísnil pocit samoty, než jednou, a to bylo několik týdnů poté, co jsem se uchýlil do lesů, kdy jsem byl asi na hodinu na pochybách, zda k šťastnému, zdravému životu je nezbytně nutné mít stále nablízku lidské bytosti.

*

Říkáš, ať hledím si víc
lidí, a mezi ně chodit že mám.
Však duši je samota prospěšná víc,
já nechci svět, kterým pohrdám.

*

K výchově. - Postupně se mi odhalil nejobecnější nedostatek našeho způsobu vzdělání a výchovy: nikdo se nesnaží, nikdo se neučí, nikdo neučí - snášet samotu.

*

Odjakživa jsem snil neurčitý, mlhavý sen o tom, jak strávit dlouhý čas sám se sebou. Jenom a jenom sám se sebou. Mám skoro pověrčivou víru, že z takové samoty bych měl nesmírný užitek. Vzrušuje mě to.

*

Divoch si zvolil za svou poustevnu starý maják.
Avšak nebyla to jen vyhlídka, co divocha poutalo k majáku. To, co bylo blízko, bylo právě tak svůdné. Lesy, paseky plné vřesu a žlutého hlodaše, shluky sosen, zářivé rybníky, nad nimiž se skláněly břízy a v nichž rostly lekníny a rákosí - to bylo tak krásné a úchvatné pro jeho oko, zvyklé na vyprahlou americkou poušť. A pak ta samota! Celé dny přešly, aniž uviděl lidskou bytost.

*

Samotě dávám přednost před jejich společností, cítím nevyslovitelný odpor k většímu houfu lidí.

*

Najdeš tu všechno - to už víš:
střechu stromů i plnou spíž,
tropické slunce a volnost,
spánku a zdraví vždy hojnost,
žádní ledi, ni žádný Búch,
jen samota, klid a ten vzduch!

*

Přelidněný svět. Svět, kde každý někomu překáží; kde každý někoho ruší a obtěžuje; kde lze jen těžko nalézt skutečné soukromí a samotu a ticho.

*

Duchaplný člověk bude usilovat především o bezbolestnost, neznepokojenost, klid a volný čas, tedy bude hledat tichý, skromný, ale co možná nesoužící život a po obeznámení se s takzvanými lidmi se bude stahovat do ústraní a velký duch bude dokonce volit samotu.

*

Z lidí je mi smutno a stýská se mi po samotě. Cítím se lépe, když kráčím sám. Rád sám jím. Kino je taky lepší, když jste sami. Je to bezpečnější, protože budíte méně pozornosti, a když jste sami, není tak snadné dostat se vám na kobylku. Musíte se starat jen o sebe a nemusíte si dělat hlavu s tím, jestli člověk, se kterým jste, zvládá nepříjemné situace. Radši budu v menšině a sám, než bych vedle sebe měl někoho slabého. Muzika zní lépe, když ji posloucháte sami. Je úžasné prohlížet si obrazy, ale jenom když u toho nemusíte poslouchat nic o dojmech ostatních. Lidi zničí skoro všechno. Když jsem v jejich blízkosti, mám pocit, že nic nemám a že jsem úchyl. O samotě se necítím ani z poloviny tak špatně.

*

Misantrope, misantrope, co se to jen z tebe stalo? Co se to jen s tebou děje? Proč jsi takový? Příbuzným se vyhýbáš, lidí se straníš, jen samotu vyhledáváš. Kolikrát už jsem si předsevzal, že se nebudu lidí tak moc stranit. Bylo by to někdy možná i výhodnější. Ale ono to nejde, když je to taková verbež. Nepřemůžu se. Ten odpor k nim je silnější. Stačí jen kolem nich projít a už jsem rád, že k nim nepatřím a že se od nich vzdaluji.

*

Misantrop možná nemá, slovy Cicerona, "tak drsnou a nelidskou povahu" - i když "nelidskou" určitě; - to spíš kvůli drsné a lidské povaze lidí se lidem misantrop vyhýbá! Přátelství s lidmi pro misantropa tudíž není možné. Je to verbež. Proto mu není tak těžké snášet samotu, protože kde nejsou lidi, tam je ráj, tam je plod všech rozkoší!

*

Žil sám ze sebe, živil se ze své vlastní podstaty, jsa podoben strnulým zvířatům, skrčeným v doupěti za zimy; samota působila na jeho mozek jako narkotický prostředek.

*

Do své samoty prchni, příteli můj! Vidím tě zmámena hřmotem velkých mužů a rozbodána žahadly malých.
Kde přestává samota, začíná se trh; a kde se začíná trh, začíná se také hřmot velkých herců a hemžení jedovatých much.
Do své samoty prchni, příteli můj: vidím tě rozbodána jedovatými mouchami. Prchni tam, kde vane drsný, silný vzduch!
Do své samoty prchni! Žils příliš nablízku malým a žalostným. Uprchni jejich neviditelné pomstě! Vůči tobě nejsou než pomstou.
Do své samoty prchni, příteli můj, a tam, kde vane drsný, silný vzduch! Tvým údělem není býti oháňkou na mouchy!

*

Neboť samota je u nás ctností, jakožto sublimní sklon a pud k čistotnosti, který uhodl, jak je při dotyku člověka s člověkem - "ve společnosti" - nevyhnutelná nečistota. Každé obecné společenství nějak, někde, někdy - pošpiní nízkou "obecností".

*

Pro zbožného ještě neexistuje žádná samota, - k tomuto vynálezu jsme dospěli teprve my, my bezbožní.

*

Lidé, ani jeden z vás nesnese samotu, ale tím už řečeno vše: samota a "genialita" jest jedno a totéž.
(L. Klíma, Lidská tragikomedie)

*

Samotě chybí mnoho, společnosti všechno.


Další článek na podobné téma:

Knihy jsou díla samoty (citáty)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm