Stud, stud, stud - to jsou dějiny lidstva!

29. listopadu 2012 v 16:22 | Misantrop

Dějiny píšou vítězové. Běda poraženým!


Dějiny praví, že pozemkové vlastnictví vzniklo tím, že si společnou půdu osvojili výbojníci a rozdali ji těm, kdo sloužil výbojníkům.
O daních tvrdí, že lidé mají je platit proto, že jsou ustanoveny všeobecným souhlasem, ač mlčenlivým, a užívá se jich na veřejné potřeby ve prospěch všech. Zdali je to pravda?
Na tuto otázku odpovídají dějiny i skutečnost. Dějiny praví, že daně nikdy nebyly ustanoveny všeobecným souhlasem, nýbrž naopak vždycky jen tím, že jedni lidé, výbojem nebo jinými prostředky uchvátivše si moc nad druhými lidmi, uložili jim daně nikoliv na veřejné potřeby, nýbrž pro sebe. Totéž trvá i nyní.


Dějiny názorů člověka nejsou ničím jiným, než dějinami jeho omylů. Dějiny se nikdy neopakují, člověk vždycky.


Pro egoistu mají hodnotu jen jeho dějiny.


Dějiny antického Říma, hlavně však dějiny rozpadu a pádu římského impéria, jsou v mnohém podobné současné situaci naší euroatlantské civilizace. Můžeme přímo rukama hmatat četné styčné body.


Dějiny pospolitosti jsou dějinami slabosti lidského individua.


Dějiny "vyšších citů", "ideálů lidstva" - a je možno, že je musím vyprávět - mohly by skoro také vysvětlit, proč je člověk tak zkažený.


Indové sami, jak se zdá, nepřikládali ani reálnému historickému vývoji, ani soudobému životu příliš velkou důležitost. Proto se tak často hovoří o indické nehistoričnosti, o nedostatku smyslu pro dějinný vývoj a nezájmu o historii vlastní země.
Tento nezájem souvisel jistě s obecným světovým názorem starých Indů a jejich pojetím vývoje světa v obrovských časových dimenzích, v nichž se krátké dějinné etapy nadobro ztrácely jako málo významné epizody, celkem nehodné zaznamenání.


Ti, které chválí dějiny jako velké,
století svému dobře rozuměli,
však nezmohli se na ideu novou.


Přestal jsem věřit, že svět nebo lidstvo nebo dějiny směřují od horšího k lepšímu.


Dějiny kriminalistiky mluví jistě o četných případech, kdy trapiči a trýznitelé zvířat v útlém věku vynikli později smutně jako vrahové.


V ohledu na poznání podstaty lidstva musím vůbec přičíst větší hodnotu biografiím, zvláště autobiografiím, než vlastním dějinám, alespoň jak jsou obvykle pojednány. Dějiny nám ukazují lidstvo, jako nám ukazuje přírodu výhled z vysoké hory. Vidíme najednou mnohé, daleké cesty, velká měřítka. Avšak zřetelně, v celé vlastní podstatě není poznatelné nic.


Zkušenost získaná studiem dějin filosofie není zkušeností typu "marnost nad marnost", ale je zkušeností, kterou další stratégové získávají z dějin dávných tažení.


Máme vskutku bohatou historii i mytologii, podobnou té indické, z níž jsme konec konců jako Indoevropané vyšli; ale dobrá polovina z těch takzvaných "poznatků" je prostě vycucaná z prstu, neb to jsou jen pouhé, většinou nevěrohodné, dohady. Zde musí nastoupit jedině geniální mozek schopný nashromáždit obrovské množství dat, protřídit je a ve zlomku vteřiny porovnat. Kdo však má takovou výkonnou počítačovou mezioperační paměť, aby z nepřeberného množství nesmyslů a nesprávných dohadů vybral jen to pravé a historicky správné? Připomíná mi to moje někdejší úsilí dopátrat se v husté mlze lží a propagand, jaké že byly skutečné dějiny poslední (prohrané) války a odhalit pravdu o ní. Vždyť i dosud žijící pamětníci té strašné osudové války si dnes "pamatují" jen to, co si později nechali naivně namluvit!


Dějiny umění a literatury učí, že nejvyšší výkony ducha byly zpravidla přijímány s nelibostí a v nemilosti zůstaly tak dlouho, než přišli duchové vyššího druhu, jimž měly co říci.


Kořeny Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva sahají tak hluboko jako lidské dějiny.


Po celé čínské dějiny nás provází osamělý mudřec, filosof a básník, člověk vysoce kultivovaný, s bohatým estetickým životem, pravý gurmán individualismu, neangažování, prostoty, skromnosti - a řekněme upřímně: i lenosti.


Osudový soud dějin již mnohokrát vyřkl svůj ortel nad touto krajinou. A horší věci nás ještě čekají.


Posledních deset tisíc let bych z dějin přírody nejraději vyškrtnul - nebo bych z nich raději vyškrtnul člověka, vyhladil ho jako nemoc, uzdravil bych Zemi, zbavil bych ji jejích šesti a půl miliardy parazitů!...


Celé dějiny lidstva, plné muk, extází a krveprolití, jsou dějinami bláznů a zběsilců.
(France, Komická historie)


Takto dí poznávající: Stud, stud, stud - to jsou dějiny lidstva!


Oba, Nietzsche i já sám, jsme v podstatě dva lidé, dva "myslitelé", uvěznění v mase, která zaplavuje dějiny myšlení.


Objevily se mi skryté dějiny filosofie, psychologie jejích velkých jmen. "Kolik pravdy snese, kolika pravdy se odváží duch?" - to se mi stalo vlastním měřítkem.


Dějiny jsou jen báje, s nimiž se lidstvo shodlo.


Tvořit a ničit! Ta dvě slova jsou souhrnem dějin vesmíru, celá historie světů, všecko, co je, všecko.


Ať bych udělal cokoliv, koneckonců nic nezměním v chodu dějin a veškerý užitek, který mohu přinést, bude natolik mizivý, že kdyby nebyl žádný, svět by o nic nepřišel.
(Arcybašev, Sanin)


Škoda, že ani nejbystřejší hlavy všech dob nejsou s to otočit kolo dějin!


Ti, kteří ignorují ničivý potenciál nových technologií, ignorují dějiny. Nejhorší zločiny lidstva byly umožněny moderními technologiemi.


Napsat dějiny člověčího hnusu je naprosto nad síly kohokoli.


Dějiny vždycky nejvýše vyzvedají průměrné.


Člověče, ať jsi odkudkoliv, ať je tvé myšlení jakékoliv, slyš: toto jsou tvé dějiny, tak se domnívám je číst ne v knihách lidí tobě podobných, kteří lžou, ale v přírodě, jež nelže nikdy.


Celé lidské dějiny jsou dokladem "kulturnosti" této bestiálně bestiální bestie. Nic než stálá rvačka lidských bestií. Nic než stálá řež lidí mezi sebou a stálé vraždění zvířat. Celými dějinami teče krev; ta krev, která zavlažuje takzvanou lidskou kulturu nejmocněji.


Další článek na podobné téma:

Učte se z minulosti (citáty)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm