Jděte ke všem čertům!

12. prosince 2012 v 14:02 | Misantrop

Jděte ke všem čertům, že se plavíte v pracovním šatě s boby, sušenými fíky a vodou po mořích a že se pachtíte na polích! Jděte ke všem čertům i se svými zrádnými kousky a násilnostmi v obcích a vraždami a ostatními podobnými věcmi, které pášete, ačkoliv byste měli žít raději v nerušeném klidu!
(Kratés z Théb, nepravý podvrh fiktivního dopisu Boháčům)


Kdysi za vlády církve byl tím užitečným strašákem ďábel, na nějž se sváděla existence "zla" na božím světě, nyní se straší čertem komunismu - a satanáš socialismu zatím vesele vládne!


Jsem Bohumil Kristián Čert, kanovník ve službách vévody - - -, čestný člen společnosti pro šíření křesťanství mezi židy a rytíř papežského řádu za občanské zásluhy, který mi nedávno ve středověku propůjčil papež za to, že jsem mu udržoval luzu v ustavičné bázni.
(Ch. D. Grabbe, Žert, satira, ironie a hlubší význam)


Něco mi chrastilo pod matrací v hlavách postele. Podíval jsem se... No jasně. Pomatená Salomé tam strčila křížek, dva medailónky s madonou a kousek šutru z Medžugorje. Co mi to dělá. Copak neví, jak se čert bojí kříže? Jenom křesťani a jiní masochisti na něj dobrovolně lezou. Posbíral jsem to všechno a dal tam, kam to patří: do lékárničky.


RICHARD: Byl jsem vychováván nábožensky; ale věděl jsem už od počátku, že čert je můj pravý mistr, vůdce a přítel. Přesvědčil jsem se, že on měl pravdu a že svět se plazí před jeho podmanitelem jen ze strachu. Začal jsem ho potají vzývat a on mi poskytl útěchu, zachránil mě před tím, abych ztratil ducha v tomto domě, plném dětských slz. Ode dneška je tento dům jeho domovem; žádné dítě v něm nesmí plakat. Tento krb je jeho oltář a žádná duše se tu nesmí za temných večerů krčit a třást úzkostí.
No tak, kolik z vás tu chce se mnou zůstat a vztyčit americkou vlajku na čertově domě a bojovat za svobodu?
(všichni se hrnou ven, strkajíce ve spěchu jeden do druhého...)
Chacha! Ať žije ďábel!
PANÍ DUDGEONOVÁ: Proklínám tě!
RICHARD: To mi přinese štěstí! Hahaha!
(G. B. Shaw, Čertovo kvítko)


Milí pitomci potomci!
Pokud nebudete spravedlivější, mírumilovnější a vůbec rozumnější, než jsme my, resp. než jsme byli my, ať vás vezme čert.
Vyjádřiv toto zbožné přání jsem se vší úctou váš (bývalý)
podepsán Albert Einstein (1936)


Bůh potěší se z tvé krásné ctnosti,
ale i čert - neb vede k zoufalosti!


Má sudba, zavilá a vzteklá po čertech,
mi vůbec nepřeje už ani nabrat dech.
(Molière, Škola pro ženy)


Vypráví se o něm (o Händelovi) například historka, jak při jedné z hádek se vzpurnou zpěvačkou vystrčil tuto z okna a držel ji tam chvilku, leč neupustil. Typická scéna, již zažili i jiní skladatelé se svými primadonami. Hlásek to má jako andělíček, ale povahu jako čert!


Lidé jsou prostě nepochopitelní, vyhovět je jim těžko a čert je vezmi!


Jsou lidé, kteří ani tak hezky nepíší, jako spíš umějí postřehnout módní rysy každého desetiletí a století, až by i čert uvěřil, že tak píšou od přírody.


Zlobení s prací je mnohem víc než přímo v obchodě doma, a k tomu ještě ten kříž s cestováním, starosti o vlaková spojení, nepravidelné, špatné jídlo, stále se střídající známosti, jež nikdy nenabudou trvalosti, srdečnosti. Aby to všechno čert vzal!


Já už jiný nebudu. Ten čertík ve mně stále vyskakuje ven. Jsem ochoten za to i hrdě pykat. Tím totiž stojím vysoko nad nimi, nad tou lůzou. Ujařmeni jsme v podstatě všichni. Jim se to však líbí.


K čertu s pojišťovnou! Ta mě vysála! Nebýt povinného pojištění, mohl jsem si užívat prázdnin ještě další tři, čtyři roky! Takhle už musím v zimě šupem do práce. Mor na pojišťovnu! Mor na lidstvo!


Do baráku jsem dorazil deset minut po osmé a co čert nechtěl, potkal jsem samozřejmě obě čubky Navrátilové. Koho chci nejmíň potkat, když se odněkud, kde mi bylo dobře, nerad vracím, toho zaručeně potkám. Sousedku Navrátilovou je ostatně větší umění nepotkat než potkat.


"Čert vezmi všechen světský úspěch, - - nic blbějšího nad pachtění se po něm."
(Klíma, Arta)


Opět se před ním táhly obrazy zkrvácených, utrýzněných lidí, požár, praskot, rachot; jako čerti začaly skákat idiotské tupé tváře lidské, samy se mučíce. Lavrenko se všecek zachvěl novým, ještě neznámým pocitem odporu a nenávisti.
(Arcybašev, Lidská vlna)


Dříve, v dávných dobách, bývali živočichové s rohy, parohy, parůžky, růžky a tykadly posvátní, protože se věřilo, že je jejich "anténa" na hlavě nějak spojuje s nebem, odkud prý pocházejí, neb jsou božského původu. Křesťanství z nich však udělalo čerty a zlé a hloupé tvory, zautomatizované necitlivým strojem zvaným "evoluce" či "Boží stvoření", případně "čertovo kvítko" - to když lidem takzvaně "škodí", místo aby jim sloužili jako poddaní.


Oni vás nepošlou do pekel, do jakýchpak pekel, v pekle vládne Satan, a to je přepychovej pán. Pošlou vás do něčeho rafinovanějšího, kde vládne smrdutý čert třetí až čtvrté třídy. Do front na poloshnilé zelí, vrhnou vás do špinavého soukolí šlendriánu, ponoří vám hlavu do termitiště, kde neexistuje služba, ale jen odporuplné a znechucené musím, do plynové komory, kde není kyslík, tam, kde nikdo nic doopravdy nechce ani nevyžaduje, ale kde rovněž nikdo nic řádně neodvádí, natož aby dával, kde nikdo za nic neručí, nikdo není za nic zodpovědný, a kde všichni jsou tudíž chronicky zoufalí. Moralistům, kteří tvrdí, že na zoufalství si nelze zvyknout, namítám, že na zoufalství si zvyknout lze. Ne do pekel, pošlou vás prostě mezi nás. Do pekel? To by se prodražilo.


"Že jsem tam kdy lezl! Který čert mi nakukal, abych vyšel z lesa mezi tu hnusnou pakáž žíhanou!"


"Závidím Eugeniovi, ten si lidí ani nevšimne, protože nepotřebuje jejich společnost... Já ji však potřebuju - ale jsem v postavení, že se musím stát psem, mám-li vyhovovat této potřebě... K čertu! Musím buď stále hnít a být psem - nebo zemřít - nebo se konečně rozhodnout."


Div že ještě nepoděkujeme za prokázanou čest, když nás navštíví mocný zloděj! Je prý lépe být s ním zadobře. Ó kéž by takové učení čert vzal!


"Soukromnictví" za absolutního nedostatku peněz - za totální lhostejnosti k jejich nabývání, ustavičné "nedbalosti", ponechávání všeho "osudu" neboli Prozřetelnosti (nikdy jsem nikoho o peníze nežádal, kdo mně dříve sám od sebe neřekl, že jeho kasa je mně vždy otevřena - počínal jsem si namnoze jako milionář). A šlo to a jde to - jak?, čerti vědí...


Kdyby na to přišlo, veškerá civilizace může jít k čertu, ale hudby, té by mi bylo líto…


Velmi mě udivuje škoda, kterou jsem si napáchal svou pyšnou povahou. Ať dělám co dělám, už můj obličej vyjadřuje opovržení, nemohu za to. A pak, kčertu, člověk nic nezíská, když se dvoří pitomcům. A já mám proč nenávidět většinu lidí!
(Paul Gauguin)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm