Nemilosrdné zkoumání Bible (citáty)

23. prosince 2012 v 15:47 | Misantrop

Pokud máme uvěřit teologickému obvinění, že Ďábel zosobňuje podvod a lež, pak musíme zákonitě souhlasit, že to byl ON, NIKOLI BŮH, KDO ZAVEDL VEŠKERÁ DUCHOVNÍ NÁBOŽENSTVÍ A KDO NAPSAL BIBLE SVATÉ!

Je na čase, aby se pánbíčkáři přestali uchylovat ke svým biblím a knihám přikázání, kdykoliv chtějí něco potvrdit nebo vyvrátit, ospravedlnit, zatratit nebo vyložit.

Křesťanská bible je skutečně plná rozporů.

Navzdory řečem o bohaté sklizni Páně nejsou církevní pikniky ničím jiným než dobrou záminkou k nedělnímu obžerství; a každý ví, že v okolním křoví se děje ledacos jiného než čtení v bibli.

Již od doby, kdy judajsko-křesťanská bible popsala hřích Onanův (Gen. 38:8-10), uvědomoval si člověk vážnost a důsledky "samotářské neřesti". I když moderní sexuologové popsali Onanův hřích jako běžný coitus interruptus, zavádějícím teologickým výkladem byla během staletí napáchána značná škoda.


Jeho bible mluví jen o krutých trestech. Nikdy jsem ho nemiloval. Nechtěl jsem ani věřit, že by ho mohl někdo upřímně milovat. Je nemilosrdný (přitom si vzpomněl na několik míst z bible).


BIBLICKÉ PTACTVO NEBESKÉ. V bibli stojí psáno přibližně toto: "Hleďte na ptactvo nebeské: neseje a nesklízí a přece je živo..." Zde se autor bible, toho manifestu otroctví, dopustil nebezpečné dvojsmyslnosti. Podle obsahu dalších stránek bible lze s jistotou tvrdit, že to myslel s tím ptactvem nebeským úplně jinak než já. Nemyslel tím určitě, aby ledi přestali pracovat, to, nedej bože, jistě ne!


Čím je pro literaturu Bible, tím je pro hudbu dechovka - tedy čímsi, v čem se odráží všechna ta nenáviděná lidskost; je to tresť lidství v té nanejvýš odporné formě.


Bavil jsem se s jedním Svědkem Jehovovým a ten argumentoval tím, že Bible musí mít pravdu, poněvadž je to nejoblíbenější kniha. Je tohle nějaký argument? Pohádkové knížky nebo detektivní romány jsou taky oblíbené a jsou to jenom vymyšlené příběhy nevalné hodnoty. Alkoholismus je taky rozšířený a není to nic zdravého. Pop music je masovou záležitostí a taky je to sračka. A ještě něco: biblické příběhy byly zpracovány až po dlouhé době ústního podání. A kdo ví, jak se šíří fámy, totiž tak, že si každý podle své libosti k vyprávění přidá, co se mu líbí, musí se taky podle toho dívat s patřičným odstupem a nezaujatostí na Bibli.

Setkal jsem se s vážným názorem, že prý bůh je synonymem náhody. Uctívají snad pánbíčkáři náhodu? Uctívat náhodu by znamenalo uctívat chaos; pak by se to neshodovalo s biblickou dějepravou, podle níž prý Bůh pozvedl svět z počátečního chaosu k dnešnímu řádu. Jak to tedy je?

Jsem přesvědčen, že za vírou v osud se skrývá podvědomé přání nechat si od někoho nalinkovat život. Tohle přání vzchází ze strachu ze svobody, z toho těžkého břemene odpovědnosti za svůj vlastní osud. Není divu, že tyhle vlastnosti byly zbožněny! Jak to říká Bible? "Břemena druhých noste!" Na oněch vlastnostech stojí všechna náboženství. V tom ohledu si jsou všechna náboženství až nehorázně podobná. Pro názorný příklad stačí nahlédnout do Bible; zjistíme, že Bůh vlastně užívá na potrestání provinilců, přestoupivších boží zákony, ustanovené boží autoritou, kolektivní tresty! Patří sem zatížení lidského rodu dědičným hříchem, zničení Sodomy a Gomory atd. atd. A aby toho nebylo málo, je tu vyděračská teze o Ježíšově vykupitelství za nás za všechny!

Člověk se trapně postavil do úlohy božího vyvolence, miláčka bohů! V tomhle směru jsou bible, korán, talmud a vůbec všechny náboženské knihy srovnatelné s Hitlerovým Mein Kampf.

Už v bibli je popisován chlupatý Ezau jako přírodní rarita, jako zvláštní kuriozita. Ale právě holý, neochlupacený člověk je mezi savci, žijícími na souši, divná kuriozita.

Sere mě, že je lidí jako sraček? Ale podívej se do bible, co si tam napsali svatým písmem!: "Bůh řekl: Rozmnožujte se a zalidněte Zemi."

Ve srovnání s Plivancem na rozloučenou se mi ostatní knihy jeví jako pouhá žurnalistika, jen slohové cvičení, jako Bible a jako nějaký ubohoučký bestseller.


Kněží dokázali onen zázračný padělek, jehožto dokladem je valná část bible.

Evangelia jsou svět pro sebe. Bible vůbec nesnese srovnání. Jsme mezi Židy: první hledisko, abychom tu zcela neztratili nit.

Rozuměl vůbec někdo slavné historii, která stojí na počátku bible, - jakou pekelnou hrůzu měl bůh z vědy?

Začátek bible obsahuje celou psychologii kněze. - Kněz zná jen jedno veliké nebezpečí: to je věda, - zdravé ponětí o příčině a následku.

Čtu s opačným pocitem zákoník Manuův, dílo nevyrovnatelné duchovnosti a převahy; bylo by hříchem proti duchu i jen je jmenovat jedním dechem s biblí. Uhodneme ihned: má skutečnou filosofii za sebou, v sobě, nikoli pouze páchnoucí judain z rabínismu a pověry, - dává i nejzhýčkanějšímu psychologovi, do čeho by kousl. Abychom nezapomněli hlavní věci, základního rozdílu od každé bible: vznešené stavy, filosofové a bojovníci drží tímto zákoníkem svou ruku nad davem.


Bible je sbírka legend, které jsou sice úctyhodné, ale přesto velice primitivní. Žádná její interpretace, byť by byla sebelepší, nemůže (podle mého názoru) tento fakt změnit.


Když třeba takový blázen jako van Gogh napsal: "Hledejte Boha, přijměte Ježíše Krista, čtěte Bibli a nalezněte moudrost evangelií." Scházelo by ještě, aby k takovému nesmyslnému žvástu dopsal: "...a uřízněte si ucho!"

Dokud k nám odkudsi z východu nevtrhla pouštní vyprahlost duše s její patologickou láskou k člověku a k jedinému bohu, mohlo se všechno vyvíjet jen lépe. Od té doby se však všechno naopak jen zhoršuje. V souladu s biblickými proroctvími, nutno dodat.

Bible je jako deník Blesk, jen o něco horší. Starý zákon si v ničem nezadá s Mein Kampfem nebo s Komunistickým Manifestem, ledaže to druhé je lépe napsáno.

I v těch nejoduševnělejších a nejuznávanějších "pokladnicích" světové kultury, ať už to je Shakespeare, Bible nebo triviální telenovela, jde v podstatě vždy jen o jedno: "Milujte se a množte se a svým množstvím naplňte Zemi".

Vyhlazování odpůrců lidstva, skutečných nebo fiktivních, je stejně staré jako lidstvo samo. To není Hitlerův vynález. Před Hitlerem bylo lidstvem vyhlazeno nepočítaně živočišných a rostlinných druhů, a stále dosud toto "bohulibé úsilí" nepohaslo ani v nejmenším!; zmiňme vyhlazení biblických "pronárodů" "vyvoleným lidem Izraele"; vzpomeňme vyhlazení amerických indiánů španělskými conquistadory a novoanglickými pionýry atd.


Starý a Nový zákon je velice zajímavá kniha. Je v ní kus krví zbrocených dějin, řada mravních naučení a spousta obscenit. A tisíce lží.
Bibli nápadně tedy chybí originalita, což je pochopitelné.

Lidé byli velice špatní, a protože Bůh nevěděl, jak je polepšit, moudře se rozhodl, že je zničí. Je to jediná skutečně osvícená a vznešená myšlenka, kterou mu jeho bible připisuje, a Bůh by si byl získal reputaci pro všechny časy, kdyby se jí byl držel a uskutečnil ji.


Pokusil jsem se přečíst si znovu Božskou komedii. Připadala mi jako nejméně poetická kniha na světě, ještě méně poetická než bible.


Mám hady rád, třebaže jsou mnozí nebezpeční. Už proto, že je lidi nenávidí a mají z nich panickou hrůzu. Had je přece také ten biblický potměšilec, který způsobil, že byli lidáci vyhnáni z ráje.

Nořím se do poslední (desáté) Knihy Platónovy Ústavy. Tou to "dorazil"! Bláboly o nesmrtelné duši, o posledním soudu na věčnosti, a podobně. Tahle kapitola se nejvíc podobá Bibli. Je vidět, že půda pro nástup křesťanství byla připravena již dávno před Kristem, právě přispěním a vinou takovýchto protipřírodních filosofů.

"Chám" - roztomilé pojmenování pro příslušníka lidské lůzy! Chám se ovšem jmenoval jeden ze synů Noemových, který dle biblické knihy Genesis viděl svého otce obnaženého, za což byl proklet.

Napříč Afrikou je skutečně tou nejhorší trestí fašisticko-humanistického šovinismu nejtvrdšího ražení, jaký znám. Pak už je snad jen Bible.


Bible a Dostojevskij kontra moje knihy - čím tlustší knihy, tím víc stojí za hovno.


Starověké báje a pověsti je kniha, která patří mezi mé nejoblíbenější a stále si v ní často čítávám. Skoro bych se až přirovnal k lidem, kteří se takto neustále vracejí například k Bibli. Jenže Bible mě nebavila už při prvním čtení a už jsem se k ní nikdy nevrátil a její poselství, jemuž se tak přečasto dává mně zcela nepochopitelný přídomek "duchovní", mě absolutně nejenže neoslovilo, nýbrž mě postavilo do řad jejích úhlavních nepřátel. Bible je opravdu velmi odporná a chorá kniha. Vezměme Bibli a vezměme Starověké báje a pověsti a máme zářný příklad, jaký je nebetyčný rozdíl mezi kulturou eremickou, tedy pouštní, a kulturou hyletickou, tedy lesní, zosobňovanou ponejvíce Řeckem a Římem, ale též polodivokými Kelty, Germány, Vikingy a pohanskými Slovany dávných věků. Oproti Bibli, která již jasně zapáchá chorobou, zdegenerovaným šílenstvím a schizofrenní náladou moderních rozměrů, jsou Starověké báje a pověsti nádhernou, kouzelnou knížkou, plnou chrabrosti všedního dne, prosté poetiky prostých lidí nezkažené mysli a studnicí zdravé moudrosti předešlých věků.


Když na ty otázky nepřijdou sami, nezavadí o ně ani v knihách, protože čtou jenom noviny, časopisy, detektivky, bible a jiné pohádky a bestsellery a nic jiného, aby z toho "nezblbli".


Související článek:

Ohledávání Boha



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm