Osel lýry

31. prosince 2012 v 16:09 | Misantrop

(Όνος λύρας - Osel lýry)
Kdo ve zpěvu a hudbě oslem lýry jest, ve chlévech trhových a soudních zůstaň si, kde neumělost svoji můžeš vyrážet a nadějemi kojit svoji lakotu. Ano, když v horách kance aneb oštěpem honíš jeleny, již tobě nic zlého neučinili: ó toť přeslavné je umění.
(Pozn.: Όνος λύρας říkalo se o člověku, jenž smyslu pro hudbu neměl.)


ASINUS AD LYRAM
Osel u lyry
Toto latinské rčení zdomácnělo v Evropě zvl. zásluhou Erasma Rotterdamského. Původ je v řeckém pořekadlu όνος λύρας (ακούων) - osel poslouchající hru na lyru, které bylo ilustrováno řadou bajek (srov. Phaedrus, Bajky append. 12). Vztahuje se na lidi v nepřiměřeném postavení, při činnosti, která neodpovídá jejich schopnostem. Osel lyru poslouchá, ale požitek z hudby nemá. Odvozena byla starší pořekadla: huď oslu na loutnu, osla k houslím posaditi, rozumí tomu jako osel harfě (a slípka pivu).

ASINUS ASINO ET SUS SUI PULCHER
Osel se líbí oslu, svině svini
Srov.: Osel oslu nejpěknější (Komenský); Člověk člověku nesmrdí. Člověk člověku nejpěknější (Misantrop).

ASINUS ASINUM FRICAT
Osel se otírá o osla
Srov.: Oslové vespolek se drbí; Ruka ruku myje.

ASINUS IN PALEAS INCIDIT
Osel padl na plevy
Smysl: má víc štěstí než rozumu.

ASINUS MANEBIS IN SAECULA SAECULORUM
Zůstaneš oslem na věky věkův

ASINI EXIGUO PABULO VIVUNT
Osli žijí z nepatrné píce
Hlupáci se spokojují s málem, nemají ambice.

Filipp Makedonský prý řekl, že lze dobýt každou pevnost, do které může vystoupit osel naložený zlatem (Cicero, Dopisy Attikovi 1,16,12).

SUB IUGO BOS ATQUE ASELLUS UNO ARATRA NE TRAHANT
Ať vůl a osel netahají pluh pod jedním jhem

VERBA NOTANT STULTUM; SIC INDICAT AURIS ASELLUM
Hlupáka prozradí slova, jak po uších pozná se osel

BOS BOS DICITUR TERRIS UBICUMQUE VIDETUR
Vůl všude zůstane volem, aťsi je spatřen kdekoliv
Srov.: Veď osla do Mekky (do Paříže) a vrátí se zas osel; Vola bys přes všechen svět vodil, nebude než vůl (Komenský).

O, MIRUM BELLUM, DUM ASELLUS CULPAT ASELLUM
Je to divná hádka, když osel obviňuje osla

DE ASINI UMBRA (DISCEPTARE)
Přít se o oslí stín
Jde zřejmě o původní řecké lidové rčení (περι ονού σκιάς), doloženo např. u Aristofana, Vosy 191; bajka Oslí stín u Babria, Bajky 2,95.

REX ILLITTERATUS EST QUASI ASINUS CORONATUS
Nevzdělaný král je jako korunovaný osel
Podobně se vyjadřuje i Buddha: "Člověk, jenž nenabyl poznání, stárne jako vůl; přibývá mu na váze, ale moudrosti mu nepřibývá." (Dhammapadam 11,152)


Se Sókratem se v důsledku častých disputací často skutečně špatně nakládalo, což však trpně snášel: když jednou dostal kopanec, přijal ho s trpělivostí a řekl člověku, který se mu divil: "Kdyby mě byl kopl osel, hnal bych ho před soud?"


Nestačí být jen holubím mužem, který na všechno sere; musím být také víc jako osel - ten hraje hloupého, aby se po něm nevyžadovala poslušnost.


Vždy hýkati svůj souhlas - tomu se naučil jen osel a kdo jeho je ducha!


"Je tvrdohlavý jako osel a hloupý jako člověk!"


Člověk ztuhne tváří v tvář hudbě jako špalek dřeva. Co je známo, to snáší nikoli proto, že to chápe, ale protože je tomu přivyklý: jako osel svému každodennímu nákladu.


Stát je stále stejný mocný a autoritářský osel.
(Maupassant, Krajinářův život)


Dočetl jsem svazek Lúkiánových spisků s názvem O bozích a lidech. Poslední spisek se jmenoval Lúkios neboli Osel. Byla to velmi zábavná povídka, jakási polo-bajka na moje oblíbené téma: proměna člověka ve zvíře. Tyto naruby převrácené polo-bajky (viz také například Kafkovu Proměnu) jsou totiž do jisté míry také zcela přirozenou kritikou lidského rodu, viděného a posuzovaného optikou zvířete a to zejména takového zvířete, které musí žít pod knutou člověka a v různých trampotách snášet jeho krutosti a zlomyslnosti. Zvíře se na úlohu soudce nad lidským rodem (nebo spíš věrného zrcadla pro lidi) hodí nejlépe, neboť člověk bývá k člověku zbytečně taktní a nezaslouženě shovívavý a velkodušně přehlíživý. Zvíře však vidí člověka nezaujatě a nemá pochopení pro jeho zločiny a nejapnosti, a to ani tehdy ne, když mu zůstane neporušená lidská psychika, jsa pouze jako člověk zaklet nějakým zlým kouzlem ve zvířecím těle. Lúkios neboli Osel není ale jen moralizující bajkou, nýbrž i mistrným sledem vtipných historek a gagů, mnohdy dosti kluzkých, lechtivých a pikantních; setkáváme se tu s nezvykle otevřeným líčením erotických scén a s obscénními narážkami, jaké budou za pár století po Lúkiánovi dlouho naprosto nemyslitelné, že by se zveřejnily. Ale vše je přitom napsáno neobyčejně vkusně, vtipně a duchaplně. Velmi jsem se pobavil.


Příroda nakládá se všemi živočichy odkázanými na její péči s takovou láskou, jako by ukazovala, jak je na toto právo žárlivá. Kůň, kočka, býk ba i osel mají v lese celé složení těla mohutnější, víc životnosti, síly a odvahy než v domě. Jakmile se stanou domácími, ztrácejí polovinu svých výhod; řekli bychom, že všechna naše starost, jak s těmito zvířaty zacházet a jak je živit, je jenom degeneruje. Stejně je tomu s člověkem. Když se stane společenským a otrokem, stane se též slabým, bázlivým, plazivým. Jeho měkký a zženštilý způsob života ničí jeho sílu a odvahu. Zvláštní příčinou toho, proč člověk degeneroval citelněji, je všechno to pohodlí, které si vytvořil a jemuž zvykl.


Žena je jako lilie: jemný muž se jí neodváží dotknout, ale přijde osel a sežere ji.


Práce jest jen pro obyčejné, vyššího neschopné lidi. Pracující lev, osel? Ne, nýbrž mezek a vůl... A i hřebce a býka nutno vykleštit, tj. horším učinit, valachem, volem učinit, mají-li být k práci, tj. k otročině řádně způsobilí...

"Mám vztek!" zařval skoro. "Takovou dobu mám již prázdnou sklenici a ten sklepník, osel, mne tak málo respektuje..." A udeřil pěstí na stůl.


Osel Benjamin - nejstarší a nejmrzutější zvíře na statku. Málokdy mluvil, a když něco řekl, tak to byla nějaká cynická poznámka. Říkal například, že Bůh mu dal ocas, aby jím odháněl mouchy, ale raději by se obešel bez ocasu - a bez much. Na rozdíl od ostatních se nikdy nesmál. Když byl tázán proč, říkal, že tu nevidí nic k smíchu.


Byl osel jaktěživ, a teď bych ho měl ctít,
že je už starý osel?
(Menandros, Čí je to dítě?)


Kdybych nebral teď,
byl bych dál chudý, ale osel taky.
Blázen, kdo dává, víc, kdo nebere.
(Menandros, Dědek)


Není divu, že vepř má srdce vepřové, ale kdyby vepř, osel a podobná zvířata měla srdce člověčí - jaký by tu byl zmatek!

Každý směle na svém jádře stůj,
na něm z dnů svých chrám zbuduj.

Slyše to osel, vzdychnul si i pravil lítostně: "Ach, kéž bych i já byl svobodným zvířetem! Ale mne jeden člověk prodává druhému a každému musím mnoho robotovat. Hned nosím, hned tahám a mám ustavičně hlad. Jsem v opovržení a beze vší přízně. Ach, jak zcela jinak byli živi praosli, naši praotcové!"
Šakal pravil: "Co ti brání, milý příteli? Shoď své břímě a následuj mne. Znám kraj úrodný, svobodě příznivý."

Z minulosti nic se osel nenaučí,
nevěda, že z ní budoucnost pučí.


Jednou dal Dionýsos té své rozpustilé chásce ochutnat sladkého medu. Jakmile Sílénos této sladkosti okusil, běhal po celém háji a hledal včelí med. Najednou uslyšel poblíž dutého jilmu známé bzučení.
Vzal osla, na němž seděl, a přivázal ho ke stromu. Potom si mu vystoupil na hřbet a sám se přidržoval větví jilmu, aby nespadl. Přitom pátral v dutinách stromu, kde by našel sladký med. Náhle bzučení zesílilo a starcovi se sneslo na hlavu mračno vos. Zabodávaly mu žihadla do plešaté hlavy, do tváří, do nohou, všude, kam která slétla.
Stařec se náramně polekal a spadl s osla. Ale ulekl se i osel a Síléna jaksepatří pokopal. Stařec zoufale svolával na pomoc své druhy. Ti k němu přiběhli a propukli v nezbedný smích. Mlsoun měl oteklou tvář a kulhal, neboť ho osel zle zřídil. Ta mlsnost se mu věru nevyplatila.


Dobrého člověka by měli zvát oslem, špatného osla člověkem.
(Juan Ramón Jiménez)


Související článek:

Blbci nikdy nevyhynou

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm