Osud je krutý a lidé jsou ubozí

19. prosince 2012 v 17:26 | Misantrop

Většina lidí dnes soudí, že patří k živočišnému druhu, který je schopen řídit svůj vlastní osud. To je víra, ne věda. Nikdy nemluvíme o tom, že jednoho dne se velryby nebo gorily stanou vládci nad svým vlastním osudem. Tak proč lidé?


Dare náhod, dare marný,
živote! nač byls mi dán?
Zač mě trestá Osud chmurný,
zač jsem k tobě ukován?
(Puškin, 26. května 1828)


Mávnutí motýlích křídel řídí osud světa víc, než plytké lidské třesky-plesky!


Vynikající a skvělý osud vzbuzuje závist.


Nemyslíte, že kdyby měla lidská vůle, projevující se gesty nebo slovy, opravdu takovou vševládnou moc nad osudem, jakou si lidé namlouvají, měl bych Já, u něhož je všechno tisíckrát lepší a tisíckrát silnější než u lidí, tak obrovskou moc, že bych jediným svým hnutím mysli smetl lidstvo z povrchu zemského jako pápěří?


Mechanismus úpadku velkých světových říší. Takový byl nevyhnutelný osud starověkých civilizací, takový byl osud Říma, podobné události čekají USA, Evropskou unii a vůbec celou lidskou civilizaci.


Štěstí člověka, který se rád uzavírá do sebe; tento sklon mi osud, možná jako jedinému na světě, přeměnil na zákon.


Špatné jsou rozmáchlé, nicneříkající, šilhavé, dvojznačné, nebo dokonce falešné a zavádějící tituly - ty pak mohou své knize připravit osud chybně nadepsaných dopisů.


Jsem přesvědčen, že za vírou v osud se skrývá podvědomé přání nechat si od někoho nalinkovat život. Tohle přání vzchází ze strachu ze svobody, z toho těžkého břemene odpovědnosti za svůj vlastní osud.


Osudu vůle se nijak nemůže změnit.
(Vergilius, Zpěvy pastýřské)


Těšíme se z nevyslovitelného míru a svobody, jakou skýtá osud sirotků. Jakživi jsme nespatřili živého příbuzného, nepoznali jsme jiné závazky vyjma závazků svobodně zvoleného přátelství.
(G. B. Shaw, Člověk nikdy neví)


Jako boha povýšil osud básníka nad toto vše. Vidí změť vášní i bezúčelné kolotání rodin a říší, vidí, jak nerozluštitelné záhady a nedorozumění, kterým často chybí jen jedno jediné jednoslabičné slovo k rozuzlení, způsobují nevýslovně zhoubné zápletky. Zatím co člověk světa se plíží svými dny v sžírající melancholii, do níž ho uvrhla veliká ztráta, nebo jde svému osudu vstříc v rozpustilém rozjaření, vnímavá a citlivá duše básníkova kráčí neustále jako putující slunce od noci ke dni a tichými přechody ladí svou harfu k radosti i k žalu.


Osud křesťanství je v nutnosti, že jeho víra sama se musila státi tak nemocnou, tak nízkou a vulgární, jak nemocné, nízké a vulgární byly potřeby, které jím měly být uspokojeny.


Nad hrobem, jejž sama příroda
přikryla flórem, zamýšlím se znovu,
já, člověk první a též poslední:
jak skončil osud mého rodu.


Oni stanovují svými životy, společnými vlastnostmi svých osudů, obecné znaky lidského života.


Existuje nějaké posvátné místo, kde se osud obrací?


Osud zvířat jest vskutku hrozný. Vzpomeňme si jen na miliony much, kterým jsou utrhána křídla a nohy chlapci a děvčaty v dobách vývinu dětské duše.


Podobný osud potkal i mořské tuleně. Doplatili na módu čepic a kožichů, za které se dobře platilo. Brian Davis, autor knihy Barbarský luxus, popisuje lov na tuleně, jak ho sám viděl. Celá armáda lovců přijížděla na lodích a přilétávala na helikoptérách a nemilosrdně zabíjela mláďata i matky, které se vrhaly na obranu svých dětí. Mnohdy z položivých zvířat sedírali kůži, aniž by se zajímali o jejich další osud.


Poslední záchranou zůstával boj, boj všemi prostředky, které si lidský duch, rozum a vůle mohou představit, bez ohledu na to, komu pak osud přihodí na misku vah své požehnání.


Všechny technické vymoženosti dohromady vytvořily svět, ve kterém je osud průměrného člověka už ne v jeho rukou či v rukou jeho sousedů a přátel, ale v rukou politiků, zástupců velkých korporací a vzdálených, anonymních techniků a byrokratů, na něž nemá jako jednotlivec žádný vliv.


Za takovýchto ran, jež osud zasadí jí,
má duše bohudík štít ve filosofii.
(Molière, Učené ženy)


Významný pokyn o povaze světa a pobývání v něm. Zviditelňuje se v utrpení lidstva, jež vzniká dílem náhodou a omylem: ty vystupují jako vládci světa a svou potměšilostí, jdoucí až ke zdání úmyslnosti, se personifikují jako osud.


Každá filosofie jednou skončí ve svém vlastním labyrintu, který původně měl být a také dlouho jistě i byl projektem k dalšímu novému a lepšímu zvládnutí poznání skutečnosti. Tento trpký osud však filosofii ani filosofy zaplaťpánbůh nezastavuje.


Na lukách se pasou a polehávají krávy. I ony mají lepší život než lidé, třebaže jejich osud v područí člověka není záviděníhodný.


Osud je krutý a lidé jsou ubozí.


S radostí přijmi svůj osud.
Spokojen se svým osudem, budeš žít šťastně.


Ať žije odvaha, která nás v boji s naším osudem rozněcuje!


Kdybychom byli schopni odevzdat svůj osud do rukou náhody a přijmout beze zbytku záhadu svého života, byli bychom jistě blízko určitému štěstí, dost blízkému nevinnosti.


Osudy velkých hrdinů se často podobají antické tragédii; hrdina však bojuje se zlou sudbou, bojuje proti všem.


Související článek:

Náhoda je velký pán všech věcí

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm