SÓKRATÉS v dílech velikánů ducha - 2.

27. prosince 2012 v 16:06 | Misantrop
Sókratés
(asi 469 - 399 př.n.l.)


Řekl Sókratés otrokovi: "Pocítil bys mou ruku, kdybych nebyl rozhněván."

Sókratés prý jednou dostal políček a řekl pouze: "Je nepříjemné, že lidé nevědí, kdy by měli vyjít na ulici s přilbou na hlavě."

U Sókrata bylo znamením hněvu, že nechal hlas poklesnout a šetřil slovy. Na tom se poznalo, že bojuje sám se sebou.

Sókratés: "O ničem nejsem víc přesvědčen než o nutnosti neměnit zaměření svého života podle vašich názorů. Klidně si veďte ze všech stran obvyklé řeči: nebudu si myslet, že mě tupíte, ale že fňukáte jako malé děti, když jim něco je."

Ptám se, jakým státem se má mudrc zabývat. Athénským, v němž byl odsouzen Sókratés a z něhož Aristotelés uprchl? Kartaginským, v němž je svoboda zhoubná pro ty nejlepší? I před tímto státem prchne. Budu-li chtít přehlédnout všechny státy jeden po druhém, nenaleznu žádný, který by mohl snést mudrce nebo který by mohl snést mudrc.


Sókratés je pomsta za Thersíta. Ohyzdný plebejec Sókratés zabil nádherný řecký mýthus.


Pro Sókrata byla účelem filosofie ona vyrovnanost, která pramení z osvobození se od světa.

Nietzsche napsal:
"Počátky spravedlnosti, stejně jako chytrosti, umírněnosti, udatenství - zkrátka všeho, co označujeme názvem sokratovské ctnosti, jsou zvířecí: jsou důsledkem pudů, které učí najít potravu a uniknout nepříteli."
Převládající západní názor je jiný: učí nás, že člověk není jako ostatní zvířata, která jen jednoduše reagují na situace, ve kterých se ocitnou.
Mohlo by se to zdát fantastické, a také to fantastické je. Přesto nás o tom Sókratés, Aristotelés a Platón, Descartes, Spinoza a Marx přesvědčují.


I když Sókratés a jeho druhové uměli dosáhnout ctnosti rozumem, lidstva by už dávno nebylo, kdyby jeho zachování záviselo na rozumování těch, z nichž se skládá.


Sókratés možná věděl, že nic neví, ale alespoň věděl něco. Kdežto jeho spoluobčané, jeho kati a vrazi, si mysleli, že vědí všechno, a přitom nevěděli nic. Sókratés věděl, že nic neví, ale pořád to bylo víc, než co věděla ta pakáž okolo něj. Tak to chodí dodnes. Nic znamená víc než všechno, a nevědomost je cennější nad znalost. Sókratés měl zapomenout ještě na něco, aby nevěděl už zhola nic: měl zapomenout na lidské zákony i na tu verbež, která je tvoří.


Sókratés, v očích bohů i lidí nejmoudřejší smrtelník, se chlubíval, že se nikdy nepodíval do hospody ani nevěnoval pozornost žádnému shromáždění četnějšího davu.


Antisthenovi se vyplatilo podnikat každého dne namahavou cestu, čítající čtyřicet stadií (tj. téměř osm kilometrů!) nahoru do athénského vršku, jenom proto, aby si mohl poslechnout Sókrata.


Ubozí, slepí šílenci!... Barbaři, slepci, blbci!... Zabili Archiméda, otrávili Sókrata!... Nesmyslný - dav!...
(Arcybašev, Silnější smrti)


Ale jestliže máte rozum - jako že ho nemáte, když jste opilí -, uposlechněte moudrého Sókrata a mne a sejděte se všichni dospělí ke společné poradě a naučte se buď uměřenosti, anebo si raději dejte oprátku na krk.


Povšimněme si, že ani mezi sokratovskými, ani mezi křesťanskými ctnostmi nefiguruje poctivost.


Smiřte se se smrtelností. Šiřte memy, a ne geny. Sókratovi potomci jsou neznámí, avšak jeho ideje jsou dosud živé.


Pak mi ještě vnutili pivo, ale to už jsem vyzunknul docela s chutí. Kdyby mi podali bolehlav, jako Sókratovi, možná bych se také nevzpouzel.


Nenašel jsem člověka, na němž by bylo zřejmé (jako na Sókratovi u Platóna) přemýšlení. Často např. čtou, ale nikdy si nesednou na čtvrt hodiny, aby řekli okolí: "Přemýšlím, nechci být rušen." Jako by se za přemýšlení styděli - tj. nepřemýšlejí... Jejich myšlení je každý okamžik určováno jen zevními větry. Všichni lidé, jež jsem poznal, byli jen hříčky vnějšku, pápěrky peří na jeho větru.


"Všecko, co budete chtít vědět, vám povím; poučím vás o všem, co se děje ve světě; odhalím vám chyby lidí, budu vaším strážným démonem; a protože jsem osvícenější než duch Sókratův, učiním vás moudřejším, než byl onen velký filosof. Zkrátka a dobře: všechny mé dobré i špatné vlastnosti vám budou k službám a přinesou vám užitek."


AMICUS PLATO (SOCRATES), SED MAGIS AMICA VERITAS (Walther 962)
Přítelem mi je Platón (Sókratés), ale ještě větším přítelem je mi pravda
Tj. pravdy je třeba vážit si více než lidí. Rčení pochází od samotného Platóna, který v dialogu Faidón (pojednává o nesmrtelnosti duše) říká, že pravda je důležitější než Sókratés (§ 90n.). Podobně Aristotelés v Etice Nikomachově 1,4,1096 kritizuje platónské učení o idejích a vyvozuje, že pravdě je nutno dát přednost před přátelstvím.


V Platónově dialogu nadepsaném Hostina Alkibiades praví mezi jiným, promlouvaje s pochvalou o svém učiteli Sókratovi, beze sporu králi filosofů, že je podoben silénům. Silény byly tehdy krabičky, jaké vídáme nyní v krámech lékárníků, pomalované na povrchu veselými rozmarnými figurkami, jako jsou harpyje, satyrové, housata s uzdou, rohatí zajíci, osedlané kachny, okřídlení kozlové, zapřažení jeleni, a jinými takovými obrázky žertovně zkreslenými tak, aby rozesmály lidi, jako činíval Silén, učitel dobrého Bakcha; ale uvnitř se ukrývalo jemné a vzácné zboží, jako balšám, šedá ambra, amom, pižmo, cibet, drahé kamení a jiné drahocenné věci. Takový prý byl Sókratés: za jeho vzhled a zevnějšek nebyli byste dali ani kousek cibule; tak šeredné bylo jeho tělo a směšné jeho vystupování, nos špičatý, pohled býčí, obličej blázna; mravy prostoduché, oblek selský, bez peněz, málo oblíbený u žen, neschopný ke všem státním úřadům, stále se smál, s každým si stejně připíjel, vždy výsměšný, vždy tajil svou božskou moudrost. Ale kdybyste byli otevřeli tuto schránku, byli byste nalezli uvnitř nebeské a neocenitelné zboží, rozum nadlidský, podivuhodnou sílu duševní, nepřemožitelnou odvahu, nevídanou střídmost, bezpečný vnitřní klid, dokonalou sebedůvěru, neuvěřitelné pohrdání tím vším, proč se lidé tolik nabdí, naběhají, napracují, pouštějí se na moře a do bitev.
Celý svět tomu nevěří: například já, jak řekla jedna žena Sókratovi.
(G. Leopardi, Timandros a Eleandros)
Kdo si tebe hledí jako člověka? Jen mi ho ukaž! Kdo se tobě chce připodobnit? Kdo tebe chce následovat tak, jako kdysi následovali Sókrata?

Co říká Sókratés? "Jako někdo jiný," praví, "se těší z toho, že zlepšuje svůj pozemek, a jiný opět svého koně, tak já se den co den těším z toho, že si uvědomuji, že sám se stávám lepším."
Kynik musí umět třebas i hlas pozvednout a na tragickou scénu vystoupit a hovořit jako Sókratés: "Běda, lidé, kam se to řítíte? Co to děláte, nešťastníci? Jako slepci tápete sem a tam; jinou cestou kráčíte, když jste správnou opustili; štěstí a blaženost pohledáváte tam, kde nejsou, a když vám je někdo jiný ukazuje, nevěříte mu."
Vezmi si Sókrata a pozoruj ho: měl manželku a děti, ale jen jako cizí majetek. Proto, když byl poslán od "třiceti tyranů" pro Leonta, tehdy, protože jejich rozkaz pokládal za hanebný, vůbec o něm ani neuvažoval, třebaže věděl, že bude musit snad i zemřít. Ale co mu na tom záleželo? Něco jiného si chtěl zachovat: nikoliv své bezcenné tělo, nýbrž svou čest a svou důstojnost. Tyto věci jsou nedotknutelné, nikomu nepodrobené. A potom, když se měl obhajovat, aby zachránil život, zdalipak se chová jako člověk, který má děti nebo ženu? Nikoliv, nýbrž jako by byl na světě sám. Sókratés nezachraňuje svůj život nečestně, on, který se vzepřel hlasovat, když to Athéňané nařizovali, on, který pohrdl třiceti tyrany, on, který tak úchvatně dovedl rozprávět o ctnosti a mravní dokonalosti: takový člověk se nemůže zachránit nečestně; smrtí se zachraňuje, nikoliv útěkem. Vždyť i dobrý herec, když přestane v pravý čas, zachovává spíše svůj charakter než ten, kdo hraje nevčas.
Sókratés říká: "Jestliže čekám na někoho jiného, aby mi pomohl, já sám nejsem nic."
Sókratés byl valné většině lidí neznám.
Sókratés říkával: "Co chcete? Mít duše bytostí rozumných či nerozumných?" "Rozumných." "Jakých rozumných? Řádných či špatných?" "Řádných." "Proč tedy o ně neusilujete?" "Protože je už máme." "Proč se tedy přete a sváříte?"
(Epiktétos, Rozpravy)

Jakpak se asi zachovat mám příště?
Jak by jednal Brutus na mém místě?
Cato by v tom případě už zkrvavěl;
a co by takový Sókratés na to děl?
(Swift: Bitva knih)


<<< 1. část

Další odkaz:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm