Úvahy o konci světa

15. prosince 2012 v 16:14 | Misantrop

Je konec. Svět musí být zničen. Svět nestojí za to, aby byl zachráněn. Začněme! Ale dřív ještě přečtu svůj Manifest:
"Ve jménu jediné osvobozující Anarchie - ohlašuje se zničení světa."


Co je dnes?
Nevim. Ale měl by bejt konec světa.


Vesmírné dění je bez počátku, věčné a nebude mít nikdy konec - jen po proběhnutí určitého období se prakrti vrací do rovnovážného stavu, což znamená, že svět se stáhne, a pak po dalším období je rovnováha opět otřesena a nový svět je tvořen.


Na svou vlastní smrt pohlíží každý jako na konec světa, kdežto smrt svých známých bere jako věc značně lhostejnou, pokud se jí třeba sám osobně neúčastnil.


Všecky věci mají svůj čas i konec. A když dostoupily svého nejvyššího vrcholu, zřítí se, neboť nemohou v takovém stavu dlouho trvat.


Nepodléháme však omylům - konec čeká nás všechny.


Tragický osud člověka dovolil Zemi konečně volně dýchat. Radujme se: smrtí lidstva byl spasen svět. Sehráli snad lidé svůj tragický výstup jen pro naši katarzi? My se však nebavili, když oni sváděli svůj odvěký boj proti přírodě a své bitvy životní. Ne, my jen po očku hlídali času běh a těšili se, kdy bude konec tomu trapnému kusu jménem "Tragédie lidské jsoucnosti".


Optimismus a pesimismus se od sebe liší pouze stanovením data konce světa.


Apokalypsa se všeobecně očekává. Tak se bojí každý zločinec svého potrestání. Pokaždé, když se blíží nějaké kulaté datum, kometa, či nastane-li nějaký nezvyklý přírodní úkaz anebo hvězdná konjunkce, lidé si prorokují konec světa, jako kdyby se na něj těšili. Ptají se věštců, kdy to skončí. Při každé nepatrné změně počasí už se netrpělivě ptají, zda je to normální. Lidstvo dnes existuje na tomto světě již jen z pouhé setrvačnosti. Bez cíle a bez účelu. Užitek z nich nebyl nikdy a žádný.


Nastal by konec světa v hrozných živelních pohromách, kdyby se mi něco zlého stalo - dokonce by stačilo, kdybych ztratil svobodu! Komu by se jednou podařilo svázat mě nějakými pouty - ať skutečnými či obraznými - bylo by mnoho katastrof kosmických rozměrů, smysl Země by se vytratil, Země by ztratila svůj smysl, svůj důvod k existenci, svoje právo na existenci! Amen, pravím vám, neboť světy se nekonečněkráte proto tvoří, aby svobodným domov poskytovaly...


"Nic se nesměj, je to ohavné, jak ten čas utíká, jak se všechno mění a všechno bere konec!"


Avšak právě pro tohle miluji krize: poskytují mi netušené možnosti. Pro normální lidáky je to katastrofa, všechno vzhůru nohama, ale mně naprosto krizové situace vyhovují. Proto se těším na konec světa, na zánik civilizace, na vyhlazení lidstva! Dovedu si totiž živě představit ty nekonečné možnosti, ty druhé a třetí šance, tu neomezenou svobodu! Nedivte se mi pak, že uctívám krizi!


Podle všech učení církevních přijde konec světa, podle všech učení vědeckých je totéž nevyhnutelno. Co je tedy podivného v tom, že z učení mravního vyplývá totéž?


Není žádný začátek, doopravdy, a nemůže být ani žádný konec.


Proč by nemohlo existovat věčné teplo, světlo a věčně zelená, rozkvetlá zahrada, která by pokryla celý svět? My nejsme jeho začátek, a tudíž ani konec.
(Arcybašev, Sanin)


Zcestoval jsem celý svět, ale tohle se zažije jen tady. Ani na Seychellech, kde domorodci vytloukají špínu z prádla na kamenech v potoce, nevypadnul proud, i když se kolem přehnal tropický cyklon. V Americe by už lidé vycházeli potmě rabovat, protože by si mysleli, že je konec světa nebo snad nukleární válka. Tady jsou výpadky elektřiny běžné.

V poledne se naším orwellovským sídlištěm Vítězství najednou rozječely sirény. Konec světa! Že by konečně? Ne, nikolivěk, žel, nikoli. Zase nic. Asi za minutu siréna utichla a ozval se neosobní mužský hlas, zbavený jakékoli barvy a intonace v hlase:
"VELKÝ BRATR TĚ SLEDUJE! VELKÝ BRATR TĚ SLEDUJE!"... -
Tedy vlastně ne; ozvalo se pouze stejným prázdně dutým hlasem:
"ZKOUŠKA SIRÉN! ZKOUŠKA SIRÉN!"
"Zkouška trpělivosti" měl spíš ohlásit! Připadám si jako v antiutopii.


Nenastává konec světa, končí jedna antropologická fáze.

Jednoho dne budeme vědět všichni všechno, což je ovšem i signál vše sbalit a dát se na útěk - ale kam? -, neboť tento všeobecný stav vševědoucnosti bude nevyhnutelně znamenat konec světa a to bude jen dobře.


Konec všedního života jistě nenastane jinak, než se samotným koncem světa. A stejně tak dřív neskončí naše aspirace po Zázračnu. Jak řekl Nietzsche, kdyby svět měl skončit, logicky by to už udělal; protože skončit ještě nemá, neudělal to.


Přísloví Omnia vincit amor říká, že moc lásky je tak nekonečná, že kdyby mohla řádit bez omezení, mohla by se stát zkázou světa.


Každá slepá ulička svůj konec a ti, kdož se po ní ubírají s nadějí na pokračování, nebo jen proto, že jednoduše není cesty zpět, dojdou jednou na konec. Lidstvo skončilo na této planetě. Již je vlastně mrtvé, jen si to dětinsky dosud odmítá přiznat.


Na celé člověčenstvo padá cosi jako mrazivý stín hrůzy. Co jiného je ta frenetická poživačnost, ta neúkojná žízeň po zábavě a rozkoši, to orgiastické rozpoutání, které se zmocnilo dnešních lidí? To není jen ovoce nebývalého hmotného blahobytu, nýbrž zoufale přehlušovaná úzkost z rozvratu a zániku. Sem s poslední číší, než bude s námi konec!


Související článek:

Svět a já - my dva se k sobě nehodíme

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm