Ať žije radost!

14. ledna 2013 v 14:45 | Misantrop

Ať žije štěstí, ať žije radost! Ať žije odvaha, která nás v boji s naším osudem rozněcuje! Ať žije vítězství, kterého naše vyšší vědomí dobývá nad ničemností sprostoty! Třikrát sláva hudbě a jejím veleknězům! Věčně ctěn a veleben budiž Bůh, Bůh radosti a štěstí - Bůh, který stvořil hudbu! Amen. -
(Wagner, Šťastný večer)


Tělem se mu rozlévá velká radost. Dýchá ji hlubokými doušky a celou plochou těla. Je ptákem, který se vznáší.
Hluboko dole v údolích, v chýších sotva viditelných žijí lidé. Bojí se pánů, lžou jim, starají se, pracují a na čelech jim rostou vrásky a na dlaních mozoly. Člověk jednaný na práci je pes na řetězu, kterému se dává jíst. Práce není radost. Snad, když si člověk tesá vlastní krov nebo klidí žeň, která byla dobrá; jinak ne.
Radost jest být Nikolou Šuhajem.
Miluje ty hory a lesy kolem, k nimž se možno vždy bezpečně utéci. Nikdy ho nezradily a nedají mu nikdy zahynout. Protože je tělem z jejich těla, krví z jejich krve. Radost k němu proudí ze země, přináší mu ji vítr, hřeje ho v slunečních paprscích.


Ozdobou je moudrost, pravou radost skýtá,
avšak bláznovství je ctnost zapeklitá.
Moudrý nalezne, co mu radost dá,
blázen o svých bratrech rád zas povídá.


Je trapné, jestli muž chce dlouhý život mít,
však nezakouší přitom radost, jenom strast;
neb jakou radost může skýtat řada dnů,
když každý vzdaluje i přibližuje smrt?
(Sofoklés, Aiás)


Ptáci jsou od přírody nejutěšenější stvoření na světě. Nemyslím jen to, že je stačí vidět či slyšet a vždy nás potěší, ale mám na mysli ptáky samotné a chci říci, že pociťují více veselí a radosti než kterýkoliv jiný živočich. Ostatní zvířata bývají vážná a tichá, mnohá vyhlížejí přímo sklíčeně, radost dávají najevo zřídka, a to nepatrně a krátce; při svých potěšeních a zábavách většinou nejásají a své veselí nedávají znát. Jestliže je snad rozradují zelené louky, široký rozhled a půvabné vyhlídky, zářivé slunce a svěží, průzračný vzduch, navenek to nedávají najevo. Pouze o zajících se říká, že za měsíčních nocí, zvláště při úplňku, poskakují a hrají si spolu, radujíce se z měsíčního jasu, jak píše Xenofón. Ptáci často dávají najevo spokojenost pohybem a vzezřením; už pouhý pohled na ně nás obveselí, neboť schopnost a zvláštní sklon zakoušet potěšení vepsala příroda do jejich tvarů a chování. Jejich vzezření lze těžko považovat za klamné. Jakmile pocítí radost či spokojenost, prozpěvují, a čím větší je jejich radost a spokojenost, tím více dechu a chuti vkládají do svého zpěvu. A jelikož pějí velkou část dne, lze z toho vyvozovat, že se obvykle cítí dobře a radují se.
(Leopardi, Chvála ptáků)


V duchu jsem pociťoval opravdovou radost, když jsem viděl vpravo i vlevo všechny své známé a kamarády, jak den co den chodí do práce, kopou a ořou, kdežto já si svobodně vykračuji do širého světa.


Radost vzniká, kde je pocit síly.


Jak jsem rád, že mé srdce dovede procítit prostou, nevinnou radost člověka, jenž si nese na stůl hlávku zelí, kterou sám vypěstoval, a pak si pochutnává nejenom na tom, co uvařil, nýbrž i na všech těch dobrých dnech a krásných jitrech, kdy svou zeleninu sázel, na líbezných večerech, kdy ji zaléval a kdy se těšil, jak prospívá.


Až sem je moje knížka určena
paní
i tobě
Pro koho psal jsem dále?
Tak -
pro radost sám sobě.


Význam má pro mne taková chytrost, jež umocňuje požitek ze života. A když budeme hodnotit chytrost, to jest inteligenci podle mých kvocientů a podle mých testů, jež testují radost ze života, tento základní parametr chytrosti, tak nejchytřejší nám vyjde valná většina zvířat, včetně mne, a člověk bude se svou neurotickou existencí na posledním místě.


Na radost se zapomíná, na bolest nikdy.


Ne radost, odpor cítí, zří-li děti své.


Mějme na paměti, že co kupujeme, jsou jen naše okovy. Lépe je čerpat radost ze života z vlastních zdrojů.


Vylézt si jen tak pro radost na strom shledává Tomeček "nevážným a dospělého člověka nedůstojným nápadem" - prostě v mnoha ohledech se při četbě jeho povídek ošívám odporem.


Plně se oddám radosti rozmlouvat se svou duší, protože ona je tím jediným, o co mě lidé nemohou připravit.


Žít je třeba tomu, kdo ve skutečnosti života shledává sám radost, těm pak, kteří neshledávají v něm ničeho, je opravdu lépe umřít...


Jsou lidi, kteří se ustavičně motají v bludném kruhu utrpení. Nežijí v realitě, ale buď v minulosti, nebo v budoucnosti, čímž si připravují sami sobě utrpení, z něhož se pak utěšují zase útěkem z reality. Protože nikdy nestanou na pevnou zem, jejich utrpení ukončí až smrt, bez toho, že by poznali za celý život radost.


Zpěvák nás může snadno pohnout k slzám nebo smíchu, ale kdo v nás dokáže probudit čirou jitřní radost? Když ve sklíčené náladě zaslechnu, ať už zblízka či zdáli, kohoutí zakokrhání, pomyslím si: "Jednomu z nás se tu v každém případě daří dobře", a v mžiku se opět ocitnu v lepším rozpoložení.
(Thoreau, Chůze)


Pohleď jen na lidi, jak se štvou za štěstím a za zábavou! Jejich tužby, jejich námaha a jejich peníze jsou bez ustání na honu, a za čím? Za tím, čeho se básníkovi dostalo už od přírody: za radostí ze světa, za prožíváním sebe sama v jiných, po harmonickém soužití s mnoha věcmi často neslučitelnými.


Jednání, k němuž nutká životní instinkt, má v rozkoši svůj důkaz, že je pravým jednáním: a onen nihilista s křesťansko-dogmatickými vnitřnostmi viděl v radosti námitku... Co ničí rychleji nežli pracovat, myslit, cítit bez vnitřní nutnosti, bez hluboce osobní volby, bez radosti?


Jak absurdní je prokazovat lidem služby! Mají-li slaboši z něčeho takového radost, my, jimž se něco takového hnusí, bychom byli hloupí.


Tak jako v etice je zlo následkem dobra, tak v životě radost plodí žal.
(Poe, Berenice)


Mnoho vzácných věcí, z nichž máte velkou radost, se pro vás získává za cenu četných nezdarů a útrap.
(Lúkiános, Kynik)


Jelikož jsem se denně budil již před pátou hodinou, zvykl jsem si na hry myšek, které dováděly v mé místnůstce. Vždy jsem jim na podlahu položil kousek chleba nebo chlebové kůrky a pak jsem sledoval, jak se ty žertovné myšky prohánějí kvůli těmto pár dobrotám. Zažil jsem v životě již dost bídy, takže jsem si dobře dokázal představit hlad, a s tím i radost těchto malých tvorů.


To, co by se jinak mohlo nazvat nejkrásnější částí, nejčistší radostí života, je tím právě jen proto, že nás vyzdvihuje z reálné existence a mění nás v její nezúčastněné diváky. Tedy čisté poznání, jež zůstává cizí veškerému chtění, zážitek krásného, opravdová radost z umění, protože to již vyžaduje vzácné vlohy, je dopřáno jen velmi málo lidem a i těm jen jako přechodný sen: a potom to právě těm málo lidem zvyšuje intelektuální sílu k vnímání mnohem většího utrpení, než by mohli pociťovat tupější, a staví je nadto osamoceně od znatelně odlišných bytostí, čímž se také vyrovnává ona předešlá radost. Největší části lidí však nejsou čistě intelektuální požitky přístupné; radosti, spočívající v čistém poznání, jsou téměř zcela neschopni: jsou zcela odkázáni na chtění.


Upřímná osvobodivá radost z odchodu do bezdomoví nepochybně ovlivnila začátky buddhistické filosofie jako takové a celému prvnímu období vtiskla individualistický rys.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm