IN INFINITUM - Do nekonečna

26. února 2013 v 13:20 | Misantrop


Jestliže je náš úsudek správný, jestliže všechny světy jsou složeny jako náš, jestliže jsou, byly nebo budou stejně obydleny, jestliže jejich obyvatelé podléhají týmž zákonům, které ovládají náš svět, zlo je na svém vrcholu, ovládá nekonečno, a moudrému člověku nezbývá než utéci ze života nebo se smát dobrodružství tak žertovnému.
(France: Blouznivá snění)


Co s věděním! To vaše vědění je zbabělost. Jaképak copak, je to pravda. Chcete prostě obehnat nekonečno stěnou, ale za tu stěnu se bojíte nahlédnout. Tak je to! Vykouknete - a honem zavřete oči. Tak je to!

Nebojím se toho slova - omezenost. Práce toho nejvznešenějšího, co člověk má - rozumu - vede právě k neustálému omezování nekonečna, k dělení nekonečna na vhodné, lehce stravitelné porce - diferenciály.


Co nás ve skutečnosti dělí, není jen rozdíl, ale nepřeklenutelná propast - nekonečno.

"Další úspěch! - Naše vítězství nad Přírodou jdou do nekonečna! Hosanna! Máme sotva kdy, abychom se nad tím zamyslili! Jaký triumf!... Nad čím bychom se měli vlastně zamyslit? - Proč a nač? - Nuže, vyhrňme si rukávy a do toho, do toho, nepřešlapujme na místě!"


Když si ji vezmu, přestože jsem se už stokrát zapřísahal, že to neudělám, něco se zastaví, něco se ztratí, něco už nebude, něco se dokoná, stane se cosi definitivního, neodvolatelného, cosi vyvstane, to, co jsem nikdy nechtěl, bude to zde, budu si na to moci sáhnout.
Něco se ztratí... Co se to ztratí? Jsem od tohoto okamžiku až do nekonečna. Pak bude jen tento okamžik. Jsem proto, že věřím, že se něco stane. Pak se už nic nestane. Potom se už nic nemůže stát. Nemůže. Nic neočekávaného, nic velikého, nepoznaného, nic...

Čas je přeplněn fantasmagorickými výjevy a blábolením, pravda se donekonečna převrací naruby jako opilý žaludek, pojmy ztrácejí významy, čas se řítí odnikud nikam nesmyslným tempem, v němž zaniká prastará povaha věcí, nelze se ničeho s jistotou dotknout, protože ze všech částeček okolního světa vyhřezne ihned nesrozumitelnost...


Nač si dělat starosti s vaším učením? Nač si dělat starosti s promlouváním k těm, kteří nemůžou pochopit, nebo kteří můžou pochopit jen mylně? Proč je dál učit? Proč se snažit? Člověk by se chtěl odebrat do ticha, do blaženosti, do nekonečna, zapomenout na svět.


Každá Óšóva nadržená "žákyně" se mu jistě velmi ráda a ochotně nabízela a on jistě milerád tímto jejím "svatým uctíváním" nepohrdl, dokud žil. On jí už názorně předvedl, co to znamená "proniknout co nejhlouběji do podstaty Boha" a "spojit se s Nekonečnem"!


"Jednoho je třeba"... Aby byl každý co "nesmrtelná duše" s každým stejného řádu, aby se v souhrnu všech bytostí směla domáhat "spása" každého jednotlivce věčné důležitosti, aby si směli malí tichošlápkové a třičtvrtěblázni domýšlet, že jim k vůli se neustále prolamují přírodní zákony, - takové vystupňování sobectví všeho druhu do nekonečna, do nestoudnosti nelze ani s dostatečným opovržením pranýřovat.

Čemu tudíž teď jest především zabrániti, toť další ještě experimentování, trvání plynulého stavu hodnot, zkoumání, volba, kritizování hodnot in infinitum (do nekonečna).


Specialisté už dávno vypočítali dlouhou řadu dílčích úseků matematiky, v nichž starověcí Indové předhonili Evropu o celá staletí. Připomeňme si alespoň, že Árjabhata dovedl například určit takzvané Ludolfovo číslo, používané k výpočtu poloměru a průměru kruhu, na čtyři desetinná místa a jeho bezprostřední následovníci dokonce na devět; že ve svém díle pracuje s matematickou hodnotou nuly a nekonečna; že řeší skoro moderním způsobem lineární rovnice; že jiní starověcí indičtí matematikové znali nezávisle na Řecích Pythagorovu větu, sinus i kosinus atd.


Toužení trvá dlouho, požadavky jdou donekonečna, vyplnění je vyměřeno krátce a skrovně. Avšak konečné uspokojení samo je jen zdánlivé.

Je snadnější snížit svá přání a potřeby na minimum než v jejich uspokojení dosáhnout maxima, které je dokonce nemožné, neboť s uspokojováním rostou přání a potřeby donekonečna.

Že vracení se k nějaké nepodmíněné příčině, k prvopočátku, není vůbec založeno v podstatě rozumu, je ostatně fakticky prokázáno i tím, že prastará náboženství našeho rodu, tedy bráhmanismus a buddhismus, takový postulát neznají ani nepřipouštějí, nýbrž řadu vzájemně podmíněných jevů vedou do nekonečna.


Správné poznání, že smrt se nás nijak netýká, nám dává plný požitek ze smrtelného života, protože neprodlužuje jeho dobu do nekonečna a zbavuje nás naopak touhy po nesmrtelnosti.


Pravá statečnost nezná kolejí, nezná omezení, rozpíná se podstatně do nekonečna.
(Klíma: Sta a sta žen)


Noc osvětluje luna s hvězdami, obojí nedosažitelné, náležející bezhraničnu. Naproti tomu oheň jim bezprostředně pomáhá, svítí a hřeje seč je. Konání bohoslužby, klanění se pocitu nekonečna v přítomnosti tohoto zástupce mění se v příjemnou, útěšnou povinnost.


Nemůže existovat jediný Bůh, bůh stvořitel všehomíra. Neboť pak by i On musel mít svého stvořitele a tento stvořitel Boha zase jiného svého stvořitele a tak dále donekonečna. Možná to tak i je, ale v nekonečném množství.

Zaobírat se a donekonečna vykládat takzvané "posvátné" texty, které jsou beztak všechny jen bezcennými podvrhy podvodníků a chorými bláboly náboženských cvoků, v tom Já nespatřuji žádný výraz moudrosti ani učenosti - spíš naopak.


Podobni jezdci na oři supícím vpřed pouštíme před nekonečnem opratě z rukou, my moderní lidé, my polobarbaři - a dosahujeme svého blaženství teprve tam, kde jsme také nejvíce - v nebezpečí.


Zatímco jedni, ti nemyslící, se modlí za narození syna, druzí, ti, kteří začínají myslet, prosí boha za to, aby se vymanili z koloběhu životů a splynuli s nekonečnem; ti, co myslí, ti chytří, misantropové a nelidové, již dávno na sobě provedli tuto nenáboženskou očistu ve své soukromé poslední revoluci myslí a nezmnožují hříšné lidstvo tím nejvýše správným, nejpřirozenějším postupným vymíráním a podkopáváním moci lidstva.


Utrpení, které si někdo přivodil, a touha vymanit se z něj, ho pak opět naučí být alespoň do jisté míry bdělým a vystříhat se zla, čímž se kvalita jeho životů opět dočasně zlepší, a tento koloběh pokračuje u drtivé většiny bytostí prakticky do nekonečna.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm