Můj život je jak jízda vlakem...

19. března 2013 v 12:08 | Misantrop


Deset dní a nocí strávených v nákladních vlacích a stopováním jej dovedlo na Velký Bílý Sever. Už není otravován civilizací, před níž prchá, ale kráčí sám do země, v jejíž divočině se ztratí.

*

Můj život je jak jízda vlakem. Tam si taky každý cestující hledá prázdné kupé, kde by mohl jet sám.

*

Za celý dlouhý jasný den zahlédl jen černého medvěda, jak pod ním v údolí mručí a hrabe. Když tehdy vyrazil na cestu, v uších mu dozníval rachot světa; tak to rachotí v tunelu chvíli po tom, co jím projel vlak. Po zlezení Mutíánijského průsmyku to však zmizelo a Puránbhagat sám a sám, oči sklopené k zemi, myšlenky v oblacích, kráčel a žasl a dumal.
"Tady dojdu klidu," řekl si Puránbhagat.

*

Na nádraží Poprad-Tatry stojí na poborceném peróně špalkem podšprajcnuté skřínky na úschovu zavazadel. Je jich asi dvacet. Na skřínkách syndetikonem přilepený cár papíru a na něm negramotnou rukou inkoustovou tužkou: V prípade výluky prúdu skrienky batožinu nevracajú. Ale právě v tom okamžiku přijíždí od Košic vlak, tzv. rychlík, už tady zpožděný o šedesát minut.

*

Jednou asi tak za dvacet let se v přestrojení za smrtelného člověka vydávám mezi lidi, abych - řečeno s lordem Byronem - "dostal novou chuť být sám". Tuhle jsem nasedl do vlaku. Byl téměř prázdný. Na jedné zastávce si ke mně přisedl nějaký muž. Bylo na něm vidět, že si potřebuje s někým popovídat. Nechtěl jsem být výjimečně nezdvořilý, a tak jsem ho nechal mluvit. Povídal, že jej opustila žena a že nemá žádné přátele. Vykládal mi také o sedmi smrtelných hříších člověka. Na moji námitku, že sedm hříchů je zbytečně moc; že by stačil jeden jediný základní hřích člověka - totiž že vůbec jakožto živočišný druh existuje, podíval se na mne úplně změněným pohledem a jeho utrápený bolestínský výraz přešel do agresivního zpytavého pohledu, který jako by říkal: "A kterej ty seš?" Uvědomil jsem si svou chybu a omluvil jsem se, věren své roli v komedii, již jsem s ním hodlal sehrát. Pak se mi udělalo nevolno a pozvracel jsem ho. Opět jsem se omluvil a slíbil jsem mu, že když mi dá svou adresu, budu si s ním, s chudákem všemi opuštěným, dopisovat. S radostí mi napsal i telefonní číslo. Ještě jsem nebyl mezi lidmi ani čtvrt hodiny a už jsem toho měl zase na dalších dvacet let dost. Vymluvil jsem se, že musím vystupovat a prchl jsem z vlaku. Myslím, že ho budu žalovat za psychickou újmu a za náhradu oběda.

*

Vybavily se mi dvě různé vzpomínky na tu moji věčnou "hru na schovávanou" s lidstvem. Jedna už z dětství a druhá z vojny. Tu epizodu z dob mého vojančení si pamatuji ještě docela dobře: tenkrát jsem jel domů na dovolenku a protože jsem nechtěl, aby mě v rodném městě vidělo víc lidí, než by mi bylo příjemné, schválně jsem si nechal ujet několik vlaků, jenom proto, abych přijel až v noci. Ještě se dobře pamatuji, jak jsem uprostřed noci nemohl vzbudit rozespalého, rozmrzelého a nadávajícího esenbáka na služebně, který mi měl potvrdit příjezd do vojenské knížky. Znal mě, jaký jsem rebel, a myslel si, že mu to dělám naschvál. A Já se přitom plížil pustou nocí kvůli sobě, abych nepotkal moc lidí, a ne proto, abych naštval nějakého esenbáka, který chrápe ve službě. Doma jsem potom sundal vojenskou uniformu, oblékl se do punkového ohozu a druhý den jsem jel za kamarády do Hradce.

*

Nelpěte na čase
Hýbá se s vámi i bez vás
Je to jako pokoušet se lpět na projíždějícím vlaku
Nelpěte na lidech
Jen si ublížíte

*

Vyjádření k otázce národního sebeurčení nás velmi upomínají na odborné posudky podobných znalců z dřívějších dob, např. na bavorské zdravotní kolegium při příležitosti otázky zavedení železnice. Všechny dřívější obavy těchto urozených sborů se nikdy nenaplnily: cestujícím ve vlacích nových "parních ořů" se nedělalo zle, diváci také neonemocněli, a od dřevěných ohrad, které měly nové zařízení skrýt, se také upustilo, - pouze dřevěné ohrady v hlavách všech takzvaných "expertů" zůstaly zachovány i pro další generace.

*

"Řehoři," řekl otec z levého pokoje, "přišel pan prokurista a táže se, proč jsi neodjel ranním vlakem. Nevíme, co mu máme říci."

*

- Já se jmenuju Boleslav Hnipírdo.
- Boleslav Hnipírdo. A jak můžete, člověče, s tak blbým jménem lízt do vlaku!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm