V hlubinách srdce

25. března 2013 v 14:57 | Misantrop


Nekárej mne, rád činím, k čemu cítím v srdci náklonnost. Jen ten, kdo je poslušen hlasu srdce svého, dochází blaženosti.


Srdce lidských synů je naplněno zlobou; po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti.
(Bible, Kazatel)


Jakože žije, srdce mé nemá chuti býti pohromadě s lidmi.
(Egyptský bůh Re)


Podle mne třeba pramenitou vodou srdce očistit
Omyjeme-li si srdce, nabýváme ryzí cit


Žádný argument na světě mě tak nedopaluje, jako když se někdo vytasí s ošuntělou průpovídkou, zatímco já mluvím z celého srdce.


Zvrácenost je jedním z primitivních pudů lidského srdce.
(E. A. Poe: Černý kocour)


"Chytil jsem ptáčka do ruky, do dlaně, cítil jsem, jak mu bije srdce. Byl teploučký. Občas jsem ho stiskl silněji, to se mu srdce rozbušilo; bylo to hrozné a rozkošné."


Jaká hluboká bolest, jaké poranění srdce, skryté zoufalství, palčivé rány dohánějí k sebevraždě lidi, kteří jsou šťastni?


Je nemožné, bychom cokoli znali!
Tím hořem se mi srdce spálí.


Ach, znalec srdce uhodne, jak ubohá, hloupá, bezbranná, namyšlená, chybující, spíše zhoubná než spásná je i ta nejlepší, nejhlubší láska!


Já nemám tvrdé srdce zlého tyrana,
a častokrát již uškodil mi soucit můj.


Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely.


Buď necitelný!
Snadno dojaté srdce
je špatný statek
na nestálé zemi.


Žádné vyšší třídy neexistují. Člověk se pozvedá výš jenom srdcem!


Slunce se zrcadlí v něm jako v řece a on je šťastný a nepřemýšlí o svém štěstí, jako plynoucí vlna, poletující vážka, odpočívající veslo. K něčemu dobrému se teď přivinul, někdo dobrý hledí do jeho srdce. Ale oko dobrého plní se neobyčejnou tesknotou. Hoch to neví. Oko dobrého nemá, proč by zatesknilo nad vlnou nebo nad vážkou; leč nad srdcem hocha zatesknilo. Hoch to neví. Oněměl teď nepochopitelným něčím, sám neví, co to je... Tiše, tiše, říká v nitru, prst by si na ústa chtěl položit a pokynout všemu, aby se nepohnulo a zůstalo tak, jak je... Několik pouze veršů napadlo mu napsati a teď je hotov. Je šťasten, deštík spadl na horké srdce.


Oblomov byl v základě čistá, ušlechtilá a laskavá povaha, plná hluboké sympatie ke všemu dobrému, co se otvíralo a ozývalo na hlas jeho prostého, bezelstného a věčně důvěřivého srdce.


Obyčejný člověk nemůže mít nikdy dobré srdce - jinak by bylo dobré srdce něčím špatným. Dobré srdce je privilegiem velkých lidí. Ano! Dobré srdce je něco vznešeného - tedy vzácného - jak končí Spinozova Ethika.


Já jsem stokrát šťastnější ve své samotě, než bych mohl být, kdybych žil s nimi. Vyrvali mi ze srdce všechny půvaby společnosti. V mém věku by v něm už znovu nevzklíčily, je příliš pozdě.


"Cože! Odhalila jsem své srdce nízkým bytostem, na něž mi stačí si vzpomenout, abych si znechutila život na celé dny."


Mluvíte pateticky o míru
Ale místo srdce máte hákový kříž


srdce se domnívá, že toho má hodně co říci, já se však snažím je umlčet. Chvěji se strachem, že jsem zachytil jen vzdech tam, kde jsem se domníval zaznamenat pravdu.


Pro nás, se svobodným srdcem, je lepší být raději bez pomoci, zato svobodní.


Člověk opile oslavuje vítězství nad přírodou a tančí v prachu jako ten nejposlednější, kosti ohryzávající kanibal, jehož srdce se ničím neobměkčí.


Tomeček je až odporně lidský, často také bezpříkladně naivní, například když zimní krmení lesní zvěře považuje za výraz dobroty lidského srdce, a ne za to, co doopravdy, tedy za pouhé sobecké vykrmování, aby bouchalové měli pořád po kom střílet.


"Neví se, kde jsou prameny Nilu," řekl si Julián, "lidskému zraku nebylo dovoleno vidět krále řek ve stavu pouhého potůčku: žádné lidské oko nesmí také vidět Juliána jako slabocha, a to předně proto, že slabý není. Jenom srdce mám velmi citlivé. Nejobyčejnější slovo, je-li vysloveno s pravým přízvukem, může rozechvět můj hlas, nebo mne dokonce rozplakat. Kolikrát mnou bezcitní lidé pro tu slabost pohrdali! Domnívali se, že prosím o milost. To si o mně nikdo nesmí myslit!"


Nízké dušičky měří vše podle svého lokte. A protože celý jejich vlastní život směřuje jen k tomu, aby si získali pěkné postavení a aby nevedlo se jim hůře, nežli druhým, nedovedou připustit, že by spisovatel mohl jednat z jiných popudů, že by byl opravdu s to psát krví svého srdce, z nejhlubší upřímnosti svého mocného vznícení.


Člověk je umíněný jako dítě, tupý jako dobytek a přitom mi klidně a s úsměvem na rtech vrazí skalpel do břicha, rozpárá mi ho a jménem vědy pozoruje moje tlukoucí srdce, jak v zájmu humanity jeho činnost slábne a slábne, dokud se nezastaví.


Nezřím cíle před svým krokem,
pusto srdce, prázden um, -
znavil mě svým teskným tokem
jednozvučný žití šum.
(Puškin: 26. května 1828)


I na tu nejkratší cestu bychom se zřejmě měli vydat v duchu nehynoucího dobrodružství s tím, že se nikdy nevrátíme - odhodláni poslat zpět do svých opuštěných království jakožto ostatky jen svá nabalzamovaná srdce.
(Thoreau: Chůze)


"Příroda sama vykonala své; je právě tak nebezpečná jako já. Jediný rozdíl spočívá v tom, že příroda rozleptává srdce ponenáhlu, kdežto já naráz."


"Nevdám se vůbec; co je to než bolest srdce a zklamání?"
(G. B. Shaw: Druhý ostrov Johna Bulla)


Rozum je krutý, srdce je lepší.


Související:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm