Lidstvo nečte díla velkých básníků

21. dubna 2013 v 15:56 | Misantrop


Lidstvo zatím ještě nečte díla velkých básníků, ta mohou číst zase jen velcí básníci.

*

Oslavovanými idoly mládeže se namísto básníků, filosofů, učenců a vojevůdců stávají bezduché modelky, transsexuálové, buzeranti, různí neuvěřitelně pitomí účastníci televizních pořadů a falešně zpívající zpěváci, tzv. "Superstar", kteří by ještě tak před třemi čtyřmi stoletími mohli takto uboze kvílet a ječet pouze někde bez obecenstva kdesi na dvorku na hnoji, kam také patří.

*

Napsal spoustu různých básní
a v nich vždycky o vtip dbal
o vtip řízný, ne však hrubý
je to básník Martial.

*

Básník musí všecek žít sobě, všecek v milovaných předmětech své tvorby. On, jehož nitro je nebesy tak přeskvěle obdarováno, on, člověk chovající v hrudi poklad stále sám ze sebe se množící, musí se svými poklady žít i vnějším světem nerušen v tichém blaženství, které se boháč marně snaží kolem sebe vytvořit nahromaděnými statky. Pohleď jen na lidi, jak se štvou za štěstím a za zábavou! Jejich tužby, jejich námaha a jejich peníze jsou bez ustání na honu, a za čím? Za tím, čeho se básníkovi dostalo už od přírody: za radostí ze světa, za prožíváním sebe sama v jiných, po harmonickém soužití s mnoha věcmi často neslučitelnými.
Co jiného znepokojuje lidi, než to, že nedokáží spojit své pojmy s věcmi, že se jim požitek rozplývá pod rukama, že vytoužené přichází pozdě a že dosažené a dostižené nemá na jejich srdce ten účinek, který nám žádostivost v dálce dává tušit. Jako boha povýšil osud básníka nad toto vše. Vidí změť vášní i bezúčelné kolotání rodin a říší, vidí, jak nerozluštitelné záhady a nedorozumění, kterým často chybí jen jedno jediné jednoslabičné slovo k rozuzlení, způsobují nevýslovně zhoubné zápletky. Zatím co člověk světa se plíží svými dny v sžírající melancholii, do níž ho uvrhla veliká ztráta, nebo jde svému osudu vstříc v rozpustilém rozjaření, vnímavá a citlivá duše básníkova kráčí neustále jako putující slunce od noci ke dni a tichými přechody ladí svou harfu k radosti i k žalu.

*

Kéž by jednou nějaký básník předvedl na utopickém obraze všeobecnou lidskou lásku jako uskutečněnou: zajisté by musel popisovat trýznivý a směšný stav, jaký Země dosud nespatřila, - každý by tu byl obletován, obtěžován a vyhledáván nikoli jedním milujícím, jako se to děje nyní, nýbrž tisíci, ba úplně každým, v důsledku nepotlačitelného pudu, který by pak lidé proklínali a zatracovali právě tak jako starší lidstvo sobectví; a básníci onoho stavu, kdyby je lidé nechali v klidu básnit, by nesnili o ničem jiném než o blažené minulosti bez lásky, o božském sobectví, o kdysi na Zemi ještě možné samotě, nerušenosti, neoblíbenosti, nenáviděnosti, opovrženosti, a jak se jen jmenuje celá ta nízkost našeho milého zvířecího světa, ve kterém žijeme.

*

Básník může hluboce a zásadně znát člověka, ale velmi špatně lidi. Lze ho snadno oklamat a je hříčkou v ruce chytráka.

*

Po celé čínské dějiny nás provází osamělý mudřec, filosof a básník, člověk vysoce kultivovaný, s bohatým estetickým životem, pravý gurmán individualismu, neangažování, prostoty, skromnosti - a řekněme upřímně: i lenosti.

*

Ach, je tolik věcí mezi nebem a zemí, o nichž se pouze básníkům něco zdálo!

Jak horlivě malý člověk, obzvláště básník, svými slovy žaluje na život! Slyšte ho, ale nepřeslechněte mi slasti, která je v každé žalobě!

*

Básník si napsal na dveře: "Kdo tudy vstupuje, prokazuje mi čest; kdo tak nečiní - potěšení."

*

Básník, senátor nebo švec, každý vzdává se nerad myšlenky, že není konečným cílem světa a nejvyšším smyslem všehomíra.

Krásný verš je jako smyčec jezdící po našich zvučných vláknech. Nejsou to jeho myšlenky, jsou to naše myšlenky, jež básník v nás rozezpívává. Je to vyvolavač. Pochopíme-li ho, jsme básníky jako on.

*

Člověk jako Goethe je hudebníkem v poesii, jako Beethoven je básníkem v hudbě. A kdo jsou toliko hudebníky - i také ti, kdo jsou toliko básníky - jsou jen střízlíci, omezení na své hájemství.

*

Posléz nutno, aby básník
choval k mnoha věcem záští,
hnusné nekrášlil a špínu
nekryl v estetickém plášti.

*

Každý velký básník nadaný živou fantazií je plachý, to jest bojí se lidí, protože by mohli rušit a mást jeho rozkošné sny. Obává se o svou pozornost. Lidé a jejich přízemní zájmy ho vyhánějí z Armidiných zahrad do páchnoucí stoky a dokážou upoutat jeho pozornost leda tím, že ho popuzují. Velký umělec má tak blízko k lásce proto, že si zvykl živit svou duši jímavými sny a že má hrůzu před přízemností.

*

BÁSNÍK

Ó, pomlč o té tlačenici řvoucí:
jak na ni zří, hned všechen duch by zhas;
ten dav mi zahal zmateně se dmoucí,
jenž k ječícímu víru táhne nás;
k soutěsce veď mě, pod nebem se pnoucí,
kde básníku jen kvete čistý jas.

Co lesklé, pro mžik zrozeno; pak mizí.
Dál potrvá však potomstvu, co ryzí.

Fi, bídné řemeslo! Což necítíte vy,
že umělec by měl se za ně stydět?
Těch čistých pánů břídilství
u vás už platí za princip, jak vidět.

To jiný kdos ti rabem buď, ne já!
Jak, nejvyšší své výsady že má,
svých práv, jež dána přírodou,
darmo pro tebe se básník vzdát?

*

Po tolikerých pokusech
světců a básníků,
po tolikerých pokusech světců a básníků vypnout proud -
věří už jenom v souhlasnou chvíli,
kdy dojde ke krátkému spojení
mezi nebem a peklem.
(V. Holan)

*

Básník musí být v podstatě šílenec; sám si volí formy šílenosti, dávaje přednost šílenství chladu nebo žáru, ale to je podružné; podstatné je, že si musí umět šílenství vážit a mít k němu výslovnou vůli.

Básník si musí osvojit nejsvéhlavější neústupnost všemu navzdory, ze zásady se trénovat v totálním kverulantství, a to i za cenu rizika duševní choroby, která se může dřív nebo později z tak vysilujících postojů vyvinout. Ale i tu si musí učinit spojencem.

Stalin a básník, to se vylučuje.

Básník osmdesátník je netvor, který budiž dobit sekyrami v hloubkové garáži.

Básník, který dá najevo, že už má všeho dost, a to nikoli poezie, ale především lidí, že se jich straní a přeje si, uplahočen a přetížen, už jenom slušně umřít, doslechne se: no jo, dědek, s tím je šlus, ten už je vypsanej. Toť "soud" nad obětovaným životem.

A nyní, soudruzi a soudružky, básník Pantaleon Pytel přednese něco svých milostných veršů.

*

Nejsilnější básníkova pozice je pozicí aktivního zoufání.
(J. Brabec)

*

Obnažené bílé ostří vražedné zášti mé k člověku sviští vzduchem a dílo, jež za ním zbývá, nejsou jen surově rozsekané lidské mrtvoly, nýbrž i šumné slovo tragického básnictví mého. Neboť není zdolán nepřítel, dokud i básník neoslavil písní svou vítězný triumf nad lidstvem.

*

Hry jsou dnes už také jen zboží, s kterým se chodí na trh, i říkají - nikoli neprávem - že by je ti od divadla nekupovali, kdyby nebyly střiženy na onen způsob. A tak se hledí básník přizpůsobit požadavkům těch, kteří mu za dílo platí.

*

"Vždyť ty jsi básník, Iljo!"
"Ano, básník o životě, protože život je poesie. Lidé ji mohou znetvořovat, jak chtějí!"

*

Básník, malíř, skladatel: oblékači mizerných potvor do luzných oděvů.

*

Abychom byli básníky, potřebovali bychom mnoho času; hodiny a hodiny samoty.
(P. P. Pasolini)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm