Proč já se mstím?

26. dubna 2013 v 15:54 | Misantrop

Proč se mstím, a vy ne, je jasné. Pakliže ostatní nesou na zádech po cestě životem náklad ZLA cca 5 kg, já nesu 20 kg. Tento náklad však nemůže za vše. Kdo mi ho tam naložil? Vy, lidé.
Proč mám dodržovat morální zákony, když vy je nedodržujete?

*

Oj, běda mi!
Proč jsem musela i rodit
- otroka! - k břemeni jen další břímě zas?
(Eurípidés: Andromaché)

*

Nejradši bych si hmoždil ruce víkem od popelnic jako můj kamarád pankáč Fifi. Nebo bych si usekl prst, abych nemusel do práce, jako tátův kamarád, který se tak chtěl vyhnout totálnímu nasazení. Nacisti mu za to sekání prstů nakonec usekli hlavu. Bodejť, sabotáž ve válečné době není žádná sranda, ale proč ; proč chtějí současní fašisté moji hlavu? Venku je krásně, a Já otročím na nucených pracech. Copak to nikdy neskončí?

*

A to jest život! - Lopota! - a proč
se mám lopotit?
Já nechtěl narodit se, nemiluju
ten stav, v nějž narozením vpraven jsem.
Žiju, však jen abych umřel.
Tak žiju. Kéž bych nebyl nikdy žil!
(lord Byron: Kain)

*

Proč, proč jenom musí něco tak odporného, jako je člověk, žít se mnou na této nebohé planetě?

*

Slavné Komenského heslo "Škola hrou". Proč jsem tedy dostával tak často poznámky do žákovské knížky typu "Hraje si při vyučování"?!

*

Ne, už to nevydržím. Bože, co to se mnou dělají? Lijí mi na hlavu studenou vodu! Nevšímají si mě, nevidí mě, neposlouchají mě. Co jsem jim udělal? Proč mě tak týrají? Co po mně chtějí? Co jim, já chudák, mohu dát? Vždyť nic nemám. Už nemám sílu, už nesnesu to jejich mučení, hlava mi třeští, všechno se se mnou točí. Zachraňte mě! Vezměte mě odtud! Dejte mi trojku koní bystrých jako vítr. Sedni si, můj vozko, zazvoňte, rolničky, vzepněte se, koníčci a neste mě z tohoto světa. Někam daleko, daleko, kde není vidět nic, nic. Přede mnou se klene obloha, v dálce mrká hvězda, kolem se míhá temný les, měsíc pluje opodál, stříbrná mlha se stele pod nohama a v mlze zní hudba, z jedné strany je moře, z druhé strany Itálie a teď už je vidět ruské chaloupky! A tam v dálce vidím náš domek a u něho sedí má matka. Maminko, zachraň svého ubohého syna! Uroň slzu na jeho bolavou hlavičku! Podívej se, jak ho lidé trápí. Přitiskni k sobě nebohého sirotka. Nemá se kam utéct. Pronásledují ho!
(N. V. Gogol: Bláznovy zápisky)

*

Ta zvířata se mají, že nemusí do fabrik. Také bych, jako ona, nejradši spásal jetelíček a žil si volně na Zemi. Jetel jsem ostatně i Já též ochutnal a když se pouhou trávou mohou uživit dželady v etiopských horách, proč ne ?

*

Jak k tomu došlo, že se od všech tolik liším? Proč nemám sebemenší tušení, jaký je jejich svět? Proč mám pocit, že tak často vstupuju do zakázaného prostoru? Chovají se, jako by ulice a budovy a všechno ostatní bylo postaveno konkrétně kvůli nim. Když jsem jimi obklopen, cítím se divně, ať přijdu kamkoli. Jejich přítomnost mi připomíná, že pro mne na světě není moc místa.

*

Co je mi do tvého Boha... Kde je? Ať přijde a zjeví se mi!... Proč mám si Ho vymýšlet?...
(Arcybašev: Sál nevyléčitelných)

*

Proč mne moudrá Příroda zaklela do choulostivého lidského těla, ale dala mi zvířecí duši? Když vidím zvíře, poznávám v něm sebe. A když vidím člověka, poznávám v něm svého nepřítele. Ale jaký nedohledný zámysl se skrývá v mém uvržení do tohoto světa? Je snad pravdou, že jej mám spasit ? Skutečně to mám být ? Skutečně mám uvěřit svým mlžným vidinám? Skutečně je smyslem Přírody stvořit Génia, jako jsem ? Nepřítele lidí? Jak bych mohl samojediný zbavit svět lidské nákazy? , který přitom zrovna netrpím nějakým mesiášským komplexem. Svět a lidé okolo mne jsou mi lhostejní. Starám se jen o sebe. Nenašli byste na světě většího sobce. A přesto sedím na vrcholu pyramidy jako egyptský ptačí bůh Toth. Nerozumím tomu. Snad na to přijdu, jednoho dne, tam - v lese.

*

"Proč jsem jen takový?" tázal se Oblomov téměř plačky sám sebe a schoval zas hlavu pod přikrývku. "Proč?"

*

Proč jen máme duši? Proč jen to všechno má duši? Proč jen jsme nadáni vědomím, my, kteří se děsíme smrti? Je snad Země opravdu peklem, jak říkají někteří? Proč nemůžeme existovat věčně jako neživé, necitlivé, bezduché věci, anebo jako takové nevědomé věci prostě beze vší bolesti vznikat a zase bezbolestně zanikat? A jaký vrchol zvrácenosti je pak tvor, jenž, pozoruje to, trpí tím vším, jako by to byla všechno jeho bolest a jeho vědomí? Nebyl život vlastně příliš starý a příliš vyvinutý už tehdy, když poprvé získal smrtelnou duši a vědomí sama sebe?
Ale pokoušet se vzbudit celý tak sladce a často i půvabně snící svět? Jak? A proč vlastně? Protože jsem se jediný osamělý právě náhodou probudil ze zlého snu a nyní že se buďto bojím znovu usnout, anebo samou poznanou bolestí ani znovu usnout už nemohu, i kdybych se zbláznil? Co je spokojeně si ve spánku vrnícímu nevědomému světu po jednom nespavci? A co je mně - po světě?

*

Proč jsem ze sna procitl? Snad proto,
abych lépe pochopil náš věk,
jenž za smavou tváří hříchů, zlozvyků
jen samé lživé ctnosti ukrývá?

*

Proč nejsem, rcete, proč nejsem ďáblem,
abych mohl hryzat lid tvrdých srdcí?!

*

Vodstvo Vaingangy, lidská smečka zapudila. Proč?
I ty, vlčí smečko, jsi zapudila. Zavřela se přede mnou džungle a zavřela se vesnická brána. Proč?
Jako poletuje netopýr Mang mezi zvířaty a ptáky, tak i poletuji mezi vesnicí a džunglí. Proč?
Od kamení z vesnice mám ústa pohmožděná a poraněná, ale u srdce je mi lehko, protože jsem se vrátil do džungle. Proč?
Ahah! Srdce mě tíží věcmi, které nechápu.

*

Ach, proč jen jsem člověk, ač jím být odmítám, proč nejsem zvíře a proč nemohu žít divoce v lesích jako srny?

*
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm