Bolest žití - 2. část

6. května 2013 v 16:20 | Misantrop

Lidé nezdokonalitelní jsou osudem biti jen proto, aby byli biti. Není pro ně požehnání bolesti, jen její věčná prokletost.
(Klíma: Lidská tragikomedie)

*

Lidstvo skončí tak jako tak, jen - místo s čistým štítem - v bolestech a nedůstojně.

*

Miluji všechny živoucí bytosti, a utrpení jejich působí mi bolest.

*

Čím by byl život bez utrpení a bolesti? V mírových dobách je nízký člověk tak znechucen svou vlastní pohodou, svým vlastním štěstím, svým vlastním mírem, že si musí najít nějaké své privátní martyrium, např. drogy.

*

Nikdy jsem nemohl pomyslet na ty milióny trpělivě a tiše snášených bolestí, abych nebyl hluboce sklíčen. Působí-li člověk tolik bolesti, jaké má pak právo si stěžovat, jestliže také on sám trpí?

*

Ze všech živočichů je člověk jediný krutý tvor. Jenom on působí bolest, protože mu to dělá potěšení.
(Twain: Nejnižší živočich)

*

Pohrdejte bolestí: buď zmizí ona, nebo zmizíte vy.
(Seneca: O prozřetelnosti)

*

A není to snad od nich sobecké, egocentrické a bezohledné dát vzniknout citlivé a vnímavé bytosti, a uvrhnout ji na svět, kde bude prožívat bolest a strach?

*

Navykej si na bolest a tuhá cvičení tělesná, aby ses stal necitelným, bolí-li tě něco.

*

Ach, jak často člověk tvoří jen proto, aby přehlušil svou bolest!

*

Vzešlo mi bolestné, příšerné divadlo: zdvihl jsem oponu nad zkažeností člověka.

*

Byl stále rozechvělý a také přístupný dojmům - přirovnával se proto k člověku, kterému stáhli kůži, a proto trpícímu při každém dotyku hroznou bolestí; lidská hloupost ho určitě zraňovala po celý život, jako zraňují velká utajená vnitřní neštěstí.
(Maupassant: Studie o Flaubertovi)

*

Rozkoš nepůsobí na nás snad ani z poloviny tak mocně jako bolest...

*

Jakoupak to přináší přirozenou a opravdovou rozkoš, obnažuje-li druhý před tebou hlavu nebo pokleká na kolena? Vyléčí to snad bolest v tvých kolenou? Nebo uleví to třeštění tvé hlavy?

*

Každý den, každá noc v práci znamená jen jedno: bolest a utrpení.

*

To, co potřebujeme, jsou knihy, které nás zasáhnou jako nejbolestivější rána osudu.

*

Není to pošetilé, brát všechno vážně? Trampot je opravdu až dost, nemusíme si ještě nějaké vymýšlet. Nic nestojí za bolest.

*

Nikdy už se s lidmi nesmířím. Nenávidím je čím dál víc. Někdy si představuji, že je vraždím jednoho po druhém. Pomalou bolestivou smrtí, aby trpěli až do posledního dechu.

*

Kdo by té hemeži nepřál zaslouženou bolest a smrt, za to, co dnes a denně provádějí přírodě?

*

Naučíme-li se lepší radosti, odučíme se nejlépe působiti jiným bolest a vymýšleti bolestné věci.

*

I kdyby nebylo pak už nic, opravdu nic,
moje, stejně jako tvoje účast na takové komedii
byla by zas jen soucitem, soucitem s žitím,
které je jenom dech a žízeň a hlad
a páření a nemoc a bolest...
(Holan: Noc s Hamletem)


<<< 1. část

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm