Já píseň zpívat začínám

2. května 2013 v 14:45 | Misantrop

píseň zpívat začínám.
Bůh pomsty sám mi dal ten zpěv,
když nová jsem prožila zla.
(Eurípidés: Hekaba)
Slavík v chladném topolů stínu
pro svá mláďata lká, jež bezcitný vypátral oráč,
holátka z hnízda mu vybral a odnesl - nebohý ptáček
po celou noc pak pláče a znovu vždy plačtivou píseň
počíná, na větvi sedě, a plní okolí nářkem.
(Vergilius: Zpěvy rolnické)


Života moudrost?
Píseň rybáka
zpívaná zdálky
přes vod bezmezí.


Za mrazivých úplňkových nocí se dívám oknem na měsíc a vzpomínám na vlahé letní večery, kdy jsem se při soumraku toulával opuštěnou tišící se krajinou, kde mi nad hlavou nebojácně a neslyšně poletoval puštík. Ne, nevzlykám žalem. Stýskám si. Jsem odloučen. Vyji si tichounce do tmy tklivou píseň lapeného vlka. Píseň o zmizelém domově v divočině. Nocí zní mé melancholické luttuosamento.


Skryl jsem se do hustého křoví, odkud jsem mohl slyšet jak řev týraných sedláků, tak zpěv slavíků, kteřížto ptáci neuznali sedláky (z nichž se o některém také říkává: "To je pěkný ptáček!") za hodny, aby je politovali nebo aby pro jejich neštěstí ustali ve svém milém zpěvu; proto jsem se také bezstarostně položil na jedno ucho a usnul jsem.

Přileť, slavíku, útěcho nocí,
zapěj radostně a vší svou mocí
nejlíbeznější píseň svou!


Jak jsme pomalu pokračovali dál, ohlíželi se zpět na krajinu, kterou jsme prošli, a poslouchali večerní píseň drozda, neubránili jsme se srovnání klidného rozpoložení přírody se shonem a netrpělivostí člověka. Jeho slova a činy vždy předznamenávají blízkost nějaké krize, zatímco ona je věčně tichá a skromná.
(Thoreau: Výprava na horu Wachusett)


"Měl byste ho slyšet," pokračoval lékař, "když takto v důvěrných chvílích ulevuje svému srdci; naslouchal jsem mu několikrát a byl jsem nanejvýš dojat. Když ho něco donutí, aby na chvíli přiznal, že čas uplývá, tu je jakoby udiven, a potom znova zas nevěří v změny, které se s věcmi udály, a říká, že to je zdánlivé a přelud. Kdysi navečer zpíval píseň o svých šedých vlasech - seděli jsme všichni kolem něho a plakali."


Ven do přírody!
Zatímco bys zkoumal, co je vlastně les
a co je píseň, tvůj život by
uplynul v prachu pokoje bez radosti.


Řekl:
"To je smutná píseň, viďte?"
A když jste ji slyšeli, pak už není ničeho třeba. Ničeho. Na některé otázky není nikde odpovědi. A člověk se bojí odejít z tohohle pozemského smetiště s otázkou na rtech.

Zní zase jen ona píseň: Život! Život! - Jeho slávě se pokloňme, jeho chválu zpívejme! Na bližších a bližších kopcích hoří za noci jeho ohně. Posly už vyslal a my v jejich ruce složili sliby své oddanosti. Chceme milovat velikého a krásného vašeho pána, tak to vyřiďte, poslové! Chceme jeho barvy nosit a v jeho barvách vítězit! Chceme býti takoví, aby jeho oko na nás s hrdostí spočinulo, aby se usmíval, pokyvuje hlavou k rytmickému našemu pochodu! Ale vyřiďte mu, ať nás nezradí, ať nás neprodá! I s ním my chceme se dáti v zápas! I s ním - vyřiďte mu to. A chválu jeho že zpíváme, nezapomeňte...!


Dva drozdi si sedli naproti sobě do vrcholových větví stromů, nepříliš daleko od sebe vzdálených, a uspořádali pěvecké klání. Nevím, který z nich se považoval za vítěze, ale u mne to vyhrál na celé čáře ten "můj" místní drozd. Jeho soused, který se s ním utkal a denně utkává, nemá zdaleka tak bohatý repertoár ani výdrž jako ten "můj". Pokaždé mě překvapí nějakou novou obměnou či úplně novým a neotřelým nápěvem, až se divím, kam na ty nápady chodí. A ta zvučnost! Pozoruji ho dalekohledem. Obyčejný drozd, z jehož otvírajícího se zobáčku se linou zázračné melodie plné zlata a jenž se při tom nakrucuje jako slovácká tanečnica. Člověk s takovým darem by na tom vytřískal majlant, avšak drozdí píseň zanikne a už ji nikdy nikdo neuslyší a neocení - kromě mne. S tímto vědomím si jeho umění vážím ještě víc.


Teprve v hluboké strasti nám božsky zazní jak slavičí tlukot v temnotách živoucí píseň světa. Neboť jak v kruhu strážných géniů žil jsem teď mezi kvetoucím stromovím a jasné potoky, které tudy stékaly dolů, mi v prsou svým šuměním tišily zármutek jako božské hlasy.


Hledáme své troníčky, které nám byly darované při zrození, ale které jsme už nějak poztráceli. Některý ten měďáček se jmenuje vůně nebo ptačí zpěv, jiný zas píseň větru v korunách stromů a některý se může jmenovat tesknota na vysokých horách nebo nazlátlé světélkování vod.


V té chvíli kohout zakokrhal; připadalo mu to divné, že mají v hotelu slepice. Snad je mají pro kuchyň a tenhle donchuan zpívá svou labutí píseň, jako by tušil nadcházející setnutí hlavy. Je to zvláštní, že právě tahle zvířata končí svůj život setnutím hlavy, že mají rudou korunku a rudou bradku a ostruhy na holínkách a že zpracovávají hnojiště jako dobytou pevnost a zpívají na pozdrav vycházejícímu slunci.


Víme jedno: Oni, ta verbež, ti podlidé, hrají a poslouchají samý sračky, zamořujíce svět svým hudebním smogem. Zatímco My... - ach, to je jiná: je to píseň o tom, že jsme naživu a že si děláme, co chceme a komu se to nelíbí, ať si prdel políbí!

Dancer in the Dark - emotivně laděný příběh vysoce muzikální bytosti, která slyšela hudbu i tam, kde "obyčáci" slyší pouhé přeskakování jehly gramofonu na konci drážkování desky; slyší hudbu a rytmus i za pozadím továrenských strojů. A ve vězení, kde očekává smířlivě svoji popravu, na ni nejtížeji nedoléhá blízkost smrti, ale mrtvolně úzkostné ticho bez jediného zvuku. Napsal jsem, že právě tak si Já představuju to nejpekelnější ze všech pekel: místo absolutně bez zvuku. A ona chudák nábožně tiskne ucho k ventilačnímu otvoru, odkud lze zaslechnout slabé tóny sborového zpěvu ze vzdálené vězeňské kaple. Při popravě pak nádherně zpívá krásnou labutí píseň, která je však záhy přervána jejím pádem do propadliště. Píseň byla přervána, její život byl přerván. Divák je náhle zmaten a neví, čeho má litovat víc: zda jejího nešťastného života, nebo té nádherné písně. Film končí a obecenstvo se může zase vrátit ke svým profláklým každodenním existencím...


Zní píseň smutným obsahem:
"Jsou otroci zde doby,
jich úděl, pot a strádání,
a cílem jsou jen hroby."
(Hašek: Ta kola letí v továrně...)


CANTUS CYGNEUS (Cicero, Tuskulské hovory 1,73)
Labutí zpěv, labutí píseň
Cicero rozebírá Sókratovu řeč v Platónově dialogu Faidón (84e-85b), kde se hovoří o tom, že labutě, ptáci zasvěcení Apollónovi, při umírání zpívají. Obrat zná už Aischylos, Agamemnón 1445. Rčení označuje poslední projev někoho (něčeho) před koncem, smrtí apod. Už u Cicerona, O řečníkovi 3,2,6, o poslední řeči řečníka L. Licinia Crassa. → Cantator cygnus...


Jmenovala se Kanéns, vtělená Píseň. Svým zpěvem dovedla pohnout tvrdými skalami i mohutnými stromy. Když zpívala, i dravci zkrotli, ptáci se zastavili v letu, řeky zadržely svůj tok a naslouchaly.


Oči všech utkvěly na božském pěvci a prosily, aby hrál a zpíval. Orfeus jim rád vyhověl. Byl si vědom svého úkolu. Zpěv a píseň posilují srdce, dodávají radosti a nové naděje. Přijdou chvíle, kdy on jediný bude sytit plavce chlebem svého umění. A bude ho dávat štědře. I rozhlédl se po plavcích, usmál se na všechny a vzápětí se nesl vzduchem jeho kouzelný tón a hlas.
Bylo hrobové ticho, když Orfeus začal zpívat o vzniku světa a o stvoření bohů. Hned potom vyprávěl Argonautům báji o potopě...
Orfeus skončil. Již uplynula pěkná chvíle, co se dochvěly struny a dozněl jeho hlas, ale ticho bylo stále hluboké a ničím nerušené. A když se plavci probrali z okouzlení, hle, co vidí? Mořské pobřeží se černá hejny všelikého ptactva, které jako mračno se sneslo na břeh a poslouchalo píseň Orfeovu. Na kraji moře spousta ryb, drobných i velkých. Vzadu se mihl vzduchem delfín a bílé labutě v nedaleké zátoce se ani nehýbaly. Těžko říci, kolik posluchačů měl Orfeus toho svátečního dne. Radost z prožitku oblažovala srdce všech až do pozdního večera.


Loučím se s vámi před sladkou smrtí,
opojné dálky perspektiv!
Naposled zpívám, naposled zírám
v modravý obzor teskných niv.
Na skály vyletím - zemru na nejvyšší!
(Reynek: Píseň raněného ptáka)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm