Buď sláva tvé ušlechtilosti!

27. června 2013 v 14:31 | Misantrop


Kterýsi věhlasný muž když vycházel z hampejzu, zvolal
moudrý a vznešený Cato: "Buď sláva tvé ušlechtilosti!
Neboť když naběhnou žíly tou hanebnou smyslnou vášní,
sem mají mladíci chodit a nesvádět manželky cizí!"
(Horatius: Satiry)


Ta bezcennost lidského života, ta spousta gest, to křížení mečů pro maličkosti...
To je tedy renesance, o které jsem si myslel, že byla nejušlechtilejší dobou v dějinách. A zatím papež, kardinálové, král a vévodové byli obklopeni lidmi, kteří kradli, cizoložili, zabíjeli, pomlouvali, lhali... A měšťané rovněž a umělci samozřejmě také. Papežové měli nemanželské děti, které se stávaly v osmnácti letech kardinály, příbuzní se vraždili, jako by se nechumelilo, když měl vévoda špatnou náladu, dal klidně zavřít do hladomorny svého nejmilejšího přítele.
A umělci, ta obrovská nedotknutelná jména z dějin umění, ti posvátní velikáni se pomlouvali, nenáviděli, pobíjeli pro křivé slovo, pro přízeň panovníka, pro zakázku... Dělali si co mohli nejhoršího a nemohli si navzájem přijít na jméno. Tak tedy vypadala renesance. Opět mám důvod nenávidět školy. Proč nám tohle někdy někdo neřekl? Proč se žvaní o quattrocentu a cinquecentu jako o vrcholu lidského ducha, o vrcholu duchovní a mravní harmonie? Vždyť to není pravda.
Já trouba jsem si tu dobu tolik idealizoval a svého času jsem tvrdil, že věřím v příchod nové renesance. A nikdy jsem si nedal práci s přemýšlením, co to vlastně renesance byla. Viděl jsem jen veliká umělecká díla. Obrazy, sochy, architekturu... A nevšiml jsem si, že nebýt jistých hospodářských faktů v italských republikách, nebýt toho, že v té době byl papež a někteří vévodové a králové velice bohatí, že by nebylo Michelangelovy slávy.
Žádná duchovní kvalita, žádná harmonie, ušlechtilost a já nevím, co ještě, ale plné truhly v pokladnicích daly vzniknout renesanci.


V okolí posedu jsem zase došel těsně až k párku dvou srn. Byl to srneček s lýčím na parůžcích a srnka, asi jeho družka. Kupodivu mě neslyšeli přicházet, ačkoli mi křupal sníh pod nohama. Chvíli jsem se kochal pohledem na jejich mírnou krásu a ušlechtilost, ale pak se najednou obrátil vítr a ta srnka zavětřila a aniž by mě uviděla, dala se na útěk. Dost mě ta její reakce překvapila; až jsem si pomyslel, že ji snad vyplašil nějaký jiný příchozí, ať už to byl člověk, nebo zvíře. Rozhlížel jsem se kolem dokola, ale nic zvláštního jsem neviděl. Někdy je asi lepší hned utéct při sebemenším podezření, než zkoumat, zda je nebezpečí skutečné. Já už to dělám skoro také tak.
*
Ovšem nejskvělejší setkání, jež jsem dnes zažil a jež chci teď vylíčit, bylo s podstatně větším zvířetem! S koněm! S krásnou kobylkou hnědáka. Nepoznal jsem sám sebe, když jsem překonal svůj vrozený odpor k lidem a zeptal se mladé jezdkyně, která na kobylce jela, jestli si můžu na ni sáhnout. Na tu kobylku, samozřejmě. Souhlasila. Pozdravil jsem ji, pohladil její horký krk a optal se jí na jméno. Kobylka zafrkala, což by mi bývalo jako odpověď plně postačilo, dívka však odvětila něco jako "Vinárna" nebo "Binárna", přesně nevím, ani mě to příliš nezajímalo; to byla jen čistě seznamovací fráze, která navíc vůbec nepatřila té dívce, s tou se nikdo nebavil.
Ale takhle téměř intimně jsem se s živým koněm nikdy předtím nesetkal. Byl tak horký! Horký jako v horečce! Nemusím snad ani příliš zdůrazňovat, jak je takový kontakt s velkým ušlechtilým zvířetem povznášející. Rozzářil jsem se hned jako sluníčko. Nálada se mi zvedla. Cítil jsem se nevýslovně obdarován. Jak by to bylo asi krásné, kdybychom ze zvířat čerpali pouze toto nehmotné bohatství, jež dovede tak záhadným způsobem přeskočit jako elektrická jiskra z pouhého pohledu, z pouhého dotyku, z pouhého souznění duší. Jak bychom byli bohatí!
*
Nechci se na ně ani dívat; na ty jejich blbé, odulé tváře bez výrazu, zrudlé z horka a z teplého piva. V obličeji se jim nezračí jediné dobro, jediná ušlechtilá myšlenka.
*
Jako kdyby to mělo takové dokonalé zvíře, jako je kůň, zapotřebí, vydělávat si na živobytí hůř než po všech stránkách nedokonalý a zparchantělý člověk! Je to proti přírodě. Když je totiž nějaký ušlechtilý tvor nucen pracovat s chátrou nebo dokonce otročit tvoru tak neušlechtilému a zkaženému, jako je člověk, pak je to čirý komunismus; nebo demokracie, již Platón řadí v pořadí společenských zřízení na druhé nejhorší místo, hned po tyranii. Ne, dnes se na koníčka nepůjdu podívat blíž - ani zdálky. Ten pohled by mě bolel.
*
Nezná lidi, když obyčejným lidem přisuzuje vzdělání, umělecké sklony, moudrost a ušlechtilost.
*
Z krav vyzařuje jakýsi až filosofický stoicismus. Ušlechtilá zvířata. Plně sdílím zaujetí a úctu, jež těmto posvátným tvorům prokazovaly moudré kultury starověkého Orientu. EX ORIENTE LUX. A tady u nás, v temných křesťanských Čechách, s nimi zacházejí surově a nelítostně jako s nějakými méněcennými hovady.
*
O něco dál vidím dvě srnky. Pěkné přivítání mi přichystal les! Hned se cítím lépe. Zcela ten pohled na čistotná, ušlechtilá zvířata vyrovnal mé pocity hnusu z prvního ranního vykročení před ten nenáviděný barák. Konečně mezi svými, konečně v lese! Tu pakáž lidskou nečistou, již jsem nechal za zády, nechci nejméně celý den vidět.


Koně jsem viděl jednoho. Nejdřív jsem zaslechl ržání, když jsem seděl na posedu, a pak jsem uviděl i samotného původce toho nezaměnitelného zvuku; nezjevil se však pochopitelně sám, jak už je holt smutnou pravdou na tomto světě, nýbrž v pěším doprovodu lidáka v červené čepičce. Kůň to byl ovšem nádherný, dokonalá rasa štíhlého protáhlého těla a ušlechtilého vzhledu.
*
Cicero uvádí ve své páté knize Tuskulských hovorů Pýthagorovu skvělou definici přírodního filosofa. První část (první odstavec) jsem znal již z dřívějška, druhý odstavec čtu poprvé. Oba dva odstavce jsou brilantní, hle!:
"Podle mého názoru je lidský život podoben jedné z těch slavností, které se konají za účasti celého Řecka a jsou spojeny s výpravnými hrami. Tam někteří hledají slávu a čestný věnec v sportovním zápolení, jiné tam přivádí zisk a výdělek při kupování a prodávání, a je také určitá skupina lidí - ta je nejušlechtilejší -, kteří se neshánějí ani po potlesku, ani po výdělku, ale přicházejí tam jako diváci a pozorně si prohlížejí, co a jak se tam děje.
A stejné je to i s lidským životem."
*
Původ a důvod germánského zvěrného stylu v umění, jímž se tak Germáni proslavili, se vysvětluje velmi sporně, jako že prý bylo nebezpečné zobrazovat člověka kvůli moci, kterou by tím získal, nebo co.
To je však velice nepravděpodobné. Nesmysl. A zobrazovat zvíře nebylo nebezpečné? Zvíře by tím nezískalo moc nad člověkem? Právě zvíře a právě nad člověkem? Ne. Blíž pravdě bude asi holý fakt, že Germáni prostě zvířata obdivovali, jako je obdivuji Já, pro jejich krásu a sílu a pro jejich ušlechtilost, zkrátka pro to vše krásné na nich, co člověku chybí.
*
"Síla upadá dokonce i v Anglii ("barbarské" zemi, podle Stendhala, spolu s Německem a Ruskem!); a když narazíme v novinách na chvalozpěv o mužné síle ušlechtilého lorda N., máme dojem, že čteme špatný vtip. Hodně velká síla má totiž jednu hodně velkou nevýhodu; člověk hodně silný je zpravidla hodně hloupý. Je to atlet; jeho nervy nemají skoro žádnou citlivost (Boerhaave). Lovit, pít a spát - v tom spočívá jeho život."


Dva základní ethické příkazy vysokého ducha: buduj sebe co nejvýše! A k tomu hleď se provléci tímto ušlechtilým životem co nejchytřeji, jak se to jen nechá.
*
Otcovský dům, i když rodiče jsou nejušlechtilejší, je domem hanby víc než nevěstinec.
*
Mládí všech ušlechtilých duchů bylo eo ipso otrávené.
*
Pozdě teprve pochopil jsem, že nedobyl jsem ve filosofické praxi rozhodujícího vítězství hlavně též proto, že vázal jsem se nedůstojně ve svých formulích na slova lůzy, třeba sebeušlechtileji účelům svým adaptovaná, - slova zprvu vždy něco jen hovadského znamenající.
*
Každé ušlechtilejší dítě vůbec, vkročí-li do onoho prasečího chléva nazývaného "lidská společnost", stane se sebou nejistým, nesmělým, ostýchavým a teprve po letech nabude smělosti.
*
Myslím, že není většího nesmyslu, než žádat, aby ušlechtilí žáci své učitele milovali: neboť učitel zůstane stále pánem a ušlechtilý hoch je nutně hrdý a bolí a uráží jej každé poroučení; přilnout ke svému poručníku může jen otrocká duše. Mluvím ovšem o ušlechtilejších dětech, - obyčejné stádo vezmi čert!
*
Jako netrpěl, aby se mu jiní do jeho věcí pletli, učinil si ve své ušlechtilosti pravidlem neplésti se do věcí jiných. Přes to, že byl duchem imperatorským, nebylo člověka méně panovačného.
*
Hrbit jsem se nechtěl; proto jsem zůstal loupežníkem. Nebyl jsem pitomým mezkem, otrokem, nevědoucím, proč se dřít: proto nestal jsem se dobrodincem lidstva, "ušlechtilým geniem"...
*
Lidstvo v nejušlechtilejším smyslu, - toť několik jednotlivců, z kterých jeden sotva z milionu červů povstane.
*
Všechno zdánlivě ušlechtilejší jednání jejich je následek jen špinavých motivů... My jsme jedině ušlechtilí, pravdiví, - my zločinci!
*
Krysy a housenky jsou pořád ještě stokrát ušlechtilejší než lidé.
*
Jen žena, která opovrhuje penězi, vypočítavostí, míněním lidí, slepě jde za svým srdcem, - jen ta je ušlechtilá!
*
"Nebylo muže tak upřímného, pravdivého, opravdového, tak čistého! Všechna lidská přetvářka, podlost, ziskuchtivost, špinavost, nízkost byla mu neznáma... Nikdy nebylo muže tak poctivého a tak statečného! A byl tak mladý dosud! Co vše mohlo z něho ještě být! Já pozorovala jsem jej den ode dne! Každého jitra byl lepší, než předchozí večer! každý večer lepší, - moudřejší, ušlechtilejší, sebe více ovládající, ryzejší než ráno!"
*
Když zvítězila ve mně vyšší stránka, ukázalo se, že ušlechtilost nenechá se srovnat se "štěstím" ve světě. Žádná energie nepostačí vyššímu člověku, aby se nějak obstojně v blbé lidské společnosti udržel. Neobyčejnost a úspěch mezi lidmi, - haha! spíše snese se oheň s vodou!


Někteří píší, aby získali lidskou chválu za ušlechtilost srdce, kterou snad mají nebo kterou vymýšlí jejich obraznost. Já však užívám svých vloh k líčení rozkoší krutosti!
*
Žádáš si bohatství, krásné paláce a slávu? Nebo jsi mě klamal, když jsi tvrdil, že kladeš tyto ušlechtilé nároky?
*
Tu pak ten vyšší duch, jenž poučen ušlechtilou důvěrností vašich rad pociťuje jasněji malost lidstva i jeho bezpříkladnou bláhovost, smutně si opře zešedivělou hlavu o vyzáblou ruku a oddá se nadpřirozeným úvahám.


Někdy pohrdám sám sebou... Proto snad pohrdám také ostatními lidmi? Nejsem už schopen ušlechtilosti. Mám strach být směšný sám sobě.


Cítím, jako když mi bylo deset let, kdy jsem četl Ariosta, se vším, co mluví o lásce, lesích (stromy a širé ticho) a ušlechtilosti.


Nechť jsou tradiční sofismata svržena z trůnu, vykořeněna, spálena a zničena, neboť představují trvalou hrozbu veškeré nefalšované ušlechtilosti myšlení a jednání!


Ušlechtilí lidé jevívají se v mládí prostoduchými a snadno přístupnými klamům lidí nespravedlivých, poněvadž nemají sami v sobě příkladů podobných stavů jako špatní.
*
Zdalipak myslíš, že takovému duchu, který se vyznačuje ušlechtilostí a poznáním úhrnu času i všeho bytí, se lidský život jeví něčím významným?
(Platón: Ústava)


Žádná naděje, žádný strach mě nevzrušuje, žádné zvěsti nezneklidňují: jen sám se sebou a s knížkami hovořím. Ó, jak dobrý, čistý je to život, jak sladký, ušlechtilý klid, krásnější téměř než každé jiné zaměstnání.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm