Morální kocovina - to je zákon přírody

17. června 2013 v 13:14 | Misantrop

"Všechny stromy nerostou do nebe, kamaráde. Pýcha předchází pád. Všechna sláva polní tráva. Ikarus si spálil křídla. Člověk by chtěl být gigantem, a je hovno, kamaráde. Nevěřit náhodě a fackovat se ráno i večer s připomenutím, že opatrnosti nikdy nezbývá, a co je příliš moc, že škodí. Po bakchanáliích a orgiích dostaví se vždy morální kocovina. To je zákon přírody, milý příteli."

***

Brehm vypravuje o jednom paviánovi, který vášnivě pil pivo a druhého dne ráno míval kocovinu.

***

Ale ono je opravdu nejlepší nikam zbytečně nevycházet, protože bych z toho měl akorát nervy nadranc a pokaženou náladu. Mohl jsem jít aspoň do rockového klubu, jenže tam bych se musel opít, abych tam vydržel a nenudil se, ale pak bych měl druhý den kocovinu a bylo by mi špatně... Ne, moje dosavadní životní strategie je prostě bez chyby, nic mě v ní nezvyklá.

***

Měl jsem se v životě zaměřit jen na jedno, toho se držet a při tom zůstat. Když jsem si to uvědomil a vystřízlivěl z toho (nevím, co z toho přišlo dřív, zda uvědomění, či vystřízlivění), naučilo mě to ještě více podobné věci nenávidět, jakože jsem se jich hleděl stranit odjakživa. Odjakživa jsem věděl, že nechat se obluzovat ženskými a drogami nikam nevede - rozhodně ne k mému cíli! Když jsou pak totiž všechny nízké pudy konečně po nekonečném boji, vzdychání a slzách ukojeny a všechny vášně opadnou, zbude jen vystřízlivělé podivení, hořkost a pocit trapnosti z oddání se něčemu tak pomíjejícímu a bezcennému, jež však přitom vyžadovalo tolik zbytečného trápení a tolik nicotné námahy.

***

Kolikrát jsem si říkal, že bych byl radši, kdyby byla moje máma chlastala. Protože jako alkoholička by alespoň občas vystřízlivěla, ale jako svíčková bába nevystřízliví nikdy.
*
Nechápu celé ty moderní generace revolucionářů, od beatniků přes hipíky až po punky, jejichž jediným cílem bylo se zpít, zkouřit a zfetovat za zvuků sice mnohdy geniální hudby, činíce se tak ovšem nepoužitelnými pro establishment, ale také sami pro sebe a pro své ideály. Nebylo by spíš lepší odvrhnout všechny ty škodlivé chemické drogy, jež jim beztak lišácky podsunuje sám systém, a vystřízlivět, začít třeba posilovat a pěstovat bojová umění, aby už nikdo, ani policajti, ani skinheadi, ani obyčejní lidé nemohli na tebe beztrestně vztáhnout ruku?

***

Jednou šel Óríón navštívit bohatého krále na ostrově Chiu. Byl to syn Ariadny a Dionýsa, boha vína, a jmenoval se Oinopión (piják vína), jistě na počest otcovu. I k tomuto králi přišel Óríón pěšky mořem. Král ho skvěle pohostil. Óríón však vypil přespříliš vína a potom zneuctil královskou rodinu. Král ho dal proto oslepit a za trest hodit do moře.
V té studené lázni Óríón vystřízlivěl a uvědomil si, kde je. Pozorně naslouchal, až zaslechl dunivé rány z dílny božského kováře Héfaista. Šel po zvuku a přišel do Héfaistovy dílny. Tam uchopil Héfaistova pomocníka Kédalióna, posadil si ho na ramena a poručil mu, aby ho vedl na východ. Sotva tam přišli, světlo jeho očí se znovu rozsvítilo od slunečních paprsků.

***

"Krvelačný Kýre! Nebuď příliš pyšný na to, cos vykonal. Mé vojsko i mého syna jsi přemohl úskočně vínem, nikoli silou v čestném boji. Proto ti nyní radím: Vrať mi syna a vzdal se z této země, kde jsi hanebným způsobem usmrtil třetinu mého vojska. Neučiníš-li tak, přísahám ti, že tě sama nasytím krví, po níž tak lačníš."
Kýros však královnina varování nedbal. Zatím královnin syn vystřízlivěl z opojení a uvědomil si, jaké neštěstí ho postihlo. I prosil Kýra, aby mu sňal pouta. Kýros mu vyhověl. Jakmile králevic pocítil, že má volné ruce a může jimi vládnout, bez váhání se ten nešťastník sám usmrtil.

***

pan Burns:
"Á, pondělní ráno... Čas zaplatit za dva dny orgií, vy příživníci s kocovinou!"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm