Prohra je sirotek

28. června 2013 v 15:21 | Misantrop

Vítězství má hodně tatínků, prohra je sirotek.
(generál von Rundstedt)

***

Když je lidská bytost osamocená - tedy svobodná - je vždycky poražena. Musí tomu tak být, protože každá lidská bytost je odsouzena zemřít, což je největší prohra.

***

Kristus neuspěl a svůj život prohrál; příliš lacino se vzdal smrti a tím se stal pravým rytířem lidskosti.
*
Unavilo mě reorganizování a reformování společnosti, což znamená obětovat se budoucnosti národa a hrát úlohu spasitele, který musí denně umírat, aby jiní mohli žít; který musí prohrát, aby jiní vyhráli. Neboť smrt je prohra a život je příliš prchavý, abych se ho vzdával bez boje.
*
Utíkám od lidí, protože cítím, že by byli silnější v konfliktu, do něhož mě neustále ženou. Nemám bezhlavou bojovnost Sókratovu, Ježíšovu nebo Čapkovu. Oni zvolili předem prohraný boj. Sókratés padl za oběť své bezmezné a zásadní úctě k zákonu. Ježíš byl pomatený sebevrah, jehož jeho naprostá ztráta smyslu pro realitu přivedla na popraviště. Karel Čapek zemřel z lásky ke svému národu; mohl jej opustit a tak se zachránit, ale jeho národ zemřel, a tak on zemřel s ním. Já si dovedu dobře spočítat síly protivníka a odhadnout moje možnosti. Proto ustupuju tam, kde není člověk.

***

Prožluklý osud! Prohra samá!
Chudáci mužští! Od Adama!

***

Každé vzpomínání přináší nutně deprese. Já sám se tomu již v mém věku stěží vyhýbám. Člověk byl kdysi mladý, čilý, veselý, plný elánu a podnikavosti, zdravý, odvážný, zdánlivě nezničitelný. Uběhne pár desítiletí, přijdou první zlé zkušenosti, první životní prohry, první zklamání, nemoce, které ochudí i čilost ducha, a člověk pomalu rekapituluje ne své radosti a úspěchy, nýbrž ponejvíce své bolesti a svá trápení, jimiž za život prošel a jež ho zkrušily, takže se ptá, jestli to všechno snažení a boj vůbec stálo za to. Náhle se přistihne, že místo aby rekapituloval, kapituluje; že srovnává fotografie z dětství, na nichž se smál dokonce i ve škole, z mládí, na nichž už občas bylo lze zahlédnout posmutnělý výraz tváře; že srovnává tyto rané fotografie se současnou svou vrásčitou, bělovlasou podobou, na níž se už sotva kdy mihne nějaký úsměv, vzpomíná, co krásného kdy prožil a jak prchavé a nenavratitelné to byly okamžiky štěstí; pochopí, že mládí a jeho svěžest se již nikdy nevrátí a že naopak blíží se postupné zhoršování, konec, smrt, konec všeho. Srdce, jež kdysi tak radostně poskakovalo v neposedném těle dítěte, již nebije tak vesele jako dřív; teď jeho zlověstný tlukot rozechvívá hruď jako neúprosné konečné odpočítávání, které nás ruší z klidu, budí ze spánku, připomínajíc svému vlastníkovi, že jednoho dne ten životodárný tep ustane a my navěky ztratíme to, na čem nám nejvíc záleží.

***

Najdi si ostrov, kde nejsou jedovatí hadi a velké šelmy a kde tedy nemůžeš utrpět životní prohru, ale kde budeš mít zajištěno vítězství nad životem!

***

Myslím, že si nějak matně svým primitivním mozečkem uvědomila, že to v té fabrice opravdu stojí za velké kulové a má vztek, že tam musí zůstat, protože nemůže nebo nedovede odejít, praštit s prací a najít si něco lepšího. Tak nějak si člověk uvědomuje své zotročení, svou prohru - a má najednou vztek.

***

Po mé první dvanáctihodinové noční směně jsem se probudil a posadil se na posteli s výrazem absolutního děsu a zoufalství. Jsem mrtvý muž. Můj život skončil. A ještě k tomu o tom vím. Uvědomuji si plně svou životní prohru.
*
V jednu chvíli, když jsem zrovna po cvičení koukal nahý z okna, přijeli dva městští policajti. Už jsem myslel, že jdou konečně zatknout nějakého blbého psohlavce za rušení klidu a pořádku, ale spravedlnost zase prohrála: zřejmě jenom hledali něco, co nenašli, blbě akorát čuměli na mne a zase odjeli.
*
Ú frontis Hippokleidé
(Hippokleidovi je to fuk)
Takto prý Hippokleidés reagoval na to, že svým nevhodným chování při hostině prohrál své šance v ucházení se o dceru sikyónského samovládce Kleisthena.

***

Člověk hraje vysokou hru. Pro všechno dá v sázku všechno, a cokoli je méně než všechno, znamená prohru.
(London: Bílý den)

***

Když vidím, že si v koutku spletl pavouček svou jemnou síť, blížím se poznenáhlu až k praktickým metodám indického džinisty, jenž s rouškou na ústech dbá úzkostlivě na to, aby náhodně nevdechnul jediného živáčka a pěšinu před sebou pečlivě ometá hebkým smetáčkem, aby nezašlápnul žádného broučka, který by se mu mohl připlést do cesty. Takže pavučina kdesi v rohu je pocta. A všichni mí spoluobyvatelé jsou hosté. "Hosté" v uvozovkách, neboť ta stará hloupá lidská kategorie "host" versus "hostitel" nemá v mém království pevné a zřetelné obrysy. Vím moc dobře, kam to vede a kde to končí. Ale ten směr, který to nabírá, se mi líbí. Nemůžu a nechci, aby to bylo někdy jinak. Považoval bych to za svoji osobní životní prohru, navzdory všem zásadám humanismu, jimž je tak těžké nepodlehnout, hustí-li je do vás odmalička až do smrti, až vámi prosáknou a přilepí se na vás jako surová ropa, vyteklá z poškozeného tankeru, a navzdory všem jejich všelidským institucím, jež prorůstají vším volným a neporušeným prostranstvím, do všeho se pletou a zaplétají, chtěly by ovládnout a zmocnit se každé svobodné pídě, jež jim ještě nepatří a přitom to vše zadusí.

***

Stará literatura je vedlejším produktem mozků hryzaných strachem a prohrou, byla nevědomky napsána na podporu těch, kdo skutečně ovládají Zemi a ze svých pekelných trůnů se hlasitě a radostně smějí.

***

Mám ještě jednoho společníka, který je mi příjemný tím, že je mi úplně neznámý. Zdálo se mi, že okusil hořkost života v nejtrpčí podobě, že bojoval proti proudu, že prohrál a nyní že žije v nové době, která ho nepozorovaně předběhla a nechala za sebou.
*
A po prohrách a krizích jsem se nakonec zastavil u jakéhosi usmíření s utrpením, protože jsem současně poznal, jak bolest a smutek spalují duševní špínu, jak zjemňují instinkty a city a jak dávají duši, která se vymanila ze zmučeného těla, mnohem vyšší schopnosti.

***

Prohrát něco znamená jen: za chvíli to vyhrát.
(Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha)

***

Na vrcholu své moci a úspěšnosti byl snad nejoblíbenějším politikem všech dob a lidé jej uctívali jako božstvo; vytvořil nejhumánnější režim, neboť lidé mají sklon k fašismu v jakékoli podobě vrozený a cítí se v něm proto nejlépe - smutná pravda, pro niž lze lidi jen nenávidět a stranit se jich. Ale Hitler prohrál svůj boj proti všem...
(Misantrop: předmluva k: Hitler: Mein Kampf)

***

Dokud Hitler vítězil, byl kdekomu dobrý, ale jak začal prohrávat, nenáviděli ho. Jó, jó, tak už to holt chodí na tom světě, kde vládne jen nevděk a zrada. Už Napoleon si trpce postěžoval, že nemá přátel, jen jeho úspěch je má. A proti Napoleonovi se nakonec také spikla mohutná koalice evropských mocností...
*
Když se v poslední prohrané válce vyloďovali Spojenci na Sicílii, pomáhala jim vydatně právě Cosa Nostra, která nenáviděla Benita Mussoliniho. Mussolini se totiž rozhodl, že mafii zničí. A to bylo osudné rozhodnutí. Pro tohoto fašistického diktátora, který mimo jiné v mládí obdivoval našeho českého Mistra Jana Husa (!) a později byl také socialistou, byla mafie nevítaným konkurentem v boji o moc; narušovala tu fašistickou jednotnost. Nakonec se proti ducemu spojili všichni dohromady - Spojenci, mafie, komunisti - a pověsili ho hlavou dolů.
*
Bankovnictví začalo jako lichvářství a jako lichvářství pokračuje dál.
Hlavně proti těmto nepravostem povstal Hitler - a jak dopadl! Poštval tím proti sobě celý svět! Někdy začínám až skoro litovat, že německý národ svůj osudový dějinný zápas prohrál.

***

Adolf Hitler chtěl zakázat kouření po vítězné válce. Bylo by k popukání, kdyby se jednoho dne zjistilo a potvrdilo, neboť zatím můžeme mít jen dohady a podezření, že Němci prohráli válku jen proto, aby mohli dál kouřit.
*
Že se kdysi celý národ pustil do nerovného boje proti celému světu, proti takové přesile, a nechybělo mnoho a v tomto boji uspěl, to by mělo být zdrojem nevýslovné hrdosti! Němci válku prohráli - a prosperují. Češi válku trpně přečkali zalezlí za pecí - a jejich země je zaostalá.

***

Kdo nakládá se světem,
chtěje ho získat,
vidím, že neuspěje.
Neboť je svět nádoba magická,
s níž takto nakládat nelze!
A kdo s ní tak nakládá, prohraje,
a kdyby se jí i zmocnil, ztratí ji!
*
Kdo něco dělá,
prohrává.
Proto Světec
nedělá,
a proto neprohrává.
(Lao-c': Tao te ťing)

***

Lež má sice krátké nohy, ale její nejmilejší dítě eufemismus má zato dlouhé trvání, takže pravda, to tvrdé, nelítostné, cynické, nelidské, protože lidem zhoubné vyjádření skutečnosti, prohrává v obou případech.

***

Podle Süan-canga jsou milovníky soubojů, a "prohraje-li jejich vojevůdce bitvu, nepotrestají ho, nýbrž mu vydají ženský oděv a nechají ho, aby si vyhledal smrt sám".

***

Vláda potřebuje masu nevolníků, kteří obratem ruky celou výplatu utratí, prochlastají, prožerou, prohrají a probendí za "produkty" pochybné kvality z klamavých reklam.



Související článek:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm