Bez vůle hozeni do hry

14. července 2013 v 15:23 | Misantrop


Bez vůle hozeni do hry, bez viny vinni, dáni, a přece zodpovědni, toť unfair.


Život je stejně divná věc. Proč lidi ustavičně touží po životě? Je to hra, ve který žádnej člověk nevyhraje.
(London: Ženská statečnost)


TULÁK: Hej, načpak ty motýly chytáte? Nechte je, hrajou si.
PEDANT: Co, cože, hra? Hra je jen úvod k páření.


Nevyčerpatelná čilost myšlenek, jejich stále se obnovující hra na nejrozmanitějších jevech vnitřního a vnějšího světa, síla a pud ke stále jiným kombinacím stavějí eminentní hlavu, vyjma okamžiků relaxace, zcela mimo oblast nudy.


Vzdušné zámky? Ty se hroutí jako domeček z karet, když hrozí nebezpečí, že život by se mohl odebrat do místa, po kterém je neslušně pojmenovaná tato hra s kartami...


Tzv. "reality show" nezobrazuje skutečnou realitu, je to zase jen představení, jen hra na realitu. Muselo by nám být ukázáno všechno z reálného života lidí, přesně jako při filmování zvířat. Muselo by nám být vyjeveno v celé nahotě a do nejmenších detailů, jak lidé serou, chčijou, mrdají, rodí, jak se mezi sebou zabíjejí atd. Zkrátka všechno to, co dělají normálně, když si myslí, že je nikdo nevidí.


"Když se celá hra vymkne z kontroly". Nad celým světem, jak se mu vybavoval v paměti, se snášel pach rozkladu. Celá hra se vskutku vymkla z kontroly.


Diskuse je hra o moc, hra, která končí vždycky remízou. Kdo je skutečně přesvědčen o své pravdě, ten nemá nejmenší potřebu ji dokazovat nebo ji dokonce vnucovat někomu jinému.


Hra byla plná děje, ale nelíčila skutečné charaktery. Líbila se a bavila. Takové jsou počátky všeho dramatického umění. Prostý člověk je spokojen, jen když vidí, že se něco děje; vzdělanější chce při hře něco pocítit, a přemýšlení je jenom velmi vzdělaným lidem vhod.


Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.


Moje hra napadá a zesměšňuje pokrytce samé, a to oni nemohou snést.


Jak víte, nesnáším totiž práci, a to i takovou, kterou dělá někdo jiný. Trvalo jim to však nějak moc dlouho, a proto jsem je zkusil nadejít hustým smrkovým mlázím na úbočí nad nimi. Zase ta moje hra na schovávanou! Lidáci si pak myslejí, že mám proč se schovávat, tedy že mám asi něco hodně špatného na svědomí, že se jim vyhýbám; jenomže Já se jim vyhýbám jenom proto, že je prostě nechci vidět, potkávat a míjet...; jen kvůli nim, protože to jsou taková odporná hovada. Pochopí to někdo?


Převážná většina toho, co dělám, je hra. Hraju si na člověka.


Dojímá nás dětské žvatlání, žert a hra více nežli později skutky již promyšlené, jako bychom je milovali jen pro ukrácení chvíle. Pak by bylo bývalo lépe, kdybychom je ani nezplodili.
(Montaigne: O lásce rodičů k dětem)


Holt vysoká inteligence si chce hrát, protože nesnáší nudu a potřebuje řešit zapeklité problémy.


Jen Hra neznudí: jen Hra není marností a mařením času; ze všeho ostatního kape žlutý pot a zeje fadesa.
(Klíma: Naprostost)


Život je poetický, nelogický. Není jako práce, je jako hra. Koukněte se na stromy, na zvířata, na ptáky, podívejte se na oblohu - celá existence je hravá.


Toť nudná hra; jak zápas konec má,
zas od začátku znova začíná.


Země na lidstvo zapomene. Hra života půjde dál.


Komenského slavné heslo "škola hrou" je u někoho, kdo odmítal odložit pro "lepšie chápanie" lískovku a tvrdošíjně lpěl na starém dobrém bití žáků jako na prověřené vyučovací metodě, u takového "dobráka od kosti" je, opakuji, jakékoli spojení školy a hry jen pustým nedorozuměním. Věru pěkně drsná hra!


To věčné pobíhání o závod, věčná hra mizerných vášniček, hlavně hrabivosti, házení klacků pod nohy, klevety, pomluvy, vzájemné schválnosti, to prohlížení od hlavy k patě; posloucháš-li o čem lidé mluví, zatočí se ti hlava, jsi jako omámen.


Sen je stín, pouhá dětská hra našich myšlenek. Kdo by v něm hledal pouhou pravdu, lapal by vítr. Ale jako bývá dětská hra obrazem budoucí, zatím ještě dřímající přirozenosti, proč by i sen nebyl takovým obrazem, z něhož probleskuje zdraví nebo nemoc v těle vznikající, štěstí či neštěstí, jež má svůj původ v okamžitých okolnostech, a vůbec proč by mraky a světélka, jež vznikají nad našimi hlavami, nemohly otisknout svůj obraz v samotné hlavě?


"Podivné," uvažoval ředitel, když šli dále, "uvážíme-li, že ještě za časů Forda Pána se nepoužívalo pro většinu her více než jednoho, dvou míčků, několika dřevěných holí a nanejvýš ještě sítě. Neuvěřitelná pošetilost, nechat lidi hrát složité hry, aniž se tím zvýší spotřeba. Šílenství! Dnes dovolují úředníci vrchní kontroly zavést novou hru jen tehdy, jestliže se dokáže, že je k tomu zapotřebí alespoň právě tolika pomůcek jako pro tu nejsložitější, už zavedenou hru."


Jelikož jsem se denně budil již před pátou hodinou, zvykl jsem si na hry myšek, které dováděly v mé místnůstce. Vždy jsem jim na podlahu položil kousek chleba nebo chlebové kůrky a pak jsem sledoval, jak se ty žertovné myšky prohánějí kvůli těmto pár dobrotám.


Nikdy zcela nesmí vypadnout ze hry, protože jejich existence leží více v chtění než v poznání: akce a reakce je jejich jediným živlem. Zcela zvláštně se však ona potřeba podráždění vůle projevuje ve vynalezení a uchování karetní hry, která je vlastně výrazem žalostné stránky lidstva.


Otroci! Ať si mají svůj chléb a hry, svůj předvolební guláš a televizní estrádu! Já vydloubávám jen samé diamanty.


Svrchovaný svět je světem, v němž je zrušena hranice smrti. Smrt je v něm sice přítomna, její přítomnost tento svět násilí definuje, ale existuje v něm jen proto, aby mohla být popřena, jiný smysl zde nemá. Mezi ostatními lidmi není dílem, jež se uskutečňuje, nýbrž hrou. Je dokonalým obrazem nejvyšší hry, zatímco my ostatní si společně pohráváme pouze s nejnižšími obrazy (na úrovni malých dětí). Pyramidy představovaly pouze hru, která nepomíjejícímu lidskému božství poskytovala tu nejdražší podobu, ale nekonečná svrchovanost dělala skutečnou "hru" až z "dřiny" podřízených lidských bytostí.


Někdo je pěšák, jiný je král
Ale všichni jsme figurky na šachovnici hry mocných
Ne, nejsme kusy dřeva
Nejsme mrtvé špalky ke hraní
Když obnovíme sílu vůle, můžeme pak táhnout na i9.


Zatímco noviny jsou schopné sprostým občanům utvořit mínění a ovládat je jako loutky, Já se na tisk dívám jako na výsledek hry prvňáčka s dětskou tiskárničkou.


Hra končí, opona padá, diváci odcházejí, lustr se spouští a lampy se zhasínají. Zápach špatně uhašené lampy naplňuje sál, opona se trošku zvedla a my vidíme, jak po scéně pobíhají jacísi pobudové ve špinavých hadrech. Házejí sebou neohrabanými pohyby na scéně, kterou ještě před chviličkou oživovaly svými půvaby mladé ženy.


Hra skončila, paní, pane,
každý se bavil - jen já ne.


ACTA EST FABULA
Hra je u konce

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm