K výročí cyrilometodějské misie

6. července 2013 v 11:03 | Misantrop


Každoročně vždy kolem 5. července v čase výročí takzvané cyrilometodějské misie do českých zemí propukají všude ve sdělovacích prostředcích doslova pravé orgie zkreslených dějinných polopravd a nehorázných lží. Křesťanští věrozvěsti prý zdejším tehdejším divochům přinesli kulturu a právo, dokonce - ta drzost! - i jazyk, ačkoli naopak přišli původní nekřesťanskou kulturu potlačit a zničit, a namísto šiřitelů práva stali se původci bezpráví a násilného pokřesťanšťování ve znamení ohavného kříže, jenž nahradil nyní pokácené posvátné duby a lípy.
Příchod Cyrila a Metoděje je smutné datum a nemělo by být oslavováno, nýbrž mělo by sloužit spíše jako výstraha před následky, jimž mimo jiné nakonec později podlehl i zastánce pravdy nejvěrnější - mistr Jan Hus, jehož upálení si připomínáme příhodně hned v den následující po výročí příchodu oné křesťanské pohromy, jež dolehla kdysi na naše země.
Možná ti zlopověstní soluňští bratři k nám skutečně přinesli písmo, do té doby ostatně nijak zvlášť potřebné, ale jen proto, aby s jeho pomocí mohli národ lépe zblbnout. Ale jazyk? Češtinu? Snad teď budou všichni ti nestydatí lháři ve směšných církevních hábitech a uniformách nakonec ještě pokrytecky lhát, že nás Cyril a Metoděj naučili nejen česky, ale vůbec mluvit! To už by byl vrchol všeho hnusu. Jako by nebyla dostatečně skandální už skutečnost, že jsou podobná šíření lží, zpátečnické rejdy a náboženská blouznění bezvýhradně nejen státem blahosklonně povoleny, nýbrž i přímo podporovány v zemi s tak výraznou převahou atheistického obyvatelstva jako jsou Čechy. Jenže právě tyto záměrné lži a totalitní ideologické bludy zřejmě nejlépe udržují lid v pokoře a poddanosti, což je výhodné pro každý režim...
Hanba jim!


Už už jsme se pomalu zbavovali odvěkého strachu z přírody; už už jsme se zase do jejího lůna vraceli; všechno k tomu směřovalo... Pak se ovšem přihnalo křesťanství... - a nastaly dva tisíce let temna a nejrůznějších perverzit. To je velká ironie dějin, že vysokou pohanskou kulturu nahradil právě její pravý opak. Vůbec se nedivím Římanům, že si vymýšleli pro první křesťany ty nejkrutější tresty. Pro hrdý pohanský Řím byly křesťanské "hodnoty" čirou perverzí, jíž zůstala podnes. Jen uvažte, že křesťané např. pokáceli všechny posvátné stromy a na jejich místě vztyčili kříže - hrůzostrašné popravčí nástroje kříže! Zvrhlost! Posléze bryskně dodali i ukřižované... Křesťanstvím se započala válka nejen proti přírodě samé, ale také proti veškeré přirozenosti. Onen věčný strach člověka z přírody a ze zvířat tak konečně dostal do ruky rafinovanou zbraň a dobré svědomí, jež bylo, je a teprve ještě bude zdrojem nevýslovného utrpení pro vše živé.

Křesťanství je to nejhorší, co se mohlo nám, Evropě a světu stát. Zavádění křesťanství, této cizácké židovské sekty, tohoto protosocialistického hnutí, tohoto mezinárodního protiaristokratického, protipřírodního komunistického spiknutí, provázely ostatně stejné proradné podvody a lži, stejná korupce moci a peněz, stejná neodbytná dotěrnost, jaká doprovází v dnešní době zavádění Evropské Unie. Hloupoučký lid také tehdy, v časech cyrilometodějské misie, bláhově uvěřil, že tato přináší pokrok do našich zemí, zatímco ona byla jen vyslancem poroby, lži, zkázy a ničení všech dosavadních zelených nadějí. Čáka naděje tu nerozkvitá ve stínu strašlivého kříže! A také dějiny odlesňování a vybíjení zvířat až nápadně korelují se vzmachem křesťanství. Není prolhanějšího a zkaženějšího tvora pod sluncem nad našeho milého dobrého soudruha křesťana, jenž je v zajetí panické fobie ze všeho přirozeného, divokého a volného. Pro něho jsme ovšem pomýlenými, nic nechápajícími divochy, kteří ještě neprohlédli a jež je třeba zkrotit a ovládnout a napravit, "zachránit"!, "spasit"! - a přivést na "správnou" cestu. Přesně to si ale o křesťanech myslí právě nastupující muslimové... To je také hrůzně zábavná ironie! Jako kdyby se jeden nebezpečný virus upgradoval, jako kdyby zmutoval a přeměnil se, aby byl ještě ničivější a nezdolnější. Muslim, žid nebo křesťan - všechno jedna verbež, všechno jedna chátra vzešlá z Abrahámova chámovodu a shluknutá pod společným praporem nenávisti k Zemi. A pod praporem království nebeského.

Naši pohanští předkové měli své žrece, své fysiology, neboli přírodní filosofy, moudré to vykladače přírody; měli svého Hérakleita, Empedokla..., moudré státníky... S tím už se dalo něco podniknout, to byl slibný základ, všechno se zdálo být právě na té nejlepší cestě - ale zneuznali je a nepoznali; jejich hlas byl příliš ojedinělý, tak jako je ojedinělý a zaniká každý hlas těch nejlepších aristokratů ducha. V nejlepším přišel konec. Mocné Árijce, tyto skutečné Velkoevropany, postihlo zjevně nějaké mozkové zatmění, když se nechali zhypnotizovat národem psychoanalytiků a spirituálních eskamotérů. Nachytat se nakonec nechali i hrdí příslušníci řádu německých rytířů, kteří vyznávali diametrálně jiné hodnoty než křesťanské a jejichž heslem bylo "Naší modlitební knížkou je náš meč!". Takoví chrabří válečníci v každém svém pudu, takoví nádherní barbaři každým coulem - a nechají se zatáhnout do bojů za christianizaci Evropy proti svým dosud pohanským bratřím! To je neuvěřitelné! Křesťanství šířené pomocí těch nejvlastnějších pohanských instinktů! To bylo chytré, velmi chytré!

Podlehli nakonec i drsní severští Vikingové. Obalamutit pěknými řečičkami se nedali, až je nakonec "přesvědčili" násilím, tedy prostředkem, jehož sami nejvíce užívali a jemuž tedy sami také nejvíce rozuměli. Však víme moc dobře, že šíření křesťanství nebyl přirozený proces. Provázel jej nepokrytý teror misijních hord. Křesťanství se šířilo ohněm a mečem. Zapalovaly se posvátné háje, kácely se posvátné stromy, klátily se modly bůžků. Však i to mírně negativní zabarvení slova "modla" nám naočkovalo křesťanství! Pod hrozbou trestu smrti už se nikdo nesměl klanět žádným "bezbožným modlám", nesmělo se ani žádné vlastnit. To mnohdy znamenalo i zákaz pěstování okrasných květin, zákaz chování "neužitečných" zvířat nebo zákaz bydlení s domácími zvířaty pod jednou střechou, jak bývávalo dobrým zvykem. Podezřelé, a tím pádem i smrtelně nebezpečné bylo i tradiční lidové bylinkářství, obyčejné procházky po lese nebo i ponocování! To bylo považováno za obcování s mocnostmi temnot. Zakázány byly samozřejmě všechny pohanské svátky a slavnosti, nesmělo se ani oslavovat narozeniny. Nesmělo se vyřezávat dětem na hraní žádné zvířecí figurky, povolen byl nanejvýš krucifix. Jediným podporovaným vztahem k zvířatům se od nynějška stala přezíravá nadřazenost a nenávistné nepřátelství na život a na smrt. Povinností dobrého křesťana bylo totiž "zlepšovat svět a zbavovat jej veškerého zla". Tudíž byly po tisících vybíjeny všechny šelmy a dravci. Tak to ustanovil hebrejský Bůh na nebesích. Kdo se veřejně nevzdal "modlářství" a "čarodějnictví", což neznamenalo nic jiného než vzdát se povinně všech projevů lásky k přírodě, ten byl bez milosti upálen, sťat nebo dokonce ukřižován na jeho oblíbeném stromě, jejž sám tento "tvrdohlavý pohanský beran" s láskou vysadil, aby rostl společně s jeho dětmi, jimž měl být druhem, přítelem, ochráncem či druhým otcem. Často za údajné "hříchy proti jedinému Bohu" nebo za údajnou "nenapravitelnou bezbožnost" jedince pykaly pod exemplárními tresty celé rodiny, ba i vesnice. Kdo veřejně nepřijal Krista za svého pána a spasitele, byl rovněž popraven. Kdo nepoklekl před křížem, od nynějška všudypřítomným, byl popraven. "Žít v hříchu jako divá zvěř" neznamenalo jen "žít na hromádce", tj. řádně nesezdán, jako to ještě někde platí dodnes. Ne, znamenalo to mnohem víc: "žít v hříchu" znamenalo žít nepokřtěn, žít bez Boha, žít prostým životem v souladu s přírodou a s jejími tvory. A hřích byl tehdy smrtelný, doslova smrtelný, tj. trestal se smrtí! -

Teror, samý teror a běs! Tedy žádná tzv. "křesťanská láska k bližnímu svému"! Ne, nic takového! Tu nám cynicky otloukají o hlavu až teď, kdy jsou si jisti svým vítězstvím, a také aby nás nenapadlo udělat jim někdy to samé, co oni nám udělali; ale kdysi nám tu svoji "lásku" otloukaly křesťanské soldatesky o hlavu do slova a do písmene - přímo do "Písma"! Spravedlivost přestala existovat, protože ji nahradili bludným učením o posledním soudu před tváří jediného hebrejského Boha. Zrušili pozemskou spravedlivost, aby ji nahradili milosrdenstvím Božím - milosrdenstvím, jež bylo však dopřáno jen těm, kdož se podřídili nové cizí zvůli.

Křesťané nám nepřinesli kulturu a vzdělanost, jak lživě tvrdí. Kulturu a vzdělanost už jsme tady měli. A lepší! Křesťané naopak mnohé cenné artefakty, umělecká díla, filosofické spisy a monumentální stavby zničili, majíce za úkol ničit všechno bezbožné. Jejich ústřední myšlenkou je nicota a smrt. Však také jakmile cokoli nebo kdokoli zemře, hned je tam flanďák. Křesťanství může růst a prospívat jen na ruinách. Mrtvolné prostředí je jeho živnou půdou. Křesťanství samo nic původního nevymyslelo, nic nevytvořilo. Původní pohanské svátky jen nahradili připodobněnými svátky židokřesťanskými, rafinovaně i ve stejné části roku; celý obsáhlý a rozložitý pantheon pohanských bůžků přeobsadili novými "héroy" - totiž křesťanskými zapšklými fanatiky, "mučedníky", nyní tzv. "svatými patrony", čímž sice různé ty Wotany, Thory a Radegasty nutně zdegradovali, ale buď si toho nikdo příliš nevšímal, nebo to bylo prostě uznale přijato jako důsledek porážky. Dobrotivé lesní bůžky v lidské podobě s růžky a kopyty přetvořili a zpotvořili ve zlé čerty a rarachy. Svatozář kolem hlavy slunečního boha Apollóna sprostě ukradli, přivlastnili si ji a naroubovali toto božské světlo nad blbé palice právě těch živočišných zmetků, kteří se Slunce nejvíc štítili a báli a kteří tuto naši nejbližší luciferní hvězdu umístili až kamsi do zastrčeného kouta vesmíru, jakožto pouhou oběžnici jejich blbého židobolševického ráje. A bylo to! -

Mezinárodní křesťanstvo "obohatilo" náš bukolický svět maximálně tak o nepříjemnou postavičku mimořádně zakomplexovaného fundamentalisty, zakyslého škarohlída, notorického lháře, trapného misionáře a samozvaného mesiáše s buzerantskými sklony v jedné osobě. "Křesťan" znamená "kretén". Křesťan zosobňuje zdegenerovaný typ člověka. S tímto uskřípnutým volem bez koulí se nedá bavit vůbec o ničem, neboť vždy nakonec stočí řeč na ty jeho otravné a nudné nadpozemské bludy. Je to jako bavit se s bláznivým kolovrátkem. Jeho nesmyslné žvásty nemají hlavu ani patu. Mele páté přes deváté. Nezavře hubu. Hádat se s ním nemá vůbec význam, protože právě to chce ze všeho nejvíc. Nedá vám pokoj, dokud vás nepřemluví k jeho víře. Poblouzněný vlastními bludy. Nepřestane, dokud alespoň na oko nepřistoupíte na jeho šílenou šarádu. Jenže to nejde. Jakákoli domluva již předem ztroskotává na absurdním pojmu jeho nejpoužívanějšího slova "Bůh". Bez tohoto debilního výmyslu by nebyl ani pořádným člověkem; žil by nazdařbůh "bez Boha jako zvíře"; nemohl by ani promluvit, protože "Bohem" se ohání za každým druhým slovem. Je to hypochondr ducha. Zdravý nemocný, jenž je nejspokojenější, může-li někoho trápit svou dotěrnou "láskou" a vyvolávat křiky a rozbroje. Je to rozený kazatel, demagog, kádrovák, otravný propagandista, neústupný ideolog, hlasitý hlasatel, nejprolhanější ze všech prolhaných lhářů. Lpí na zásadách a poučkách. Kárá a poučuje. Avšak nikdo, kdo mi nesahá ani po kotníky, mi nebude kazatelským a karatelským tónem nařizovat, co mám dělat a co si mám myslet! To tedy opravdu ne! Pro ty, kdo zažili reálný socialismus, je to čímsi povědomé. Připomíná nám fanatického komunistu. Však ten je jen jakousi světskou obdobou pravověrného křesťana. Také on si na podporu svých bludů vypomáhá neustále obemílanými nesmysly typu "třídní boj", "reakcionáři" či "utlačené lidové masy". Oba tyto odporné typy nejnižšího lidství mají společnou také zradu, jíž se dopouštějí na své vlasti. Spolčí se kdykoliv, jakkoliv s jakýmkoliv vnějším nepřítelem, a to jen proto, aby zruinoval moc svého domácího hostitele, na jehož troskách pak tím veseleji prospívá.

Pro křesťana není nic, žádné téma, žádná historie, žádný jev, žádný problém na tomto světě, pro nějž by neměl po ruce biblický příklad a biblické vysvětlení. Každou událost hodnotí a soudí jen z úzkého pohledu své neuvěřitelné víry. Křesťan je maniakální horlivec posedlý celý život eschatologickými otázkami. Nezajímá ho nic, než co bude po smrti. Jako by to bylo to hlavní. To je vidět, že nemá žádný život a že ho život omrzel. Po setkání s křesťanem máte zkrátka pocit, že buď patří do blázince on, nebo budete muset před ním do toho blázince prchnout vy! Chorobnými výplody semitského patriarchálního pošuka, vyšlými kdysi ze zaprášeného ovčína na pokraji pouště, se prostě odmítám zabývat. Ještě bych se jimi nakazil, jako se jimi nakazil celý antický Řím.


Související článek:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm