Oheň stojí proti všem

29. července 2013 v 14:26 | Misantrop

Proti všemu stojí jedno, oheň stojí proti všem a dokonalý jedinec (aristos) stojí nad většinou.


Synu Íjapetův, ty chytráku, nad něhož není!
Plesáš, žes ukradl oheň a moje ošidil srdce -
k veliké pohromě sobě a k pohromě budoucím lidem.
Za ten oheň jim já zas daruji zlo, kterým všichni
v duchu se budou kochat a vlastní neštěstí hýčkat."


Nezatěžujte svými problémy ostatní. Anebo ještě líp: hoďte je do spalovací pece. Zapomeňte na ně. Spalte všechny, všechno spalte. Oheň je jasný a oheň je čistý.


Nelidská zvířata, která se nenechají zkrotit, dostávají od lidských zvířat ta nejnenáviděnější jména. Takto se krokodýli dostali na černou listinu jako krvelačné obludné potvory, několikahlavé, oheň dštící saně, s nimiž udatní bájní rytíři svádějí obrazné boje dobra se zlem za vysvobození ošklivé pyšné princezny Humanity. Přitom člověk svou krvelačností a obludností daleko překonává všechny dravé potvory. Oheň, ten ničivý živel, také zneužívá jedině člověk.


Když zvrhlost a blbost vysoce inteligentního mozku člověka vyprodukovala nápad využívat oheň a obdělávat půdu, dosáhla lidská hamižnost svého prvního vrcholu.


Řadím se mezi své bratry-živly Oheň, Vodu, Vzduch, Zemi a některé živočichy, kromě člověka - to není živel, to je živelná pohroma!


Není vůbec nic čistšího nad světlo slunce, stín krávy, nad vzduch, vodu, oheň a nad dívčí dech.


U strážních ohňů žili - všechny trůny,
královské paláce i chatrče,
přístřešky všeho, co dlí pod střechami,
spolykal oheň. Města pohltil,
nad požárem hořících domovů
naposled lidé pohlédli si v tvář.
(Byron: Tma)


Oheň vzplanul jako na potvrzení jeho slov. A pak už byly spáleny všechny papíry. Všechny pozemské víry a zákony shořely a proměnily se v hromádku horkého popela, který za chviličku roznese vítr.


Přes oheň, přes vodu,
tancovat dovedu.
(Shakespeare: Sen noci svatojánské)


Oheň, který by mě veřejně očistil z viny rouhání, je málo, vyvázl bych příliš lacino.


Jít někam za město, do lesů, a postavit si tam stan jako svobodný člověk, byť na pár dní, týdnů či měsíců, je již dnes něco jako pravěký atavismus, téměř ilegální činnost, skoro zločin! A to nechávám stranou ještě například takový prazákladní lidský počin, jako je rozdělání ohně: to by byl vůbec dnes doslova oheň na střeše!


Žena je jako oheň: Dobrý sluha, ale zlý pán.


Společnost lze přirovnat k ohni, u něhož se chytrý ohřívá v příslušné vzdálenosti, nesahá však do něj jako blázen, který když se spálil, prchá do chladu samoty a naříká, že oheň pálí.


Jako si spálený dává pozor na oheň, tak si Já dávám pozor na lidi.


Pro stoika Zénóna duše je oheň.


Nevím proč, ale najednou se mi v hlavě rozezvučela jedna píseň od Rammstein:

Feuer und Wasser
kommt nicht zusammen...

Tvrdím sice, že nevím proč mě napadla právě tato píseň, a právě v této situaci, avšak tuším. Pro stoika Zénóna duše byla oheň. Já jsem ten oheň a oni, ty choré mozky, jsou ta voda. Oheň a voda nejdou dohromady. Zpíval jsem si tu píseň až do konce šichty.


Neobyčejnost a úspěch mezi lidmi, - haha! spíše snese se oheň s vodou!
(Klíma: Arta)


Neexistuje jeden jediný Bůh, nýbrž nekonečné množství entit, jež si jsou samy svými vlastními bohy. Bůh jsem Já, bohové jsou všechna zvířata, všechny rostliny, všechno živé, co tvoří nad sebe sama; bohem je i oheň, vítr, řeka a veškeré vodstvo, Slunce a nerosty, bohyně jsou Země a Luna, planety a hvězdy, černé díry... Toto nekonečné množství bohů však nazýváme přírodou, nikoli nadpřirozeností!


I z dálky umí Lysý udeřit, a tím více se báli; však víte, co zlého kvůli tomu náš lid od té doby snáší - od osidel, jam, pastí, létavých kůlů i žahavých much, vyskakujících z bílého dýmu (Háthí tím myslel ručnici) a od Rudého květu (oheň), který nás vyhání do širých polí.


Divná věc: I proti strašným hadům
stanovil někdo z bohů lidem byliny
a - co je nad zmiji a oheň ničivější -
proti zlé ženě lektvar nikdo nenašel
až podnes; takovou jsme metlou pro lidstvo!
(Eurípidés: Andromaché)


Čtyři věci nikdo nikde nenasytí:
ženu, peklo, svět a oheň, když se vznítí.


Sálající oheň si rázem přivlastní to, co se mu řítí do cesty, stráví to a právě tím se rozhoří ještě více, zatímco nějaký slabý plamínek by se tím udusil.


Jíst a pít se má s mírou, tak doporučují staří indičtí lékaři. Ale co je tou mírou? Je to takzvaná mocnost trávicího ohně. Kdo má trávicí oheň silný, může jíst více, kdo slabý, má jíst méně.


Beethoven píše Bettině:
"Dojatost se hodí jen pro ženské, muži musí hudba křesat z ducha oheň"
(Rührung paßt nur für Frauenzimmer, dem Manne muß Musik Feuer aus dem Geist schlagen).


Prométheus chtěl lidem přinést oheň a docílil toho - to bylo vítězství. A my? My dovedeme jen přihazovat třísky do ohně, který jsme nezapálili a ani ho neuhasíme.
(Arcybašev: Sanin)


S vůlí je to jak s podstatou ohně,
vyšlehne znovu, dus ji sebevíc.


Kdysi dávno žily v kterémsi lese opice, jež se pohybovaly v tlupě, a ty uviděly jednou v zimě světlušku a domnívaly se, že je to oheň. Naházely tedy na ni suchou trávu a listí, aby si zahřály těla, a jedna z nich foukala shora na světlušku. I uviděl to pták Súčímukha a řekl jí: "Nenamáhej se zbytečně, to není oheň, je to světluška." Opice však nepřestala, a tak pták sletěl ze stromu a pokoušel se opici přesvědčit, ale ta se rozzlobila, hodila po Súčímukhovi kamenem a zabila ho.
Proto se nemá domlouvat tomu, kdo nedá na dobrou radu.
Poslechni si ještě něco!


Sháním v lese pařízky, abych si v civilizovaném brlohu mohl udělat oheň a nemusel v medvědovitém podřimování spalovat své hřbetní sádlo.


Ostatní kapitoly byly nejen jaksi prázdné, ale až přímo odporné, jako třeba ta o Prométheovi (o jeho fatální vině a nerozumu, když podle pověstí stvořil lidi a dal jim ještě k tomu, blbec, oheň!).


Jakmile do lidského života vstoupí technologie - ať je to oheň, kolo, automobil, rádio, televize nebo internet - změní ho způsobem, jakému nedokážeme nikdy plně rozumět.


Tato pustá a nudná euroamerická civilizace z nás nadělala protetické mrzáčky; už nejsme schopni rozdělat si v lese oheň, už nejsme schopni nasekat kanadkou dubová polena, už nejsme schopni si vlastním úsilím, vlastní činností opatřit žrádlo pro sebe a pro famílii, už nejsme schopni vzdálenost tří autobusových zastávek ujít pěšky, to nám připadá jako sisyfovský výkon.


vestálky = v antice šest kněžek bohyně domácího krbu Vesty - (Vesta sídlila v posvátném ohni); jejich úkolem bylo pečovat o tento oheň, čistit chrám Vestin, připravovat pokrm pro obřady, žít ve společném obydlí a zachovávat panenskou čistotu. V přeneseném významu znamená vestálka totéž co cudná dívka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm