Člověk všude je v okovech

10. srpna 2013 v 13:38 | Misantrop

Člověk se narodil jako svobodný, ale všude je v okovech.


Mějme na paměti, že co kupujeme, jsou jen naše okovy. Lépe je čerpat radost ze života z vlastních zdrojů.


Ten nadlidský pocit, to vědomí, že divoká příroda se ve mně ozve silou silnější než všechna lidská pouta, je mimořádně povznášející. Já nikdy nebudu otrokem, jenž by líbal své drahé okovy! Vždycky ze mne čas od času vyvře a vysoptí nespoutaná divočina jako žhavá láva z jícnu zlé hory! Co na tom, že pohřbí vše, čemu dovolila vyrůst v době své relativní mírnosti a bezpečnosti! Svoboda se vždycky přihlásí o slovo.


Pokrytec - okovy nazval "láskou", a tu hle, všude se našli bloudi, kterým sluch přecházel z toho slova, řetězy však řinčet neslyšeli.
(Grabbe: Don Juan a Faust)


Člověk vyhazuje peníze za své okovy nejpevnější a ještě má pocit, že je to zábava! Nikdo jim neunikne!


Otrokem jsem jenom ve fabrice; venku ze mne všechny okovy padají, ba ani v té fabrice nejsem dost poslušným otrokem!


V tom vedru se do tábora vracím totálně uondaný a zpařený. Okamžitě ze sebe shazuji veškeré šatstvo jako olověné okovy. Ta úleva! Až do sedmi hodin večer zůstávám nahý jako zvíře.


Já půjdu třeba celou noc až do ranního svítání
tam, kde mě svěží vítr zulíbá a voda obejme,
že zapomenu na své okovy a hrotu bodání -
tam, kde dosud volně žijí druzi a družky dávné mé.


My spálíme jejich věčné papíry
Shodíme ty tisícileté okovy
Nechť se spojí ti, kdož se nebojí


Abortus Boží substance chtěl masochistně opak Boží Volnosti; a vznikl vesmír. Toužil po okovech, představoval si je ve fantazii tak dlouho, až kondenzovaly se v halucinaci: uzřel jejich iluzi, - prozřel vůbec, - vidět znamená jen okovy vidět.
(Klíma: Egosolismus, Egodeismus)


Splašenec je ten dnešní lid!
Volnost chce a - okovy chrastí! -
Tomu tak uzdu povolit:
a - strhne všechno s sebou do propasti!


Utopijští jedí a pijí jenom z nádobí hliněného nebo skleněného, sice velmi vkusně vyrobeného, ale zcela laciného, ze zlata a ze stříbra dávají zhotovovat nočníky a všechny nejšpinavější nádoby. Kromě toho z týchž kovů se u nich dělají řetězy a tlusté okovy, kterými spoutávají otroky.


Najde-li se člověk značně silnější než já a k tomu dost zkažený, dost líný a dost divoký, aby mě donutil opatřovat mu potravu, zatímco on zůstane zahálčivý, je třeba, aby se rozhodl neztratit mě z očí ani na okamžik, spoutat mě pečlivě po dobu spánku ze strachu, abych mu neutekl nebo abych ho nezabil, a to znamená, že se musí dobrovolně podrobit námaze mnohem větší, než je ta, jíž se chtěl vyhnout, a než je ona, kterou uložil mně. A když jeho bdělost na okamžik ochabne, když nepředvídaný hluk ho donutí, aby otočil hlavu, udělám v lese dvacet kroků, mé okovy jsou zlomeny a on mě v životě víckrát neuvidí.


Sluníčko pálí, odložil jsem tedy veškeré šatstvo, jako by to byly nenáviděné okovy.


Člověk byl a zůstal vždy dítětem bez zkušenosti, otrokem bez odvahy, hlupákem, který se bál myslet a který se nedovedl vymanit z bludiště, kam byli zavedeni jeho předkové. Domníval se, že je nucen sténat pod jhem svých bohů, které znal jenom z bájného líčení jejich služebníků; ti ho spoutali okovy veřejného mínění a zůstali potom jeho pány nebo ho vydali, aniž se mohl bránit, na pospas neomezené moci tyranů, stejně strašných jako bohové, za jejichž zástupce zde na zemi se považovali.


V okamžiku, kdy jsem vcházel do hotelu na oběd, odevzdali mi děsnou haldu dopisů a novin, které mě tu čekaly - a srdce se mi sevřelo, jako by mi hrozilo neštěstí. Mám z dopisů strach a nenávidím je; jsou to okovy. Ty papírové čtverečky, na nichž stojí mé jméno, jako by řinčely, když je otvírám, řinčely jako řetězy, které mě poutají k lidem, jež znám, nebo které jsem znal.


Myslím, že mají příliš mnoho svobody. Tenhle politický systém se pro ně moc nehodí. Režim jim dal svobodu, ale oni nevědí, co s ní. Chybí jim řád, potřebují mít nad sebou pořád nějakého drába s bičem, nejvíc ze všeho jim sluší okovy.


Veselo bylo kolem roku 1739, šlechta neměla strach, třetí stav ještě nenapadlo rozhořčovat se nad svými okovy nebo spíše nad svým nevýhodným postavením. Život ve Francii plynul klidně. Ctižádost, závist, tíživá chudoba, jež nás sžírají, nebyly tehdy možné. A já bych již nemyslil na nic jiného než na svou zábavu.


Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?
(Bible: Izajáš)


Domov je smrtelná past, kde tě uvízlého snadno najdou a přijdou si pro tebe. Majetek jsou okovy na tvé noze a přátelé zátěž, která tě bude v nejnevhodnější okamžik tížit a zpomalovat tvůj úprk před lidmi.


Když otrok strhne své okovy
Otrokář to nazve "násilím"


Příroda je jako ti z nás, kdo mají centrum myšlení a cítění umístěno v pravé mozkové hemisféře: matematikou opovrhujeme jako něčím příliš strohým, příliš fádním, co je bez fantazie, co je spoutáno okovy železné a přitom tak nelogické logiky. Fuj, pryč od toho!


Jakýsi muž byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě.
Když spatřil Ježíše, vykřikl a hlasitě zvolal: "Co je ti po mně, Ježíši? Žádám tě, abys mě netrápil."
Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst.
Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se.
A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň.
(Bible: Lukáš)


Všichni běželi vstříc svým okovům a věřili, že si zajistí svobodu.
Takový byl asi původ společnosti a zákonů.


Být volný jako zvíře a nespoutaný jako živelná příroda, běsnící v blescích a hromech a v ničivých zemětřeseních proti okovům člověka!


Ti dva v ráji dostali na vybranou: buď štěstí bez svobody - nebo svobodu bez štěstí. Ti ťulpasové si vybrali svobodu - a pochopitelně pak celé věky toužili po okovech. Po okovech, chápete - v tom byl celý jejich světobol.


Nejsem otrok. - Kdo touží po okovech?
(Grabbe: Don Juan a Faust)


Anarchisti budou celý život živořit a "bojovat" proti systému a nakonec chcípnou ve stejných okovech, s jakými přišli na svět, aniž by se cokoli změnilo.


Otroci ztrácejí ve svých okovech vše, dokonce i přání, aby se z nich dostali.


Tázal se jich na zlatý řetěz a náramky. Poslové mu vykládali, jaká je to vzácná umělecká práce. Ale aithiopský král se jen usmál a řekl:
"Já v tom vidím jen okovy. Naše okovy jsou však pevnější než vaše, nechtějte to zkusit."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm