Svět stále miluje klece

17. srpna 2013 v 15:05 | Misantrop

Svět stále miluje klece a lidi do nich sami lezou a ještě za to platí.


Tihle občánci se furt něčeho bojí! A nejvíc ze všeho nějaké změny a je úplně jedno, jestli je to změna k horšímu, nebo k lepšímu. Pro ně je největším nebezpečím změna! Touží po nerušeném klidu svých klecí.


Klec mi byla kolébkou,
vím, co lidé dovedou.
Jenom počkej chviličku,
sám to poznáš, človíčku.


Ze strachu před samotou
Obojek pro psa
Klec pro kanárka
Manželství pro zamilované
Dusící láskyplné objetí.


Lýsimachos svého přítele Telesfóra z Rhodu dal zmrzačit a uříznout mu nos a uši a pak ho dlouho krmil v kleci jako nějaké vzácné a nevídané zvíře, když jeho tvář, zdeformovaná a okleštěná, ztratila lidskou podobu; k tomu se přidal hlad a špína a nečistota těla válejícího se ve vlastních výkalech; měl mozoly na kolenou a na rukou, které musil užívat místo nohou, protože klec byla těsná; jeho boky byly samý bolák, jak si je škrábal. Byla to pro ty, kteří se na něho přišli podívat, postava stejně odpuzující jako strašná. Jeho trest z něho učinil přímo obludu a on přišel i o lidský soucit.
(Seneca: O hněvu)


První den v pekle. Nastoupil jsem jako lisař do Koh-i-nooru. Závidím kachnám na rybníce jejich svobodu. Těm jsem záviděl jejich život ostatně vždycky, ale po dnešku závidím i zvířatům v kleci. I ona se mají lépe než Já. Aspoň nemusejí nic dělat.


Pouze když mysl
trýzněna vnitřním napětím
si zoufá nad štěstím:
pak nenávidí
svou životní klec
a hledá něco víc.
(Jeffers)


Jako klec je plná ptáků, tak jsou jejich domy plné lsti. Proto se stali velkými, zbohatli.
(Bible: Jeremjáš)


Svoboda pěkná věc, není na ni v světě klec.


Papoušek jing-wu je domovem v západních zemích
Do tenat ho chytili, nemá naději na návrat
Kráska se s ním od rána až do večera zabývá
Venku i za závěsy své komnaty chce si s ním hrát
Věnovala mu zlatou klec a v ní ho chová
V zajetí jeho pernatý háv schází však
Není mu přáno jak bílým i šedavým labutím
Vzmachem křídel se vznést a letět do oblak


Kdo řekl, že ptáček v kleci zpívá nejlépe - a ještě lépe prý s vypíchnutýma očima? Jedině surové tupé hovado, jménem "člověk", který je hluchý k ozevům písní divočiny.


Tu pakáž lidskou bych sem vůbec nepouštěl. Akorát tady dělají nepořádek, nic jiného, žádný užitek z nich není, naopak. Držel bych je pěkně zkrátka v kleci, kam patří i s jejich čoklama.


Člověk, vtěsnaný do úzkých mezí a pravidelnosti mravu, který z nedostatku vnějších nepřátel a překážek netrpělivě rve, pronásleduje, nahlodává, rozrušuje a týrá sám sebe, toto zvíře rozdírající se do krve o mřížoví své klece, zvíře, jež je třeba "zkrotit", ten trpící a steskem pouště stravovaný tvor, který musel sám ze sebe vytvořit dobrodružství, mučírnu, nejistou a nebezpečnou divočinu - tento blázen, tento roztoužený a zoufalý zajatec se stal vynálezcem "špatného svědomí".


Heroicita a božskost v něžném pletivu ženského masíčka! A přece může to být! - ale je to vír, je to rej! jako když do běla žhavé železo ponoříme do vody! lev poprvé zavřený do klece! genius odsouzený k úředničině! Jak se velikost v příbytku takovém musí zkrotit, znetvořit - ó, co všechno stane se z ní...
(Klíma: Soud Boží)


V době Ťin žil stranou světa moudrý Kuo Jü. Vyhledali ho v horách a přemlouvali, aby přijal úřad. Kuo Jü ukázal rukou na letící labuť a řekl: "Pohleďte jen! Což takového letícího ptáka je možno přimět, aby se dal zavřít do klece?"


Zatímco tygr se spokojí s poměrně malým honebním revírem, člověk zvrhle požaduje celý svět. Jeho zvrhlá panovačnost stvořila pornografické pomůcky nejtvrdšího kalibru, jaký předtím svět nepoznal: klece, obojky, lásku a také bohy, kteří tomu všemu blahosklonně kynou.


Neželím proto ani té přirozenou smrtí zemřevší červenky, jež náhle za letu padla mrtva do starého rozklovaného pařezu a nyní tu posmrtně visí zapříčena hlavou dolů, tak podivně najednou nehybná a ztichlá. Vždyť také ona prožila svůj život na svobodě, bez klece a bez bidýlka, bez okroužkování, volná a šťastná, sama radost rozdávající těm, kdož jsou k radosti vnímaví.


Když procházím kolem osvětlených domů a bytů, uvědomuji si jasně, že ti, kdož obývají tato teplá a pohodlná hnízdečka, tyto vpravdě zlaté klece, nejsou ničím jiným než ubohými otroky, kteří vědomě udržují tento systém v chodu. Nu a Já jsem právě teď na cestě do jednoho takového bytu jako klícka, kde jsem dosud hostem svých rodičů. Nevím, co bude, až jednoho škaredého dne toto pohostinství skončí.


Opice! Je na vás, abyste nyní rozhodly, má-li být se mnou nadále zacházeno jako se zvířetem a zda mám dožít v kleci.


Často jsem se ještě ohlédl; bylo mi tak podivně, tak smutno, a přece zase tak nesmírně veselo jako ptáčkovi, který uletí z klece.


Nejpevnější klece splítá,
kdo na ženskou lásku chytá.
Na tu vějičku sedne mnohý ptáček,
a pak už se neodlepí, nebožáček.


"Teď si tak vyjít někam ven do polí nebo na nějakou tichou mýtinu!" myslil si Jevsej, zatímco vcházel do těsných ulic továrního předměstí. Všechno kolem bylo nevlídné a oči umdlévaly pohledem na zakoptěné kamenné klece na lidskou práci.


Ďábel ve mně byl dlouho zavřen v kleci - vyřítil se z ní zuřivý. Jakmile jsem lektvar polkl, pocítil jsem ještě bezuzdnější, ještě divočejší sklon ke zlu.


Měl velkou chuť opatřit mi ženu mé velikosti, abych s ní rozplemenil chov; byl bych však, myslím, raději zahynul, než bych se tak ponížil a zplodil potomstvo, které by chovali v kleci jako ochočené kanáry a časem třeba i prodávali urozeným lidem jako rarity.


Za zdí křičeli, hlučeli, hýbali židlemi a chvílemi se zdálo, že se začínají rvát, jako divoká zvířata v kleci.
"A pak se říká, že vzdělání zjemňuje člověka... Naši mužici by tak nehulákali... Ne, špatný člověk stává se vzděláním ještě špatnějším... jako by to vše činil schválně."
(Arcybašev: Hrůza)


Raději budu svobodnou krysou ve zdi než tou, která je uzavřena v kleci.


Ne, v životě je možno jen nenávidět, protože každý jiný cit je nepřekonatelně přehlušen tím jejich odporným lidským kraválem, z nějž by ohluchl i hluchý, zešílel i šílenec v drátěné kleci, vykousávaje a vytrhávaje si svými zuřivými zuby a nehty poslední citlivé a vnímající maso svého trýzněného těla!


Stehlík dává jedovaté byliny svým potomkům uvězněným v kleci. Raději smrt než ztratit svobodu.


Cítil jsem se jako křeček v kleci. Běhat si pro žrádlo, každý den narážet na běhací válec.


Bažant z mokřisek si sotva jednou na deseti krocích klovne, sotva jednou na sto krocích se může napít. A přece si nepřeje, aby ho dosyta krmili v kleci. Duchu zhola nic nepřidá, i kdyby se nacházel v největším blahobytu!
(Taoistické texty: Čuang-c')


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm