Lidská rakovina pokryla zem

11. září 2013 v 13:44 | Misantrop

Lidská rakovina pokryla a zadusila celou zem.


Čím větší je ve společnosti spotřeba masa, tím větší náklonnost k nemocem, jako je zánět slepého střeva, rakovina (především tlustého střeva), nemoci duševní a degenerativní.


V mém světě by nemocný na rakovinu považoval za urážku, kdyby se mu tajila pravda. Neboť sladká nevědomost je horší než rakovina! Ignorant, nevěda, že má rakovinu, je bezradný a zoufalý z toho, že mu je čím dál hůř, nebo mu ani nemusí být špatně, ale jeho konec se blíží, aniž by mohl zkusit se z toho dostat nebo aspoň řádně užít zbytku života.


Lidstvo je vetřelec a rakovina planety.


Ovzduší s rakovinou dýchá 40 procent Čechů.


Podle ničivé úlohy, kterou lidstvo hraje v přírodní rovnováze, bychom mohli směle prohlásit, že lidská vysoká rozumovost je v podstatě chorobně přerostlá rozbujelost, cosi jako rakovina nebo šílenství.


Zkaženost je duševní rakovina, která vládne v hlubinách věcí.
(Bataille: Matka)


Člověk je rakovinou Země. Zdá se to potvrzovat i nejnovější objev vědců, kteří zkoumali, proč šimpanzi, člověku geneticky nejbližší zvířata, trpí na rakovinu daleko méně než lidé. Nehledě na rozdílné životní prostředí, v nichž oba živočichové žijí - jedni v čistých lesích, druzí v znečištěných městech -, vědci zjistili, že mezi lidmi a šimpanzi je podstatný rozdíl v expresi genů, které ovlivňují takzvanou programovanou buněčnou smrt. Proč mi to však naznačuje, že je člověk parazit, rakovina Země? Protože programovaná buněčná smrt, děj, známý též jako apoptóza, je jedním z hlavních mechanismů, pomocí kterých se organismus zbavuje nádorově změněných buněk, tedy těch patologických, ve velkém měřítku tedy totéž co smrt člověka. Buňka, která se závažným způsobem odchýlí od normálu, jednoduše obdrží signál, po kterém spáchá sebevraždu. Tak to funguje u všech živých organismů, kromě člověka. Ten sice vidí, že svým životem škodí celkovému organismu Země, avšak sebevraždu ani jako jednotlivec, ani jako živočišný druh přesto nepáchá; to, co dělá, je spíš společná sebevražda, do níž zatahuje i ostatní tvorstvo, jež by rád vzal do hrobu s sebou. Ale to už je jiný problém. Potíž je v tom, že by možná chtěl činit pokusy o ozdravění, jak to dnes a denně vidíme u všech neúčinných a neúspěšných ekologických aktivit, avšak není toho schopen, jednoduše proto, že nechce připustit eliminaci těch nejvýznamnějších patogenů, svou vlastní smrt. Proto se jeho patologické buňky, stejně jako on sám, nekontrolovatelně množí, čemuž se říká rakovinné bujení. Člověk však, ani jeho nádorové buňky, žádný sebedestruktivní signál neobdrží, nebo je k němu hluchý, slepý, necitelný, blbý - a lidský. Vědci v tom naopak vidí výhodu, že díky této buněčné vadě, nízké úrovni apoptózy, programované buněčné smrti, mohl lidský mozek dosáhnout tak patologických rozměrů, takže se jeho intelekt stal bezpříkladně chorým. Oni však té přebujelosti, té chorobě, říkají vysoká inteligence, a dokonce ji mají za hlavní poznávací znamení toho, čím se ("v dobrém") liší člověk od zvířete. Že je to ne v dobrém, nýbrž naopak ve zlém, si rakovina nepřipustí ani tváří v tvář zchátralému stavu celkového organismu, tedy Země. Rakovina parazituje a bují dál.


Lidstvo se samo obžalovává už jen tím, že v reakci na jeho pomatené akce vzniká v jejich středu jako rakovina misantrop.


Člověk, jako omyl přírody, nesnese srovnání s ničím na této planetě; leda snad jen s nějakou jinou chorobou, nemocí, morem, rakovinou, virem...
Světová rakovina se projevuje různými způsoby, ale své ničemné existence se nehodlá za žádnou cenu vzdát dobrovolně. Stále si vymýšlí nové a nové důvody, proč dál sužovat tento svět. A ačkoli je jejím osudem smrt a vyhynutí, přece stále doufá, že se tomuto jejímu nevyhnutelnému osudu vyhne a přežije, přežije navěky věkův amen, přežije i samu zkázu přírody, již zapřičiňuje. Směšné. Směšné a pobuřující.
Ať klátí a ničí přírodu jaká chce lidská choroba, vyrovnání jednoho dne nastane a Rakovina na kůži Země bude nakonec přemožena, vyléčena a vyloučena z těla přírody jako živel nežádoucí a jí nebezpečný. Stejně tak to bývá i s počasím: ať je rok deštivý či suchý, vyrovnání nastane také vždy.


Tato rakovina Země, tento svrab, tento lidský virus, ničící a škodící už jen tím, že existuje, znovu má možnost při potopách světa plout na hladině jako kus hovna a prokazovat svého "nezdolného ducha", svou lidskou solidaritu, jež už v dějinách napáchala tolik zlého, v boji proti té "zlé" přírodě, jež nechce stále pochopit jejich perverzní výlučnost.


Planým řečem se vyhýbej. Neboť takoví lidé půjdou stále dál a jejich učení se bude šířit jako rakovina.
(Bible: 2. Timoteovi)


Ten příměr lidstva jako rakoviny na kůži Země padne jako ulitý, Já to tvrdím už dávno. Zemi by bylo opravdu líp bez lidáků.


Dejte jim bomby a oni je shodí. Vytvoří nepřátele, aby zajistili mír. Dejte jim zrnko písku a nějaký vědec přijde na to, jak jím způsobit rakovinu.


Za dalších patnáct let, až si otevřu tuto knihu, bude už možná dnešní Reinlebensborn, čistý zdroj žití, tato moje poslední výspa svobody, dávno mrtvý, zničený, obsazený a prolezlý lidmi jako rakovinou, jako morem, a Já budu pročítat řádky této knihy se stejným závistným smutkem, s jakým čtu řádky Thoreauova též dávno zmizelého divokého Waldenu.


Codenní praxe není určena svobodou, ale nutností, vyznačena ne solidaritou, ale skrytým, o to zákeřnějším bojem všech proti všem, přáními, těžko tutlanými, aby druhý utrpěl neúspěch, dostal rakovinu, uvolnil místo..., jakápak láska k bližnímu, natožpak k nepřátelům...


Nedokážu popsat vliv, jaký na mne má dobrá muzika. Myslím, že hudba Johna Coltrana, správně použitá, by dokázala zastavit válku a vyléčit rakovinu.


Slýchávám tolik historek o lidech, kteří museli celý večer lhát, protože byli někde s někým, koho neměli rádi, a museli to nějak zamaskovat. To je ten sajrajt, ze kterýho máte nervová zhroucení a rakovinu.


"Myslím, že jsem našel lék na rakovinu. Chtěl jsem ho vyzkoušet, jako jsem to dělal vždycky u všech předchozích objevů. Nebyl jsem dost opatrný. Už nějakou dobu se opice podrobovaly pokusům velmi neochotně. Do klece šimpanze Georgese jsem se odvážil vstoupit, teprve když ho moji dva asistenti spoutali. Chystal jsem se, že mu dám injekci s kancerogenní látkou. Musel jsem mu ji dát, abych ho potom mohl léčit. Georges vypadal dost poddajně. Nehýbal se, ale škodolibýma očičkama se díval přes moje rameno. Pochopil jsem pozdě. Gorily, šest goril, které jsem si schovával pro pokusy s morem, uteklo z klece. Konspirace. Chopily se nás. Georges řídil operaci v našem jazyce. Přesně kopíroval mé chování. Rozkázal, aby nás připoutaly na stůl, což gorily udělaly v mžiku. Pak vzal stříkačku a všem třem nám vpíchl smrtonosnou tekutinu. Mám rakovinu. Je to jisté, protože existují-li pochyby o účinnosti léku, osudné sérum je naopak dokonalé už hodně dlouho, důkazů máme dost.
Po injekci mě Georges familiárně pleskl po tváři, jako jsem to dělával já svým opicím. Vždycky jsem s nimi dobře zacházel. Ode mne se jim dostávalo víc pohlazení než ran. Za několik dní jsem v kleci, kam mě zavřely, začal rozpoznávat první příznaky nemoci. Georges také a slyšel jsem ho, jak ostatním říká, že musí začít s léčením. To byla pro mne strašná novina. Jsem odsouzen. Teď už přestávám věřit novému léku. Kdyby mě aspoň zabil rychleji!"


Lidé jsou příhodně srovnáváni s rakovinou či virem. Ale nám se zdá, že je mnohem užitečnější dívat se na Lidi jako na nějaký cizí, nepřátelský a mimozemský pronárod (pročež užíváme velkého písmene L). Lidé se vyvinuli na Zemi, ale odcizili se jí. Svého odcizení jsou si vědomi, dělajíce dělící čáru mezi Lidmi a přírodou, a jsou na to dokonce pyšní.


Každá filozofická a politická soustava, každé náboženské učení je samo o sobě už názvem pro duševní poruchu. Všechny ty pak lze směle zařadit mezi civilizační choroby, spolu s alkoholismem, rakovinou atd.


Nejnebezpečnější ze všech lží, které kdy byly dosazeny na trůn, je posvěcená, privilegovaná lež - lež, o které každý věří, že je vzorem pravdy. Je plodnou matkou všech dalších všeobecně rozšířených omylů a falešných představ. Je to strom pošetilosti s hlavou hydry a tisícem kořenů. Je společenskou rakovinou!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm