Můj pojem "zvířete"

12. září 2013 v 11:32 | Misantrop

MŮJ POJEM "ZVÍŘETE": Zpátky ke zvířeti! Ano, ale co je to zvíře? Mám dojem, že je potřeba to vysvětlit, protože dnešek již má notně zkreslenou představu o MÉM pojmu zvířete. Neb vinou ledstva by mohl mít leckdo dojem, že zvířata jsou ty polidštěné kreatury, jež panáčkujíce prosí o potravu, vyrábějí pro človjeka potraviny, dělají za něho práci, slouží jako věci k různému upotřebení, povyražení a tak dále, vystavují se v zoologických kriminálech pro nevinné, či se plouží ve značně zdecimovaných počtech po hanebných rezervacích s vysílačkou na obojku. Tato "zvířata" jsou takzvaně "hodná". Já mluvím o zvířeti "zlém".


Žádné zvíře nezná štěstí a odpočinek. Žádné zvíře není svobodné. Zvířecí život je bída a otroctví. Taková je pravda.


Jaké jsou vlastně rozdíly mezi člověkem a zvířetem? Kde je ten bod, kdy můžeme s jistotou říct o nějaké bytosti "toto je člověk a toto je zvíře"?


Jestliže je kdekoliv nějaké zvíře přinuceno sloužit člověku, všechno utrpení, kterému je vystaveno, je věcí každého z nás. Nikdo nesmí v rámci svých možností dopustit bolest a utrpení, za které nenese zdánlivě žádnou odpovědnost. Nikdo se nesmí uspokojit myšlenkou, že se ho to netýká.
(Albert Schweitzer)


"Zvíře a člověk je rozdíl! To oboje nemá se pořád strkat do jednoho pytle!"
"Ano, poněvadž žádné zvíře není zvířečtější, žádné hovado zhovadilejší, než dobráci vašeho rázu! Proto se nemá člověk a zvíře strkat do jednoho pytle!"


Jelikož je citlivost společná vlastnost zvířete i člověka, má zvíře právo, aby s ním člověk nenakládal špatně.


Mravní smysl. Onen smysl, který odlišuje člověka od zvířete a staví ho nad zvíře. Místo toho, aby ho stavěl pod zvíře - našinec by předpokládal, že právě tam by patřil, neboť má stále plnou hlavu špinavostí a je vinen, kdežto zvíře má v hlavě čisto a je nevinné.


Ze strachu byl chtěn a pěstěn typus opačný a také ho bylo dosaženo: domácí zvíře, stádní zvíře, nemocné zvíře člověk, - křesťan...


Člověk, vtěsnaný do úzkých mezí a pravidelnosti mravu, který z nedostatku vnějších nepřátel a překážek netrpělivě rve, pronásleduje, nahlodává, rozrušuje a týrá sám sebe, toto zvíře rozdírající se do krve o mřížoví své klece, zvíře, jež je třeba "zkrotit".


Člověk je zvíře, které odmítá přírodu.


"I ta nejběsnější zvěř má v sobě trochu lítosti. Já ne, protože nejsem zvíře."
(Shakespeare: Richard III.)


Ať se ti to jakkoliv nezdá,
nejprve se ve vás hlásí k slovu zvíře
a pouze až poté, co je nasytíš,
ozve se člověk, aby povýšeně
zavrhl svoji vlastní podstatu.


Svrchovaný člověk žije a umírá stejným způsobem jako zvíře.


Zabíjení máme v povaze; musíme zabíjet! Zvíře zabíjí neustále, každý den, v každém okamžiku svého života. - Člověk zabíjí neustále, aby měl co jíst, ale poněvadž také zabíjí pro rozkoš, vymyslil si lov! Dítě zabíjí broučky, které chytí, ptáčky, každé malé zvíře, které mu padne do rukou.


Člověk je jediné zvíře, které se vlídně vyjadřuje o obětech, jež hodlá sežrat, teprve když je sežere. Člověk je jediné zvíře, které se směje a má státní legislaturu.


Alkohol prý dělá z člověka zvíře. To je exemplární příklad nepochopení pojmu "zvíře". Spíš je to přesně naopak: Alkohol dělá ze zvířete člověka. Alkohol dělá z lidí ještě větší debily, ještě větší lidi. Střízlivý člověk, který se něčeho nebo někoho bojí, je jakžtakž snesitelný, ale opilý člověk ztrácí veškeré zábrany. Nestává se zvířetem, čili mně podobným tvorem, který běhá a dýchá tam někde venku v lese, ale stává se větším ne zvířetem, nýbrž větším člověkem, to znamená větším hajzlem. Chlast jen násobí jeho vrozenou perfidnost. Ze mne dělá alkohol naopak člověka, zatímco hudba mne zušlechťuje, vrací mě k sobě, ke zvířeti.


Nikdy nesmí vyjít najevo, že počínat si a žít jako divoké zvíře, je lepší a vkusnější než plácat se životem jako ubohý člověk. Lidé nikdy nemohou připustit nezkrášlený pohled na sebe sama, zbavený všech líčidel, iluzí a obvazů. Neboť pak by se poznalo, že člověk není v žádném případě, jakkoli a čímkoli, nadřazen zvířatům, nýbrž že je hluboko pod nimi; že lidé jsou choroba, dočasný nádor na kůži Země.


Měl jsem se narodit v lese jako zvíře - to by bylo nejlepší.


Nikdy by mě nenapadlo zabít zvíře kvůli masu. Jak bych mohl jíst maso bytosti, která dýchá stejně jako Já a v níž proudí krev stejně, jako ve mně! Masožravost je barbarský přežitek minulosti. Do háje s tradicemi!


A jak byste teprve žasli, kdybyste žili mezi zvířaty a pozorovali ostatní jejich skutky a činy? Pak byste uznali, že zvířata mají jakési vlastní přirozené síly a ctnosti, opatrnost, sílu, laskavost, bázlivost, drsnost i učenlivost; jedno zvíře zná druhé, rozeznávají se navzájem, usilují o to, co je jim prospěšné, prchají před tím, co jim škodí, vyhýbají se nebezpečí, shromažďují do zásoby, čeho je jim třeba k výživě, a klamou mnohdy i člověka. Proto mnozí staří filosofové vážně přemýšleli a nestyděli se disputovat o tom, nemají-li nerozumná zvířata také rozum. Já však o těchto věcech více mluvit nemohu; běžte k včelám a dívejte se, jak vyrábějí vosk a med, a pak mi řekněte, co o tom soudíte.
Po této mé řeči pronášeli pánovi hosté různé úsudky o mně; sekretář soudil, že jsem blázen, protože prý se sám považuji za nerozumné zvíře.


Zvíře, které umělo mluvit, řeklo: "Lidskost je předsudek, kterým alespoň my zvířata netrpíme."


Jakmile zvíře dostalo se pod moc člověka, trpí nesmírnými mukami.


Jako u všech věcí tohoto světa připojují se ke každému informačnímu prostředku, každé výhodě, každé přednosti ihned také nové nevýhody; tak i rozum, který člověku dává tak velkou přednost před zvířetem, s sebou nese i zvláštní nevýhody a může ho vést na scestí, v němž se zvíře nikdy nemůže octnout. Zvíře nemůže sejít z cesty přírody; neboť jeho motivy leží jedině v názorném světě, kde má prostor jen možné, dokonce pouze skutečné: naopak v abstraktních pojmech, v myšlenkách a slovech je všechno jen vymyšlené, tedy je zde i falešné, nemožné, nesmyslné.


Všude na svých toulkách míjím němé svědky pomýlené minulosti. Všude se tyčí, jakoby pro výstrahu, popravčí kříže. "Na kolena, neznabozi! Ježíš zemřel za vaše hříchy! Svoboda je otroctví, příroda je krutá, zvíře v nás je zlé! Čiňte pokání!"


Nenajdete v přírodě takové zvíře, jehož ideálem by, jako u člověka, bylo systematické vyvražďování, průmyslová smrt, zdokonalování mučících nástrojů a globální dominance a kontrola v takovém měřítku, jehož jsme bohužel nyní svědky.


Tiše si žiju o samotě. V jejich světě jsem zločinným samotářem. Jsem ošklivé, poďobané zvíře, které stojí na vzdáleném konci kaluže a pije, v místě, kde je mělko a kde se to hemží larvami hmyzu.


Zvířetem přestal být člověk teprve tehdy, když postavil první stěnu. Divochem přestal být, když jsme postavili Zelenou stěnu, když jsme tou Zelenou stěnou izolovali svůj strojový, dokonalý svět od nerozumného, nestvůrného světa stromů, ptactva, zvěře...
Za sklem na mne civí - mlhavě, kalně - tupá tlama jakéhosi živočicha, žluté oči, vytrvale opakující jednu a touž nesrozumitelnou myšlenku. Dlouho jsme si navzájem hleděli do očí - do těch jam, vedoucích z povrchového světa k jinému, podpovrchovému. A mně začíná vrtat v hlavě otázka: Není ten žlutooký ve své ošklivé, špinavé haldě listí, ve svém nevypočitatelném životě - šťastnější než my?


"Slyšelas teď, jak Řehoř mluví?" "To byl zvířecí hlas," řekl prokurista.


V bulvárním tisku se objevila zpráva o "tajemném Mauglím z Asie". V Číně prý žije čtrnáctiletý napůl kluk, napůl zvíře! Zpráva vypadá vzrušující, ale málo pravděpodobná. Když navíc uvážím, z jakého nedůvěryhodného zdroje ta zpráva pochází (deník Aha!), nebudu daleko od pravdy, ba nemohu se mýlit, když ji budu považovat za podvod. Bylo popsáno již mnoho takových případů a všechny byly podvodné. Obvykle celou "senzaci" připraví a sehrají chudí rodiče, kteří svůj podvod prostě výhodně prodají novinářům, kteří jsou vždy lační po podobných "sólokaprech" pro své slabomyslné čtenářstvo a platí za takové "příběhy" přímo královsky. Téměř jistě je to podvod, pokud zvířecí dítě vyrůstá v rodině. Něco jiného by bylo, kdyby dítě vyrůstalo skutečně mezi zvířaty. Pak by však dlouho nepřežilo. Nezvítězilo by silou své lidskosti nad svými "méněcennými" zvířecími pěstouny a neovládlo by jako člověk, Mauglí či Tarzan zvířecí říši. Ne, mezi zvířaty by žádný člověk, slabý a slaboduchý, dlouho nepřežil, pokud by musel žít jako skutečné zvíře. To je možné jen ve vybájených příbězích. Zvíře uvězněné v lidském těle nikdy nezvítězí; je to totiž neživotná zrůda, jež je odsouzena trpět svou polovičatostí až do konce života. Nezapírám, že lidé-zvířata existují. Vždyť jsem jeden z nich! Avšak tyto obojaké zrůdy trpí nedostatky obou světů, zvířecího i lidského, a radují se též z obou těchto světů, nenáleží však plně žádnému z nich. Vím o čem mluvím, mluví ze mne má vlastní zkušenost.



Související článek:


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm