Pohrdání všemi věcmi lidskými (2.)

26. září 2013 v 10:54 | Misantrop


V každém mluvení tkví zrnko pohrdání. Řeč byla, jak se zdá, vynalezena jen pro průměrné, prostřední, sdílné. Řečí se už řečník vulgarizuje. - Z morálky pro hluchoněmé a jiné filosofy.

*

Pohrdání lískovkou, první jitřní paprsek slunce svobody!

*

Myslím, že mě prokoukly. Zpočátku si mohly mou uzavřenou povahu vysvětlovat jako jakousi začátečnickou ostýchavost, ale teď už jim musí být jasné, že je to spíš pohrdání a nenávist.

*

Jaképak pohrdání smrtí! Proč byste měli pohrdat něčím, co neznáte? Možná se pohrdá životem, když ho člověk nezná.

*

Hrdinové a hrdinky jsou ochotni lehce zemřít, to ano - ovšem nejčastěji jen ze zcela nízkých, ba vůbec nejnižších pohnutek, jaké mohou existovat, jako je nenaplněná láska a podobně - téměř nikdy z pohnutek vznešených a ušlechtilých, jako je třeba vlastní svoboda, nebo z nenávisti k lidem, z pohrdání lidským světem, z odporu k lidským nehodnotám, či pro nespokojenost se svou lidskou podstatou.

*

Je málo nenávisti mezi lidmi a málo je nenávisti k lidem! Abych ji podpořil, z výšin svého oprávněného pohrdání lidmi, z nížin své spravedlivé nenávisti, stvořil jsem Já, Misantrop, nenávistník největší, významný misantropický den, jakožto vzdorosvátek svátku všech zamilovaných a jakožto alespoň jeden slavnostně určený den k uctění a k připomínce všech těch, kdož v životě nenáviděli a kdož trpěli lidstvem, ne však pro lidstvo.

*

Statisticky jeden týdně položí život za svou věc, ježto je zabit, a odměnou jim je jen nenávist a pohrdání všech. Kapitáni průmyslu je nenávidí proto, že jim kazí zisky, obyčejní lidé je nenávidí, že jim berou práci a jiní, řekněme ti, kteří si v životě nechtějí připouštět vůbec žádný problém a kteří nic nechtějí vidět kritickým okem a vůbec nic na celém světě ani na lidech jim nevadí, ti ekology zase pohrdají.

*

Zdálo by se, že každý chápe pohrdání, které vzbuzuje u druhého; pohnutka poměrné důstojnosti nás vede k tomu, že se snažíme neuvést svého protivníka v omyl; každý zůstává na své straně a není mu tajno, že nebude možné vyhlášený mír zachovat. Budiž tedy! Ať se můj boj proti člověku stane věčným, když každý poznává v druhém vlastní úpadek... když jsou nepřáteli na smrt. Ať získám zhoubné vítězství či podlehnu, boj bude krásný: já sám proti lidstvu.

*

Došel jsem k závěru, že vynikám především v pohrdání. Každý den jsem plival do tváře všem slepcům.

*

Ukažte mi "člověka", který nehoubaří, nepejskaří, nepodlehne ani žádnému jinému masovému šílenství; takový "člověk" bude jistě jen velmi málo blbý; možná že bude naopak i velice rozumný a snad i moudrý. Pak to však pravděpodobně nebude člověk vůbec, nýbrž misantrop, jenž pohlíží na lidstvo s pohrdáním, despektem a nenávistí.

*

Je to škarohlíd. On je pro vás Sargasovým mořem, zatímco vy jste pro něj otravným hmyzem, nebezpečným, zlým, škodlivým, zkaženým a hloupým. Považuje právem lidský rod za nejnižší mezi zvířaty, kdežto lidé si myslí neprávem pravý opak. Působí mylným dojmem plachosti a stydlivosti, ale to je jen jeho patos distance, štítivost, pohrdání a hluboká nenávist k lidem. Je sám a mlčenlivý jako listopadový les. Nyní kráčí volně a zvolna. Je sám a mlčenlivý - je svobodný! Jeho jméno je Misantrop.

*

Takový prý byl Sókratés: za jeho vzhled a zevnějšek nebyli byste dali ani kousek cibule; tak šeredné bylo jeho tělo a směšné jeho vystupování, nos špičatý, pohled býčí, obličej blázna; mravy prostoduché, oblek selský, bez peněz, málo oblíbený u žen, neschopný ke všem státním úřadům, stále se smál, s každým si stejně připíjel, vždy výsměšný, vždy tajil svou božskou moudrost. Ale kdybyste byli otevřeli tuto schránku, byli byste nalezli uvnitř nebeské a neocenitelné zboží, rozum nadlidský, podivuhodnou sílu duševní, nepřemožitelnou odvahu, nevídanou střídmost, bezpečný vnitřní klid, dokonalou sebedůvěru, neuvěřitelné pohrdání tím vším, proč se lidé tolik nabdí, naběhají, napracují, pouštějí se na moře a do bitev.

*

Pro mne Parka, ta paní pravdy,
měla pouze stavení na venkově,
šepot řecké Múzy a pohrdání
špatnými lidmi.
(Horatius: Ódy)

*

"Všichni jsou chamtiví," pomyslil si Jevsej, přestal poslouchat a vnímat a pohroužil se do známého, příjemného pocitu pohrdání lidmi.

*

Když Šalamoun pokládal podnos na stůl, díval se pohrdavě někam stranou a podivně se usmíval. Ve svitu lampičky bylo možno vyznat se trochu v tom úsměvu; byl velice složitý a vyjadřoval mnoho pocitů, ale jedno v něm převládalo - zřejmé pohrdání. Jako by myslel stále na něco směšného a hloupého, jako by kohosi nemohl snést, jako by kýmsi pohrdal a z čehosi měl radost a sliboval si od příští chvíle, že svým výsměchem někoho zraní a z plna hrdla se mu vysměje. Jeho oči i úsměv říkaly, že to s pohrdáním a nenávistí myslí vážně.
(Čechov: Step)

<<< 1. ČÁST

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm